--- type: BookChapter work_id: '574' book_url: https://nasa.misia.sk/books/576 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/576.md language: cs position: 29 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4560 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4560.md markdown_source: converted updated_at: '2020-08-30T19:50:47Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4560.md --- # Oběžník Prosinec 2012 ## Maranatha! Náš Pane, přijď! **„Ježíš Kristus včera, i dnes tentýž jest, i na věky.“ **(Žid.13:8)   „Maranatha“ bylo heslem mezi věřícími v původní církvi. Oni žili v očekávání brzkého návratu Ježíše Krista a byli jedno srdce a jedna duše. Této naděje se také upřímně drželi při pronásledování, které začalo v roce 63 n.l. a zesílilo obzvláště za vlády Nera. Pán přece předpověděl: *„Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili (mě pronásledovali), i vám se protivit budou …“* (Jan.15:20). Živé očekávání zaslíbeného návratu Pána (Jan.14:1-3) bylo též důležitým tématem v dopisech apoštolů a s jistotou právě tak v jejich kázáních. Tak povzbuzoval Jan věřící: *„A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho**při návratu jeho**.“* (1.Jan.2:28). Petr psal: *„Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista**moc a příchod (návrat)**, ale jakožto ti, kteří jsme očima svýma viděli jeho velebnost.“* (2.Petr.1:16). Jakub je povzbudil: *„A proto trpěliví buďte, bratří,**až do návratu Páně**. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přišel podzimní i jarní déšť.“* (Jak.5:7). Pavel se mohl odvolat dokonce na to TAK PRAVÍ PÁN: *„Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi**pozůstaneme do příchodu Páně**, nepředejdeme těch, kteří zesnuli.“* (1.Tes.4:15)). Pozorujeme, že se tu nejedná o některý z několika různých příchodů, nýbrž o zaslíbený návrat Krista. Zaslíbený návrat Krista byl hlavním tématem také bratra Branhama: Jen od otevření Pečetí v březnu 1963 mluvil 870x o „Nevěstě“. Domů bude nebeským Ženichem při Jeho návratu odvedena jen připravená Nevěsta. Prorocká služba v našem čase spočívá v tom, vyvolat božskou zvěstí opravdově věřící ze všeho náboženského zmatení a připravit je na druhý příchod Krista. Církvi je nyní předložena celá rada Boží, takže bude uvedena do svého původního stavu a na konci tu stane zase taková, jako původní církev na počátku. „Maranatha!“ je vyjádření touhy opravdově věřících, kteří návrat Krista očekávají. Maranatha je složenina pojmu aramejského slova: Mar = Pán, ana = náš, tha = přijď: „Náš Pane, přijď!“ Pavel se v poslední kapitole v 1. dopise Korintským loučí slovy: *„Pozdravení vlastní rukou Pavlovou. Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budiž proklatý! Maranatha!. Milost Pána Jezukrista budiž s vámi* (v.21-23). Jsou lidé, kteří Pána Ježíše milují, přijmou Jeho nabídku milosti a s tím Jeho božské požehnání: *„Kteří pak přijali jej, dal jim moc (právo) syny Božími býti, totiž těm, kteří věří ve jméno jeho“* (Jan.1:12), a jsou lidé, kteří to odmítají a zůstávají pod prokletím. Každý rozhoduje sám za sebe, jestli dokonané spasení přijme. Bůh chtěl, aby všichni byli zachráněni a poznali pravdu (1.Tim.2-4), ale jen ten, kdo se jako ztracený pozná a vzývá jméno Pána, bude zachráněn (Řím.10:13)*. „Jemu všichni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdokoli uvěřil by v něho.“* (Sk.10:43). Podle Gal.1:6-9 jsou prokleti všichni, kteří káží jiné evangelium, než to, které zvěstovali apoštolové. Slova apoštola Pavla udeřila jako blesk a jsou mocná jako hromobití Všemohoucího: *„Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď“*(v.8). Tomuto rozsudku se musí podřídit všechny křesťanské kostely, společenství víry, konfese a každý jednotlivý zvěstovatel. Mezi těmi, kteří nyní slyší poslední zvěst vyvolání a obnovení skrze zaslíbenou službu podle Mal.4:5-6 – potvrzenou samotným Pánem v Mat.17:11 a Mar.9:12 – jsou jako při každém probuzení povolaní a vyvolení (Mat.20:16). Volání této hodiny zní: *„Aj, Ženich přichází, připravte se vyjít mu vstříc!“* (Mat.25:6). Všechny panny ho slyší, všechny se probudí a zdobí své lampy. Ale jsou moudré a bláznivé. Ty moudré jsou ti vyvolení, mají olej Ducha, plnost Ducha ve svých hliněných nádobách (2.Kor.4:7), a každé Boží slovo je pro ně chléb života (Mat.4:4). V 1.Kr.17:14 máme nádherný stínový obraz z dob Eliáše na přítomný čas: *„Neboť toto praví Pán Bůh Izraelský**: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude**až do toho dne, když dá Pán déšť na zemi.“* Zaslíbený duchovní pozdní déšť přijde, jako přišel zaslíbený raný déšť (Iz.44:3; Joel.2; Zach.10:1; Sk.2:14-21; Jak.5:7 aj.) a duchovního pokrmu bude dostatek (1.Tim.4:6). Ti spasení říkají se Spasitelem: *„Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.“* (Jan.4:34). Kdo se opravdu nechá vést Duchem Božím (Jan.16:13; Řím.8:14), žije úplně normální život ve všech oblastech, ale tu přípravu bere vážně a přijme zaslíbenou spásu a nakonec zapečetění zaslíbeným Duchem Svatým (Ef.1:11-14; Gal.3:14). Při návratu Ženicha budou jako Jeho Jemu svěřená Nevěsta Slova (2.Kor.11:2) připraveni a vejdou na svatební hostinu (Mat.25:10). Lampy, tedy osvícení, mají i bláznivé panny. Ale ony zmeškají svou přípravu; ony věří také bláznivým výkladům lidí, zatímco ty moudré věří jen tomu, co je ve Slově opravdu napsáno. Jen to, co je v Bibli opravdu napsáno, je biblické. A každé učení je podloženo na dvou, třech nebo dokonce více místech. Ty moudré vlastní plnost Ducha, která se projeví dokonalou Boží láskou: Láska k Němu, k Jeho Slovu a mezi sebou navzájem. Na ně se zcela samozřejmě vztahuje: *„Proto milovat budeš Pána Boha svého ze všeho**srdce**svého, a ze vší**duše**své, a ze vší**mysli**své, i ze všech**mocí**svých. To jest první přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovat budeš**bližního**svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.“* (Mar.12:30-31). Obojí k sobě patří: Kdo miluje Boha, miluje i svého bratra, dokonce až k vlastnímu obětování. Ježíšův milovaný učedník slyšel, co Pán Svým protivníkům řekl: *„Kdyby Bůh Otec váš byl, milovali byste mne …“* (Jan.8:42). Svým učedníkům Mistr řekl*: „Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož**já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Po tom poznají všichni**, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým“* (Jan.13:34-35) a: *„To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek.“*(Jan.15:17). Důraz spočívá na tom: *„… jako jsem Já miloval vás …“* – přesně tak. Apoštol Jan popisuje Boží lásku k nám a vzájemnou vyžívanou bratrskou lásku: *„Po tomto jsme poznali lásku,**že on duši svou za nás položil, i my tedy máme za bratří duše své klást**.“*(1.Jan.3:16). Pravá, vyžívaná Boží láska je to jediné „poznávací znamení“, že jsme Jeho praví učedníci. Láska nikdy nerozděluje, ani v hodinách nejtěžších zkoušek; láska smiřuje a spojuje za všech okolností, ona je svazek dokonalosti (Kol.3:14). Abychom věděli, jak to skutečně s každým osobně vypadá, musíme hledět do zrcadla Slova (Jak.1:19-27). Kdo hledí do zrcadla, vidí pokaždé jen sebe, nikdy někoho jiného. V 1.Kor.13 je Boží láska obšírně popsána. I kdybychom znali všechna tajemství, mluvili lidskými a andělskými jazyky, ano, dar prorokování a všechnu víru měli, pak by nám to nebylo nic platné, kdybychom neměli lásku. Ta vyžívaná láska se projevuje jak je psáno: *„Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nevzpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho* *trpělivě čeká**…“* (1.Kor.13:4-8). Každá z uvedených vlastností se vztahuje na život vyvolených. To musí být můj, to musí být náš vyžívaný život. V žádném z těchto bodů nás pak nepřítel nemůže obžalovat, neboť je pravda: *„Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus“* (Gal.2:20) – On žije Svůj život skrze nás. Všechno skončí, také dary Ducha, ale Boží láska zůstává na věky (v.8). Bůh je láska; ON se nám ve Své lásce zjevil v Ježíši Kristu, našem Pánu a Spasiteli: *„Tak Bůh miloval svět …“* (Jan.3:16). Láska Boží je skrze naplnění Duchem vylita do našich srdcí (Řím.5:5) a v nás zjevena jako ovoce Ducha (Gal.5:22-24). Tak jsou všichni znovuzrození jako údy do Těla Krista, to znamená, vekřtěni do Jeho Církve (1.Kor.12:12-31). V prvním dopise vytýká Pán, že ti věřící brzy od první lásky odpadli (Zj.2:4). K této první lásce se musíme nyní my, na konci, vrátit. Tak jak ženich nabízí své nevěstě lásku a ona ji musí přijmout, aby se mohla stát jeho ženou, tak musí každý, kdo by chtěl patřit k Církvi-Nevěstě, přijmout nabízenou lásku nebeského Ženicha, aby se mohl zúčastnit svatby a potom svatební hostiny (Zj.19:7-9). Ve verši 7 stojí: *„ … neboť jest přišla svatba Beránkova.“* V 9. verši čteme: *„Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni.“* Svatba a svatební hostina k sobě patří, ano, a potom následuje potvrzení: *„… Tato slova Boží jsou pravá.*“ K tomu řekneme od srdce Amen. Dokonání spasených nastane v lásce Boží skrze mocné působení Ducha jako na počátku, a sice se všemi, *„kteří jeho zjevení milovali“* (2.Tim.4:8). Jen oni jsou naplnění touhou líbit se nebeskému Ženichovi a volají z celého srdce: „Maranatha – náš Pane, přijď!“ ## Chapter navigation - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/576.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4561.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4560.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4560) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4560.md)