--- type: BookChapter work_id: '20' book_url: https://nasa.misia.sk/books/20 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/20.md language: cs position: 15 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/445 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/445.md markdown_source: converted updated_at: '2018-10-11T13:16:52Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/445.md ro: https://nasa.misia.sk/book_chapters/973.md --- # Tradiční křesťanství - pravda nebo klam? ## Jméno Páně Když Bůh vyřkl desatero přikázání, řekl ve stejné kapitole velmi důležitý výrok: *„Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku **jména svého**, přijdu k tobě a požehnám tobě."*(2.Moj.20:24b) Pouze tam, kde Bůh Pán zjevuje Své jméno, může být v Duchu a v pravdě uctíván. Odpočátku byli lidé, kterým se Pán zjevoval a kteří Jeho jméno znali. *„Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdy začalo se vzývání **jména Páně**."*(1.Moj.4:26) 2.Moj.33:11-23 nám podává informaci o důležitosti zjevení Božího azjevení Jeho jména. Tam, kde Pán hovoří a kde se lidem dostává Jeho milosti, tam zjevuje i Svoje jméno. S Mojžíšem hovořil Pán tváří v tvář. Mojžíš toužil vidět slávu Páně, a Pán odpověděl: *„Já způsobím to, abyšlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám hlasitě **jméno Páně**před tváří tvou."*(2.Moj.33:18-19) Bůh nezůstává neznámým, skrývajícím se. ON vystupuje jako sám sebe oznamující, aby zjevil Své jméno. Zjevení Božího jména Pána ani nemůže být dostatečně zdůrazněno. Mojžíšovi přikázal Pán: *„Mluv k Áronovi a synům jeho a rci: Takto budete požehnání dávati synům izraelským, mluvíce k nim: Požehnej tobě Pán (Jahve) a ostříhej tebe. Osvěť Pán (Jahve) tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obrať Pán (Jahve) tvář svou k tobě, a dej tobě pokoj. I budou vzývati **jméno mé**nad syny izraelskými, a já jim žehnati budu."*/podle něm. Mengeho překl. Bible: *„…A jestli takto vloží**jméno mé**na syny izraelské, já jim žehnati budu."*/ (4.Moj.6:23-27) Odjakživa nebyl Bůh oslovován tituly, ale Svým jménem. Jestliže lidé k Němu volali nebo s Ním jednali, vždy to bylo v Jeho jméně. To platí pro Starý a rovněž pro Nový zákon. Boží „základní zákon" je, že Jej smíme hledat, nalézt a uctívat pouze na tom místě, kde On sám sebe a Své jméno zjevil. *„Ale které místo by vyvolil Pán, Bůh váš ze všech pokolení vašich, aby položil **jméno své**tu, a bydlil na něm, hledati ho, a tam choditi budete."*(5.Moj.12:5) Při posvěcení chrámu vyjádřil Šalomoun ve své modlitbě toto: *„…aby poznali všichni národové země **jméno tvé**, a báli se tebe jako lid tvůj izraelský, a aby věděli, že**jméno tvé**vzýváno jest nad domem tímto, který jsem vystavěl."*(1.Král.8:43) *„Proto pozná lid můj **jméno mé**, proto pozná, pravím, v ten den, žejá tentýž, který mluvím, hle, přítomen budu."*(Iz.52:6) Tentýž, o kterém Mojžíš řekl: *„JSEM poslal mne k vám."*(2.Moj.3:14), se představuje stejnými slovy národu izraelskému na hoře Sinai: *„I mluvil Bůh všecka slova tato, řka: Já jsem Pán (Jahve) Bůh (Elohim) tvůj, který jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby."*(2.Moj.20:1-2) V proroku Izaiáši se toto označení zvlášť zdůrazňuje: *„Já Pán (Jahve), první i poslední, já sám."*(Iz.41:4) *„Já jsem Pán (Jahve), to jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám."*(Iz.42:8) *„Já, já jsem Pán (Jahve), a žádného není kromě mne spasitele… já Bůh silný jsem."*(Iz.43:11-12) *„Takto praví Pán, král Izraele avykupitel jeho, Pán zástupů: Já jsem první, a já poslední, akromě mne není žádného Boha."*(Iz.44:6) *„Já Pán činím všecko."*(v.24) V kapitole 45 je řečeno: *„Já jsem Pán, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha… Já jsem Pán, a není žádného více."*(v.5-6) *„Já jsem tentýž, já první, já jsem i poslední. Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa…"*(Iz.48:12-13) Po celou dobu Starého zákona lidé znali jméno Páně a v tomto jménu Boha vzývali a slavili. Přechod do Nového zákona je také velmi zřetelně popsán: *„…a nazveš jméno jeho Ježíš."*(Mat.1:21) Narodil se jako Spasitel, který je Kristus, Mesiáš, Pán (Luk.2:11). Jméno ale obdržel, jak bylo zvykem, osmého dne při obřízce. (Luk.2:21) I v Novém zákoně se nejedná pouze o způsob, jak se Bůh zjevuje, asice v nebi jako Otec, na Zemi v Synu a v církvi skrze Ducha svatého, jedná se o to jedno **jméno**, v Němž jedině spočívá záchrana a spasení, v tomto jediném jménu smíme Boha oslovit. Aby nás Bůh spasil, zjevil se na Zemi pouze na jednom jediném místě, a sice v Ježíši Kristu, našem Pánu. Kdo chce Boha nalézt, musí Jej hledat tam, kde se dá nalézt, a vidět Ho tam, kde je možné Jej vidět, a slyšet tam, kde je možné Jej slyšet, totiž tam, kam Svoje jméno vložil a kde Ho zjevil. **Jediné osobní setkání Boha s lidstvem, a tudíž také lidstva s Bohem, je v Ježíši Kristu, našem Pánu.** Proč učenci udělali z Jahve Jehovu a podobné slovní pojmy, je mnohým těžko pochopitelné. Hebrejská písmena pro jméno Páně JHVH **musí**být stejná ve Starém i v Novém zákoně. Nedovolují žádnou svévolně vymyšlenou formulaci. *Jah*je základ z *Jahve*— Pán, jako je *El*základ z *Elohim*— Bůh. Slovo halelu-*Jah*znamená chvalte *Jahve*. Isa-*Jah*znamená *Jahve*je spasení. *Ješua*znamená *Jahve*-Zachránce atd. atd. Pán se zjevoval jako Bůh izraelský. El-Elohej-Jisra’el = =Všemohoucí Bůh Izraele (1.Moj.33:20). Slovo Izra-*El*znamená Boží vítěz; Isma-*El*znamená Bůh vyslyší; Immanu-*El*znamená Bůh snámi atd. Kde se Bůh Pán opravdu zjevuje, tam zvěstuje sám sebe aSvoje jméno. Pouze v tomto jméně Jej můžeme uctívat. Toto označení „JSEM", které se ve Starém zákoně vztahovalo na Boha, zdůraznil náš Pán zvláštním způsobem v Novém zákoně. *„JáJSEM ten chléb života."*(Jan.6:48) *„Já JSEM světlo světa."*(Jan.8:12) Dva verše z kapitoly 8 mají největší význam. Tak praví náš Pán: *„Proto jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já JSEM, zemřete v hříších svých."*(8:24) *„Tehdy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já JSEM."*(8:57-58) *„Já JSEM ten dobrý pastýř."*(Jan.10:14) *„Já JSEM vzkříšení i život…"*(Jan.11:25) *„Já JSEM ten vinný kmen pravý."*(Jan.15:1) atd. Náš Pán je všechno ve všem. Proto také mohl s tímto „JSEM" v podstatě spojit všechno, čím On byl, je a bude. Porovnáme-li zvláště ta místa z proroka Izaiáše, ve kterých se jasně mluví o Pánu, o*Jahve*, který se představuje jako první a poslední, a přejdeme-li do Nového zákona, pak zde hovoří vzkříšený a navracející se Spasitel: *„Neboj se. Já JSEM ten první i poslední."*(Zj.1:17) *„Já JSEM Alfa iOmega, totiž počátek i konec, praví Pán, který jest, a který byl, a který přijíti má, ten všemohoucí."*(Zj.1:8) Před Ním žádný nebyl a po Něm žádný nebude. Existuje jenom jeden Všemohoucí. Syn hovoří: *„Já JSEM přišel ve jménu Otce svého…"*(Jan.5:43) ONprosil: *„Otče, oslav **jméno své**!"*(Jan.12:28) V souvislosti s těmi Svými, řekl: *„Oznámil jsem **jméno tvé**lidem, které jsi mi dal z světa."*(Jan.17:6) Jak je to i v běžném pozemském životě, tak i Pán se představuje Svým jménem viditelně jenom těm, kteří se s Ním osobně setkali a měli s Ním tedy skutečné prožití. To je zřejmé obzvláště zudálosti obrácení Pavla, který řekl:*„Kdo jsi Pane? A Pán řekl: Jájsem Ježíš, jemuž ty se protivíš."*(Sk. 9:5-6) Pán prosil: *„Otče svatý, ostříhej jich ve **jménu svém**, které jsi mi dal."*(Jan.17:11) Jméno Otce je také jméno Syna. Ještě jednou zdůrazňuje: *„A známé jsem jim učinil **jméno tvé**, a známo učiním."*(v.26) To činí až dodnes. ON zjevuje **jméno Ježíš**. Tam, kde není znám božský význam tohoto jména, nalézají se lidé v jakési pobožné, nebiblické tradici. *„A proto vy takto se modlete: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se **jméno tvé**…"*(Mat.6:9) Jak můžeme vidět, jméno Otce je i jméno Syna, *„…**jméno**, které dědičně obdržel"*(Žid.1:4). Věčný život je pouze v **Jeho jméně**(Jan.20:31). I odpuštění hříchů je jen v **Jeho jméně**(Sk.10:43). Zásadně všechno, co Bůh daruje a činí, se děje ve **jméně Ježíšově**, ve kterém se On zjevuje. Zrovna tak ani žádný služebník Boží nepoužívá tituly nebo formulace, ale vždy **jméno**. Podle slova Písma to platí pro všechny věřící: *„A všecko, cokoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve **jménu Pána Ježíše**, díky činíce Bohu a Otci skrze něho."*(Kol.3:17) Přijde den, kdy se ve **jménu Ježíše — Ješua**skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že On je Pán — Jahve (Filip.2:10-11). Ve Zjevení 21 je řečeno: *„Hle, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, anibolesti nebude více; nebo první věci pominuly. I řekl ten, který seděl na trůnu:**Hle, nové činím všecko. I řekl mi: Piš. Nebo jsou tato slova věrná a pravá. I dí mi: Stalo se. Já **JSEM**Alfa i Omega, počátek ikonec. Já dám žíznivému z studnice vody živé darmo. Kdo zvítězí, obdrží dědičně všecko, a budu jemu Bohem, a on mi bude synem."*(Zj.21:3-7) ## Chapter navigation - [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/444.md) - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/20.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/446.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/445.md) - [Româna](https://nasa.misia.sk/book_chapters/973.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/445) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/445.md)