Požehnané období skončilo 24. prosince 1965: Bůh ten Pán vzal Svého služebníka a proroka k sobě. Plný smutku jsem se účastnil pohřbu, který se konal až o velikonočním pondělí 11. dubna 1966. Po všech slzách a hluboké bolesti srdce mluvil opakovaně v mém srdci hlas: „Nyní přišel tvůj čas, abys šel od města k městu zvěstovat Slovo a rozdávat duchovní pokrm.“ Teď jsem věděl, že ten čas je zde.

V dubnu 1966 začalo nové období; také se může říci: pokračování. Ale, prosím, jak? Samotným Pánem pověřen jsem hned po pohřbu 12. a 13. dubna svolal ty bratry v Jeffersonville. Mé hlavní přání bylo, aby kázání natočená na magnetofonových páscích byla tisknuta, aby se mohla překládat také do jiných jazyků. Roy Borders, který byl osobní sekretář bratra Branhama a kterého jsem znal, byl pověřen zřízením tiskové společnosti. Tak byla založena „Spoken Word Publications“.

Kdyby ten věrný Pán neměl 11. června 1933 v Jeffersonville Svého služebníka Williama Branhama, pak bychom neslyšeli nic o zvěsti. Kdyby věrný Pán Svého služebníka Ewalda Franka v dubnu 1966 v Jeffersonville neměl, pak svět by se o zvěsti nikdy nedozvěděl.

Roku 1973 jsem společně s naším vedoucím sboru a staršími, bratrem Leonhardem Russem a s bratrem Erichem Schwillem, podnikl cestu do Jeffersonville. Ti bratři tam nám ukázali místo v řece Ohio, kde bratr Branham křtil, když se stalo to nadpřirozené. Navštívili jsme také Branhamovu kapli a budovu „Spoken Word“.

Josefovi, nejmladšímu synovi bratra Branhama, bylo v dubnu 1966 právě 11 let. On přejmenoval „Spoken Word publications“ roku 1981 na „Voice of God, Inc.“ (Foto). Do té doby jsem Slovem zvěsti dosáhl již více než polovinu světa. Aby bylo Boží pověření vykonáno, musí předtím být dáno přímé povolání a poslání.

Před Bohem tím Pánem říkám: V okamžiku, kdy byl hlas sedmého pozounového anděla ve Zj.10:7 prohlášen za „Hlas Boží“, započalo veřejné zbožňování proroka. Ve Zj.10:7 vůbec není řeč o hlasu Božím. Ve Zj. 8 a 9 je ukázáno šest pozounových andělů, kteří ohlašují soudy na zemi. Ve Zj.10:7 nacházíme předpověď, co se stane, když bude sedmý anděl troubit na pozoun: Potom totiž dospělo tajemství Boží k závěru, jak to On Svým služebníkům a prorokům oznámil.

Ve Zj.11 poté, co byla ukončena služba těch dvou svědků a byl postaven a vyměřen chrám, troubí na pozoun sedmý anděl a královské panování je vyhlášeno: „A sedmý anděl zatroubil, (jak je v kap.10:7 oznámeno) i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků!“ (Zj.11:15). Amen.

Všechno, co je ve Zj.6 v pečetích a v dalších kapitolách popsáno, je ještě v budoucnosti. Bratr Branham řekl, že všechno, co je psáno v 6. a 7. pečeti, spadá do času soužení. Zj.10:7 oznamuje, co se stane, jestliže Pán jako Anděl Smlouvy postaví Své nohy na zem a moře. Až když (ne v roce 1963) – „když odmluvilo sedm hromů hlasy své… Teh-dy ten an-děl… po-zve-dl pravou ruku k nebi a přísahal…“ (v.4-6). Podle Dan.12:7 jsou po přísaze ještě tři a půl roku až do konce onoho časového období. Zj.10:7 zůstává provždy v jednotném čísle, přestože bratr Branham vždycky mluvil o tajemstvích Božích. To činil již Pavel: „Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích.“ (1.Kor.4:1)

To tajemství Boží je Ježíš Kristus, náš Pán. Ten apoštol ještě jednou zdůraznil: „Aby potěšena byla srdce jejich, spojená v lásce, a to ke všemu bohatství přejistého smyslu, ku poznání tajemství Božího. (Dále podle něm. př. Bible): Toto tajemství je Kristus, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kol.2:2-3)

V únoru 1980 jsem byl v Marseille dotazován na deset hromů ze Zj.10. Odpověď jsem neznal, ale v následujícím jitru mi Pán přikazujícím hlasem provolal: „Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4.“ Nikdo si neumí představit, co se v takovém okamžiku v člověku děje. Nyní adresoval ten věrný Pán tato slova mně osobně. Když jsem četl ten text: „… kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, snažně usvědčuj, opravuj, povzbuzuj, napomínej, a vyučuj ve vší trpělivosti a poučení!“ (v.2), bylo mi jasné, že o sedmi hromech není nic psáno; proto o tom také nemůže být kázáno.

Mé pověření je, zvěstovat samotně psané Slovo. V prvních třech verších Zj.1 čteme: „Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.“ (v.3) Ty poslední čtyři verše ve Zj.22 bratr Branham asi 150krát zdůraznil. Kdo něco přidá k tomu psanému nebo od něho odejme, jeho díl bude ze Stromu Života vzat. Proto řekl: „Nepřijímejte nic, jestliže to není napsáno v Bibli.“

Každý kazatel by 2.Tim.4 měl zvlášť pozorně číst a zkusit se, jestli se na něho vztahuje verš 2, protože zvěstuje jen Boží Slovo, nebo verše 3 a 4 a zvěstuje lidské bajky. Kdo nemá žádný respekt před každým Božím Slovem, je odsouzen k tomu, věřit vlastním výkladům a bludným učením (2.Tes.2:10-12).

Já nekoriguji toho proroka, je ale mou svatou povinností přesně zařadit do Písma svatého všechno, co ohledně spásného Božího plánu řekl. Všem, kteří se odvolávají jen na něho a jeho citáty, musím říci, co Petr řekl s ohledem na Pavlovy dopisy: „Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení překrucují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení.“ (2.Petr.3:16)

Bratr Branham to, co bylo ještě v budoucnosti, často představil formou minulosti. Ale tak je to s celým biblickým proroctvím. Jan viděl všechno na ostrově Patmos, jakoby se to již stalo. Ale jen ti duchovně nevědomí překrucují citáty k zatracení svých posluchačů.

O Janu Křtiteli náš Pán svědčí, že byl více nežli prorok, ale ne více než člověk. „Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka!“ A potom náš Pán zdůrazňuje: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýžto připraví cestu tvou před tebou.“ Totéž nám Slovo dosvědčuje o Williamu Branhamovi, neboť všichni apoštolové předpověděli návrat Páně, ale William Branham obdržel přímý příkaz přinést tu zvěst před druhým příchodem Krista.

Přesto byl jen člověk, muž Bohem poslaný. Neomylný a dokonalý byl ten božský dar proroctví a prorocká služba bratra Branhama. Jako člověk i on se někdy nacházel pod určitým dojmem a očekáváním. Tak předpokládal, že všechno, co mu bylo roku 1933 ukázáno ve vidění, se naplní do konce roku 1977. Proto z toho udělali Branhamovi fanatici učení, že roku 1977 bude všechno u konce a vytržení nastane. Ale platí, že nikdo den ani hodinu nezná.

Požehnané období skončilo 24. prosince 1965: Bůh ten Pán vzal Svého služebníka a proroka k sobě. Plný smutku jsem se účastnil pohřbu, který se konal až o velikonočním pondělí 11. dubna 1966. Po všech slzách a hluboké bolesti srdce mluvil opakovaně v mém srdci hlas: „Nyní přišel tvůj čas, abys šel od města k městu zvěstovat Slovo a rozdávat duchovní pokrm.“ Teď jsem věděl, že ten čas je zde.

V dubnu 1966 začalo nové období; také se může říci: pokračování. Ale, prosím, jak? Samotným Pánem pověřen jsem hned po pohřbu 12. a 13. dubna svolal ty bratry v Jeffersonville. Mé hlavní přání bylo, aby kázání natočená na magnetofonových páscích byla tisknuta, aby se mohla překládat také do jiných jazyků. Roy Borders, který byl osobní sekretář bratra Branhama a kterého jsem znal, byl pověřen zřízením tiskové společnosti. Tak byla založena „Spoken Word Publications“.

Kdyby ten věrný Pán neměl 11. června 1933 v Jeffersonville Svého služebníka Williama Branhama, pak bychom neslyšeli nic o zvěsti. Kdyby věrný Pán Svého služebníka Ewalda Franka v dubnu 1966 v Jeffersonville neměl, pak svět by se o zvěsti nikdy nedozvěděl.

Roku 1973 jsem společně s naším vedoucím sboru a staršími, bratrem Leonhardem Russem a s bratrem Erichem Schwillem, podnikl cestu do Jeffersonville. Ti bratři tam nám ukázali místo v řece Ohio, kde bratr Branham křtil, když se stalo to nadpřirozené. Navštívili jsme také Branhamovu kapli a budovu „Spoken Word“.

Josefovi, nejmladšímu synovi bratra Branhama, bylo v dubnu 1966 právě 11 let. On přejmenoval „Spoken Word publications“ roku 1981 na „Voice of God, Inc.“ (Foto). Do té doby jsem Slovem zvěsti dosáhl již více než polovinu světa. Aby bylo Boží pověření vykonáno, musí předtím být dáno přímé povolání a poslání.

Před Bohem tím Pánem říkám: V okamžiku, kdy byl hlas sedmého pozounového anděla ve Zj.10:7 prohlášen za „Hlas Boží“, započalo veřejné zbožňování proroka. Ve Zj.10:7 vůbec není řeč o hlasu Božím. Ve Zj. 8 a 9 je ukázáno šest pozounových andělů, kteří ohlašují soudy na zemi. Ve Zj.10:7 nacházíme předpověď, co se stane, když bude sedmý anděl troubit na pozoun: Potom totiž dospělo tajemství Boží k závěru, jak to On Svým služebníkům a prorokům oznámil.

Ve Zj.11 poté, co byla ukončena služba těch dvou svědků a byl postaven a vyměřen chrám, troubí na pozoun sedmý anděl a královské panování je vyhlášeno: „A sedmý anděl zatroubil, (jak je v kap.10:7 oznámeno) i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků!“ (Zj.11:15). Amen.

Všechno, co je ve Zj.6 v pečetích a v dalších kapitolách popsáno, je ještě v budoucnosti. Bratr Branham řekl, že všechno, co je psáno v 6. a 7. pečeti, spadá do času soužení. Zj.10:7 oznamuje, co se stane, jestliže Pán jako Anděl Smlouvy postaví Své nohy na zem a moře. Až když (ne v roce 1963) – „když odmluvilo sedm hromů hlasy své… Teh-dy ten an-děl… po-zve-dl pravou ruku k nebi a přísahal…“ (v.4-6). Podle Dan.12:7 jsou po přísaze ještě tři a půl roku až do konce onoho časového období. Zj.10:7 zůstává provždy v jednotném čísle, přestože bratr Branham vždycky mluvil o tajemstvích Božích. To činil již Pavel: „Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích.“ (1.Kor.4:1)

To tajemství Boží je Ježíš Kristus, náš Pán. Ten apoštol ještě jednou zdůraznil: „Aby potěšena byla srdce jejich, spojená v lásce, ato ke všemu bohatství přejistého smyslu, ku poznání tajemství Božího. (Dále podle něm. př. Bible): Toto tajemství je Kristus, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kol.2:2-3)

V únoru 1980 jsem byl v Marseille dotazován na deset hromů ze Zj.10. Odpověď jsem neznal, ale v následujícím jitru mi Pán přikazujícím hlasem provolal: „Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4.“ Nikdo si neumí představit, co se v takovém okamžiku v člověku děje. Nyní adresoval ten věrný Pán tato slova mně osobně. Když jsem četl ten text: „… kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, snažně usvědčuj, opravuj, povzbuzuj, napomínej, a vyučuj ve vší trpělivosti a poučení!“ (v.2), bylo mi jasné, že o sedmi hromech není nic psáno; proto o tom také nemůže být kázáno.

Mé pověření je, zvěstovat samotně psané Slovo. V prvních třech verších Zj.1 čteme: „Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.“ (v.3) Ty poslední čtyři verše ve Zj.22 bratr Branham asi 150krát zdůraznil. Kdo něco přidá k tomu psanému nebo od něho odejme, jeho díl bude ze Stromu Života vzat. Proto řekl: „Nepřijímejte nic, jestliže to není napsáno v Bibli.“

Každý kazatel by 2.Tim.4 měl zvlášť pozorně číst a zkusit se, jestli se na něho vztahuje verš 2, protože zvěstuje jen Boží Slovo, nebo verše 3 a 4 a zvěstuje lidské bajky. Kdo nemá žádný respekt před každým Božím Slovem, je odsouzen k tomu, věřit vlastním výkladům a bludným učením (2.Tes.2:10-12).

Já nekoriguji toho proroka, je ale mou svatou povinností přesně zařadit do Písma svatého všechno, co ohledně spásného Božího plánu řekl. Všem, kteří se odvolávají jen na něho a jeho citáty, musím říci, co Petr řekl s ohledem na Pavlovy dopisy: „Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení překrucují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení.“ (2.Petr.3:16)

Bratr Branham to, co bylo ještě v budoucnosti, často představil formou minulosti. Ale tak je to s celým biblickým proroctvím. Jan viděl všechno na ostrově Patmos, jakoby se to již stalo. Ale jen ti duchovně nevědomí překrucují citáty k zatracení svých posluchačů.

O Janu Křtiteli náš Pán svědčí, že byl více nežli prorok, ale ne více než člověk. „Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka!“ Apotom náš Pán zdůrazňuje: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýžto připraví cestu tvou před tebou.“ Totéž nám Slovo dosvědčuje o Williamu Branhamovi, neboť všichni apoštolové předpověděli návrat Páně, ale William Branham obdržel přímý příkaz přinést tu zvěst před druhým příchodem Krista.

Přesto byl jen člověk, muž Bohem poslaný. Neomylný a dokonalý byl ten božský dar proroctví a prorocká služba bratra Branhama. Jako člověk i on se někdy nacházel pod určitým dojmem a očekáváním. Tak předpokládal, že všechno, co mu bylo roku 1933 ukázáno ve vidění, se naplní do konce roku 1977. Proto z toho udělali Branhamovi fanatici učení, že roku 1977 bude všechno u konce a vytržení nastane. Ale platí, že nikdo den ani hodinu nezná.