--- type: BookChapter work_id: '809' book_url: https://nasa.misia.sk/books/811 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/811.md language: cs position: 26 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/5001 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/5001.md markdown_source: converted updated_at: '2020-09-06T14:37:51Z' translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/5001.md --- # Je psáno… ## Podmínka Těch sto dvacet bylo o dni letnic ve vrchní síni rovněž jednomyslně shromážděno. Nacházeli se v úplném souladu se Slovem té doby. Abychom dnes byli s Bohem zajedno, musíme souhlasit s Jeho *zaslíbeným*Slovem pro tento čas. Ježíš se modlil: *„Aby všickni jedno byli, jako ty, Ot**č**e, ve mn**ě**, a já v tob**ě**…“*(Jan 17:21) Syn byl osobní zjevení Otce – stejná bytost, stejný Duch, stejný život. Syn byl zplozen z Ducha, jak to Anděl zvěstoval Marii: „*Duch svatý sstoupí v t**ě**, a moc Nejvyššího zastíní tob**ě**…“*(Luk. 1:35) Tuto skutečnost najdeme potvrzenou v Mat. 1:20. Duch Svatý sestoupil na Marii poté, když přijala *zaslíbené*Slovo a uvěřila. Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jednota Otce a Syna nespočívá v nějaké shodě, nýbrž je bytostní (substanční) jednotou. Totéž se vztahuje na všechny syny a dcery Boží. Jsou zplozeni ze stejného Slova skrze stejného Ducha a tím mají podíl na božské přirozenosti (2. Petr. 1:4). Jen ti, kteří mají bytost a život Ježíše Krista, mohou s Ním být v Duchu zajedno. Jakub píše: „*On proto, že cht**ě**l, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny n**ě**jaké stvo**ř**ení jeho.“*(1:18) Jako Ježíš byl jednorozeným Synem, musíme být my podle Jeho způsobu zplozenými syny a dcerami Božími. Vzhledem k tomu je u Řím. 8:29 označován jako *„prvorozený mezi mnohými brat**ř**ími“.*Jak to Bůh na počátku stvoření ustanovil, od té doby rodí všechno podle svého způsobu. Přeneseno na duchovní oblast, znamená to, že z Boha mohl vyjít jen Bůh, právě tak jako ze Syna Božího vzejdou jen synové a dcery Boží. Petr zdůrazňuje tuto pravdu slovy: *„Požehnaný B**ů**h a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v nad**ě**ji živou skrze vzk**ř**íšení Ježíše Krista z mrtvých…“*(1. Petr. 1:3) Ježíš mohl říci: *„…kdož vidí mne, vidí Otce…“*(Jan 14:9) O muži a ženě stojí psáno: *„…budou jedno t**ě**lo“,*avšak žádný muž nemůže říci: „Kdo vidí mě, vidí moji ženu.“ Duchovní jednota, o níž Ježíš mluví, neznamená spolu souhlasit nebo se sjednocovat, nýbrž jedná se přitom o tutéž Bytost, i když rozdílně zjevenou. Nikdo nemůže přistoupit k Církvi Boží; člověk se do ní narodí, do ní je pokřtěn a v ní zapečetěn. Vraťme se k výroku z Jana 17:21: „*Aby všickni jedno byli, jako ty, Ot**č**e, ve mn**ě**, a já v tob**ě**, aby i oni v nás jedno byli…“*V tom spočívá tajemství této božské jednoty: **B****ů****h v Kristu – Kristus ve Své Církvi.**V této kapitole Ježíš nekáže, nýbrž se modlí. Proto bychom měli to, co zde On vyjadřuje, rozjímat modlitebně a vztáhnout ruku po tom, abychom to prožili ve skutečnosti. Chtěli bychom zde z Jana 17 zdůraznit několik kriterií pro jednotu, kterou mínil Ježíš: „…*aby t**ě**m všechn**ě**m, kteréž jsi dal jemu, život v**ěč**ný dal.“*(verš 2) „*Oznámil jsem jméno Tvé lidem, kteréž jsi mi dal z sv**ě**ta.“*(verš 6) „…*slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim“*(verš 8) „… a *poznali práv**ě**, že jsem od Tebe vyšel“*(verš 8) *„Já za n**ě**prosím… a oslaven jsem v nich“*(verš 9–10) „*Posv**ě**tiž jich v pravd**ě**Své, slovo Tvé pravda jest.“*(verš 17) „…*slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme.“*(verš 22) ***„Já v nich, a ty ve mn******ě******, aby dokonáni byli v jedno.“***(verš 23) Teprve tehdy, když jsme všechno to, co je v této kapitole napsáno, vpravdě prožili, máme předpoklad k tomu, abychom se stali částí této božské jednoty. To znamená, že jsme museli přijmout věčný život. Jeho jméno nám muselo být zjeveno; museli jsme přijmout Jeho Slovo a být posvěceni v Jeho zjevené pravdě; Kristus musí přebývat v nás, jako Otec přebýval v Něm. Jen tak můžeme dosáhnout této  dokonalé duchovní jednoty. K tomu je zapotřebí božské zjevení, abychom i tento bod jasně poznali, a Jeho milost, abychom to prožili. Tuto jednotu, za níž se náš Pán modlil, uskutečňuje Bůh Svým způsobem a všichni praví synové a dcery Boží ji prožijí. Nakonec budou s Jeho Slovem plně souhlasit a tak se jakožto údy Jeho těla stanou vzájemně s Ním, Hlavou, jedno. 1. Kor. 12:13 nám říká, jak se to děje: *„Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno t**ě**lo pok**ř**t**ě**ni jsme.“*Efezské napomíná Pavel: *„Usilujíce zachovávati****jednotu Ducha v****svazku pokoje. Jedno jest t**ě**lo, a jeden Duch, jakož, i povoláni jste v jedné nad**ě**ji povolání svého. Jeden Pán, jedna víra, jeden k**ř**est, jeden B**ů**h a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.“*(Efez. 4:3–6) Jak je ve verších 10 a 11 vyloženo, pět služeb je určeno k vybudování těla Kristova, „…*až bychom se sb**ě**hli všickni v****jednotu víry****a* *známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného v**ě**ku Kristova.“* ## Chapter navigation - [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5000.md) - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/811.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5002.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5001.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5001) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5001.md)