„Neboť miluji vás Božím milováním. (Podle něm. př. Bible: … neboť horlím pro vás božskou horlivostí) Zasnoubil jsem zajisté vás jako čistou pannu oddat jednomu muži, Kristu. Ale bojím se, aby snad, jako had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od prostoty, která je v Kristu.“ (2.Kor.11:2-3).

To také bylo hlavní přání bratra Branhama, který ten bíle oblečený zástup viděl v ráji. Mohu říci, že o to také usiluji nyní, kdy jsme se návratu nebeského Ženicha přiblížili ještě více, obzvláště od ledna 1981, když jsem byl vzat z těla, a s tím velkým, bíle oděným zástupem – všichni byli mladí – ve vytržení vzat vzhůru.

Pavel se obával, že Satan, který se přizpůsobí každé situaci, lstivý jako had se smrtelným jedem, přijde jako anděl světla a mohl by církev věřících svést. Ta obava byla oprávněná, neboť Satan se objevil již za času Joba ve shromáždění synů Božích v nebi (Job.1:6). Ano, člověk žasne, on přišel rovnou i k dalšímu shromáždění andělů (Job.2:4). Po prvním navštívení došlo ke zničení všeho, co Job měl. Po druhém navštívení Satan napadl samotného Joba. Úplně jedno, kde, kdy a jak – když se Satan ukáže v nějakém shromáždění a je mu dopřán sluch, vždycky za sebou zanechává zkázu.

K svedení Evy došlo překroucením jednoho slova, které Pán, náš Bůh řekl Adamovi. Satan začal větou: „Zdali Bůh opravdu řekl…?“ Co Bůh řekl, to on zpochybnil, aby jeho lež vypadala důvěryhodně. Ten starý had by dokonce Evě mohl říci: „A tys to slyšela? Byla jsi u toho? Víš, jestli je to tak?“

Za času Mojžíše by mohl říci Chóre: „Byl jsi u toho, když byl Mojžíš povolán? Byl jsi s ním na té hoře, když s ním Bůh mluvil?“ On by těm za času apoštolů mohl říci: „Byli jste u toho, když byl Pavel povolán? Slyšeli jste ten hlas z nebe?“

Těm pochybovačům dnes by mohl říci: „Byli jste u toho, když v červnu 1933 sestoupilo to světlo? Slyšeli jste, co řekl ten anděl Páně bratrovi Branhamovi 7. května 1946?“ Satan stále ještě jako u Evy rozsévá pochybnost, a sice když říká: „Zdali opravdu k němu Pán mluvil? Byl jsi u toho 2. dubna 1962? Slyšel jsi to? Byl jsi u toho 3. prosince 1962? Zdali to ten prorok skutečně řekl? Slyšel jsi to? Byl jsi v červenci 1976 u toho, když Pán přikázal, Jemu posvětit ten sousední pozemek a stavět na něm, nebo v září 1976, když se jednalo o pokrm, nebo když Pán v Marseille řekl: »Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4…!«, když se jednalo o sedm hromů a všechno ostatní?“ Satan svede pokaždé stejným způsobem a druhem, staví, co Bůh řekl v pochybnost a tím lidi ovlivní.

Bratru Branhamovi bylo důrazně řečeno: „Jestliže dosáhneš toho, že ti lidé budou věřit …“ Nepřítel vždycky rozsévá pochybnost o tom, co Bůh řekl a přikázal. Po nevíře následuje prohřešení, přestoupení hranice. Co zbývá, je nepřátelství mezi těmi dvěma semeny, jak se to stalo již v zahradě Eden. Jedni věří Bohu a pevně se drží toho, co ON řekl, ostatní ovládne pochybnost, oni zhřeší jako posměvači vůči Božímu povolání a Duchu Svatému, který uvádí do veškeré pravdy. Ale platí, co Pán sám řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal.“ (Jan.13:20).

Kdyby na počátku nenastal pád do hříchu v zahradě Eden, pak by se spásný plán, který Bůh učinil před věky, neuskutečnil. Kdyby zde ve sboru v květnu 1979, odkud se vykonává přímé pověření, nenastalo to strašné svedení, nikoho by ne-napadlo, že musí být znovu zaveden Boží pořádek. Satan je svůdce celého světa, ale ve spojení se vzetím toho pacholíka (v něm. př. Bible: mužného syna) je označen jako „žalobník bratří“, a nakonec bude svržen dolů (Zj.12:10). Musíme dávat pozor, abychom se neocitli pod vlivem žalobníka bratří, nýbrž abychom se také v tomto ohledu postavili na stranu Boží a Jeho Slova a s Pavlem mohli provolat: „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží?“ (Řím.8:33). O to se snaží Satan a všichni, kdo se jím nechají ovlivnit.

On se nyní staví před církev, aby zabránil zrození toho pacholíka (mužného syna). Bůh ale má důležitý úkol, totiž vyvolání a přípravu Církve-Nevěsty, spojené se službou proroka. Nyní bude v církvi všechno uvedeno do původního stavu. Teď bude zjeveno, kdo o zvěsti jen mluví, nebo kdo se pod každé Boží slovo podrobí, bude ve vůli Boží nalezen a každé slovo skutečně vyžívá. Potom jsou veškeré diskuze zbytečné. Bůh jako u Joba (kap.42) všechno dvojnásobně nahradí. Jak je v souvislosti s návratem Krista napsáno v Jak.5:11, pozdní a raný déšť padne před návratem Pána, potom se také naplní, co je zaslíbeno u Joel.2:23-24: „I vy, synové Sionští, plesejte a veselte se v Pánu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní včas. I budou naplněny stodoly obilím, a oplývat budou presy moštem a olejem.“ Je pozoruhodné, že bratr Branham v roce 1955 jak v Curychu tak i v Karlsruhe o tomto tématu mluvil.

Kdo nyní, jak bratr Branham zdůraznil, nemůže z čistého srdce říci, jak řekl Pán, náš Spasitel: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho“ (Jan.4:34), ten ještě nepochopil, o co se opravdu jedná. Nestačí hovořit o zvěsti a zvěstovateli, o pokrmu, o zjeveném slovu. Nyní, kdy je stůl Páně prostřen tak jako nikdy předtím před tváří nepřátel, kteří se nám posmívají, musíme v síle duchovního pokrmu činit vůli Boží, aby On mohl dokonat Své dílo. Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch nyní praví církvím. Každý musí z čistého srdce moci říci: „Ne moje, nýbrž Tvá vůle se staň!“ Dokonalá vůle nebeského Ženicha se nyní stane v Jeho Nevěstě a Kristu bude přivedena čistá panna. Amen.

„… nyní již smířil, tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým …“ (Kol.1:22).

„Neboť miluji vás Božím milováním. (Podle něm. př. Bible: … neboť horlím pro vás božskou horlivostí) Zasnoubil jsem zajisté vás jako čistou pannu oddat jednomu muži, Kristu. Ale bojím se, aby snad, jako had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od prostoty, která je v Kristu.“ (2.Kor.11:2-3).

To také bylo hlavní přání bratra Branhama, který ten bíle oblečený zástup viděl v ráji. Mohu říci, že o to také usiluji nyní, kdy jsme se návratu nebeského Ženicha přiblížili ještě více, obzvláště od ledna 1981, když jsem byl vzat z těla, a s tím velkým, bíle oděným zástupem – všichni byli mladí – ve vytržení vzat vzhůru.

Pavel se obával, že Satan, který se přizpůsobí každé situaci, lstivý jako had se smrtelným jedem, přijde jako anděl světla a mohl by církev věřících svést. Ta obava byla oprávněná, neboť Satan se objevil již za času Joba ve shromáždění synů Božích v nebi (Job.1:6). Ano, člověk žasne, on přišel rovnou i k dalšímu shromáždění andělů (Job.2:4). Po prvním navštívení došlo ke zničení všeho, co Job měl. Po druhém navštívení Satan napadl samotného Joba. Úplně jedno, kde, kdy a jak – když se Satan ukáže v nějakém shromáždění a je mu dopřán sluch, vždycky za sebou zanechává zkázu.

K svedení Evy došlo překroucením jednoho slova, které Pán, náš Bůh řekl Adamovi. Satan začal větou: „Zdali Bůh opravdu řekl…?“ Co Bůh řekl, to on zpochybnil, aby jeho lež vypadala důvěryhodně. Ten starý had by dokonce Evě mohl říci: „A tys to slyšela? Byla jsi u toho? Víš, jestli je to tak?“

Za času Mojžíše by mohl říci Chóre: „Byl jsi u toho, když byl Mojžíš povolán? Byl jsi s ním na té hoře, když s ním Bůh mluvil?“ On by těm za času apoštolů mohl říci: „Byli jste u toho, když byl Pavel povolán? Slyšeli jste ten hlas z nebe?“

Těm pochybovačům dnes by mohl říci: „Byli jste u toho, když v červnu 1933 sestoupilo to světlo? Slyšeli jste, co řekl ten anděl Páně bratrovi Branhamovi 7. května 1946?“ Satan stále ještě jako u Evy rozsévá pochybnost, a sice když říká: „Zdali opravdu k němu Pán mluvil? Byl jsi u toho 2. dubna 1962? Slyšel jsi to? Byl jsi u toho 3. prosince 1962? Zdali to ten prorok skutečně řekl? Slyšel jsi to? Byl jsi v červenci 1976 u toho, když Pán přikázal, Jemu posvětit ten sousední pozemek a stavět na něm, nebo v září 1976, když se jednalo o pokrm, nebo když Pán v Marseille řekl: »Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4…!«, když se jednalo o sedm hromů a všechno ostatní?“ Satan svede pokaždé stejným způsobem a druhem, staví, co Bůh řekl v pochybnost a tím lidi ovlivní.

Bratru Branhamovi bylo důrazně řečeno: „Jestliže dosáhneš toho, že ti lidé budou věřit …“ Nepřítel vždycky rozsévá pochybnost o tom, co Bůh řekl a přikázal. Po nevíře následuje prohřešení, přestoupení hranice. Co zbývá, je nepřátelství mezi těmi dvěma semeny, jak se to stalo již v zahradě Eden. Jedni věří Bohu a pevně se drží toho, co ON řekl, ostatní ovládne pochybnost, oni zhřeší jako posměvači vůči Božímu povolání a Duchu Svatému, který uvádí do veškeré pravdy. Ale platí, co Pán sám řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal.“ (Jan.13:20).

Kdyby na počátku nenastal pád do hříchu v zahradě Eden, pak by se spásný plán, který Bůh učinil před věky, neuskutečnil. Kdyby zde ve sboru v květnu 1979, odkud se vykonává přímé pověření, nenastalo to strašné svedení, nikoho by ne-napadlo, že musí být znovu zaveden Boží pořádek. Satan je svůdce celého světa, ale ve spojení se vzetím toho pacholíka (v něm. př. Bible: mužného syna) je označen jako „žalobník bratří“, a nakonec bude svržen dolů (Zj.12:10). Musíme dávat pozor, abychom se neocitli pod vlivem žalobníka bratří, nýbrž abychom se také v tomto ohledu postavili na stranu Boží a Jeho Slova a s Pavlem mohli provolat: „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží?“ (Řím.8:33). O to se snaží Satan a všichni, kdo se jím nechají ovlivnit.

On se nyní staví před církev, aby zabránil zrození toho pacholíka (mužného syna). Bůh ale má důležitý úkol, totiž vyvolání a přípravu Církve-Nevěsty, spojené se službou proroka. Nyní bude v církvi všechno uvedeno do původního stavu. Teď bude zjeveno, kdo o zvěsti jen mluví, nebo kdo se pod každé Boží slovo podrobí, bude ve vůli Boží nalezen a každé slovo skutečně vyžívá. Potom jsou veškeré diskuze zbytečné. Bůh jako u Joba (kap.42) všechno dvojnásobně nahradí. Jak je v souvislosti s návratem Krista napsáno v Jak.5:11, pozdní a raný déšť padne před návratem Pána, potom se také naplní, co je zaslíbeno u Joel.2:23-24: „I vy, synové Sionští, plesejte a veselte se v Pánu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, asešle vám déšť hojný, podzimní i jarní včas. I budou naplněny stodoly obilím, a oplývat budou presy moštem a olejem.“ Je pozoruhodné, že bratr Branham v roce 1955 jak v Curychu tak i v Karlsruhe o tomto tématu mluvil.

Kdo nyní, jak bratr Branham zdůraznil, nemůže z čistého srdce říci, jak řekl Pán, náš Spasitel: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho“ (Jan.4:34), ten ještě nepochopil, o co se opravdu jedná. Nestačí hovořit o zvěsti a zvěstovateli, o pokrmu, o zjeveném slovu. Nyní, kdy je stůl Páně prostřen tak jako nikdy předtím před tváří nepřátel, kteří se nám posmívají, musíme v síle duchovního pokrmu činit vůli Boží, aby On mohl dokonat Své dílo. Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch nyní praví církvím. Každý musí z čistého srdce moci říci: „Ne moje, nýbrž Tvá vůle se staň!“ Dokonalá vůle nebeského Ženicha se nyní stane v Jeho Nevěstě a Kristu bude přivedena čistá panna. Amen.

„… nyní již smířil, tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým …“ (Kol.1:22).