O návštěvě Izraele papeže Benedikta XVI. mezinárodní tisk a ostatní media podrobně informovaly. Je pozoruhodné, že tato návštěva byla teprve třetí návštěvou některého z papežů ve Svaté zemi. Roku 1964 papež Pavel VI. během jede-nácti-hodinové návštěvy v Jeruzalémě ještě nepřenesl ani jednou slovo „Izrael“ nebo „Židé“ přes své rty. Teprve v roce 1965 nařknutí Židů coby Božích vrahů, které skoro po 2000 let ospravedlňovalo pronásledování Židů, jejich masové vraždění, pogromy, vyhnanství, nucené křty a nakonec také holocaust, bylo katolickým kostelem zrušeno. Papež Jan Pavel II., který působil jako kněz jen 50 km od Osvětimi, zanechal u Zdi nářků při své návštěvě v roce 2000 alespoň jeden „otevřený dopis“ židovskému lidu, ve kterém, jménem svého kostela, prosil o odpuštění zločinů vykonaných na Židech.

Program návštěvy německého papeže byl od počátku 11. května až k rozloučení 15. května 2009 přirozeně od samého počátku stanoven a také obsah 28 projevů, které pronesl na různých místech. Izraelská vláda a Vatikán se sjednotily na tom, že papež vynechá návštěvu „Hall of Shame“, kde visí obraz Pia XII. Místo toho promluvil v „Síni vzpomínek“ také před šesticí těch, co holocaust přežili. Ale nezmínil roli svého předchůdce Pia XII. během času nacismu ani postoj římského kostela k holocaustu. Nezmínil se ani slovem o antižidovství v historii římského kostela, a nesčíslných zločinech, které ve „jménu Božím“ byly spáchány na Židech, natož aby se omlouval.

Renomovaný týdeník „Der Spiegel“ ve vydání z 18. května 2009 hodnotí papežovu návštěvu na pozadí, která s popíračem holocaustu a členem „Piova bratrstva“ Williamsonem nabyla zcela nové aktuálnosti. Z jeho článku vyplývá, že dialog s islámem papežovi zřejmě připadl snazší než s židovstvím.

Vatikán navázal již v roce 1947 s Egyptem, jako prvním islámským státem diplomatické styky, roku 1953 s Tureckem. Izrael musel nejprve uznat OOP (organizace pro osvobození Palestiny) a Palestincům přislíbit samosprávu, než byl roku 1993 Vatikán ochoten navázat diplomatické vztahy.

Výsledkem nynější návštěvy papeže je, že v její poslední den oznámil jordánský král návrh mírového řešení na Blízkém Východě:

„Alternativou proti válce, mrtvým a ničení je rozdělení na dva státy. Podmínkou je, že Izrael se stáhne na hranice z roku 1967. V tom případě by Izrael plně diplomaticky uznalo všech 57 arabsko-muslimských států.“

Skutečností je, že až do roku 1967 neexistoval Palestinský stát, nýbrž pouze Transjordánsko, které patřilo k jordánskému království. Od roku 1967 se to území stalo částí Izraele. Jeruzalém byl až do té doby rozdělen: Východní Jeruzalém náležel Jordánsku, Západní Jeruzalém Izraeli.

22. května 2009 prohlásil izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu: „Město Jeruzalém nebude nikdy znovu rozděleno. Sjednocený Jeruzalém je hlavním městem Izraele.“

Od času, kdy Bůh skrze Abrahama, Izáka a Jákoba vyvolil lid izraelský za Svůj lid Smlouvy, jsou národy naplněny žárlivostí a závistí. Tento postoj trval od dnů Konstantina v křesťanství a od dnů Mohameda v islámu až dodnes. Lidu Izraele je upíráno jakékoliv právo na existenci. O žádném státu na Zemi, o žádném hlavním městě na celém světě, se nevede tolik sporů jako o Izraeli a Jeruzalému, jak v politické tak v náboženské oblasti. Má to opravdu co činit s biblickým proroctvím konečného času. Na závěr se všechny národy proti Jeruzalému shromáždí, ale potom zasáhne z nebe Bůh Izraele.

„Západoněmecké noviny“ popsaly návštěvu amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy v Káhiře: „Salam alaikum – Obama objímá islámský svět.“ Ano, už se jedná jen o míru, a sice v přímé souvislosti s Jeruzalémem. Obama, který až do svých jedenácti let vyrůstal jako sunitský muslim v Jakartě a navštěvoval tamní mešitu, následoval svoji ženu Michelle ke křesťanství, ale to ještě neznamená, že se obrátil ke Kristu. Na setkání s papežem u příležitosti schůzky G8 v Itálii 10. července se připravoval již měsíce dopředu. On je ten správný muž, aby byl zprostředkovatelem mezi křesťany a muslimy a společně s papežem Benediktem pronesl rozhodné slovo pro řešení dvou států.

V našem čase se plní biblické zaslíbení při lidu Izraele, a to musí a budou respektovat všichni, kteří mají Boží bázeň. „Nebo poberu vás z národů, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do země vaší.“ (Ez.36:24). Toto zaslíbení se naplnilo nám před očima. Následující slova se uskuteční v krátkosti: „Shromáždím také všecky národy, a svedu je do údolí Jozafat, abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany a zemi mou rozdělili.“ (Joel.3:2). Bůh zemi, kterou dal těm dvanácti kmenům, nazývá Svou vlastní zemí. Tak jistě, jak je napsáno, půjde do soudu se všemi, kteří Jeho zemi rozdělili a vyžadují řešení dvou států, nehledě na to, jestli je to prezident USA, papež nebo kdovíkdo.

O návštěvě Izraele papeže Benedikta XVI. mezinárodní tisk a ostatní media podrobně informovaly. Je pozoruhodné, že tato návštěva byla teprve třetí návštěvou některého z papežů ve Svaté zemi. Roku 1964 papež Pavel VI. během jede-nácti-hodinové návštěvy v Jeruzalémě ještě nepřenesl ani jednou slovo „Izrael“ nebo „Židé“ přes své rty. Teprve v roce 1965 nařknutí Židů coby Božích vrahů, které skoro po 2000 let ospravedlňovalo pronásledování Židů, jejich masové vraždění, pogromy, vyhnanství, nucené křty a nakonec také holocaust, bylo katolickým kostelem zrušeno. Papež Jan Pavel II., který působil jako kněz jen 50 km od Osvětimi, zanechal u Zdi nářků při své návštěvě v roce 2000 alespoň jeden „otevřený dopis“ židovskému lidu, ve kterém, jménem svého kostela, prosil o odpuštění zločinů vykonaných na Židech.

Program návštěvy německého papeže byl od počátku 11. května až k rozloučení 15. května 2009 přirozeně od samého počátku stanoven a také obsah 28 projevů, které pronesl na různých místech. Izraelská vláda a Vatikán se sjednotily na tom, že papež vynechá návštěvu „Hall of Shame“, kde visí obraz Pia XII. Místo toho promluvil v „Síni vzpomínek“ také před šesticí těch, co holocaust přežili. Ale nezmínil roli svého předchůdce Pia XII. během času nacismu ani postoj římského kostela k holocaustu. Nezmínil se ani slovem o antižidovství v historii římského kostela, a nesčíslných zločinech, které ve „jménu Božím“ byly spáchány na Židech, natož aby se omlouval.

Renomovaný týdeník „Der Spiegel“ ve vydání z 18. května 2009 hodnotí papežovu návštěvu na pozadí, která s popíračem holocaustu a členem „Piova bratrstva“ Williamsonem nabyla zcela nové aktuálnosti. Z jeho článku vyplývá, že dialog s islámem papežovi zřejmě připadl snazší než s židovstvím.

Vatikán navázal již v roce 1947 s Egyptem, jako prvním islámským státem diplomatické styky, roku 1953 s Tureckem. Izrael musel nejprve uznat OOP (organizace pro osvobození Palestiny) a Palestincům přislíbit samosprávu, než byl roku 1993 Vatikán ochoten navázat diplomatické vztahy.

Výsledkem nynější návštěvy papeže je, že v její poslední den oznámil jordánský král návrh mírového řešení na Blízkém Východě:

„Alternativou proti válce, mrtvým a ničení je rozdělení na dva státy. Podmínkou je, že Izrael se stáhne na hranice z roku 1967. V tom případě by Izrael plně diplomaticky uznalo všech 57 arabsko-muslimských států.“

Skutečností je, že až do roku 1967 neexistoval Palestinský stát, nýbrž pouze Transjordánsko, které patřilo k jordánskému království. Od roku 1967 se to území stalo částí Izraele. Jeruzalém byl až do té doby rozdělen: Východní Jeruzalém náležel Jordánsku, Západní Jeruzalém Izraeli.

1. května 2009 prohlásil izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu: „Město Jeruzalém nebude nikdy znovu rozděleno. Sjednocený Jeruzalém je hlavním městem Izraele.“

Od času, kdy Bůh skrze Abrahama, Izáka a Jákoba vyvolil lid izraelský za Svůj lid Smlouvy, jsou národy naplněny žárlivostí a závistí. Tento postoj trval od dnů Konstantina v křesťanství a od dnů Mohameda v islámu až dodnes. Lidu Izraele je upíráno jakékoliv právo na existenci. O žádném státu na Zemi, o žádném hlavním městě na celém světě, se nevede tolik sporů jako o Izraeli a Jeruzalému, jak v politické tak v náboženské oblasti. Má to opravdu co činit s biblickým proroctvím konečného času. Na závěr se všechny národy proti Jeruzalému shromáždí, ale potom zasáhne z nebe Bůh Izraele.

„Západoněmecké noviny“ popsaly návštěvu amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy v Káhiře: „Salam alaikum – Obama objímá islámský svět.“ Ano, už se jedná jen o míru, a sice v přímé souvislosti s Jeruzalémem. Obama, který až do svých jedenácti let vyrůstal jako sunitský muslim v Jakartě a navštěvoval tamní mešitu, následoval svoji ženu Michelle ke křesťanství, ale to ještě neznamená, že se obrátil ke Kristu. Na setkání s papežem u příležitosti schůzky G8 v Itálii 10. července se připravoval již měsíce dopředu. On je ten správný muž, aby byl zprostředkovatelem mezi křesťany a muslimy a společně s papežem Benediktem pronesl rozhodné slovo pro řešení dvou států.

V našem čase se plní biblické zaslíbení při lidu Izraele, a to musí a budou respektovat všichni, kteří mají Boží bázeň. „Nebo poberu vás z národů, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do země vaší.“ (Ez.36:24). Toto zaslíbení se naplnilo nám před očima. Následující slova se uskuteční v krátkosti: „Shromáždím také všecky národy, a svedu je do údolí Jozafat, abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany a zemi mou rozdělili.“ (Joel.3:2). Bůh zemi, kterou dal těm dvanácti kmenům, nazývá Svou vlastní zemí. Tak jistě, jak je napsáno, půjde do soudu se všemi, kteří Jeho zemi rozdělili a vyžadují řešení dvou států, nehledě na to, jestli je to prezident USA, papež nebo kdovíkdo.