Odpověď: Je pochopitelné, že naplnění toho, co bratr Branham viděl, bylo očekáváno během jeho života. Ale mohlo by být, že se to splní anebo již splnilo úplně jiným způsobem, než to bylo očekáváno. O „stanu“ bratr Branham mluvil až do otevření pečetí v březnu 1963 stokrát ve spojení s Abrahamem. To dělal vždycky před začátkem modlitební řady, když zdůrazňoval, že nyní se opakuje totéž znamení jako v 1.Moj.18. Tam je ten stan zmíněn pětkrát. Sára byla ve stanu, když Bůh náš Pán dal zaslíbení o narození Izáka. Bratr Branham se během modlitební řady obracel k posluchačstvu zády, aby dokázal, že tentýž Bůh je přítomen, zná a zjevuje tajemství srdce jako tehdy při Abrahamovi. Ale já varuji před tím, udělat z toho nějaké učení, neboť musíme celou věc přenechat Bohu.

Je možné, že duchovní věci jsou ukazovány přirozeným symbolem, např. když bratr Branham ve vidění přinesl do kaple každý druh zeleniny. Vlastní význam spočíval v tom, že měl být uložen duchovní pokrm, zjevené Slovo pro náš čas. Petr viděl také zcela přirozený obraz s prostěradlem, ve kterém byl každý druh zeměplazů. Duchovní význam byl, že i pohanům je darována Boží spása (Sk 10:9-22). Náš Pán sám představoval všechny věci o Božím království v podobenstvích a pozemských obrazech a symbolech, a tím oznamoval, „co bylo před ustanovením světa skryto“ (Mt 13:34-35).

Bratři, kteří stále ještě trvají na doslovném naplnění stanového vidění bratra Branhama, k tomu nemají v Bibli absolutně žádné zaslíbení. V Bibli není ani jediný příklad, že by některý prorok vstal z mrtvých a pokračoval ve službě. Proto také není divu, že tito bratři by nechtěli mít společenství s těmi, kteří podle pravdy prohlašují, že služba bratra Branhama skončila okamžikem, když vešel do slávy. Protože tuto skutečnost neakceptují, musí odmítat toho, kdo klade nárok, že je Bohem pověřen nést zvěst národům. Musí ho – protože, jak oni míní, přece je „proti prorokovi“ a proti všem hromovým učením – ocejchovat a zavrhnout jako svůdce Nevěsty a jako antikrista. Ta prohlášení jdou opravdu tak daleko: „Nikdo nemá právo nárokovat si pověření nést zjevené Slovo Božímu lidu.“, neboť jejich učitelský náhled je, že službou bratra Branhama vše skončilo a opět má začít teprve s ním. „Mezičas“ je využit k neplodným diskusím o tom, co prorok řekl a k šíření zkázonosného učení. Jaký je to tragický vývoj uprostřed zvěsti!

Skutečně se jedná ve všech očekáváních, která jsou s tím nyní spojena, o úplně jiné zvěstování. Ježíš Kristus při tom není ani jednou zmíněn. Jsou živeny falešné naděje, které nakonec musejí vyústit ve zklamání a zoufalství. Prosím, milovaní bratři, zapamatujte si tu skutečnost, že v zásadě všechno, co náleží k Božímu království, nemá nic společného se soukromým míněním.

Toto říkám jako slovo Páně ve jménu Pána Ježíše Krista: Jestliže pro něco není zaslíbení ve Slově Božím, pak také není žádné naplnění. To je čistá pravda.

Nyní se ještě podívejme na Mojžíše: Přestože mu Bůh dal pověření, aby zavedl lid izraelský do zaslíbené země, nebylo mu dovoleno vejít tam s církví Izraele. Podle 5.Moj.34 se mohl na tu zemi podívat s hory Nébo, ale ne tam vejít, protože předtím zemřel.

Svého času jsme si s bratrem Mehnertem v Ammánu najali taxi a jeli k hoře Nébo. Měli jsme nádherný výhled: napravo od nás leželo Jericho, vlevo Engadi a Mrtvé moře. Před námi Jeruzalém. Jak dobře mohu cítit s Mojžíšem! Ale Boží cesty jdou nad naše chápání. Nám by se mohlo zdát, jakoby Mojžíš docela nesplnil své pověření; přesto Boží cesty a rozhodnutí musíme respektovat.

Věříme, že Bůh sám dokoná dílo spasení, jak to naplánoval již před ustanovením světa. Je důležité, abychom zůstávali ve Slově zaslíbení a měli v něm podíl, neboť pravá víra je zakotvena jen v Božích zaslíbeních.

S ohledem na Boží zaslíbení je psáno „…ze všech jeho zaslíbení, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše, nezůstalo ani jediné nenaplněné.“ (1Kra 8:56)

„Ze všech zaslíbení, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno Ano; a proto skrze něho zní i naše Amen, k slávě Boží.“ (2Kor 1:20)

Při prvním Kristově příchodu byl předchůdcem zaslíbený prorok, ale dílo spásy na kříži Golgaty dokonal Pán sám. Tak je to i nyní: Bratr Branham byl zaslíbený prorok, skrze kterého byly všechny věci zase napraveny a uvedeny do správného stavu. Zvěst je předchůdcem, ale Pán sám dokoná dílo spasení.

„Neboť Pán vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně“ (Řm 9:28).

Odpověď: Je pochopitelné, že naplnění toho, co bratr Branham viděl, bylo očekáváno během jeho života. Ale mohlo by být, že se to splní anebo již splnilo úplně jiným způsobem, než to bylo očekáváno. O „stanu“ bratr Branham mluvil až do otevření pečetí v březnu 1963 stokrát ve spojení s Abrahamem. To dělal vždycky před začátkem modlitební řady, když zdůrazňoval, že nyní se opakuje totéž znamení jako v 1.Moj.18. Tam je ten stan zmíněn pětkrát. Sára byla ve stanu, když Bůh náš Pán dal zaslíbení o narození Izáka. Bratr Branham se během modlitební řady obracel k posluchačstvu zády, aby dokázal, že tentýž Bůh je přítomen, zná a zjevuje tajemství srdce jako tehdy při Abrahamovi. Ale já varuji před tím, udělat z toho nějaké učení, neboť musíme celou věc přenechat Bohu.

Je možné, že duchovní věci jsou ukazovány přirozeným symbolem, např. když bratr Branham ve vidění přinesl do kaple každý druh zeleniny. Vlastní význam spočíval v tom, že měl být uložen duchovní pokrm, zjevené Slovo pro náš čas. Petr viděl také zcela přirozený obraz s prostěradlem, ve kterém byl každý druh zeměplazů. Duchovní význam byl, že i pohanům je darována Boží spása (Sk 10:9-22). Náš Pán sám představoval všechny věci o Božím království v podobenstvích a pozemských obrazech a symbolech, a tím oznamoval, „co bylo před ustanovením světa skryto“ (Mt 13:34-35).

Bratři, kteří stále ještě trvají na doslovném naplnění stanového vidění bratra Branhama, k tomu nemají v Bibli absolutně žádné zaslíbení. V Bibli není ani jediný příklad, že by některý prorok vstal z mrtvých a pokračoval ve službě. Proto také není divu, že tito bratři by nechtěli mít společenství s těmi, kteří podle pravdy prohlašují, že služba bratra Branhama skončila okamžikem, když vešel do slávy. Protože tuto skutečnost neakceptují, musí odmítat toho, kdo klade nárok, že je Bohem pověřen nést zvěst národům. Musí ho – protože, jak oni míní, přece je „proti prorokovi“ a proti všem hromovým učením – ocejchovat a zavrhnout jako svůdce Nevěsty a jako antikrista. Ta prohlášení jdou opravdu tak daleko: „Nikdo nemá právo nárokovat si pověření nést zjevené Slovo Božímu lidu.“, neboť jejich učitelský náhled je, že službou bratra Branhama vše skončilo a opět má začít teprve s ním. „Mezičas“ je využit k neplodným diskusím o tom, co prorok řekl a k šíření zkázonosného učení. Jaký je to tragický vývoj uprostřed zvěsti!

Skutečně se jedná ve všech očekáváních, která jsou s tím nyní spojena, o úplně jiné zvěstování. Ježíš Kristus při tom není ani jednou zmíněn. Jsou živeny falešné naděje, které nakonec musejí vyústit ve zklamání a zoufalství. Prosím, milovaní bratři, zapamatujte si tu skutečnost, že v zásadě všechno, co náleží k Božímu království, nemá nic společného se soukromým míněním.

Toto říkám jako slovo Páně ve jménu Pána Ježíše Krista: Jestliže pro něco není zaslíbení ve Slově Božím, pak také není žádné naplnění. To je čistá pravda.

Nyní se ještě podívejme na Mojžíše: Přestože mu Bůh dal pověření, aby zavedl lid izraelský do zaslíbené země, nebylo mu dovoleno vejít tam s církví Izraele. Podle 5.Moj.34 se mohl na tu zemi podívat s hory Nébo, ale ne tam vejít, protože předtím zemřel.

Svého času jsme si s bratrem Mehnertem v Ammánu najali taxi a jeli k hoře Nébo. Měli jsme nádherný výhled: napravo od nás leželo Jericho, vlevo Engadi a Mrtvé moře. Před námi Jeruzalém. Jak dobře mohu cítit s Mojžíšem! Ale Boží cesty jdou nad naše chápání. Nám by se mohlo zdát, jakoby Mojžíš docela nesplnil své pověření; přesto Boží cesty a rozhodnutí musíme respektovat.

Věříme, že Bůh sám dokoná dílo spasení, jak to naplánoval již před ustanovením světa. Je důležité, abychom zůstávali ve Slově zaslíbení a měli v něm podíl, neboť pravá víra je zakotvena jen v Božích zaslíbeních.

S ohledem na Boží zaslíbení je psáno „…ze všech jeho zaslíbení, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše, nezůstalo ani jediné nenaplněné.“ (1Kra 8:56)

„Ze všech zaslíbení, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno Ano; a proto skrze něho zní i naše Amen, k slávě Boží.“ (2Kor 1:20)

Při prvním Kristově příchodu byl předchůdcem zaslíbený prorok, ale dílo spásy na kříži Golgaty dokonal Pán sám. Tak je to i nyní: Bratr Branham byl zaslíbený prorok, skrze kterého byly všechny věci zase napraveny a uvedeny do správného stavu. Zvěst je předchůdcem, ale Pán sám dokoná dílo spasení.

„Neboť Pán vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně“ (Řm 9:28).