---
type: BookChapter
work_id: '801'
book_url: https://nasa.misia.sk/books/889
book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/889.md
language: sk
position: 1
canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1493
markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1493.md
markdown_source: converted
updated_at: '2017-07-11T09:46:21Z'
translations:
  de: https://nasa.misia.sk/book_chapters/1449.md
---

# Návrat Krista

## Časový plán

**Časový plán**

Jakmile bude ďábel, ten starý drak, svržen s nebe, je řečeno: *„Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, kteříž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.“*(Zjevení 12:12) Zřejmě se zde jedná o krátký časový úsek mezi vytržením a počátkem Tisíciletého království. Během této doby vylije satan prostřednictvím antikrista svůj vztek na zemi. Potom otevřeně vystoupí ve svém zástupci, v tom bezzákonném, a ukáže, kým skutečně je (2. Tes. 2:7-8). Poté, co se mu nepodařilo pohltit zástup přemožitelů, který dospěje *„…v* *muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“*(Ef. 4:13), a proto je ve Zjevení 12 označen jako „mužský syn“, vrhne se ďábel na pozůstalou Církev. Ona je tou ženou, z níž se zrodí ten syn, *„…kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným.“*(Zjevení 12:5) Toto slovo se nevztahuje jen na Krista, nýbrž je jedno ze sedmi zaslíbení, jež bylo dáno přemožitelům: *„Kdož by pak vítězil, a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany. I budeť je spravovati prutem železným…“ *(Zjevení 2:26-27)

V biblické symbolické řeči byl „ženou“ označen nejprve Izrael ve Starém zákoně a potom Církev. Ve Zjevení se mluví o dvou zcela rozdílných církvích, totiž o Církvi Kristové a církvi antikristově. Ilustraci pravé Církve nacházíme ve Zjevení 12, zatímco antikristova církev je popsána v kap. 17.

Ve Zjevení 12 viděl Jan ženu, která byla oděna sluncem. To znamená, že Ježíš Kristus, Slunce spravedlnosti, ozařuje Církev. Pod jejíma nohama byl měsíc – tím je míněn časový úsek Starého zákona s prorockým Slovem jako základem, na němž ona stojí. Tak jako měsíc odráží světlo slunce, tak je ozařován Starý zákon východem slunce spravedlnosti a naplněním proroctví v Novém zákoně a odráží toto světlo. Koruna z dvanácti hvězd, kterou žena má, je symbolem toho, že novozákonní Církev je korunována učením dvanácti apoštolů (Skutky 2:42).

Ve všech časových obdobích existovali povolaní a vyvolení. Zástup přemožitelů sestává z vyvolených, pozůstalá Církev z povolaných. I oni jsou čistí a svatí, a jsou proto v podobenství našeho Pána rovněž představeni jako panny, ovšem jako bláznivé, v protikladu k moudrým pannám, které vejdou na svatební hostinu (Matouš 25).

Pozůstalá Církev nejprve unikne útoku satana a bude, jako tehdy Izrael, živena nadpřirozeným způsobem na poušti: *„A žena utekla na poušť, kdež měla místo od Boha připravené, aby ji tam****živili****za dnů tisíc dvě stě a šedesát … Ale dána jsou té ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť, na místo své, kdež by ji****živili****do času a časů, a do půl času.“*(Zjevení 12:6+14) Dokonce i přesný časový úsek opatrování a vyživování je nám sdělen, totiž tři a půl roku.

Hned nato vidíme třetí skupinu, na níž se satan oboří: *„I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.“*(Zjevení 12:17) U ostatních, kteří tu jsou jmenováni, se beze vší pochybnosti jedná o těch 144 000 Izraelitů. Jsou ze stejného semene, mají pouze jiné postavení. Ve Zjevení 14 je o nich psáno: „*Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou.“*(Zjevení 14:4) To znamená, že nikdy nebudou náležet k nějaké křesťanské církvi příp. sboru. Vždyť vyvolání 144 000 se bude konat teprve po vytržení Církve-Nevěsty skrze službu dvou svědků. Oni uvěří a před nastávajícím hněvem soudů budou zapečetěni (Zjevení 7:1-8).

Prorok Daniel obdržel výklad o časovém plánu Božím s Izraelem. Kdo tomuto rozvržení správně rozumí, může správně zařadit průběh událostí mezi vytržením a zřízením Tisíciletého království. V Dan. 9:24-27 je řeč o sedmdesáti týdnech (podle kral. překladu „téhodny“ – 1 téhoden = 7 let), u nichž – prorocky viděno – se jedná o sedmdesát týdnů let (tzn. 70x7 let) a ne o týdny dní. Jak jednoznačně vyplývá z verše 24, týkají se lidu Danielova, tedy Izraele, a svatého města, Jeruzaléma.

Jsou tam jmenována tři časová rozpětí: sedm téhodnů – šedesát dva téhodnů – jeden téhoden. Nejdůležitější je skutečnost, že „Pomazaný“, tedy Kristus-Mesiáš, **na konci**dvaašedesátého téhodne, kterým již sedm téhodnů předcházelo, byl usmrcen (verš 26). Ve verši 27 čteme: *„Utvrdí *(ten kníže, antikrist) *však smlouvu mnohým v ****téhodni posledním, u prostřed****pak toho téhodne učiní konce oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplenění hubící, na popleněné vylito bude zpuštění.“*(dle něm. Mengeho překl.: *„A uzavře*(ten kníže) *pevnou smlouvu s národem na jeden týden let a v polovině týdne zastaví oběti zápalné i oběti suché a na jejich místě bude postaveno odporné pustošení (nastane hrůza a děs pustošení“*)*a to tak dlouho, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele).“*

Od okamžiku, kdy byl dán rozkaz, aby byl Jeruzalém opět zbudován (r. 445 př. Kr.), až ke smrti Pomazaného, Mesiáše, uplynulo přesně 483 let, totiž 69 krát 7 let. Jakmile čas milosti pro národy uplyne a nastane vytržení Církve-Nevěsty, začne pro Izrael poslední téhoden. Z toho připadá první polovina na službu dvou svědků, druhá na čas velkého soužení.

Podle Zjevení 11 budou tito proroci tři a půl roku vykonávat svou službu, čímž bude, jak je ve Zjevení 7:3-8 oznámeno, vyvoláno a zapečetěno těch 144 000 z dvanácti kmenů Izraele. Ve verši 3 je řečeno: *„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokudž neznamenáme služebníků Boha svého na čelích jejich.“*To znamená, že tři a půl roku trvající doba soužení Božích soudů hněvu může začít teprve tehdy, až bude ukončeno zapečetění 144 000. V té době se naplní proroctví proroka Zachariáše, že Duch milosti a modliteb bude vylit na Izraele: *„… i obrátí zřetel ke Mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad Ním…*“  (Zach. 12:10-11)

Židé svého Mesiáše při Jeho prvním příchodu ani nepoznali ani nepřijali (Jan 1:11). Jako se Josef ve Starém zákoně nechal poznat svým bratřím teprve při druhém setkání (Skutky 7:13), tak i Židé poznají svého Mesiáše, až k nim přijde podruhé. Josef si vzal nevěstu z pohanů a oženil se s ní. Zanechal ji v paláci a dal se svým bratřím poznat, aniž by byl někdo u toho přítomen. *„Kažte všechněm ven! I nezůstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratřími svými.“*(1. Moj. 45:1)

Právě tak Kristus zanechá Svou Nevěstu z národů v nebeských palácích po jejím vzetí vzhůru na svatební hostinu Beránkovu a nechá se zcela sám, bez jakéhokoli doprovodu, poznat Svým bratřím, jakmile budou v plném počtu a zapečetěni. **To je Jeho první příchod PO Jeho návratu a vytržení.**Jan Ho viděl v této souvislosti jako Beránka s těmi 144 000 na hoře Sión (Zjevení 14). Hora Sión je centrální bod, z něhož bude působení Boží známo v celém světě. *„A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.“ *(Izaiáš 25:7)

V tom okamžiku Izrael pozná, že Smlouva Boží s nimi zůstala právoplatnou. Při vydání Zákona sestoupil Bůh Pán v podobě anděla viditelně na horu Sinai. Proto je ON, jedná-li se o Smlouvu, označován jako „Anděl smlouvy“ (Mal. 3:1). Na to se odvolává Štěpán ve Skutcích 7:38, když říká o Mojžíšovi: *„Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvil k němu na hoře Sinai, i s otci našimi*…“

Poté, co se Pán nechá Svým bratřím poznat, vznese podle Zjevení 10 jako původní vlastník Svůj právoplatný nárok na zemi i moře. **To je Jeho druhý příchod po Jeho návratu pro Církev-Nevěstu.**„*I viděl jsem jiného Anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě Jeho byla, a tvář Jeho jako slunce, a nohy Jeho jako sloupové ohniví.“*(Zjevení 10:1) Duha je v Písmu svatém znamením Smlouvy (1. Moj. 9). V této kapitole je sedmkrát řeč o Smlouvě a pětkrát o duze jako o znamení Smlouvy.

Prorok Ezechiel viděl Pána na trůnu. Podává o tom zprávu: *„… a blesk vůkol Něho. Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol.“*(Ezech. 1:27b-28) Tentýž popis nalézáme znovu ve Zjevení 4:2-3: *„… a aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu Jeden seděl. A ten, kterýž seděl, podoben byl obličejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobná smaragdu.“*Ta duha má zdůraznit, že nová Smlouva je právoplatná i pro Izrael. *„A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.“*(Řím. 11:27, Židům 8:6-13)

*„A v ruce Své měl knížku otevřenou.“*(Zjevení 10:2) Toto znamená, že v okamžiku tohoto **příchodu**je zapečetěná Kniha již otevřena. Nyní On postavil Svou pravou nohu na moře, levou na zemi, a potom *„volal hlasem velikým, jako by lev řval.“*Zde vidíme proměnu Beránka, který poukazuje na vykoupení, ve Lva, který představuje Krále.

Pro 144 000 zapečetěných je On nejprve Beránkem – jejich Vykupitelem: *„Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.“*(Zjevení 14:4) Ve stejné souvislosti praví prorok Ozeáš: *„I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře.“*(kap. 11:10) Podobně zní slova proroka Amose: *„Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas Svůj.“*(1:2) *„A Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas Svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo Hospodin jest útočiště lidu Svého, a síla synů Izraelských.“*(Joel 3:16)

Ve Zjevení 5 je rovněž označován jako Lev: *„Aj, svítězilť Lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích.“*(verš 5) Když Jakob žehnal svého syna Judu, vyslovil skrze Ducha prorocká slova: *„Lvíče Juda … Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.“  *(1. Moj. 49:9-10)

*„A když dokonal volaní, mluvilo sedm hromů hlasy své.“*(Zjevení 10:3) Mluvení Boží zní jako zvuk hromu. *„Poslouchejte pilně hřmotného hlasu Jeho … Bůh silný hřímá hlasem Svým předivně“*(Job 37:1-4) *„Tedy přišel hlas s nebe … Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo.“*(Jan 12:28-29) To, co mluvilo sedm hromů, bylo zapečetěno a nebylo napsáno. Tudíž o tom nemůže být kázáno, protože to není součást psaného Slova Božího. Vztahuje se to na závěrečné, tajuplné působení našeho Boha v daném okamžiku. Při té příležitosti pozvedne tento mocný Anděl Svou pravou ruku k nebi *„…a přisáhl skrze Živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.“*(Zjevení 10:6)

Stejnou událost viděl již předem prorok Daniel v kap. 12. Tázal se, jak dlouho to bude ještě trvat, než nastane konec těchto podivuhodných věcí. Odpověď je jednoznačná: *„I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl času…“*(verš 7) Na základě tohoto biblického místa to bude od okamžiku přísahy přesně ještě tři a půl roku až do konce tohoto světového systému a tudíž k začátku Tisíciletého království.

Shrňme ještě jednou: oba proroci konají svou službu tři a půl roku. Během tohoto času se jich nemůže nikdo dotknout, neboť mají absolutní a božskou plnou moc: *„…oheň vyjde z úst jejich, a sžíře nepřátely jejich.“ *(Zjevení 11:5-6) Popis jejich služby nám připomíná dva proroky Mojžíše a Eliáše. Domněnka, že Enoch je jedním z těch svědků, se neshoduje s pravdou. Enoch jako sedmý po Adamovi byl obrazem na žijící na konci tohoto sedmého věku, kteří budou proměněni a vzati vzhůru, aniž by okusili smrti. Mojžíš a Eliáš to byli, kteří přišli na horu Proměnění (Matouš 17). O obou je také učiněna zmínka v posledních třech verších Starého zákona (Mal. 4:5-6).

Výsledkem jejich kázání bude, že na konci jejich služby bude na hoře Sión shromážděno 144 000 Židů. K nim sestoupí Pán a zjeví se jako Mesiáš, Beránek Boží. Ve stejné době, kdy si Izraelité uvědomí novozákonní uzavření Smlouvy, poznají, kdo je antikrist, který potom zruší svou sedmiletou smlouvu uzavřenou s Izraelem a jeho sousedy (Dan. 9:27). Tím nastane velká doba útrap a pronásledování. *„… a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce … dáno jí i bojovati s svatými, a přemáhati je…“*(Zjevení 13:5-7) Prorok Daniel prorokoval o svatých Nejvyššího: *„…vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.“*(kap. 7:25) Může to být ještě zřetelněji napsané?

Během tohoto strašného pronásledování musí 144 000 zapečetěných zemřít mučednickou smrtí. Nejdříve budou usmrceni oba svědkové, když ukončí své svědectví (Zjevení 11:7), a poté ti ostatní, jak to bylo předpověděno v 5. pečeti. Vzhledem k tomu je ve Zjevení 14:12 napsáno: „*Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“*Přesně pak se také naplní Slovo: *„I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou****od této chvíle mrtví,****kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi.“*(Zjevení 14:13)

Náš Pán ohlásil rozptýlení izraelského národa mezi pohanské národy a jejich navrácení domů do země zaslíbení a v té souvislosti řekl: *„Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.“ *(Luk. 21:24)

V 5. pečeti (Zjevení 6:9-11) je řeč o duších pod obětním oltářem, které byly zavražděny kvůli Slovu Božímu a svědectví. Budiž podotknuto: tito mučedníci svědectví Ježíšovo dosud neměli. Oni zůstali věrni Slovu Božímu, aniž by byli poznali Ježíše, toho Mesiáše. Jedná se přitom o všechny Židy, kteří byli zavražděni jen proto, že byli Židé. To, že neprožili vykoupení, vyplývá z jejich volání po pomstě. Vykoupení se modlí: *„Otče, odpusť jim, neboť oni nevědí, co činí.“* – *„I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš, a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi? Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordováni býti mají, jako i oni.“*

Slovo „služebníci“ nezapadá do rámce novozákonní Církve, neboť ona sestává ze synů a dcer Božích. V biblickém proroctví jsou Izraelité označováni jako „služebníci“ a „služebnice“. Bez pochyb je těmi „spoluslužebníky“ míněno těch 144 000, kteří uvěří skrze službu dvou svědků a v době soužení, trvající tři a půl roku, budou antikristem pronásledováni a zavražděni.


## Chapter navigation

- [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/889.md)

## Available translations

- [Deutsch](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1449.md)

## Source

- [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1493)
- [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/1493.md)