S vděčností se ohlížím na 54 let zvěstování a 42 let mezinárodní služby, během nichž se mi dostalo výsady sdílet pravé Boží Slovo přednáškami, rozhlasovými a televizními vysíláními s miliony lidí ve více než 130 zemích. Možná obzvláště bratřím na africkém kontinentě pomohlo, že bratr Branham viděl letět nad Afrikou německého orla. V každé zemi, v každém městě jsem zmiňoval proroka a jeho službu, ale vždy jsem kázal Ježíše Krista jako Spasitele, jako téhož včera, dnes a až na věky a přirozeně učil výhradně Boží Slovo. Nikdy jsem přitom neprobíral rozporná témata veřejně, ani nejmenoval žádného bratra, který rozšiřuje falešné učení. Ale protože nyní oslava člověka dosáhla takové míry, že ve spojení s osobou proroka se páchá modloslužba prostřednictvím relikvií, jako jsou obrazy, krucifixy, kusy látek a míst, která se stala poutními místy, musím se proti tomu ozvat. Poslední popud mi k tomu dodal balíček se čtyřmi CD a DVD, které mi poslal jeden bratr z USA. Dostal jsem je právě v době, kdy jsem dokončil odpovědi na otázky, což jsem vlastně vůbec nechtěl dělat. Ale když jsem tato DVD viděl, měl jsem potvrzené, jak je důležité, kvůli vyvoleným postavit rozporné věci do správného světla, totiž do světla věčně platného Slova.

Došlo žel k tomu, že středem pozornosti se stala „Branhamova zvěst“, která s původním, věčně platícím evangeliem Ježíše Krista již nesouhlasí. Stále znovu se říká: „Prorok řekl…“, „prorok mně řekl…“ atd. atd. Ježíš Kristus je těmito lidmi úplně opomíjen. ON už vůbec nehraje žádnou roli v tom, co ti bratři ve svědectvích přednášejí. Vždycky se jedná o proroka a to, co údajně řekl, ale ani jednou ne o to, co řekl Ježíš Kristus. Obsahem jejich zvěstování jsou příběhy ze života, z honů, stanování a leteckých cest atd. atd., a to, co bratr Branham řekl jako člověk, je povyšováno na to TAK PRAVÍ PÁN. Není to totální odchýlení od pravého evangelia Ježíše Krista, našeho Pána, jak Pavel kázal (Gal 1) – tragické odpadnutí a uklouznutí do každého druhu modloslužby?

Nyní, po více než čtyřiceti letech, se propaguje jeho životopis a objevují se stále nové verze! Máme také životopisy Jana Křtitele, Petra nebo Pavla? Nebo máme Slovo života, které Bůh skrze ně mluvil? William Branham nám zanechal křišťálově jasné zvěstování Slova, které nás zavedlo zpět k Bohu. Ale neřekl on sám s ohledem na to lidské ve svých kázáních: „Jestliže si někdo pochutnává na třešňovém koláči, vyhodí jen pecku a koláč sní.“? Cožpak neřekl: „Když jíme kuře, dáme stranou jen kosti“? Avšak právě z takovýchto vedlejších záležitostí se dělají hlavní věci, a kolem „kostí“ se zaníceně přou. Dnes se musíme ptát: Jaké zvěsti věříš? Jaké evangelium kážeš?

Na počátku bylo Slovo, ne výklad! Na počátku byla jednota, ne rozštěpení! Kompromis – smíchání není možné. Bůh na počátku jako první oddělil světlo od temnoty, a tak to navždy zůstane. Kdo Boží Pravdu Slova bezpodmínečně nepřijme jako absolut jednou provždy, je zrádcem pravdy a je odsouzen k tomu, aby věřil lži a propadl soudu (2Ts 2:10-12).

Pro nás těžko srozumitelné všeobecné výroky bratra Branhama a také ty, které se týkají jeho zvláštní služby, musíme přenechat Bohu. „Skryté věci patří Pánu, našemu Bohu, zjevné však patří nám a našim synům na všechny věky“ (5M 29:29).

Bratři z celého světa vyjádřili starost o to, co se děje v USA. Nejsem žádným soudcem, chtěl bych ale v síle Božího povolání jasně vyložit své stanovisko: Můj „hlavní stan“ se nenalézá na zemi, nýbrž v nebi, a „Hlas Boží“ slyšíme skrze Slovo Boží, zvěstované do celého světa. Stále ještě platí napomenutí: „Dnes, slyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte srdcí svých!“ (Žd 3). Jako všichni proroci, Pán a apoštolé působili ve svém čase na určitých místech, tak také služba bratra Branhama byla hlavně v kapli v Jeffersonville. Ale nikdo nyní nemusí putovat do Jeruzaléma, i když Slovo vyšlo odtamtud (Iz 2; Sk 2).

Měl jsem všechna kázání ještě než byl bratr Branham pohřben, a tedy vzácný duchovní pokrm mnoho let předtím, než zahájilo činnost „Voice of God Recordings“ v Jeffersonville. Zjevené Slovo není pod lidským dozorem, ale je přístupné všem. Pro mne platí na věky celé Písmo Svaté a rovněž varování: „Hledejte mne a budete žít! Ale nehledejte Bétel, a také nevcházejte do Gilgal, neputujte do Bersabé! Neboť Gilgal půjde do zajetí a Bétel se stane domem zkázy. Hledejte Pána a budete žít…“ (Am 5). Všechna ta místa byla místy zvláštních Božích zjevení, která se později stala lidu Božímu osudná. Jeruzalém, Bohem vyvolené město, bylo proto mnohokrát zničeno a na Bohem vyvolené hoře Moria, pozdější chrámové hoře, mají muslimové mešitu Al Aksa, a je tam zbudován skalní dóm. Pokud je Bůh na některém místě přítomen, pak to místo plní svůj účel. Jakmile jeho služba skončila, všechna tato místa se rychle stala poutními pro pověry a modloslužby. Až do doby krále Ezechiáše obětovali izraelští dokonce měděnému hadovi, kterého zřídil Mojžíš. Ezechiáš nemohl jinak než ho rozdrtit (2Kr 18:1-4)

Dnes by Pán řekl: „Hledejte mne a budete žít!“ Nemůže říci: „Vydejte se do Jeruzaléma nebo do Jeffersonville.“ Nemůže říci: „Putujte k hrobu proroka, jděte do Arizony nebo putujte do Sunset Mountain.“ Neboť řekl: „Věř mi, přijde hodina, kdy se nebudete ani na této hoře ani v Jeruzalémě modlit k Otci… Ale přijde hodina, ano je již zde, ve které praví modlitebníci se budou Otci v duchu a v pravdě modlit… Bůh je duch a ti, kteří se k němu modlí, musejí se k němu v duchu a v pravdě modlit“ (Jn 4:19-24). Co řekl náš Pán tehdy, platí ještě dnes a navždy. Amen! Amen!

I já jsem bratra Branhama znal jako člověka, jedl jsem s ním u jednoho stolu, jel jsem s ním v jeho autě. Svěřil mi věci, které ví jen málokdo. Mám od něho jedenadvacet dopisů z let 1958 – 1965. Dvakrát jsem na jeho přímé přání kázal v Jeffersonville. Byl to on, kdo mě prosil, abych kázal místo něho Obchodníkům plného evangelia u Demose Shakariana v Clinton’s Cafeteria v Los Angeles. To jsou věci, na které rád vzpomínám. Dokonce mi svěřil jméno bratra, který za něho zaplatil dluh 40 000 dolarů daňovému úřadu, takže mu byl vrácen cestovní pas. U něho doma jsem pil čaj. Po jeho odchodu domů jsem mohl při návštěvě Tucsonu několikrát přenocovat v jeho bytě. Ale co mají všechny tyto soukromé věci společného s radou Boží?

I bratr Branham byl jen člověk. Vždyť to není nic zlého, jestliže v jednom kázání řekne 700 místo 7000, nebo že Enoch chodil s Bohem 500 let, přesto, že na zemi žil jenom 365 let. To jen ukazuje, že přeřeknutí je lidské. Když např. řekl: „…pšenice bude spálena…“, okamžitě to opravil: „Sláma bude spálena, ale pšenice bude sebrána do nebeských stodol.“ Když řekl, že Noé kázal 120 let, pak jen opakoval, co řekli jiní. To byl čas, který Bůh v 1. Moj. 6:3 stanovil. Noemovi bylo 500 let, když se mu narodili tři synové (1M 5:32), a bylo mu 600 let, když nastala potopa (1M 7:6).

Existuje skutečně celý počet různých výroků, které učinil, ale to je dobře, neboť navzdory neomylné prorocké službě zůstal zcela normálním člověkem. Například v kázání „Vytržení“ s ohledem na 1.Tes.4, kde je řeč o přímém příchodu našeho Pána, řekl následující: „Tři věci se musí stát, než se Pán zjeví… volání k probuzení, hlas, pozoun… Ježíš způsobí všecky tři, až sestoupí.“ Bratr Branham chtěl říci: Ty tři věci se stanou, když se Ježíš vrátí. „Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Nebo sám Pán (ne zvěst) se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve, potom my živí a pozůstalí spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ (1Ts 4:15-17). Toto bude ve stejném dni, v touž hodinu, v témž čase. „Hle, tajemství vám pravím: ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou v okamžení, k zatroubení poslednímu, neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní a my proměněni budeme.“ (1Kor 15:51-52). Bratr Branham řekl jasně: „Nejprve zazní zvěst. Nyní je čas vyčistit lampy. Vstaňte a vyčistěte si lampy.“ To není 1. Tes. 4, to je Mat. 25: „Aj, Ženich přichází, vyjděte jemu vstříc.“ Nedokončené věty a přeřeknutí posloužily pro falešná učení, že Ježíš po otevření pečetí opustil trůn milosti, který se stal trůnem soudu a nachází se v „sestupném procesu“. Jaká osudná argumentace a bludné učení!

Ještě by se mělo dodat: „V prvních čtrnácti letech od roku 1966 panovala v okruhu zvěsti konečného času nádherná harmonie. Roku 1979 se satan pokusil Boží dílo a také vliv této služby zničit. Od té doby se dostala do popředí zvrácená učení a směry. Většina bratří dnes vůbec neví, jaký byl nový začátek a pokračování po odchodu bratra Branhama domů. Bratr Branham viděl, že Nevěsta se dostane ze stejnokroku, viděl ale také, že skrze Slovo se do stejnokroku zase vyrovná.

Dokud byla jeho kázání ponechána tak jak byla, nenastalo žádné rozštěpení. Až když se začaly ze souvislosti vytrhávat citáty, vznikla zvláštní učení a očekávání, která se Svatým Písmem nesouhlasí. Slovo nás vede do země zaslíbení, výklady nás vedou do země nikoho! Při pohledu na přítomnost musíme přiznat, že problémy uprostřed zvěsti konečného času může vyřešit jedině sám Bůh. Všichni říkají: „Vyvolení nemohou být svedeni!“ – i když sami jsou svedeni a svádí jiné. Svedení nepřichází zvenku, vždycky přichází zevnitř a je úžasně podobné originálu. Stále znovu jsou přednášena obzvláštní učení jako zjevení, která nelze v psaném Slově najít. Je to smutné, ale pravda, že se mezi věřícími konečného času opakuje, co se dělo již předtím v denominacích: Odkazují na „svého proroka“, „prorokyni“ anebo na zakladatele. Jejich vyznání zní: „Věříme Bibli a tomu, co řekl náš prorok!“

Říkám ještě jednou ve jménu Pána Ježíše Krista: pravdivý postoj je, když respektujeme Boží Slovo a jedině to uplatňujeme. Každá denominace má jedno určité biblické místo, které je pro ni obzvlášť důležité, špatně mu rozumí, špatně ho vykládají a na tom je založen kostel a denominace. Tak se to stalo uvnitř zvěsti se Zjevením 10. Každé zvrácené učení uvnitř zvěsti této hodiny má svůj původ v tom nebo v onom způsobu, protože 10. kapitola v knize Zjevení je špatně porozuměna, špatně vykládána, vzata ze souvislosti a zvráceně zařazena.

Bratr Branham základní učení Písma nově postavil na svícen. Jsou v plném souladu s celým Božím Slovem. My nevěříme slepě, nýbrž bádáme v Písmu, jestli tomu tak je (Sk 17:11). Bratra Branhama zařazujeme do Mal. 4:5-6 jako zaslíbeného proroka. On byl zvěstovatelem posledního časového období. Amen.

Je mou touhou sloužit Pánu tak, aby všichni, kteří náleží k Církvi – Nevěstě Ježíše Krista, dospěli k jednotě víry. Po odchodu bratra Branhama domů uplynulo čtyřicet let a nyní počítáme s obratem – s nejmocnějším Božím působením, jaké kdy na zemi bylo.

Job nám byl v Písmu dán svou statečnou vytrvalostí za příklad dvojnásobným navrácením. Satan všecko kolem něho zničil. Dokonce jeho žena se od něho odvrátila a řekla: „Ještě stále se držíš své bezúhonnosti? Zřekni se Boha a zemři!“ Jeho nejbližší přátelé ho kárali a nevěřili mu. Pak ale nastala chvíle, kdy s Jobem mluvil sám Bůh a celá situace se změnila. On se modlil za své přátele, a vše mu bylo dvojnásobně navráceno (Job 42:10-17). Tuto událost máme na paměti ve spojitosti s časným a pozdním deštěm a posledním Božím působením před příchodem Ježíše Krista jako zaslíbení pro nás. V okamžiku bylo zapomenuto všecko, co paní Jobová a přátelé řekli. Tak to bude i nyní: „Buďte tedy trpěliví, bratři, až do příchodu Pána… Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově…“ (Jk 5:7-11).

Druhým příkladem je Josef, kterého bratři hodili do jámy a kvůli jedné ženě nevinně trpěl ve vězení. Ale to byly hluboké cesty, kterými musel projít, než mohl v době hladu svým bratrům rozdat pokrm. Nic jim nevyčítal, naopak řekl: „Přistupte ke mně. Když přistoupili, řekl jim: ‚Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mne sem prodali, neboť mne Bůh poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi…A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh…‘“ (1M 45).

Kdyby nebylo Joba, nevěděli bychom o dvojnásobném navrácení. Kdyby nebylo Josefa, neměli bychom příklad o rozdávání pokrmu v době hladu. Kdyby nebylo Jana Křtitele, nemohla by být připravena cesta Pánu. Kdybychom neměli Pavla, pohanské národy by neslyšely evangelium. Kdyby nebylo Williama Branhama, neměli bychom zvěst konečného času. A mnozí říkají: Kdyby bratr Frank neobdržel přímé pověření od Pána, svět by se o zvěsti nic nedozvěděl. Zde se nejedná o služby v lokálním sboru, zde se jedná o služby, které jsou v přímém spojení s uskutečněním Božích spásných dějin.

Napsal jsem toto vysvětlení k průvodnímu slovu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bylo by dobré, kdyby se všichni, opravdu všichni, vyprostili z ďáblovy smyčky, a nebyli mu déle ve výkladech po vůli. Tak jistě, že je Duch Svatý Duchem pravdy a vede nás do vší pravdy (Jn 16:13), tak jistě jsou ve všech bludných učeních pocházejících od démonů (1Tm 4) v činnosti duchové vedoucí do bludu. Jeden spásný rok – rok milosti pro všechny začal a všem je zvěstována Boží svoboda (Lk 4:17-21). Každý se může vrátit k Pánu a Jeho Slovu, aby po splnění Boží vůle dosáhl zaslíbené odměny a vrátil se k původnímu majetku (Žd 10:35-38).

S Boží pomocí na sebe beru svůj kříž – ale ne tíhu špatných porozumění, dokud neobdržím korunu života. Ponesu potupu Krista, potupu bratra Branhama a obzvlášť svou vlastní potupu, dokud nevejdu do slávy. Vzhledem k životním okolnostem se mi jako většině služebníků Božích na zemi nedařilo vést neomylný život, aby o to více pro mne bylo a je, jako u všech Božích služebníků, velikou žádostí, sloužit lidu Božímu bezchybným zvěstováním rady Boží. To nechť Bůh při mně zachová až do mého posledního dechu! Tak jako můj Pán a Spasitel mohl o sobě říci: „K tomu jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal o pravdě svědectví; každý, kdo je z pravdy, slyší na můj hlas“ (Jn 18:37), mohu i já říci: Jsem zplozen skrze stejné Slovo a skrze stejného Ducha a znovuzrozený k živé naději, abych pro tutéž pravdu vydával svědectví. Stále ještě platí, že žádná lež nemá původ v pravdě (1J 2:21) a: „Kdo zná Boha, ten nás slyší“ (1J 4:6), a: „Kdo je z Boha, slyší slova Boží…“ (Jn 8:47). Na počátku bylo Slovo – totéž Slovo je nyní na konci. Každý výklad a změna je otrávený klam ďábla, který se představuje jako anděl světla.

Co si Bůh předsevzal, to se s Církví – Nevěstou stane v celém světě: Ona se s Ženichem potká jako připravená Nevěsta, až On přijde. Já si před Bohem činím nárok na všechny duše, které před ustanovením světa byly určeny k Církvi – Nevěstě, aby vyšly ze všeho zmatku ven, vyrovnaly se podle Slova a dospěly do jednoty víry. Nikdo nemá právo je ještě nadále věznit v různých táborech, zotročovat, aby věřily jejich výkladům, nýbrž mají od této chvíle být svobodné, věřit jen tomu, co říká Písmo. Amen!

„A Duch i nevěsta praví: ‚Přijď!‘ A kdokoli to slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“

„Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‚Ano, přijdu brzo.‘ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi. (Zj 22:17-21)

S vděčností se ohlížím na 54 let zvěstování a 42 let mezinárodní služby, během nichž se mi dostalo výsady sdílet pravé Boží Slovo přednáškami, rozhlasovými a televizními vysíláními s miliony lidí ve více než 130 zemích. Možná obzvláště bratřím na africkém kontinentě pomohlo, že bratr Branham viděl letět nad Afrikou německého orla. V každé zemi, v každém městě jsem zmiňoval proroka a jeho službu, ale vždy jsem kázal Ježíše Krista jako Spasitele, jako téhož včera, dnes a až na věky a přirozeně učil výhradně Boží Slovo. Nikdy jsem přitom neprobíral rozporná témata veřejně, ani nejmenoval žádného bratra, který rozšiřuje falešné učení. Ale protože nyní oslava člověka dosáhla takové míry, že ve spojení s osobou proroka se páchá modloslužba prostřednictvím relikvií, jako jsou obrazy, krucifixy, kusy látek a míst, která se stala poutními místy, musím se proti tomu ozvat. Poslední popud mi k tomu dodal balíček se čtyřmi CD a DVD, které mi poslal jeden bratr z USA. Dostal jsem je právě v době, kdy jsem dokončil odpovědi na otázky, což jsem vlastně vůbec nechtěl dělat. Ale když jsem tato DVD viděl, měl jsem potvrzené, jak je důležité, kvůli vyvoleným postavit rozporné věci do správného světla, totiž do světla věčně platného Slova.

Došlo žel k tomu, že středem pozornosti se stala „Branhamova zvěst“, která s původním, věčně platícím evangeliem Ježíše Krista již nesouhlasí. Stále znovu se říká: „Prorok řekl…“, „prorok mně řekl…“ atd. atd. Ježíš Kristus je těmito lidmi úplně opomíjen. ON už vůbec nehraje žádnou roli v tom, co ti bratři ve svědectvích přednášejí. Vždycky se jedná o proroka a to, co údajně řekl, ale ani jednou ne o to, co řekl Ježíš Kristus. Obsahem jejich zvěstování jsou příběhy ze života, z honů, stanování a leteckých cest atd. atd., a to, co bratr Branham řekl jako člověk, je povyšováno na to TAK PRAVÍ PÁN. Není to totální odchýlení od pravého evangelia Ježíše Krista, našeho Pána, jak Pavel kázal (Gal 1) – tragické odpadnutí a uklouznutí do každého druhu modloslužby?

Nyní, po více než čtyřiceti letech, se propaguje jeho životopis a objevují se stále nové verze! Máme také životopisy Jana Křtitele, Petra nebo Pavla? Nebo máme Slovo života, které Bůh skrze ně mluvil? William Branham nám zanechal křišťálově jasné zvěstování Slova, které nás zavedlo zpět k Bohu. Ale neřekl on sám s ohledem na to lidské ve svých kázáních: „Jestliže si někdo pochutnává na třešňovém koláči, vyhodí jen pecku a koláč sní.“? Cožpak neřekl: „Když jíme kuře, dáme stranou jen kosti“? Avšak právě z takovýchto vedlejších záležitostí se dělají hlavní věci, a kolem „kostí“ se zaníceně přou. Dnes se musíme ptát: Jaké zvěsti věříš? Jaké evangelium kážeš?

Na počátku bylo Slovo, ne výklad! Na počátku byla jednota, ne rozštěpení! Kompromis – smíchání není možné. Bůh na počátku jako první oddělil světlo od temnoty, a tak to navždy zůstane. Kdo Boží Pravdu Slova bezpodmínečně nepřijme jako absolut jednou provždy, je zrádcem pravdy a je odsouzen k tomu, aby věřil lži a propadl soudu (2Ts 2:10-12).

Pro nás těžko srozumitelné všeobecné výroky bratra Branhama a také ty, které se týkají jeho zvláštní služby, musíme přenechat Bohu. „Skryté věci patří Pánu, našemu Bohu, zjevné však patří nám a našim synům na všechny věky“ (5M 29:29).

Bratři z celého světa vyjádřili starost o to, co se děje v USA. Nejsem žádným soudcem, chtěl bych ale v síle Božího povolání jasně vyložit své stanovisko: Můj „hlavní stan“ se nenalézá na zemi, nýbrž v nebi, a „Hlas Boží“ slyšíme skrze Slovo Boží, zvěstované do celého světa. Stále ještě platí napomenutí: „Dnes, slyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte srdcí svých!“ (Žd 3). Jako všichni proroci, Pán a apoštolé působili ve svém čase na určitých místech, tak také služba bratra Branhama byla hlavně v kapli v Jeffersonville. Ale nikdo nyní nemusí putovat do Jeruzaléma, i když Slovo vyšlo odtamtud (Iz 2; Sk 2).

Měl jsem všechna kázání ještě než byl bratr Branham pohřben, a tedy vzácný duchovní pokrm mnoho let předtím, než zahájilo činnost „Voice of God Recordings“ v Jeffersonville. Zjevené Slovo není pod lidským dozorem, ale je přístupné všem. Pro mne platí na věky celé Písmo Svaté a rovněž varování: „Hledejte mne a budete žít! Ale nehledejte Bétel, a také nevcházejte do Gilgal, neputujte do Bersabé! Neboť Gilgal půjde do zajetí a Bétel se stane domem zkázy. Hledejte Pána a budete žít…“ (Am 5). Všechna ta místa byla místy zvláštních Božích zjevení, která se později stala lidu Božímu osudná. Jeruzalém, Bohem vyvolené město, bylo proto mnohokrát zničeno a na Bohem vyvolené hoře Moria, pozdější chrámové hoře, mají muslimové mešitu Al Aksa, a je tam zbudován skalní dóm. Pokud je Bůh na některém místě přítomen, pak to místo plní svůj účel. Jakmile jeho služba skončila, všechna tato místa se rychle stala poutními pro pověry a modloslužby. Až do doby krále Ezechiáše obětovali izraelští dokonce měděnému hadovi, kterého zřídil Mojžíš. Ezechiáš nemohl jinak než ho rozdrtit (2Kr 18:1-4)

Dnes by Pán řekl: „Hledejte mne a budete žít!“ Nemůže říci: „Vydejte se do Jeruzaléma nebo do Jeffersonville.“ Nemůže říci: „Putujte k hrobu proroka, jděte do Arizony nebo putujte do Sunset Mountain.“ Neboť řekl: „Věř mi, přijde hodina, kdy se nebudete ani na této hoře ani v Jeruzalémě modlit k Otci… Ale přijde hodina, ano je již zde, ve které praví modlitebníci se budou Otci v duchu a v pravdě modlit… Bůh je duch a ti, kteří se k němu modlí, musejí se k němu v duchu a v pravdě modlit“ (Jn 4:19-24). Co řekl náš Pán tehdy, platí ještě dnes a navždy. Amen! Amen!

I já jsem bratra Branhama znal jako člověka, jedl jsem s ním u jednoho stolu, jel jsem s ním v jeho autě. Svěřil mi věci, které ví jen málokdo. Mám od něho jedenadvacet dopisů z let 1958 – 1965. Dvakrát jsem na jeho přímé přání kázal v Jeffersonville. Byl to on, kdo mě prosil, abych kázal místo něho Obchodníkům plného evangelia u Demose Shakariana v Clinton’s Cafeteria v Los Angeles. To jsou věci, na které rád vzpomínám. Dokonce mi svěřil jméno bratra, který za něho zaplatil dluh 40 000 dolarů daňovému úřadu, takže mu byl vrácen cestovní pas. U něho doma jsem pil čaj. Po jeho odchodu domů jsem mohl při návštěvě Tucsonu několikrát přenocovat v jeho bytě. Ale co mají všechny tyto soukromé věci společného s radou Boží?

I bratr Branham byl jen člověk. Vždyť to není nic zlého, jestliže v jednom kázání řekne 700 místo 7000, nebo že Enoch chodil s Bohem 500 let, přesto, že na zemi žil jenom 365 let. To jen ukazuje, že přeřeknutí je lidské. Když např. řekl: „…pšenice bude spálena…“, okamžitě to opravil: „Sláma bude spálena, ale pšenice bude sebrána do nebeských stodol.“ Když řekl, že Noé kázal 120 let, pak jen opakoval, co řekli jiní. To byl čas, který Bůh v 1. Moj. 6:3 stanovil. Noemovi bylo 500 let, když se mu narodili tři synové (1M 5:32), a bylo mu 600 let, když nastala potopa (1M 7:6).

Existuje skutečně celý počet různých výroků, které učinil, ale to je dobře, neboť navzdory neomylné prorocké službě zůstal zcela normálním člověkem. Například v kázání „Vytržení“ s ohledem na 1.Tes.4, kde je řeč o přímém příchodu našeho Pána, řekl následující: „Tři věci se musí stát, než se Pán zjeví… volání k probuzení, hlas, pozoun… Ježíš způsobí všecky tři, až sestoupí.“ Bratr Branham chtěl říci: Ty tři věci se stanou, když se Ježíš vrátí. „Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Nebo sám Pán (ne zvěst) se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve, potom my živí a pozůstalí spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ (1Ts 4:15-17). Toto bude ve stejném dni, v touž hodinu, v témž čase. „Hle, tajemství vám pravím: ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou v okamžení, k zatroubení poslednímu, neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní a my proměněni budeme.“ (1Kor 15:51-52). Bratr Branham řekl jasně: „Nejprve zazní zvěst. Nyní je čas vyčistit lampy. Vstaňte a vyčistěte si lampy.“ To není 1. Tes. 4, to je Mat. 25: „Aj, Ženich přichází, vyjděte jemu vstříc.“ Nedokončené věty a přeřeknutí posloužily pro falešná učení, že Ježíš po otevření pečetí opustil trůn milosti, který se stal trůnem soudu a nachází se v „sestupném procesu“. Jaká osudná argumentace a bludné učení!

Ještě by se mělo dodat: „V prvních čtrnácti letech od roku 1966 panovala v okruhu zvěsti konečného času nádherná harmonie. Roku 1979 se satan pokusil Boží dílo a také vliv této služby zničit. Od té doby se dostala do popředí zvrácená učení a směry. Většina bratří dnes vůbec neví, jaký byl nový začátek a pokračování po odchodu bratra Branhama domů. Bratr Branham viděl, že Nevěsta se dostane ze stejnokroku, viděl ale také, že skrze Slovo se do stejnokroku zase vyrovná.

Dokud byla jeho kázání ponechána tak jak byla, nenastalo žádné rozštěpení. Až když se začaly ze souvislosti vytrhávat citáty, vznikla zvláštní učení a očekávání, která se Svatým Písmem nesouhlasí. Slovo nás vede do země zaslíbení, výklady nás vedou do země nikoho! Při pohledu na přítomnost musíme přiznat, že problémy uprostřed zvěsti konečného času může vyřešit jedině sám Bůh. Všichni říkají: „Vyvolení nemohou být svedeni!“ – i když sami jsou svedeni a svádí jiné. Svedení nepřichází zvenku, vždycky přichází zevnitř a je úžasně podobné originálu. Stále znovu jsou přednášena obzvláštní učení jako zjevení, která nelze v psaném Slově najít. Je to smutné, ale pravda, že se mezi věřícími konečného času opakuje, co se dělo již předtím v denominacích: Odkazují na „svého proroka“, „prorokyni“ anebo na zakladatele. Jejich vyznání zní: „Věříme Bibli a tomu, co řekl náš prorok!“

Říkám ještě jednou ve jménu Pána Ježíše Krista: pravdivý postoj je, když respektujeme Boží Slovo a jedině to uplatňujeme. Každá denominace má jedno určité biblické místo, které je pro ni obzvlášť důležité, špatně mu rozumí, špatně ho vykládají a na tom je založen kostel a denominace. Tak se to stalo uvnitř zvěsti se Zjevením 10. Každé zvrácené učení uvnitř zvěsti této hodiny má svůj původ v tom nebo v onom způsobu, protože 10. kapitola v knize Zjevení je špatně porozuměna, špatně vykládána, vzata ze souvislosti a zvráceně zařazena.

Bratr Branham základní učení Písma nově postavil na svícen. Jsou v plném souladu s celým Božím Slovem. My nevěříme slepě, nýbrž bádáme v Písmu, jestli tomu tak je (Sk 17:11). Bratra Branhama zařazujeme do Mal. 4:5-6 jako zaslíbeného proroka. On byl zvěstovatelem posledního časového období. Amen.

Je mou touhou sloužit Pánu tak, aby všichni, kteří náleží k Církvi – Nevěstě Ježíše Krista, dospěli k jednotě víry. Po odchodu bratra Branhama domů uplynulo čtyřicet let a nyní počítáme s obratem – s nejmocnějším Božím působením, jaké kdy na zemi bylo.

Job nám byl v Písmu dán svou statečnou vytrvalostí za příklad dvojnásobným navrácením. Satan všecko kolem něho zničil. Dokonce jeho žena se od něho odvrátila a řekla: „Ještě stále se držíš své bezúhonnosti? Zřekni se Boha a zemři!“ Jeho nejbližší přátelé ho kárali a nevěřili mu. Pak ale nastala chvíle, kdy s Jobem mluvil sám Bůh a celá situace se změnila. On se modlil za své přátele, a vše mu bylo dvojnásobně navráceno (Job 42:10-17). Tuto událost máme na paměti ve spojitosti s časným a pozdním deštěm a posledním Božím působením před příchodem Ježíše Krista jako zaslíbení pro nás. V okamžiku bylo zapomenuto všecko, co paní Jobová a přátelé řekli. Tak to bude i nyní: „Buďte tedy trpěliví, bratři, až do příchodu Pána… Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově…“ (Jk 5:7-11).

Druhým příkladem je Josef, kterého bratři hodili do jámy a kvůli jedné ženě nevinně trpěl ve vězení. Ale to byly hluboké cesty, kterými musel projít, než mohl v době hladu svým bratrům rozdat pokrm. Nic jim nevyčítal, naopak řekl: „Přistupte ke mně. Když přistoupili, řekl jim: ‚Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mne sem prodali, neboť mne Bůh poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi…A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh…‘“ (1M 45).

Kdyby nebylo Joba, nevěděli bychom o dvojnásobném navrácení. Kdyby nebylo Josefa, neměli bychom příklad o rozdávání pokrmu v době hladu. Kdyby nebylo Jana Křtitele, nemohla by být připravena cesta Pánu. Kdybychom neměli Pavla, pohanské národy by neslyšely evangelium. Kdyby nebylo Williama Branhama, neměli bychom zvěst konečného času. A mnozí říkají: Kdyby bratr Frank neobdržel přímé pověření od Pána, svět by se o zvěsti nic nedozvěděl. Zde se nejedná o služby v lokálním sboru, zde se jedná o služby, které jsou v přímém spojení s uskutečněním Božích spásných dějin.

Napsal jsem toto vysvětlení k průvodnímu slovu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bylo by dobré, kdyby se všichni, opravdu všichni, vyprostili z ďáblovy smyčky, a nebyli mu déle ve výkladech po vůli. Tak jistě, že je Duch Svatý Duchem pravdy a vede nás do vší pravdy (Jn 16:13), tak jistě jsou ve všech bludných učeních pocházejících od démonů (1Tm 4) v činnosti duchové vedoucí do bludu. Jeden spásný rok – rok milosti pro všechny začal a všem je zvěstována Boží svoboda (Lk 4:17-21). Každý se může vrátit k Pánu a Jeho Slovu, aby po splnění Boží vůle dosáhl zaslíbené odměny a vrátil se k původnímu majetku (Žd 10:35-38).

S Boží pomocí na sebe beru svůj kříž – ale ne tíhu špatných porozumění, dokud neobdržím korunu života. Ponesu potupu Krista, potupu bratra Branhama a obzvlášť svou vlastní potupu, dokud nevejdu do slávy. Vzhledem k životním okolnostem se mi jako většině služebníků Božích na zemi nedařilo vést neomylný život, aby o to více pro mne bylo a je, jako u všech Božích služebníků, velikou žádostí, sloužit lidu Božímu bezchybným zvěstováním rady Boží. To nechť Bůh při mně zachová až do mého posledního dechu! Tak jako můj Pán a Spasitel mohl o sobě říci: „K tomu jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal o pravdě svědectví; každý, kdo je z pravdy, slyší na můj hlas“ (Jn 18:37), mohu i já říci: Jsem zplozen skrze stejné Slovo a skrze stejného Ducha a znovuzrozený k živé naději, abych pro tutéž pravdu vydával svědectví. Stále ještě platí, že žádná lež nemá původ v pravdě (1J 2:21) a: „Kdo zná Boha, ten nás slyší“ (1J 4:6), a: „Kdo je z Boha, slyší slova Boží…“ (Jn 8:47). Na počátku bylo Slovo – totéž Slovo je nyní na konci. Každý výklad a změna je otrávený klam ďábla, který se představuje jako anděl světla.

Co si Bůh předsevzal, to se s Církví – Nevěstou stane v celém světě: Ona se s Ženichem potká jako připravená Nevěsta, až On přijde. Já si před Bohem činím nárok na všechny duše, které před ustanovením světa byly určeny k Církvi – Nevěstě, aby vyšly ze všeho zmatku ven, vyrovnaly se podle Slova a dospěly do jednoty víry. Nikdo nemá právo je ještě nadále věznit v různých táborech, zotročovat, aby věřily jejich výkladům, nýbrž mají od této chvíle být svobodné, věřit jen tomu, co říká Písmo. Amen!

„A Duch i nevěsta praví: ‚Přijď!‘ A kdokoli to slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“

„Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‚Ano, přijdu brzo.‘ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi. (Zj 22:17-21)