---
type: BookChapter
work_id: '289'
book_url: https://nasa.misia.sk/books/551
book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/551.md
language: cs
position: 1
canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1124
markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1124.md
markdown_source: converted
updated_at: '2019-09-08T22:20:28Z'
translations:
  cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1124.md
---

# Na počátku bylo Slovo - ne výklad

## Úvod

Vynecháme obvyklý úvod a přejdeme hned k věci. Co se týče posuzování a správného rozhodování o všech biblických záležitostech – ať učení nebo praxe – , o nichž se vedou diskuse, Bůh již ve Svém Slově rozhodl, co platí. V tomto pojednání je proto užito jen to neúplatné, nepomíjející Slovo Boží, **tak jak je napsáno v Bibli**, které také bude v „posledním dni“ při „konečném soudu“, užito k definitivnímu rozsudku. Tak jako u vyšetřujícího soudu bude nyní vznesena obžaloba a dáno varování před Božím soudem.

Obžaloba je vedena proti pokračujícímu náboženskému podvodu. Jak uvidíme, lidstvo je ohledně Boha a náboženství neustále obelháváno a podváděno. Kdyby byla šance změnit naše věčné určení po smrti, nikdo by si s touto obžalobou námahu nepřidělával. Ale je psáno: *„…jako je uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud…“* (Židům 9:27)

Obžaloba není namířena proti neznámému pachateli, nýbrž v první řadě proti veškerému duchovenstvu na celé Zemi. Lidsky řečeno, mohou zde být uplatněny polehčující okolnosti, protože všichni jsme se narodili jako podvedení do tradičního bludu. Avšak z Božího pohledu není pro nikoho omluva, protože On nám zanechal **Bibli** jako platnou směrnici. Tak praví Pán Ježíš: *„Já světlo přišel jsem na svět, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal ve tmě. A****slyšel-li by kdo slova má, a nevěřil by, já ho nesoudím****; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět.****Kdo mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, má, kdo by jej soudil. Slova, která jsem mluvil, ta jej budou soudit v nejposlednější den****.“ * (Jan 12:46-48)

Všichni studují Písmo svaté, ale na základě vlastního náhledu docházejí k různým výsledkům. Bádání a studování nestačí; to dělá veškeré duchovenstvo. Začíná to teprve osobním prožitím spásy s Ježíšem Kristem a Jeho následováním. ON přece je tím ústředním bodem celého Božího zjevení, v Něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání (Koloským  2:2-3). Proto je psáno: *„Ptejte se na písma; nebo vy se domníváte v nich věčný život míti, a ta svědectví vydávají o mně.****Ale nechcete přijíti ke mně****, abyste život měli.*“ (Jan 5:39-40)

Je též zásadně nepřípustné, posuzovat biblická témata z vlastního stanoviska. Každý se bude muset postavit před Boží soud. Dnes a v posledním dni ten nejvyšší Soudce vyřkne rozsudek jen na **základě Svého Slova**. Apoštol Pavel píše: „***Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží***.“ (Římanům  14:10) V dopise Korintským ještě jednou zdůrazňuje: „*Proto také usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti*. ***Všichni zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou***.“ (2. Korintským 5:9-10) Ten konečný soud je jasně popsán ve Zjevení  20 od 11. verše.

Nyní se jedná o to, aby všichni, kteří se odvolávají na Boha, **jako měřítko použili biblická učení a praxi z dob apoštolů a neupírali jim platnost**. Po vzkříšení učil Pán Své učedníky po čtyřicet dnů, dokud nebyl vzat do nebe (Lukáš 24:50-51). Až potom přikázal Svým vyvoleným apoštolům, kterým se prokázal jako živý (Skutky 1:1-3), **učit všecky národy a zachovávat to, co jim přikázal** (Matouš 28:20). To se stalo a děje se tak skrze pravé Boží služebníky od prvního Petrova kázání o Letnicích a ještě ti poslední **budou učit totéž a jednat stejně**. Tak se plní slovo proroka Izaiáše: *„Synové pak tvoji všichni vyučeni budou od Pána, a hojnost pokoje budou míti synové tvoji“* (54:13) Na tato slova se Pán v Janově evangeliu odvolával: *„Psáno je v prorocích: A budou všichni učeni od Boha. Proto každý, kdo slyšel od Otce, a naučil se, jde ke mně.“* (Jan 6:45)

Obžaloba se vztahuje na všechny, kteří mění původní Boží Slovo jak je napsané v Bibli a učení falšují. Ta Boží zvěst musí být lidstvu nyní ještě jednou jasně a pravdivě zvěstována v originále. Je žalostné, že všichni učenci Písma a celý náboženský svět jde vlastními cestami, mluví o spáse, ale po cestě spásy, jak byla udána v původním křesťanství, už vůbec nejdou.

Během své více než čtyřicetileté kazatelské služby, která mne zavedla do více než 130 zemí a také skoro do všech konfesí a náboženských společenství na Zemi, jsem byl obeznámen s tím, co se v dnešním náboženském světě děje. Ekumenický duch všude vypuzuje příslušné náboženské duchy a ta společenství pozvolna uvádí do „multikulturního systému“, do „světového společenství států“, kde je místo pro všechny. Tak se například takzvané „apoštolské vyznání víry“, přesněji řečeno „nicejsko-cařihradské vyznání víry“, které bylo zformulováno až teprve roku 325 a 381, stalo víceméně všeobecnou normou pro většinu společenství víry. Mezi jiným je tam řečeno: „Věřím v jedinou svatou katolickou náboženskou instituci, a v to společenství svatých…“ Jedno dvanáctibodové vyznání víry mi bylo předloženo ve sboru plného evangelia na Dálném východě. V 9. bodě je ten zmíněný odstavec. Něco podobného jsem nedávno zažil v jednom hlavním městě střední Ameriky, kde mě prezident tamních letničních sborů chtěl přimět k podpisu jejich „vyznání víry“ ještě před hotelem. Jen až poté by mi mohly být otevřeny dveře k přednáškám v zemi. Ale již kvůli prvnímu paragrafu bych to nemohl s dobrým svědomím podepsat. Dík Bohu, který mysl tohoto muže změnil, a ty dveře otevřel. 

Co mne při mých misijních cestách v posledním čase rovněž hluboce zasáhlo, je rozšíření praxe, kdy se modlitby uzavírají formulí „ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého“. Nadto je skutečně zarážející, jestliže je postupně vyměřen stejný čas chvále Otce, potom Syna a nakonec Ducha svatého, protože, jak zní to odůvodnění, „všichni tři“ jsou hodni stejné úcty a vzývání. Když je pak ještě řečeno: „Nyní potleskem přivítejme obzvláště osobu Ducha svatého a pozdravme ‚dobrý večer, Duchu svatý‘!“, tak to zachází hodně daleko; to už je rouhání! Co pro tyto lidi ještě znamená ten opravdový apoštolský způsob: *„Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, který požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu“* (Efezským 1:3 aj.)? I při závěrečné modlitbě se skoro všude užívá jen **jedné** formulace: *„Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého buď s vámi všemi!“* Kdo si přečte Pavlovy dopisy, vidí, že on ani nepomyslel na zavádění nějaké normy nebo formule, neboť každý dopis má jiný závěr. Dopis Římanům má dokonce dva a každý je jiný: *„Bůh pak pokoje buď se všemi vámi. Amen“* (15:33) *„Tomu samému moudrému Bohu sláva skrze Ježíše Krista na věky. Amen.“* (16:27) Poslední řádky poslední knihy Bible končí slovy: *„Milost Pána našeho Ježíše Krista se všemi vámi. Amen.“*  (Zj 22:21) Proč by někdo měl zavádět stanovenou formu a nedovolit Duchu svatému, aby mohl svobodně vést?

Takové zážitky a mnoho jiného byly popudem pro toto pojednání, které by mělo být zároveň výzvou a varováním. Co je skutečně napsáno v Písmu svatém a co se do něho vkládá a pak se z něho vykládá? Co apoštolové opravdu praktikovali a co je jim připisováno? Na to se můžeme ptát a nechat si to objasnit! Co je Slovo Boží a co je výklad?


## Chapter navigation

- [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/551.md)
- [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1125.md)

## Available translations

- [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1124.md)

## Source

- [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1124)
- [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1124.md)