--- type: BookChapter work_id: '764' book_url: https://nasa.misia.sk/books/773 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/773.md language: cs position: 1 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1356 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1356.md markdown_source: converted updated_at: '2006-10-03T08:53:10Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1356.md --- # Oběžný dopis Říjen 2013 ## Úvod **„Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.“ (Žid.13:8)** Velice srdečně zdravím Vás všechny v celém světě následujícím biblickým textem:  *„Usychá tráva, květ zvadne, ale slovo Boha našeho zůstává na věky“* (Iz.40:8). *„Toto pak jest to slovo, které zvěstováno jest vám“* (1.Petr.24-25). Ve spásném Božím plánu s Izraelem a s církví z národů se jedná o naplnění všech zaslíbení a naprostý soulad Starého a Nového Zákona. Jozue mohl dosvědčit: *„Nepominulo ani jedno slovo ze všelikého slova dobrého, které mluvil Pán k domu Izraelskému, ale všecko se tak stalo“* (Joz.21:45). Při dokončení budeme moci říci totéž (Řím.8:30). Opravdová víra je zakotvená jen v Božích zaslíbeních. Abraham věřil tomu, co mu Bůh zaslíbil (1.Moj.18), a viděl to naplněné (Řím.4:17; Gal.3:8). Podmínkou bylo: *„… že přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Pánovy, a činili spravedlnost a právo,**aby naplnil Pán Abrahamovi, co mu zaslíbil**“* (1.Moj.18:19b). Zaslíbení jsou vázána vírou a naplněním poslušnosti. Jestliže pro něco není ve Slově zaslíbení, potom to nemůže být splněno.  Nám, kteří jsme byli Pánem osobně a skrze Ducha osloveni a zaslíbením pro tento čas věříme, platí přísaha, kterou Bůh dal Abrahamovi v 1.Moj.22:15-19: *„Skrze sebe samého**přísahal jsem**, praví Pán … Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé!“* Bůh odpovědnost za naplnění převzal. *„A tak Bůh, chtěje**dostatečně ukázat dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své**, vložil mezi to přísahu, abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteří jsme se utekli k obdržení předložené naděje“* (Žid.6:13-18). Bůh je pravdivý, nezměnitelnost Své rady nám potvrdil přísahou a jednou provždy nám dal vědět, že sám bdí nad Svým Slovem a všechno naplní. Pravé požehnání je u věřících jako u Abrahama spojeno se zaslíbeními, s vírou a poslušností (1.Moj.22), a bez víry a bez poslušnosti se nemůže Bohu nikdo líbit (Žid.11:6). *„Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla“* (Jak.2:22). Skrze zaslíbení Slova, kterým věříme, získáváme podíl na božské přirozenosti a jen tak skrze Boží sílu může v nás být zjeveno sedm vypsaných duchovních ctností, které jsou uloženy v lásce Boží (2.Petr.1:3-11). Jen dokonalá láska tam vejde (1.Kor.13). *„Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jako já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého“*(Jan.13:34). *„Láska bližnímu zle neučiní, a proto plnost Zákona jest láska“* (Řím.13:10). Pravým věřícím se jedná o to, abychom biblicky věřili, jak praví Písmo, být biblicky pokřtěni na jméno Pána Ježíše Krista jednorázovým ponořením do vody: *„Kteří pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše“* (Sk.2:38-39; 19:5-6) a jsou biblicky duchovně pokřtěni. *„Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všichni v jeden duch zapojeni jsme“* (1.Kor.12:13). Tak to bylo v církvi na počátku, tak to musí být nyní na konci. Jen když věříme zaslíbením Slova, tak je také skutečně prožijeme. Jen potom jsme děti zaslíbení (Gal.4:28). To platí také pro zapečetění zaslíbeným Duchem Svatým (Ef.1:13) - které je absolutní podmínkou pro spasení našich těl při návratu Krista. Pavel píše: *„Jestliže pak Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých,**přebývá v vás**, ten, který vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho ve vás“* (Řím.8:11). Duchem pokřtění a Duchem pomazaní jsou mnozí, zvláště ti z Letničního hnutí, nehledě na to, čemu věří, učí a co praktikují - dokonce ti mnozí falešní proroci a Kristové (Mat.7:21-24; Mat.24). Opravdově věřícím, kteří jsou založeni na Kristu, náleží ta zaslíbení, pomazání a pečeť Boží společně. *„**Nebo kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen, k slávě Bohu skrze nás. Ten pak, který potvrzuje nás s vámi v Kristu, a který pomazal nás, Bůh jest**“* (2.Kor.1:20-22). Apoštol Pavel sleduje toto důležité téma a staví zvěstování Slova, ano Slovo Pravdy, proti falešným učením (2.Tim.2:15-18). Potom následuje poznávací znamení pravé církve:*„Ale pevný základ Boží stojí,**maje znamení toto**: Zná Pán ty, kteří jsou jeho, a opět: Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá jméno Kristovo!“* (v.19). Církev živého Boha není žádná lživá stavba. Pavel píše: *„Pakli prodlím, abys věděl, kterak se máš chovat v domu Božím,**jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy**“*(1.Tim.3:15). Navzdory falešným učením v kostelech a křesťanských společenstvích staví Pán Svoji církev, která zůstává vždy sloupem a základem pravdy a nese pečeť Boží. Ano, Pán zná ty Své a ti Jeho znají Jej. Ještě dnes platí, co řekl: *„Já postavím Svoji církev …“ * Duchovní déšť padá na všechno masité tělo (Žid.6:7-8) - ale záleží na semeni, které bylo zaseto. *„Símě jeho sloužit mu bude …“* (Ž.22:31). Bratr Branham řekl: „Vy můžete být v druhé oblasti pokřtěni Duchem a mít dary Ducha, aniž byste byli znovuzrozeni ve své duši.“ *„Každý, kdo se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo**símě jeho**v něm zůstává, ani nemůže hřešit, nebo z Boha narozen jest“*(1.Jan.3:9). Proto musí důraz při zapečetění ležet na semeni Slova. *„Símě jest slovo Boží“* (Luk.8:11). Zapečetění Duchem Božím, který je Duchem pravdy (Jan.15:26), se může stát jen potom, co jsme Slovo pravdy vědomě přijali, uvěřili mu a dostali je zjevené. *„V kterém i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení vašeho, v němž i uvěřivše, znamenáni (zapečetěni) jste Duchem zaslíbení Svatým“* (Ef.1:13). Zapečetění Duchem Božím neexistuje, jestliže se rozsévá falešné semeno skrze výklady a věří se falešnému učení. V pravých učednících bude zapečetěno jenom Boží zjevení Slova. *„Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými!“* (Iz.8:16). Učení, které není dosvědčeno Biblí, nemůže být vůbec biblické. S božskou autoritou apoštol Jan píše, že žádná lež nemá původ v pravdě (1.Jan.2:21). Lež je satanovo překroucení pravdy od času zahrady Eden. Pravdivý je sám Bůh, který je ve Svém Slově, přestože každý člověk je lhář (Řím.3:4).  Ve spojení se zaslíbeným návratem Krista píše Jan: *„A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v čas**příchodu jeho**“* (1.Jan.2:28). Ten apoštol přichází nekompromisně k věci jako ten, kterého Pán sám pověřil: *„Nejmilejší, ne každému duchu věřte,**ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha**; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět …“* a potom zahrnuje všechny, kteří věří jeho svědectví: *„Vy pak z Boha jste, synáčkové, a zvítězili jste nad nimi; nebo větší jest ten, který jest v vás, nežli ten, který jest v světě …“* S ohledem na zvěstování píše: *„**My z Boha jsme. Kdo zná Boha, poslouchá nás**; kdo pak není z Boha, neposlouchá nás.**A po tom poznáváme ducha pravdy a ducha bludu**“* (1.Jan.4:1-6). To je jasná řeč, žádné vlastní představy; to je božská výzva povolaného Božího posla. Totéž platí ještě dnes, jestliže zaznělo nějaké povolání: Koho Bůh posílá, ten káže a učí jen to, co říká Slovo, a všichni, kteří jsou ze semene Slova a z Ducha znovuzrozeni, slyší Boží Slovo. TAK PRAVÍ PÁN: *„**Kdo z Boha jest, slova Boží slyší**; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste“* (Jan.8:47). Tak to bylo tehdy a tak je to dnes. Byly vždy dvě skupiny: jedna přijala, druhá odmítla. Jak Jan svědčil, tak to se vztahovalo na Pavla a také na bratra Branhama; a jen kdo byl z Boha, slyšel, věřil, přijal to. Vztahuje se to na mne a všechny v tomto čase, kteří patří k Církvi-Nevěstě. Vždy je oboje: nejprve ten, který rozsévá dobré semeno a potom ten, který rozsévá zlé semeno (Mat.13:24-41). Zůstává oboje, slovo a výklad, Duch pravdy a duch klamu, ale nikdy z jednoho pramene nepřichází sladké a hořké a nikdy se nebudou trhat fíky z trní (Jak.3:11-12). Platí: Když Bůh někoho pošle, pak se může spolehnout na to, že on zvěstuje Slovo, které zůstává na věky, jak svědčil Petr (1.Petr.1:25). Kdo pravdu Slova nerespektuje, neuznává ji, je odsouzen k tomu, věřit lžím mocných bludařů pod vlivem ducha klamu (2.Tes.2:10-12). Pravým věřícím píše apoštol Pavel: *„My pak jsme povinni děkovat Bohu vždycky za vás, bratří Pánu milí, že**vyvolil vás Bůh od počátku k spasení, v posvěcení Ducha a u víře pravdy**“* (2.Tes.2:13). V tom se ukazuje pravé vyvolení těch náležejících k Církvi-Nevěstě: že jsou krví Beránka Božího spaseni (Ef.1:7) a Slovem Pravdy posvěceni (Jan.17:17). Jen kdo je ve Slově, může být ve vůli Boží: *„… Tvá vůle se staň!“ „… V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou“* (Žid.10:10).  **„JÁ se vrátím a poberu vás k sobě samému“** (Jan.14:1-3).  Návrat Krista a všechno, co se přitom stane, je nejpřesněji popsáno v mnohých biblických místech. To bylo hlavním tématem apoštolů a také bratra Branhama, o tom jsme také již mnohokrát psali. Je politováníhodné, že různé výroky, které bratr Branham zvláště v kázání „Vytržení“ o tomto tématu udělal, jsou takzvanými „kazateli zvěsti“ vytrhány ze souvislosti a ne zařazeny do Bible. Tím v „kruzích zvěsti“ nastal zoufalý zmatek. Z nebiblických zvláštních učení se v mnoha městech utvořily různé skupiny. Ale každé učení, které není založeno na příslušných biblických místech, může být jen bludné učení. Bůh je přece jen ve Svém Slově, ale ani v jediném výkladu. V nich se skrývá ten protivník, svůdce, který působí pokrytecky skrze ducha klamu. Ten prorok ve svých kázáních více než stokrát zdůraznil, že satan k tomu, co Bůh v ráji Adamovi řekl, přidal jen jedno slovo. Tak se mu podařilo do Evy zasít pochybnost o tom, co Bůh řekl, a v hříchu nevíry ji duchovně a tělesně svést k přímému pádu do hříchu. Pavel se obával, že satan by mohl uspět i při věřících, kteří Slovo neberou tak přesně (2.Kor.11). Ale vyvolení nemohou být svedeni, neboť jsou předurčeni (Řím.8:38-39). Kdo náleží k Církvi-Nevěstě Ježíše Krista, věří každému Božímu slovu, jak stojí psáno, absolutně k tomu nic nepřidává, nic neubírá, nic nemění (Zj.22:16-21). ## Chapter navigation - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/773.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1357.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1356.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1356) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1356.md)