---
type: BookChapter
work_id: '289'
book_url: https://nasa.misia.sk/books/551
book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/551.md
language: cs
position: 4
canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1128
markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1128.md
markdown_source: converted
updated_at: '2019-09-08T22:20:28Z'
translations: {}
---

# Na počátku bylo Slovo - ne výklad

## Co je opravdu svaté?

Jako misionář, který přes 40 let bez ustání cestoval po všech kontinentech, vím, že lidem všech náboženství a kultur je svaté ledacos. U jedněch je to „svatá kráva“ nebo „svatá hora“, u jiných je to „svatá voda“ nebo „svatý chrám“, „svaté poutnické místo“ nebo „svatý prorok“, „svatá tradice“ nebo něco jiného. Ale co to všechno má společného s Bohem? Přirozeně vůbec nic! Pro biblicky věřící je svatý jen Bůh a všecko, co z Něho přichází, jako všichni, kteří jsou Jím v pravdě Jeho Slova posvěceni, jsou svatí skrze Něj, který řekl: *„…a svatí buďte, nebo já svatý jsem…!“* (3. Mojžíšova 11:44; 3. Mojžíšova 19:2; 1. Petra 1:16) Posvěcení vůlí člověka neexistuje, neboť je psáno: *„…v Jeho vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.“* (Židům 10:10) Za ty Své Spasitel prosí: *„Posvěť jich ve své pravdě, slovo tvé je pravda“* a zastupuje je ve Své velekněžské modlitbě: *„A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“* (Jan 17) Je též psáno: *„Pokoje následujte se všemi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána.“* (Židům 12:14) Vlastní svatost skrze vlastní spravedlivé skutky je podvádění sebe sama. 

V křesťanském světě je všem náboženským společenstvím svaté to, co za svaté pokládají, a obzvláště svaté je každému náboženskému společenství to, čemu věří a učí a jejich tradice. Proto všichni opatrují své vlastní učení, které je pro ně svaté, jako zřítelnici svého oka a chtějí je zachovat v čistotě. Kdo se dotkne jejich vyznání víry, které je jim také svaté, může se rychle stát synem smrti. Praví služebníci Páně užívali jen Boží výzbroj, jak je popsána v Ef.6, a k tomu patří meč Ducha, totiž Slovo Boží. Služebník Pána ani jednou neužil tělesného násilí, jen kázal Slovo a působení přenechal Bohu. Jenom to co od Boha přichází, opět vede k Němu. **Jen to, co stojí v Bibli psáno, má Boží rukopis**.

Satanu, knížeti tohoto světa, se vždy podařilo vyvolat zmatek, a aby mohl na Zemi vládnout, nabídl s úspěchem těm, kteří mají v náboženské a politické oblasti odpovědnost, království tohoto světa, která nabízel již Kristovi, což ale Spasitel odmítl (Matouš 4:1-11). Po založení státní náboženské instituce byla spása závislá na ní a na jejích služebnících a již ne na osobní víře v Ježíše Krista, v němž jediném je ta pravá spása. Více nebo méně se na spasitelném nároku shodují všechny velké státní a lidové náboženské instituce a všechny denominace ve všech zemích. Nejen římský kostel, ale i všechna ostatní společenství zaručují svým členům blahoslavenství a poskytují spásu podle svého uvážení. Římskokatolická instituce je v tomto ohledu poctivá a říká těm pozůstalým, že zesnulý si navzdory všem spásným svátostem musí pěkně odpykat svůj trest v očistci. **Přirozeně Písmo svaté nezná odpustky, ani učení o svátosti, ani očistec**.

**V Písmu není nic o blahoslavení a svatořečení zesnulých**. Jen živí, kteří byli omilostněni a přijali úplnou spásu v Kristu, budou spaseni a prohlášeni za svaté. Počínaje blahoslaveními v kázání na hoře až po poslední kapitolu Bible, Zjevení 22:7+14, budou jen živí prohlášeni za blahoslavené před Pánem a jsou to ti, kteří v Něho věří tak, jak Písmo praví (Jan 7:38). Velmi pozoruhodné je Petrovo blahoslavení: *„****Blahoslavený jsi****, Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev****nezjevilo****tobě, ale otec můj, který je v nebesích.“* (Matouš 16:17)

Marii bylo blahoslavení vysloveno ve spojení s vírou v zaslíbení: ***„A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, které jsou pověděny jí od Pána.“*** (Lukáš 1:45) Oči a uši pravých Ježíšových učedníků jsou blahoslavené: ***„Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, a uši vaše, že slyší.“*** (Matouš 13:16) V úvodu poslední knihy je řečeno: ***„Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.“*** (Zjevení 1:3) A potom slyšíme všezahrnující blahoslavení dokonalých spravedlivých: ***„Blahoslavený a svatý, kdo má díl v prvním vzkříšení!“*** (Zjevení 20:6) Blahoslavení, na nichž se podílejí lidé svým úsilím, nemají vůbec žádnou cenu, protože nemají biblický podklad. I tato praxe patří na lavici obžalovaných.


## Chapter navigation

- [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1126.md)
- [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/551.md)
- [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1129.md)

## Source

- [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1128)
- [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1128.md)