--- type: BookChapter work_id: '1022' book_url: https://nasa.misia.sk/books/1026 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/1026.md language: cs position: 30 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4538 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4538.md markdown_source: converted updated_at: '2020-08-30T19:16:10Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4538.md --- # OBĚŽNÝ DOPIS srpen 2016 ## “Kdo ve Mne věří, jak praví Písmo …” (Jan.7:38) Musíme vzít na vědomí, že pokaždé, když v Novém Zákoně více než 150krát čteme: *“…****stojí psáno****…”, …****jak praví Písmo****…”, “…****aby se Písmo naplnilo****…”**,* je míněn Starý Zákon. V Novém Zákoně máme 845 citátů ze Starého Zákona, z toho 185 ze Žalmů. Poznáváme z toho, jak důležitý je soulad Starého a Nového Zákona. Bratr Branham řekl 22. srpna 1965: **“Starý a Nový Zákon jsou dvě poloviny.”** Po Svém vzkříšení se Pán zjevil dvěma učedníkům na cestě do Emauz a vysvětlil jim biblická místa, která se ve Starém Zákoně vztahovala na Něho: *“Zdali srdce naše v nás nehořelo,****když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma****?”* (Luk.24:32). I dalším učedníkům připomněl to, co jim před Svým utrpením a umíráním řekl: ***“*Ž*e se musí naplnit všecko, co je psáno v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmech o mně. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům”*** (Luk.24:44b-45). Apoštol Pavel svůj první dopis církvi v Římě začal následovně: *“Já, Pavel, služebník Jezukristův, povolaný apoštol,****oddělený k kázání evangelium Božího, které zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých …****”* (Řím.1:1-2). Jak Pavel svědčil ve svém prvním dopisu, tak o tom smím i já skrze Boží milost svědčit až po svůj poslední dopis. Boží evangelium musí být dále předáváno stejným způsobem, jak to bylo Jeho svatými proroky ve svatých písmech předpověděno a zaslíbeno a jak to pro církev v Novém Zákoně převzali apoštolové. Platí to, co napsal Petr: *“****Toto nejprve znajíce*** – to je božské **musíte** – ***že*** ***žádného proroctví Písma výklad nezáleží na rozumu lidském****”*(v něm. př. Bible: *“Přitom vám****musí*** *především být jasné, že Písmo nedovoluje žádný svévolný výklad”*) (2.Petr.1:20). Jako závěť zjevuje poslední vůli toho, kdo ji zanechal, tak Stará a Nová závěť ukazuje dědicům, co vlastní. Protože Bůh naše jména zapsal do Své závěti a nás ustanovil jako dědice, smíme mít podíl na tom, co se v království Božím děje. Tak jak jistě Bůh to, co ve Starém Zákoně zaslíbil, plní v průběhu Nového Zákona, tak jistě prožívají všichni Boží synové a dcery jako oprávnění dědicové naplnění toho jim určeného zaslíbení. Všichni ostatní kolem toho míjejí, i když upřímně vyznávají, že jsou věřící. Pavel porovnal pozemskou závěť se závětí, kterou nám zanechal Bůh: *“Bratří, po lidsku pravím:****Však potvrzené člověka smlouvy (závěti) žádný neruší, aniž k ní co přidává****”* (Gal.3:15). Hlavní myšlenkou tohoto důležitého tématu je, k závěti, kterou Bůh ustanovil, absolutně nic nepřidávat a nic z ní odebírat. Před pozemskou závětí mají všichni respekt, také ti soudci. Jména dědiců jsou zapsána, nic nesmí být pozměněno. Proč se neprojevuje stejný respekt také Bohu a Jeho závěti? Proč jsou k originálu připojovány tak mnohé výklady a tak mnohá falešná učení? (Gal.1:6-8). Apoštol Jan, který byl pro Slovo Boží a svědectví Ježíšovo vypovězen na ostrov Patmos, píše přímo ve Zj.1:3: *“****Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, co je napsáno v něm; nebo čas je blízko****.”* Praví Boží dědicové a spoludědicové Ježíše Krista mohou přijmout jen to, co je v Boží závěti skutečně napsáno černé na bílém a zanecháno pro nás. Oni jsou velebeni jako blahoslavení, neboť věří každému slovu a zachovávají v srdci, co je ve Slově psáno. Na konci Zjevení je vysloveno následující vážné varování: *“Osvědčuji pak každému, kdo by slyšel slova proroctví knihy této**,****jestliže by kdo přidal k těmto věcem, že jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této. A jestliže by kdo ujal od slov proroctví tohoto, odejme Bůh díl jeho z knihy života, a z města svatého, a z těch věcí, které jsou napsány v knize této****”* (Zj.22:18-19). Žádné jiné místo bratr Branham tak často neopakoval a nezdůrazňoval, jako toto. Bohem daný rozsudek je definitivní a na všech, kteří se proviňují, bude vykonán. Hned na to je nám ukázáno, že toto neřekl nějaký prorok a ani apoštol Jan, nýbrž sám Pán: *“****Tak praví ten, který svědectví vydává o těchto věcech: Jistě, přijdu brzo****!”* Nevěsta Krista jen dosvědčuje, co Duch ve Slově řekl, a provolává: ***“Amen. Přijď tedy, Pane Ježíši!****”* (v.20). *“A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdo slyší, řekni: Přijď. A kdo žízní, přijď, a kdo chce, naber vody života darmo.”* (v.17). ## Chapter navigation - [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4537.md) - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/1026.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4539.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4538.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4538) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4538.md)