--- type: BookChapter work_id: '295' book_url: https://nasa.misia.sk/books/1749 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/1749.md language: cs position: 24 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4689 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4689.md markdown_source: converted updated_at: '2020-08-31T21:33:20Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/4689.md --- # OBĚŽNÝ DOPIS duben 2009 ## Bůh pamatuje na Svou smlouvu ***„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“ ***(Žid.13:8).   Velice srdečně Vás zdravím ve všech národech, jazycích a národnostech slovem z Řím.1:1-5: *„Pavel, služebník Jezukristův, povolaný apoštol, oddělený ke kázaní evangelium Božího, kteréž zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých, o Synu jeho, zplozeném z semene Davidova s strany těla, kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podle Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání, totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem, skrze něhož jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho …“* Jaký úvod tohoto apoštola v jeho prvním dopise! Z milosti byl povolán do úřadu apoštola, aby skrze jeho službu byla mezi věřícími z národů vypůsobena poslušnost víry ke cti Páně. To se nestalo tak, že by kázal nějaké evangelium, ale kázal Boží evangelium, jak to předpověděli svatí proroci a bylo zaslíbeno ve svatých písmech Starého Zákona. Totéž věčně platící evangelium, které je založeno jenom na Svatém Písmu, zvěstujeme i my. Jako Pavel si byl vědom odpovědnosti spojené s povoláním a celý svůj život dal k dispozici Pánu ke službě, tak je tomu ještě dnes s každým Božím služebníkem, který obdržel pravé povolání. V Řím.15:17-18 dosvědčuje: *„Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši, v Božích věcech. Neboť bych se neodvážil mluvit toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, k tomu, aby ku poslušenství přivedeni byli pohané slovem i skutkem …“* Již ve Starém Zákoně se v případě lidu Izraele jednalo o víru a poslušnost vůči Bohu (Žid.11): Skrze víru převzal Izrael zaslíbenou zemi do vlastnictví. Skrze poslušnost byl v zaslíbené zemi požehnán. Skrze neposlušnost ale byli odvedeni do babylonského zajetí: *„Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhnouce zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteří jim osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání“*(Neh.9:26). Iz.63:18: (Podle něm. př. Bible) *„Jen krátký čas vládl posvěcený lid ve svém dědictví a tehdy naši protivníci Tvoji svatyni pošlapali“.* Jako Izraeli Bůh nemohl strpět nevíru a neposlušnost, tak se s tím absolutně nemůže smířit ve Své církvi z národů. Je politováníhodné, že ta původní církev, která skrze víru dosáhla vlastnictví zaslíbení, zůstala poslušná a v požehnaném stavu jen krátký čas. S neposlušností následovalo rozptýlení do mnoha konfesí. V novozákonní církvi má víra a poslušnost velký význam také pro každého jednotlivce*.**„**Vizte, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, které by odstupovalo od Boha živého!“*(Žid.3:12). Nevíra znamená odpadnutí od živého Boha. S Ním nás spojuje jenom víra, která působí poslušnost a nakonec vede k nepředstírané lásce mezi věřícími sourozenci, jak píše Petr: *„Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha svatého, k milování neošemetnému bratrstva, z čistého tedy srdce jedni druhé milujte snažně“*(1.Petr.1:22). Abraham, otec víry, je příkladem pro Izrael, pro církev i pro každého jednotlivce. On věřil Bohu (Řím.4:3) a viděl zaslíbení, které mu Pán dal, nakonec naplněné. V poslušnosti byl dokonce připraven obětovat svého syna Izáka. Apoštol Jakub víru, poslušnost a skutky shrnul do jednoho bodu: *„Ale chceš-li vědět, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá? Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?“*(Jak.2:20-22). Ježíš Kristus, zaslíbený Syn, byl poslušný až do smrti na kříži (Fil.2:7-8*). „A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného.“*(Žid.5:9). Tak to musí být se všemi syny a dcerami Božími, kteří byli ukřižováni s Kristem a s Ním povstali k novému životu. Ti mohou jako Pavel svědčit: *„Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“*(Gal.2). Čím déle očekáváme zaslíbený návrat Ježíše Krista, tím více jej chceme prožít. Na konci času milosti se musí všichni opravdově věřící, vyvolaní ze všech národů a jazyků, oddělit od všeho, co nesouhlasí s Bohem a Božím Slovem a Jeho vůlí. Jen tak se jako čistá »Nevěsta Slova« potkají s Ženichem – ne jako „nevěsta zvěsti“, neboť skupin zvěsti, které se označují jako církev nevěsta, je velké množství. Ale je jen Jeden, jehož jméno je »Slovo Boží« (Zj.19:13), a jen jedna Nevěsta Beránka, která se po svatební hostině stane Jeho ženou: *„Pojď, ukáži ti nevěstu, manželku Beránkovu.“*(Zj.21:9). Je jen jedna Církev Nevěsta, která nese Jeho jméno, ve které se naplňují všechna zaslíbení Slova. Ona se vrací jak k původnímu učení a praxi původní církve, tak také k první lásce, a bude jako na počátku jedno srdce a jedna duše.  *„Nejmilejší, milujme jedni druhé; nebo láska z Boha jest, a každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a zná Boha. Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest.“* *„Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-li jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás.*“ (1.Jan.4:7-8+12). ## Chapter navigation - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/1749.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4690.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4689.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4689) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/4689.md)