Kdo zná odpovídající místa prorockého Slova, postřehl, že se dokonce velmoci, které na konci způsobí neuvěřitelné zničení, již hlásí o slovo a zvedají hlavy. Ve Zj. 9:13 je podána zpráva o čtyřech andělech soudu, kteří jsou ještě svázáni u řeky Eufrat a tam jsou drženi připraveni k hodině, dni, měsíci a roku, aby pobili třetí část lidstva. Kdo se podívá do mapy, zjistí, že Eufrat protéká Sýrií a Irákem a vlévá se do Perského zálivu. Všichni si ještě vzpomínáme na válku v zálivu a zcela nedávno se ještě zřetelněji projevilo, jak velice jsou tyto velmoci hlavně proti Izraeli a chtějí jej zničit. Ve Zj. 16 je znovu zmíněna řeka Eufrat, a sice ve spojení s šestým koflíkem hněvu, aby byla králům od východu připravena cesta. To se ovšem stane až po vytržení Nevěsty, když se králové celé země spojí a ve velkém dni Boha všemohoucího vytáhnou k boji (v. 12-14). V prorockém Slově je jasně ukázán úder chemickými zbraněmi proti Izraeli a také, jak Bůh ten osud změní a nechá to padnout na jejich vlastní hlavu: „Tato pak bude rána, kterou raní Pán všecky národy, které bojovaly proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého uvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého uvadne v ústech jejich.“ (Zach 14:12) Zahyne celkem třetina lidstva.

Musíme se ale ptát: jestliže se tyto moci již tak jasně ohlašují, jak blízko musí potom být uskutečnění jejich předsevzetí? Ještě konkrétněji: jak blízko pak musí být vytržení?

Eufrat je jedna ze čtyř řek, které vycházejí z toku, jímž byl zavodňován ráj, zahrada Eden, jak je to psáno v 1. Moj. 2:10–14. Tam, kde se nacházela kolébka lidstva, tam, kde byl ráj, kde Pán uzavřel smlouvu s Abrahamem, a dal jeho potomstvu zaslíbení, že jim bude patřit země od potoka Egyptského až k Eufratu. (1M 15:18), tam se ohlašují nepřátelé Izraele a nejde jim jen o rozdělení země Izraele, ale chtěli by zničit i lid Boží. To se jim však nezdaří. Bohem stanovené hranice země Izraele jsou popsány také v Joz. 1:4 a jiných místech: jejich území má sahat od Libanonu až k řece Eufrat a až k západnímu moři.

Je nápadné, že zlost nepřátel Izraele je namířena proti zaslíbené zemi a přirozeně proti vyvolenému lidu, původním nositelům zaslíbení Božích. To stejné je s novozákonní Církví, která Božím zaslíbením věří a nese je: Všechny ostatní nechává nepřítel na pokoji, jen s ní se o zaslíbeních pře a bojuje proti těm, kteří jim věří. Bratr Branham, ten Bohem poslaný v našem čase, pronesl: „Bůh může Izraeli požehnat jen tehdy, je-li v zaslíbené zemi!“ Právě tak může Bůh Svůj lid z národů požehnat jen tehdy, jestliže bude nalezen v Jeho zaslíbeních pro tento čas.

Pán Ježíš několikrát napomínal: „Kdo čte, rozuměj…“ a: „Jestliže uvidíte …“ On předpověděl, co se s Izraelem stane a to se stalo. Právě tak předpověděl, co se stane před vytržením a po něm. Čtenáři Slova Božího dej pozor, neboť: „Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas jest blízko.“ (Zj 1:3)!

Skutečně žijeme na konci posledních dnů, ale kdo to poznává? Kdo pozná, že se nyní jedná o biblické proroctví, o Slovo zaslíbení, nikoli o mnohá zaslíbení, která jsou dávána v charismatických shromážděních, ve kterých vyjadřují své vlastní myšlenky a představy lidé? Jedná se o prorocké slovo, ve kterém Bůh všechno předpověděl, a o němž již tehdy napsal Petr, že na ně máme dávat pozor, jako na jasné světlo ve tmě zářící. Čas je skutečně velice, velice blízko. Izrael v tomto roce slaví sedmdesátý rok spásy. 1948, rok založení státu, byl 69. rokem spásy (milostivým létem) – a praví věřící mezi nimi vyjadřují u zdi nářků svoji touhu dožít příchod Mesiáše. I když se Bůh neřídí naším kalendářem a podle našeho počítání času, se kterým se začalo tak jako tak asi o 4 až 7 let později, tak přece pozorní čtenáři prorockého slova pociťují, že je čas naplnění všech proroctví, které souvisí s Církví, příchodem Krista a s Izraelem blízko. Zaznívá poslední volání: „Aj, Ženich přichází! Připravte se na setkání s Ním!“ On sám vyvolává skrze Své zjevené, zaslíbené Slovo jako Ženich Svoji Nevěstu ven a zjevuje jí tajemství Své vůle. Ženich, který je masem učiněné Slovo, nalezne při Svém návratu Nevěstu Slova.

Musíme poznat, co Bůh nyní činí, nejen kázat a mluvit o tom, co činil v minulosti. To bylo vždy poznávací znamení opravdově věřících, že ve svém čase poznali, co Bůh konal. Bůh všechno předurčil, a když se čas naplní, stane se to nyní jako vždy a až do konce. Je to On, kdo těm Svým pokládá do srdce to, co s sebou vezmou do věčnosti. I když nepochopíme Jeho činění hned, přesto je přijímáme, protože to je podle Slova, a jsme vděční, neboť jsme poznali, že všechno, co Bůh činí, má věčnou platnost. Právě tak jsme poznali, že nikdo nemůže k Jeho slovům něco přidat nebo odejmout.

Bůh působil vždy, a jednou to bude krátce naposledy. Jako tehdy při Svém prvním příchodu, i nyní před Svým druhým příchodem poslal připravovatele cesty, který srdce dětí Božích obrátil zpět k otcům prakřesťanství. Kdo spoléhá na to, co Bůh zaslíbil, a věří tomu, bude mít podíl při vyvolání, přípravě a dokonání Církve Nevěsty, při kterém se jedná o dokonalé sjednocení s Bohem a Božím Slovem. Čtenáři, dej pozor! Kdo má uši k slyšení, slyš!

Kdo zná odpovídající místa prorockého Slova, postřehl, že se dokonce velmoci, které na konci způsobí neuvěřitelné zničení, již hlásí o slovo a zvedají hlavy. Ve Zj. 9:13 je podána zpráva o čtyřech andělech soudu, kteří jsou ještě svázáni u řeky Eufrat a tam jsou drženi připraveni k hodině, dni, měsíci a roku, aby pobili třetí část lidstva. Kdo se podívá do mapy, zjistí, že Eufrat protéká Sýrií a Irákem a vlévá se do Perského zálivu. Všichni si ještě vzpomínáme na válku v zálivu a zcela nedávno se ještě zřetelněji projevilo, jak velice jsou tyto velmoci hlavně proti Izraeli a chtějí jej zničit. Ve Zj. 16 je znovu zmíněna řeka Eufrat, a sice ve spojení s šestým koflíkem hněvu, aby byla králům od východu připravena cesta. To se ovšem stane až po vytržení Nevěsty, když se králové celé země spojí a ve velkém dni Boha všemohoucího vytáhnou k boji (v. 12-14). V prorockém Slově je jasně ukázán úder chemickými zbraněmi proti Izraeli a také, jak Bůh ten osud změní a nechá to padnout na jejich vlastní hlavu: „Tato pak bude rána, kterou raní Pán všecky národy, které bojovaly proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého uvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého uvadne v ústech jejich.“ (Zach 14:12) Zahyne celkem třetina lidstva.

Musíme se ale ptát: jestliže se tyto moci již tak jasně ohlašují, jak blízko musí potom být uskutečnění jejich předsevzetí? Ještě konkrétněji: jak blízko pak musí být vytržení?

Eufrat je jedna ze čtyř řek, které vycházejí z toku, jímž byl zavodňován ráj, zahrada Eden, jak je to psáno v 1. Moj. 2:10–14. Tam, kde se nacházela kolébka lidstva, tam, kde byl ráj, kde Pán uzavřel smlouvu s Abrahamem, a dal jeho potomstvu zaslíbení, že jim bude patřit země od potoka Egyptského až k Eufratu. (1M 15:18), tam se ohlašují nepřátelé Izraele a nejde jim jen o rozdělení země Izraele, ale chtěli by zničit i lid Boží. To se jim však nezdaří. Bohem stanovené hranice země Izraele jsou popsány také v Joz. 1:4 a jiných místech: jejich území má sahat od Libanonu až k řece Eufrat a až k západnímu moři.

Je nápadné, že zlost nepřátel Izraele je namířena proti zaslíbené zemi a přirozeně proti vyvolenému lidu, původním nositelům zaslíbení Božích. To stejné je s novozákonní Církví, která Božím zaslíbením věří a nese je: Všechny ostatní nechává nepřítel na pokoji, jen s ní se o zaslíbeních pře a bojuje proti těm, kteří jim věří. Bratr Branham, ten Bohem poslaný v našem čase, pronesl: „Bůh může Izraeli požehnat jen tehdy, je-li v zaslíbené zemi!“ Právě tak může Bůh Svůj lid z národů požehnat jen tehdy, jestliže bude nalezen v Jeho zaslíbeních pro tento čas.

Pán Ježíš několikrát napomínal: „Kdo čte, rozuměj…“ a: „Jestliže uvidíte …“ On předpověděl, co se s Izraelem stane a to se stalo. Právě tak předpověděl, co se stane před vytržením a po něm. Čtenáři Slova Božího dej pozor, neboť: „Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto, aostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas jest blízko.“ (Zj 1:3)!

Skutečně žijeme na konci posledních dnů, ale kdo to poznává? Kdo pozná, že se nyní jedná o biblické proroctví, o Slovo zaslíbení, nikoli o mnohá zaslíbení, která jsou dávána v charismatických shromážděních, ve kterých vyjadřují své vlastní myšlenky a představy lidé? Jedná se o prorocké slovo, ve kterém Bůh všechno předpověděl, a o němž již tehdy napsal Petr, že na ně máme dávat pozor, jako na jasné světlo ve tmě zářící. Čas je skutečně velice, velice blízko. Izrael v tomto roce slaví sedmdesátý rok spásy. 1948, rok založení státu, byl 69. rokem spásy (milostivým létem) – a praví věřící mezi nimi vyjadřují u zdi nářků svoji touhu dožít příchod Mesiáše. I když se Bůh neřídí naším kalendářem a podle našeho počítání času, se kterým se začalo tak jako tak asi o 4 až 7 let později, tak přece pozorní čtenáři prorockého slova pociťují, že je čas naplnění všech proroctví, které souvisí s Církví, příchodem Krista a s Izraelem blízko. Zaznívá poslední volání: „Aj, Ženich přichází! Připravte se na setkání s Ním!“ On sám vyvolává skrze Své zjevené, zaslíbené Slovo jako Ženich Svoji Nevěstu ven a zjevuje jí tajemství Své vůle. Ženich, který je masem učiněné Slovo, nalezne při Svém návratu Nevěstu Slova.

Musíme poznat, co Bůh nyní činí, nejen kázat a mluvit o tom, co činil v minulosti. To bylo vždy poznávací znamení opravdově věřících, že ve svém čase poznali, co Bůh konal. Bůh všechno předurčil, a když se čas naplní, stane se to nyní jako vždy a až do konce. Je to On, kdo těm Svým pokládá do srdce to, co s sebou vezmou do věčnosti. I když nepochopíme Jeho činění hned, přesto je přijímáme, protože to je podle Slova, a jsme vděční, neboť jsme poznali, že všechno, co Bůh činí, má věčnou platnost. Právě tak jsme poznali, že nikdo nemůže k Jeho slovům něco přidat nebo odejmout.

Bůh působil vždy, a jednou to bude krátce naposledy. Jako tehdy při Svém prvním příchodu, i nyní před Svým druhým příchodem poslal připravovatele cesty, který srdce dětí Božích obrátil zpět k otcům prakřesťanství. Kdo spoléhá na to, co Bůh zaslíbil, a věří tomu, bude mít podíl při vyvolání, přípravě a dokonání Církve Nevěsty, při kterém se jedná o dokonalé sjednocení s Bohem a Božím Slovem. Čtenáři, dej pozor! Kdo má uši k slyšení, slyš!