K poslání náleží, co řekl Pán: „Jako mne poslal Otec, tak i Já posílám vás“ (Jan.20:21). To mohl také Pavel svědčit, když mluvil o svém povolání: „Vysvobozuji tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám: otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, která jest ve mne“ (Sk.26:17-18).

Napomenutí, které Pavel dal svému spolupracovníkovi Timoteovi, se týká také mne a každého služebníka Božího: „Abys ostříhal přikázání tohoto, chovaje se bez poskvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista…“ (1.Tim.6:14).

Nejprve musí Pán dát pověření, než může být vykonáváno. Pavel měl pověření; mohl svědčit o dni, hodině, místu a o tom, co mu byl řečeno (Sk.9;22;26). O tomtéž mohl svědčit již Mojžíš (2.Mo.3), také Jozue (kap.1). Izaiáš píše: „Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho Já pošlu? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne!“ (Iz.6:8). Všichni praví služebníci Boží vydávají svědectví o svém poslání. Bratr Branham mohl odkázat na 11. červen 1933, na 7. květen 1946, na 28. únor 1963, také na ten čas od 17. – 24. března 1963, kdy Pán jemu zvláštní odkazy dal.

Právě tak i já se mohu ohlédnout na obzvláštní prožití, ve kterém mne Pán oslovil „můj služebníku“, počínaje 2. dubnem 1962, na místo i čas, jako i zopakovat to, co On pokaždé přikazujícím hlasem přikázal. Z Boží milosti jsem každý odkaz, který mi Pán dal, přesně následoval – všechno jen milost, která k božskému povolání a poslání náleží.

O přímých pokynech a nadpřirozených prožitích, která mi ten věrný Pán dal, jsem se o některých zmínil v Oběžném dopise z prosince 2005. To ode dnů Bible již nebylo dáno. Ale protože jsme dorazili do nejdůležitějšího úseku celých spásných dějin, ukazuje nám Pán, že je o Svou církev starostliv. Pověření musí být vykonáváno bez chyby, píše Pavel.

Svůj první Oběžný dopis ze září 1966 jsem podepsal slovy „v pověření Božím působící“. Tak to zůstalo až do dnešního dne. Nikdo si neumí představit, co to znamená, slyšet ten vše pronikající hlas Páně a přímé pokyny obdržet.

Bylo to Boží rozhodnutí, mne, jako nositele té čisté, svaté zvěsti poslat do celého světa. ON to tak vedl, že jsem osobně znal bratra Branhama deset let, jeho shromáždění se směl v Německu a v USA zúčastnit. Jsem očitý svědek toho, co Bůh v našem čase učinil. Nikdy nezapomenu na první osobní setkání s bratrem Branhamem 15. srpna 1955. Ještě než jsem jej pozdravil, mi řekl: „Ty jsi kazatel evangelia.“ Také na 12. červen 1958 v Dallasu, v Texasu, kdy mi řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“, si vzpomínám velice dobře. S tím stejným neomylným prorockým darem 3. prosince 1962 opakoval, co mi Pán při povolání řekl, a končil slovy: „Počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek.“

Požádal mne, abych další sobotu, 8. prosince 1962, místo něho kázal v Clifton’s Cafeteria u Demose Shakariana Křesťanským obchodníkům, protože se musel na základě vidění připravovat na stěhování do Tucsonu v Arizoně. Také mě požádal, abych v neděli 9. prosince za něho mluvil ve sboru Ernesta Huttona v Oaklandu v Kalifornii. Dokonce mi dal adresu Paulaseer Lawrie, který se účastnil jeho shromáždění v Bombaji, a byl známým evangelistou s uzdravováním. Měl jsem ho kontaktovat, kdybych cestoval do Indie. Mohl bych pokračovat a mluvit o tom, jak věrný Pán od samého počátku ve všem tak nádherně vedl.

Skrze Boží předurčení a vedení byla ta zvěst, nyní před návratem Krista, jak to bylo tomu muži Božímu řečeno, nesena do celého světa. Plné, věčně platné evangelium je kázáno podle Mt.24:14 na svědectví všem národům, a ten konec přijde. Na to ukazují také znamení konečného času. Náš Pán řekl: „A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše“ (Lk.21:28).

Tak jistě, jak je psané Slovo neomylné, bez kazu, tak jistě se Nevěsta Beránka, která nyní věří Božímu zjevenému Slovu, při vytržení potká s Ženichem bez poskvrny a bez vrásky a bez chyby. Tolik by mělo být všem jasné, že žádný bludař a ani ti svedení do bludu vytrženi nebudou. Svoji pečeť může Bůh položit jen na ty krví obmyté a ve Slově posvěcené (2.Kor.1:21-22).

Ten čas je blízko, ten čas je zde. Ještě jednou se podíváme do nedávné minulosti, pak s jasným pohledem do budoucnosti. S těmi lety od roku 1933 až do roku 1965 jsou všichni, kteří znají službu bratra Branhama, obeznámeni. Ale kdo poznal, co Bůh učinil od roku 1966 na základě povolání a zaslíbeného poslání?

Po 53 let jsme měli co činit s pokračováním pravého zvěstování, které v celém světě probíhá. Jsou dva úseky: první od roku 1966 až do roku 1979. Od té doby, kdy satan chtěl mne a církev roku 1979 zničit, již také uplynulo 40 let. Něco takového nikdy předtím nebylo: Končiny země jsou dosaženy a miliony se dozvěděly o tom, co Bůh v našem čase učinil. Pán s naplněním Svých zaslíbení neprodlévá. Čeká ale, až bude ten počet plný a ti poslední budou připojení. Žel, již 40 let vystupují především bratři, kteří nemají žádné povolání. Předkládají jen vlastní učení a lákají učedníky do následování jich samých s heslem: „Ten prorok řekl!“ Tak vznikly v mnohých městech různé skupiny, takzvané „Skupiny zvěsti“, které následují jistému vůdci a jeho učení.

Ten Pán ale staví Svoji církev. Mně při mém povolání přikázal: „Můj služebníku, nezakládej lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník, neboť je to znamení denominace!“ Tak jistě, jakože mi 19. září 1976 řekl: „Můj služebníku, Já jsem tě na základě Mt.24:45-47 určil, abys rozdával ten pokrm v pravý čas“, tak jistě bratři v různých zemích a městech rozdávají stejný duchovní pokrm církvi.

53 let požehnaného zvěstování zvěsti Slova, 40 let vloudivších se falešných bratří, kteří šíří bludné učení. Nyní přicházejí všechny pravé Boží děti, které se od roku 1979 dostaly pod převrácený vliv, ze všech falešných směrů zpět. Zvěst dosáhla končiny země – návrat našeho Spasitele je přede dveřmi. Zřetelně a jasně může být provoláno: „Hle, Ženich přichází! Připravte se, vyjděte Mu vstříc!“ Bratr Branham často říkal: „V čas večera bude světlo!“; to se stalo. Nyní jsme ale dorazili k půlnoční hodině. Jen ti, kteří jsou připraveni, vejdou na svatební hostinu. Bratr Branham své pověření dokonal; já své pověření vykonávám. Kdo má uši, ten slyší, a kdo je z Boha, ten to přijme. Každý nechť se ohledně poslání zkusí sám. Tak praví Pán: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal.“ (Jan.13:20).

Všichni, kteří tvrdí, že věří zvěsti, by se měli ve vlastním městě poohlédnout a ptát se: Kolik sborů Božích bylo v Efezu, v Korintu, ve Filadelfii a Laodicii? Potom něco nemůže souhlasit, když dnes v jednom městě je vícero „sborů zvěsti“. Ten čas je zde, aby započal soud při domě Božím, „…což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy“ (1.Tim.3:15).

My očekáváme biblické probuzení, ve kterém se zjeví Boží síla. Nechť je toto spásný rok, ten rok, ve kterém bude všem do bludu zavedeným zvěstována svoboda. Ten čas je blízko, čas je zde, kdy všichni opravdově věřící musí být v každém místě jedno srdce a jedna duše jako na počátku. Pán stojí přede dveřmi a klepe.

Následující místa z Písma nás mají povzbudit a posilnit naši víru:

„Ale Bůh je ručitel toho, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není…

(Nebo kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.

Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest,

Který i znamenal nás (Svoji pečeť vtiskl), a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše“ (2.Kor.1:18-22).

„Pavel apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, posílám pozdrav svatým, kteří jsou v Efezu, a věrným v Kristu Ježíši:

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

…Abychom tak byli k chvále slávy jeho my, kteří jsme prve naději měli v Kristu.

V němž i vy naději máte, slyšíce slovo pravdy, totiž evangelium spasení vašeho, v němž i uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení Svatým, kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho“ (Ef.1:1-13). To se při všech náležejících k Církvi-Nevěstě naplní.

K poslání náleží, co řekl Pán: „Jako mne poslal Otec, tak i Já posílám vás“ (Jan.20:21). To mohl také Pavel svědčit, když mluvil o svém povolání: „Vysvobozuji tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám: otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, která jest ve mne“ (Sk.26:17-18).

Napomenutí, které Pavel dal svému spolupracovníkovi Timoteovi, se týká také mne a každého služebníka Božího: „Abys ostříhal přikázání tohoto, chovaje se bez poskvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista…“ (1.Tim.6:14).

Nejprve musí Pán dát pověření, než může být vykonáváno. Pavel měl pověření; mohl svědčit o dni, hodině, místu a o tom, co mu byl řečeno (Sk.9;22;26). O tomtéž mohl svědčit již Mojžíš (2.Mo.3), také Jozue (kap.1). Izaiáš píše: „Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho Já pošlu? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne!“ (Iz.6:8). Všichni praví služebníci Boží vydávají svědectví o svém poslání. Bratr Branham mohl odkázat na 11. červen 1933, na 7. květen 1946, na 28. únor 1963, také na ten čas od 17. – 24. března 1963, kdy Pán jemu zvláštní odkazy dal.

Právě tak i já se mohu ohlédnout na obzvláštní prožití, ve kterém mne Pán oslovil „můj služebníku“, počínaje 2. dubnem 1962, na místo i čas, jako i zopakovat to, co On pokaždé přikazujícím hlasem přikázal. Z Boží milosti jsem každý odkaz, který mi Pán dal, přesně následoval – všechno jen milost, která k božskému povolání a poslání náleží.

O přímých pokynech a nadpřirozených prožitích, která mi ten věrný Pán dal, jsem se o některých zmínil v Oběžném dopise z prosince 2005. To ode dnů Bible již nebylo dáno. Ale protože jsme dorazili do nejdůležitějšího úseku celých spásných dějin, ukazuje nám Pán, že je o Svou církev starostliv. Pověření musí být vykonáváno bez chyby, píše Pavel.

Svůj první Oběžný dopis ze září 1966 jsem podepsal slovy „v pověření Božím působící“. Tak to zůstalo až do dnešního dne. Nikdo si neumí představit, co to znamená, slyšet ten vše pronikající hlas Páně a přímé pokyny obdržet.

Bylo to Boží rozhodnutí, mne, jako nositele té čisté, svaté zvěsti poslat do celého světa. ON to tak vedl, že jsem osobně znal bratra Branhama deset let, jeho shromáždění se směl v Německu a v USA zúčastnit. Jsem očitý svědek toho, co Bůh v našem čase učinil. Nikdy nezapomenu na první osobní setkání s bratrem Branhamem 15. srpna 1955. Ještě než jsem jej pozdravil, mi řekl: „Ty jsi kazatel evangelia.“ Také na 12. červen 1958 v Dallasu, v Texasu, kdy mi řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“, si vzpomínám velice dobře. S tím stejným neomylným prorockým darem 3. prosince 1962 opakoval, co mi Pán při povolání řekl, a končil slovy: „Počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek.“

Požádal mne, abych další sobotu, 8. prosince 1962, místo něho kázal v Clifton’s Cafeteria u Demose Shakariana Křesťanským obchodníkům, protože se musel na základě vidění připravovat na stěhování do Tucsonu v Arizoně. Také mě požádal, abych v neděli 9. prosince za něho mluvil ve sboru Ernesta Huttona v Oaklandu v Kalifornii. Dokonce mi dal adresu Paulaseer Lawrie, který se účastnil jeho shromáždění v Bombaji, a byl známým evangelistou s uzdravováním. Měl jsem ho kontaktovat, kdybych cestoval do Indie. Mohl bych pokračovat a mluvit o tom, jak věrný Pán od samého počátku ve všem tak nádherně vedl.

Skrze Boží předurčení a vedení byla ta zvěst, nyní před návratem Krista, jak to bylo tomu muži Božímu řečeno, nesena do celého světa. Plné, věčně platné evangelium je kázáno podle Mt.24:14 na svědectví všem národům, a ten konec přijde. Na to ukazují také znamení konečného času. Náš Pán řekl: „A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše“ (Lk.21:28).

Tak jistě, jak je psané Slovo neomylné, bez kazu, tak jistě se Nevěsta Beránka, která nyní věří Božímu zjevenému Slovu, při vytržení potká s Ženichem bez poskvrny a bez vrásky a bez chyby. Tolik by mělo být všem jasné, že žádný bludař a ani ti svedení do bludu vytrženi nebudou. Svoji pečeť může Bůh položit jen na ty krví obmyté a ve Slově posvěcené (2.Kor.1:21-22).

Ten čas je blízko, ten čas je zde. Ještě jednou se podíváme do nedávné minulosti, pak s jasným pohledem do budoucnosti. S těmi lety od roku 1933 až do roku 1965 jsou všichni, kteří znají službu bratra Branhama, obeznámeni. Ale kdo poznal, co Bůh učinil od roku 1966 na základě povolání a zaslíbeného poslání?

Po 53 let jsme měli co činit s pokračováním pravého zvěstování, které v celém světě probíhá. Jsou dva úseky: první od roku 1966 až do roku 1979. Od té doby, kdy satan chtěl mne a církev roku 1979 zničit, již také uplynulo 40 let. Něco takového nikdy předtím nebylo: Končiny země jsou dosaženy a miliony se dozvěděly o tom, co Bůh v našem čase učinil. Pán s naplněním Svých zaslíbení neprodlévá. Čeká ale, až bude ten počet plný a ti poslední budou připojení. Žel, již 40 let vystupují především bratři, kteří nemají žádné povolání. Předkládají jen vlastní učení a lákají učedníky do následování jich samých s heslem: „Ten prorok řekl!“ Tak vznikly v mnohých městech různé skupiny, takzvané „Skupiny zvěsti“, které následují jistému vůdci a jeho učení.

Ten Pán ale staví Svoji církev. Mně při mém povolání přikázal: „Můj služebníku, nezakládej lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník, neboť je to znamení denominace!“ Tak jistě, jakože mi 19. září 1976 řekl: „Můj služebníku, Já jsem tě na základě Mt.24:45-47 určil, abys rozdával ten pokrm v pravý čas“, tak jistě bratři v různých zemích a městech rozdávají stejný duchovní pokrm církvi.

53 let požehnaného zvěstování zvěsti Slova, 40 let vloudivších se falešných bratří, kteří šíří bludné učení. Nyní přicházejí všechny pravé Boží děti, které se od roku 1979 dostaly pod převrácený vliv, ze všech falešných směrů zpět. Zvěst dosáhla končiny země – návrat našeho Spasitele je přede dveřmi. Zřetelně a jasně může být provoláno: „Hle, Ženich přichází! Připravte se, vyjděte Mu vstříc!“ Bratr Branham často říkal: „V čas večera bude světlo!“; to se stalo. Nyní jsme ale dorazili k půlnoční hodině. Jen ti, kteří jsou připraveni, vejdou na svatební hostinu. Bratr Branham své pověření dokonal; já své pověření vykonávám. Kdo má uši, ten slyší, a kdo je z Boha, ten to přijme. Každý nechť se ohledně poslání zkusí sám. Tak praví Pán: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal.“ (Jan.13:20).

Všichni, kteří tvrdí, že věří zvěsti, by se měli ve vlastním městě poohlédnout a ptát se: Kolik sborů Božích bylo v Efezu, v Korintu, ve Filadelfii a Laodicii? Potom něco nemůže souhlasit, když dnes v jednom městě je vícero „sborů zvěsti“. Ten čas je zde, aby započal soud při domě Božím, „…což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy“ (1.Tim.3:15).

My očekáváme biblické probuzení, ve kterém se zjeví Boží síla. Nechť je toto spásný rok, ten rok, ve kterém bude všem do bludu zavedeným zvěstována svoboda. Ten čas je blízko, čas je zde, kdy všichni opravdově věřící musí být v každém místě jedno srdce a jedna duše jako na počátku. Pán stojí přede dveřmi a klepe.

Následující místa z Písma nás mají povzbudit a posilnit naši víru:

„Ale Bůh je ručitel toho, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není…

(Nebo kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.

Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest,

Který i znamenal nás (Svoji pečeť vtiskl), a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše“ (2.Kor.1:18-22).

„Pavel apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, posílám pozdrav svatým, kteří jsou v Efezu, a věrným v Kristu Ježíši:

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!

…Abychom tak byli k chvále slávy jeho my, kteří jsme prve naději měli v Kristu.

V němž i vy naději máte, slyšíce slovo pravdy, totiž evangelium spasení vašeho, v němž i uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení Svatým, kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho“ (Ef.1:1-13). To se při všech náležejících k Církvi-Nevěstě naplní.