---
type: BookChapter
work_id: '289'
book_url: https://nasa.misia.sk/books/551
book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/551.md
language: cs
position: 10
canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1134
markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1134.md
markdown_source: converted
updated_at: '2019-09-08T22:20:28Z'
translations:
  cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1134.md
---

# Na počátku bylo Slovo - ne výklad

## Někdo to musí říci

Někdo to musí říci a varovat. Ve všech zemích světa bojují tamní reprezentanti náboženství za svá vlastní učení a obhajují své tradice jako „vůdčí kulturu“. Všichni vysílají misionáře, kteří jsou všude velmi horliví. Nemáme jen mnohá světová náboženství, máme 342 „křesťanských kostelů“ sjednocených v ekumenické radě kostelů, která byla založena 23. srpna 1948 v Amsterodamu. Všichni se odvolávají na Boha a Bibli, učí však a jednají naprosto rozdílně. Všichni budují svá vlastní království a označují to jako království Boží. Církvi Ježíše Krista se nejedná o pozemské uznání, o světskou moc, ta bojuje o biblickou víru, která je od samého počátku dána svatým a Bohu posvěceným (Juda 3). To bylo tehdy žádostí apoštolů, a je to naše žádost dnes. **Slovo Boží musí být ve všem uznáváno jako jedině platné, a všechny výklady a lidská učení odhalována jako klam nepřítele**. Nemá smysl, káží-li evangelisté o příchodu Krista a znameních konečného času, a přitom zůstávají ve starém kvasu tradičních, nebiblických učení. Každý upřímně hledající si musí být vědom, do čeho se při čtení tohoto pojednání pustil. Musíte počítat s tím, že Boží Slovo Vás ze Svého působení nevynechá, nýbrž skutečně vykoná, k čemu je posláno (Izaiáš 55:11).

Někdo proto musí říci, co je potřeba korigovat a musí to učinit ve jménu Pána. Je to smutný fakt, že křesťanství vůbec nepostřehne, že žijeme v úplně zfalšované víře. Všude jsou výklady, jen Slovo ne. 

Pavel si byl jist zvěstováním pravého evangelia, které obdržel skrze zjevení Ježíše Krista, a v přímé odpovědnosti před Bohem vyslovil prokletí nad všemi, kteří zvěstují jiné evangelium (Galatským 1). Dnes však skoro všichni mluví o požehnáních a káží jiné evangelium, aniž by si toho byli vědomi. A zase se ptáme: *„****Co říká Písmo svaté****?“*, a kdo je z Boha, pro toho bude platit jedině odpověď ze Slova Božího. Všichni ostatní budou nadále trvat na svých náboženských učeních a budou je obhajovat.

Obzvláště zle byl chápán v průběhu náboženských dějin – dokonce uznávanými překladateli Bible – a stále se tak ještě děje, Matouš 28:19: *„…křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“* Totéž se vztahuje na významný výrok našeho Pána v ev. Jana 20:23*: „Kterýmkoliv odpustili byste hříchy, odpouštějí se jim; kterýmkoliv zadrželi byste, zadrženy jsou.“* Také o jiných tématech panovaly silné dohady, ano vlastně je každé učení víceméně špatně pochopeno a vyloženo. Proti tomu se zde vznáší v pověření Božím obžaloba. Jestliže se opravdu upřímně chceme dostat z tohoto duchovního chaosu, musíme se **vrátit zpět k začátku, abychom se dozvěděli, jak apoštolové takovým rozporným místům a tématům – o nichž se ale nikdy spolu nedohadovali – porozuměli a je vykonávali**.

Apoštol Jan píše: *„****Co bylo na počátku****, co jsme slýchali, co jsme na vlastní oči viděli, čeho se naše ruce dotýkaly… to vám zvěstujeme…“* – **ne, co někdy později vzniklo**. V novozákonní Církvi se na počátku všechno dělo tak, jak to přikázal Petr, kterého vzkříšený Pán sám ustanovil a měl klíče království nebeského. Hned v prvním kázání o Letnicích ukázal hledajícím ty Dveře a otevřel je těm, kteří uvěřili. Ukázal jim na tu úzkou cestu, která vede k věčnému životu, skrze pokání a křest. Tak v poslušnosti víry vědomě vešli do království Božího. To odpovídalo přesně tomu, co náš Pán řekl v Matouš 28, a také misijnímu příkazu v Marka 16:16: *„****Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude****; kdo pak neuvěří, bude zatracen.“*

Petr nejprve následoval odkazu toho Vzkříšeného v Lukášově evangeliu: *„… ****a aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy****…“* (24:47) V prvním kázání se potom také **naplnilo**, co řekl náš Pán v Janově evangeliu: *„****Kterýmkoli odpustili byste hříchy, odpouštějí se jim; kterýmkoli zadrželi byste, zadrženy jsou****.“* (20:23)

Zvěstováním evangelia bylo kázáno odpuštění a ti, kteří uvěřili, je prožili. Těm, kteří uvěřili, mohl Boží muž té první hodiny říci: „Vaše hříchy se vám odpouštějí v Jeho jménu!“ Ale všem, kteří neuvěřili, musel říci: „Vám vaše hříchy nejsou odpuštěny.“ Víra přichází z kázání a kázání ze Slova Božího (Římanům 10). Těm, kteří věřili, byly hříchy odpuštěny, těm, kteří nevěřili, nebyly odpuštěny. Tak se dodnes pod zvěstováním evangelia Ježíše Krista naplňuje to, co Pán řekl. V prvním Letničním shromáždění byl misijní příkaz tak, jak to stojí v těch čtyřech evangeliích, souhrnně korektně kázán a vykonáván! Jako první přichází kázání, které způsobí víru. Návazně ten Duch vede k pokání a jednotlivcům se dostává odpuštění. Další prožití jsou křest a křest Duchem. 

Kdo si myslí, že mezi misijním pověřením Pána a praktickým prováděním skrze apoštoly je rozpor, neporozuměl, že se přece má křtít do toho jména. Otec přece není žádné jméno, Syn a Duch svatý rovněž ne. Jsou to označení jako Stvořitel, Zachránce, Král atd. Ale musí být křtěno do toho jména, jak se to také dělo. Jakou knihu vůbec čteme, jestliže by v ní byly rozpory! Rozpory jsou v hlavách lidí, potom, co si to nechali „vysvětlit“ od nepřítele. Tím Boží Slovo ztrácí pro ty zavedené do bludu na věrohodnosti a kostelní tradice nabývají ospravedlnění. Tak praví Pán: *„****Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení svá zachovali… rušíce slovo Boží svými tradicemi****…“* (Marka 7:7-13)

**To jméno ve Starém a Novém Zákoně**

Důležitost jména našeho Pána bychom měli ještě jednou zdůraznit v jeho rozsáhlém významu pro víru, křest a plnou spásu. V proroku Joeli nalézáme ke jménu Pána, které musí být pro záchranu duše vzýváno, více objasnění. Zaslíbení zní: *„****Avšak stane se, že kdo by vzýval jméno Pánovo, vysvobozen bude.****“* (Joel 2:32) V prvním kázání Petr toto prorocké slovo připomíná seběhlému množství. To *„…avšak stane se…“* se stalo v síle spasení tím *„… a stalo se…“.* *„Tedy ti, kteří ochotně přijali slova jeho,****pokřtěni jsou****, a připojilo se v ten den duší okolo tří tisíců.“* (Skutky 2:41)

Ten apoštol mínil téhož Pána, o kterém prorokoval prorok Joel. Ve verši 38 je ve dni založení novozákonní Církve jasně ukázáno, o jaké jméno se jedná: *„Pokání čiňte a pokřti se jeden každý z vás ve ****jménu Ježíše Krista****na odpuštění hříchů…“*To je vzor vykonaného misijního příkazu pro novozákonní Církev platný pro všechny časy. Tradiční trinitářská praxe křtu je rouhání vůči příkazu křtu, protože **oni to jméno zapírají**. Kristovo učení, které je zároveň učením a praxí apoštolů, nalézáme jen ve Slově Božím. Pouhé odvolávání se na Petra a Krista nikomu nepomůže. Co harmonicky nesouhlasí s celým Slovem, to vůbec nesouhlasí!

Následující biblická místa mají důležitost křtu ještě zdůraznit. Pavel se do toho zařazuje a svědčí: *„Zdaliž nevíte, že****kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše****, v smrt jeho pokřtěni jsme?****Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt****, abychom, jakož vstal z mrtvých Kristus k slávě Otce,****tak i my********v novotě života chodili****. Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedy i vzkříšením budeme.“* (Římanům 6:3-5) *„****Pohřbeni jsouce s ním skrze křest, skrze nějž i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru, která jest mocné dílo Boží, kterýž jej vzkřísil z mrtvých****.“*(Koloským 2:12)

Tradiční nebiblické kropení kojenců se sice nazývá „křtem“, ale tím není. Řecké slovo pro křest „baptisma“ znamená „ponořit pod hladinu“. To je všem theologům známo. K tomu se ještě přidává špatné porozumění Ježíšových slov z Jan 3:5 a jejich užití: *„Amen, amen pravím tobě..: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“* Tento text zcela vytržený ze souvislosti byl vyložen jako „křest znovuzrozením“, čemuž se věří a učí. Kojenec, který o prožité milosti, spáse a znovuzrození absolutně nic neví, má být znovuzrozen skrze úřední akt. Zeptá-li se člověk těchto tak „křesťansky“ pokřtěných později v jejich životě, potom nechtějí o milosti nic slyšet a chtějí mít od Ježíše Krista pokoj. Tímto je proti nebiblickému učení křtu a praxi vznesena obžaloba před Božím soudem.

Jednorázovým ponořením byli křtěni původně jen ti, kteří uvěřili na základě Písma. Tak jako zesnulý je uložen do rakve na záda a pohřben, tak ten s Kristem sám sobě zemřelý je ve křtu symbolicky pohřben s Ním (Římanům 6:3-11). Vyzvednutí z vody ukazuje, že dotyčná osoba nyní putuje s Kristem v novém životě. O Bohu se již nesmí vést dále žádné diskuse, žádné hádky o křtu, nyní musí být opět obnoven Boží pořádek. *„****Jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec nás všech, který je nade všecko a skrze všecko, i ve všech vás****.“* (Efezským 4:5-6)

Filip zvěstoval v Samaří spásnou zvěst o království Božím a o jménu Ježíše Krista. A všichni, kteří uvěřili, muži i ženy se **nechali pokřtít na jméno Pána Ježíše** (Skutky 8:1-17). Když ten evangelista zvěstoval tomu komorníkovi návazně na Slovo proroka Izaiáše spásnou zvěst o Ježíši Kristu, řekl komorník: *„Hle, tady je voda!****Co by mělo mému křtu ještě překážet****?“* Filip souhlasil: *„Jestliže věříš z celého srdce, může se to stát.“* Ten odpověděl: *„Ano, věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“* Nechal zastavit vůz a oba vstoupili do vody, Filip i komorník, a pokřtil jej (Skutky 8:33-40). Již Jan křtil tam, kde bylo hodně vody (Jan 3:23), aby mohl řádně ponořit. Sám Ježíš se jím nechal pokřtít a po křtu vystoupil z vody (Matouš 3:16).

Při biblickém aktu křtu vstoupí do vody oba, křtěnec a křtitel. Nebo to chce někdo zapřít, přestože je to tak napsáno? Ten správný sled zůstává v platnosti: kázání, víra, křest. Co je to za člověka, který se opováží Bohu a jeho Slovu odporovat a trvat na nebiblické tradici?

Ve Starém Zákoně bylo jméno Pána JAHVE, které bylo vzýváno. V Novém Zákoně je to jméno JAHŠUA, a je to ten stejný JÁ JSEM, který mohl říci: *„****Amen, amen, pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, JÁ JSEM****.“* (Jan 8:58) JAHVE Starého Zákona je JAHŠUA/Ježíš Nového Zákona. Ve Starém Zákoně se zjevoval v duchovní tělesnosti, v Novém v masité tělesnosti, aby nás, kteří jsme v masitém těle, spasil.

Pavel shrnuje*: „****Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše****a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. Srdcem zajisté se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení. Nebo Písmo dí:****Všeliký, kdož uvěří v něj, nebude zahanben****. Není zajisté žádného rozdílu mezi Židem a Řekem;****nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej. Každý zajisté, kdo by vzýval jméno Páně, spasen bude****.“* (Římanům 10:9-13)

Ve 3. kapitole Skutků apoštolských je svědectví o divu uzdravení ochrnutého muže. Petr řekl: *„Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to tobě dám.****Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď****“* (v. 6) Ve 4. kapitole jsou apoštolové postaveni kvůli tomuto uzdravení před nejvyšší radu a tázáni*: „****Jakou mocí aneb v kterém jménu****jste to učinili? Tehdy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému, kterak by on zdráv učiněn byl: Známo buď vám i všemu lidu Izraelskému, že ve ****jménu Ježíše Krista Nazaretského****, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých,****skrze toho jméno stojí* *tento před vámi zdravý****. To je ten kámen za nic položený od vás stavitelů, který jest v hlavu úhelní. A není v žádném jiném spasení, neboť****není jiného jména pod nebem daného lidem****,****skrze které bychom mohli spaseni býti***.“ (v. 7-12) Pavel, zplnomocněný apoštol s přímým nebeským povoláním, píše: *„****A všecko, cokoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše****, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.“* (Koloským 3:17)

„Všecko“ míní všecko, a všecko, tak to ten Boží muž nařídil, mělo být v Církvi Nové smlouvy konáno v novozákonním jménu smlouvy. Komu máme dát za pravdu: Bohu nebo lidem? Petr v Jeruzalémě, Filip v Samaří, Pavel v Efezu – všude všichni křtili na jméno Pána Ježíše Krista. To svědectví o křtu spočívá – přesně biblicky – na třech a více svědcích.

Vidíme, že ten důraz je ve Starém a Novém Zákoně položen na jméno Pána, ve kterém se všechno děje: *„****Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě****.“* (2. Mojžíšova 20:24b) *„Nebo kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve ****jménu mém, tu jsem já uprostřed nich****.“* (Matouš 18:20) V Žalmu 22:23 čteme: *„I****budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém****, uprostřed shromáždění chváliti tě budu.“* V kázání na hoře je nám řečeno, jak se máme modlit: *„A proto vy se takto modlete: Otče náš, který jsi v nebesích,****posvěť se jméno tvé****…“* (Matouš 6:9) Ve velekněžské modlitbě čteme: *„****Oznámil jsem jméno tvé lidem****, které jsi mi dal ze světa…“* (Jan 17:6) Syn Boží se modlil dále: *„Otče svatý, zachovej je ve ****jménu svém****, které jsi mi dal…a****známé jsem jim učinil jméno tvé****, a známo učiním…“* (v. 11+26) Jedná se o jméno, které je nad každé jméno, v kterém se Bůh zjevil jako Otec v Synu. Slyšte toto všechny národy a ty lide Boží, vezmi toto dobře míněné varování vážně, věř mu a jednej podle toho!


## Chapter navigation

- [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1133.md)
- [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/551.md)
- [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1135.md)

## Available translations

- [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1134.md)

## Source

- [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1134)
- [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1134.md)