--- type: BookChapter work_id: '798' book_url: https://nasa.misia.sk/books/800 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/800.md language: cs position: 19 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4607 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4607.md markdown_source: converted updated_at: '2020-08-30T22:07:14Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4607.md --- # Oběžný dopis březen/duben 2014 ## V přímé odpovědnosti před Bohem V dopise Timoteovi se apoštol Pavel sám představuje jako Pánem do služby postavený: *„Proto děkuji tomu, který mne zmocnil, totiž Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za tak věrného soudil,**aby mne v službě té postavil**“* (1.Tim.1:12). Potom následují napomenutí, aby zůstával v pravém učení, až po výzvu: *„Abys ostříhal přikázání tohoto, chovaje se bez poskvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista“*(1.Tim.6:14). Také v druhém dopise napomíná: *„Pilně se snaž vydat sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč stydět, a který by správně slovo pravdy rozděloval“* (2.Tim.2:15). Pak se dostal k těm mužům, kteří se nemohou podřídit, kteří přinášejí bezcenné prázdné žvásty, přirovnává je rakovinovému nádoru, *„kteří při pravdě pobloudili od cíle, pravíce, že by se již stalo vzkříšení, a převracejí víru některých“* (v.18). Všechno se opakuje, dokonce i to bludné učení, že vzkříšení a vytržení se již stalo a ještě mnoho dalšího. Apoštol končí svůj dopis důraznou výzvou, aby kázal výhradně slovo. On věděl, že přijde čas, kdy se mnozí odvrátí od pravdy a poskytnou sluch bájím.  Při loučení v Malé Asii Pavel napomíná ty starší, aby dávali pozor na církev Páně a pásli ji jako stádo, které On vykoupil Svou vlastní krví, neboť věděl, *„z vás samých povstanou muži, jež budou mluvit převrácené věci.“* To se stále děje s myšlenkou obrátit učedníky po sobě (Sk.20:28-30). Od začátku existují Bohem ustanovené služby ke vzdělání církve (1.Kor.12), a jsou muži, kteří lstivě uvádějí do bludu. Církvi v Římě apoštol píše*: „Prosím pak vás, bratří, abyste si dávali pozor na ty, kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich“* (Řím.16:17). V 2.Kor.11:13 je označuje jako *„takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.“* Galatskému sboru vytýká hned na počátku svého psaní: *„Divím se tomu, že tak rychle od toho, který vás povolal v milost Kristovu, uchýlili jste se k jinému evangeliu, které není jiné, ale jsou někteří, ježto vás kormoutí a převrátit chtějí evangelium Kristovo“* (1:6-7). Také dnes musejí všichni nositelé Slova brát to naléhavé napomenutí vážně: *„Proto já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista, který má soudit živé i mrtvé v den zjevení svého a království svého, kaž slovo Boží, ponoukej vhod nebo nevhod, trestej, napravuj, napomínej, ve vší trpělivosti a učení!“* (2.Tim.4:1-2). **„***D****ary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné“***(Řím.11:29). S Pavlem mohu ke cti Boží říci: *„Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, které jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelia milosti Boží“* (Sk.20:24). *„Neboť jsem nezmeškal zvěstovat* vám všeliké rady Boží“ (Sk.20:27). *„Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávám svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuji, než to, co proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo stát“* (Sk.26:22) Vážím si této mimořádné přednosti, kterou mi Pán pro jeho službu v jeho církvi daroval. Také jsem si vědom obzvláštní odpovědnosti, která je spojena s přímým posláním. V různých oběžných dopisech jsem od roku 1966 stále znovu psal o mimořádných prožitích, ve kterých mě Pán oslovoval jako „Můj služebníku“. Většina je napsána v Oběžném dopise z prosince 2005. Odkazy, které mi Pán ve všech těch letech dával, jsou pro mne potvrzením, že mě poslal a je se mnou. Narodil jsem se v roce 1933, v témž roce, ve kterém bratrovi Branhamovi bylo z nadpřirozeného světelného oblaku provoláno: **„Jako Jan Křtitel byl předeslán prvnímu Kristovu příchodu, tak ta zvěst, která je tobě dána, bude předchůdcem druhému příchodu Krista.“** Od roku 1952 jsem pravidelně kázal v bohoslužbách. Roku 1955 jsem se poznal s bratrem Branhamem a od té doby jsem s jeho službou obeznámen. Roku 1958 jsem poznal, že se v jeho službě jedná o zvěst pro tento čas. Bratr Branham mi sám 12. června po našem rozhovoru v Dallasu, Texasu řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“ 2. dubna 1962 v jednom nadpřirozeném prožití jsem skrze  slyšitelný hlas Pána přijal své povolání. V paměti mi provždy zůstává obojí - Jeho přikazující hlas, jako i mocná slova, která mi Pán provolal: **„Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne. JÁ tě pošlu do jiných měst, zvěstovat Mé slovo. Můj služebníku, nastane veliký hlad, obstarejte si pokrmy a potraviny, neboť pak budeš stát uprostřed mezi lidem a rozdávat pokrm … Můj služebníku, nezakládej žádné lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník, neboť to je znamení denominace.“** 3. prosince 1962 bratr Branham před svědky Sothmanem a Woodsem potvrdil to povolání v přesném slovosledu a přidal k tomu: „Pokrm, který máš uskladnit je to zaslíbené slovo pro tento čas, ale počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš zbytek.“ 24. prosince 1965 jsem viděl, jak byl bratr Branham vzat vzhůru na světelném oblaku. To byl přesně okamžik jeho odchodu. 11. dubna 1966 po pohřbu proroka to mluvilo v mém srdci: „Nyní nastal tvůj čas jít od města k městu, zvěstovat Slovo a rozdávat uložený pokrm.“ V letech 1966/67 jsme měli obzvláštní shromáždění v 25 městech západní Evropy,   1968/1969 v celé východní Evropě od Prahy přes Varšavu a Bukurešť až po Moskvu. Také to pokračovalo do Jeruzaléma, Jordánska a až do Indie. Od roku 1968 jsem kázal deset let každou neděli ráno 20 minut přes rádio Luxemburg. Ta vysílání dosáhla přes střední a krátké vlny celou Evropu - dokonce i německy mluvící obyvatele ve východní Evropě. V letech 1969/70 následovala shromáždění v celé Kanadě. Od Edmontonu do všech provincií, přes Toronto až po Gander, Newfounland. Od roku 1970 mě vedly misijní cesty do Afriky, do Káhiry a Damašku ve Středním Východě, do severní, střední a Jižní Ameriky, konečně také na Dálný východ na Filipíny, do Indonésie a Číny, do Austrálie a na Nový Zéland. Do roku 1979 to bylo 85 zemí, nyní je jich více než 150, na které mé nohy vstoupily, aby zvěstovaly spásnou zvěst (Iz.52:7). Poslední zvěst dosáhla končiny Země. Od té doby, co Pán vzal Svého proroka k Sobě, smím jako Jeho služebník se všemi nositeli pravého Slova rozdávat duchovní pokrm (Mat.24:45-47). Na základě přímého povolání jsem Slovo, zvěst této hodiny, nesl jako první na všechny kontinenty, a rozséval pravé semeno Slova. Dnes se vděčně ohlížím za více než 60 lety kazatelské služby, za více než 50 lety ohlašování zvěsti, ve kterých mě ten věrný Bůh posílal a zachovával.    ## Chapter navigation - [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4606.md) - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/800.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4608.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4607.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4607) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4607.md)