Lidi se ptají, Bůh odpovídá skrze Své Slovo

Odpověď: Je velice zarážející, že se skoro polovina dotazů tím či oním způsobem zabývá Zj.10. Zase musíme dávat velmi dobrý pozor na to, co bylo řečeno. On totiž pak hovořil o „tajemstvích“ v množném čísle, ale ne jak je napsáno o „tajemství Božím“. To činil, protože byl zvěstovatelem církve tohoto posledního časového období, skrze kterého byla zjevena všechna tajemství skrytá ve Slově. V kázání „Je toto ten čas?“ z 30. prosince 1962 bratr Branham zmiňuje 17 různých tajemství, která byla zjevena. Začíná s „tajemstvím Božího království“ a končí „tajemstvím návratu ohnivého sloupu“. Ježíš Kristus je „Tajemství Boží“. Tak je to potvrzeno 1.Tim. 3:16. Židé zjevení toho jednoho pravého Boha v Ježíši Kristu tehdy nepřijali a dodnes nepoznávají. Novozákonní církev však tajemství Boží znala od začátku (Kol 2:2-3 aj.).

V okamžiku, kdy toto „veliké Boží tajemství“ dospěje k závěru, budou Židé zahrnuti s sebou, jak to On zjevil Svým služebníkům a prorokům. Když je oslovena novozákonní církev, potom čteme o „apoštolech a prorocích“ (Ef 3:5 a jiné), neboť církev Ježíše Krista je vzdělána na základě apoštolů a proroků (Ef 2:20). Když se to týká Židů, potom platí obzvláště: „jak On to svým služebníkům, prorokům zjevil“.

Po předpovědi ve Zj. 10:7 musel Jan tu otevřenou Knihu sníst a bylo mu přikázáno: „Musíš ještě jednou prorokovat…“ V 11. kapitole prorokují ti dva proroci v Izraeli – v Jeruzalémě 42 měsíců; je to tři a půl roku. Není to dost jasné?

V 8. a 9. kapitole je popsáno šest pozounových soudů, v 10. kapitole je oznámen sedmý pozoun. Skutečné naplnění následuje v 11. kapitole od 15. verše: „Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: ‚Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Pomazaný a bude kralovat na věky věků‘.“ Musíme respektovat Boží pořádek těch událostí, jak jsou ukázány ve Slově Božím. Přímo potom, co sedmý pozoun troubil, čteme: „…přišel hněv tvůj, čas, abys soudil a odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí“. (Kap. 11:15-19)

Je důležité vědět, že hebrejské slovo „šofar“ je v naší Bibli přeloženo jako „pozoun“. Ve spojení se sedmou pečetí a sedmi pozounovými anděly je slovo šofar od 8. kap. verš 2, v kap. 9. a 10. verš 7, až po kap. 11 verš 15 užito jedenáctkrát. Poslední tři šofary – pozouny jsou ve Zj. 8:13 zrovna tak jako ve Zj. 10:7 oznámeny jako „hlasy“: „Běda, běda, běda obyvatelům země, kvůli hlasům pozounů tří andělů, kteří ještě mají troubit.“

„…ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti…“