Po třech misijních cestách po Asii a Řecku se chtěl Pavel před návratem do Jeruzaléma rozloučit s bratřími a pozval starší z Efezu do Milétu. Tam jim vylil své srdce: Vždyť jim zvěstoval celou radu Boží a nyní jim kladl na srdce, aby střežili sami na sebe a stádo, nad kterým je Duch Svatý ustavil za dozorce. Protože věděl, že ze samotné církve vystoupí bratři, kteří přinesou zvrácené učení, aby strhli učedníky ke svému následování a rozehnali stádo jako vlci, napomínal je k bdělosti.

Také se sborem v Římě se ten apoštol v kap.16:24-27 rozloučil s vědomím odpovědnosti svého zvěstování a zmiňuje tajemství, které bylo od počátku světa skryto, ale nyní je skrze Svaté Písmo zjeveno. Cílem apoštola bylo, jak již v kap.1:5 vysvětluje, vypůsobit poslušnost víry mezi všemi věřícími a národy a Kristu přivést čistou pannu (2.Kor.11), církev bez úhony (Ef.5).

Právě tak jsem já kázal přes více než padesát let pro nás zanechanou zvěst, to čisté Slovo Boží po celém světě. V mých osobních rozhodnutích jsem jistě neudělal vždy všechno správně, ale meč Ducha, „který je to Slovo Boží“, během těch mnohých let, od mých úst neustoupil. Ef.6:10-20 jsem přijal za pravidlo, a pověření, které mi dal Pán, jsem neúnavně vykonával. Také výzvu z 2.Tim.4:1-5, jsem věrně následoval. Toto místo Pán přikázal nejprve bratru Branhamovi a později, v Marseille, také mně. A potvrdilo se jako pravda, co je tam předpověděno: „Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele.“ Ani jednou jsem Slovo neopustil, ale vystupoval jsem s ním „a to v čas nebo ne v čas“, aby vyvoleným a „pro pravdu, která zůstává v nás a s námi bude na věky“ (2.Jan.2).

Dosáhl jsem již pokročilého věku a nevím, jak dlouho ještě budu schopen cestovat jako dosud. Proto bych také chtěl všem sloužícím bratřím v celém světě klást na srdce, aby byli bdělí, věrně zůstávali ve Slově a v pravdě, a zabezpečovali stádo Boží čistým duchovním pokrmem.

S Pavlem mohu prohlásit: „Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterou dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všem těm, kteří milují příští (návrat) jeho.“ (2.Tim.4:8). Vyplatí se činit podle vůle Boží všechno, co mi Pán přikázal, o tom jsem přesvědčen.

Pán vyvolal ty Své ze všech národů, oni biblicky uvěřili, jsou Božími dětmi, obmyti Krví Beránka a jsou vedeni Duchem Svatým do vší pravdy. Jsou znovuzrozeni k živé naději, obnoveni skrze Ducha Svatého, prožili plné ospravedlnění, před Bohem jsou neobžalovatelní. Satan, ten žalobník bratří je poražen, a naše víra je vítězství, která ho přemohla a také celý svět.

Po třech misijních cestách po Asii a Řecku se chtěl Pavel před návratem do Jeruzaléma rozloučit s bratřími a pozval starší z Efezu do Milétu. Tam jim vylil své srdce: Vždyť jim zvěstoval celou radu Boží a nyní jim kladl na srdce, aby střežili sami na sebe a stádo, nad kterým je Duch Svatý ustavil za dozorce. Protože věděl, že ze samotné církve vystoupí bratři, kteří přinesou zvrácené učení, aby strhli učedníky ke svému následování a rozehnali stádo jako vlci, napomínal je k bdělosti.

Také se sborem v Římě se ten apoštol v kap.16:24-27 rozloučil s vědomím odpovědnosti svého zvěstování a zmiňuje tajemství, které bylo od počátku světa skryto, ale nyní je skrze Svaté Písmo zjeveno. Cílem apoštola bylo, jak již v kap.1:5 vysvětluje, vypůsobit poslušnost víry mezi všemi věřícími a národy a Kristu přivést čistou pannu (2.Kor.11), církev bez úhony (Ef.5).

Právě tak jsem já kázal přes více než padesát let pro nás zanechanou zvěst, to čisté Slovo Boží po celém světě. V mých osobních rozhodnutích jsem jistě neudělal vždy všechno správně, ale meč Ducha, „který je to Slovo Boží“, během těch mnohých let, od mých úst neustoupil. Ef.6:10-20 jsem přijal za pravidlo, a pověření, které mi dal Pán, jsem neúnavně vykonával. Také výzvu z 2.Tim.4:1-5, jsem věrně následoval. Toto místo Pán přikázal nejprve bratru Branhamovi a později, v Marseille, také mně. A potvrdilo se jako pravda, co je tam předpověděno: „Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele.“ Ani jednou jsem Slovo neopustil, ale vystupoval jsem s ním „a to v čas nebo ne v čas“, aby vyvoleným a „pro pravdu, která zůstává v nás a s námi bude na věky“ (2.Jan.2).

Dosáhl jsem již pokročilého věku a nevím, jak dlouho ještě budu schopen cestovat jako dosud. Proto bych také chtěl všem sloužícím bratřím v celém světě klást na srdce, aby byli bdělí, věrně zůstávali ve Slově a v pravdě, a zabezpečovali stádo Boží čistým duchovním pokrmem.

S Pavlem mohu prohlásit: „Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterou dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všem těm, kteří milují příští (návrat) jeho.“ (2.Tim.4:8). Vyplatí se činit podle vůle Boží všechno, co mi Pán přikázal, o tom jsem přesvědčen.

Pán vyvolal ty Své ze všech národů, oni biblicky uvěřili, jsou Božími dětmi, obmyti Krví Beránka a jsou vedeni Duchem Svatým do vší pravdy. Jsou znovuzrozeni k živé naději, obnoveni skrze Ducha Svatého, prožili plné ospravedlnění, před Bohem jsou neobžalovatelní. Satan, ten žalobník bratří je poražen, a naše víra je vítězství, která ho přemohla a také celý svět.