---
type: BookChapter
work_id: '809'
book_url: https://nasa.misia.sk/books/811
book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/811.md
language: cs
position: 31
canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/5006
markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/5006.md
markdown_source: converted
updated_at: '2020-09-06T14:37:53Z'
translations:
  cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/5006.md
---

# Je psáno…

## Výzva

Kdo zná Boží Slovo a Jeho působení v minulosti, bude od Něho právem očekávat něco nadpřirozeného. Já sám jsem pevně přesvědčen, že Bůh v naší generaci použil muže, aby dal prolomit probuzení, jehož účinky zasahují až do současnosti. Počátek této služby je datován od 7. května 1946, kdy William M. Branham přijal své zvláštní povolání. V jeho shromážděních se staly mocné věci, které viděli všichni přítomní na vlastní oči: slepým byl navrácen zrak, chromí mohli chodit, němí mluvit, hluší slyšet. V knize „Muž Bohem poslaný“, která byla zveřejněna v roce 1950 kazatelem Gordonem Lindsayem, vydavatelem měsíčníku „The Voice of Healing“, jakož i v knize „A Prophet Visits South Africa“ (Prorok navštívil jižní Afriku) od kazatele Julia Stadskleva z roku 1952 a v knize „The Acts of the Prophet“ (Skutky proroka) od kazatele Pearry Greena z Tucsonu, Arizona, jakož i v různých jiných publikacích je zachyceno nespočetné množství takových zpráv. Dokonce nemocní rakovinou, kterých se lékaři vzdali, byli uzdraveni; staly se skutečně stvořitelské zázraky.

Během řady let podával denní tisk v USA zprávy o jeho shromážděních. I různé náboženské měsíčníky, jako např. „The Herald of Hope“ (Hlasatel naděje), Chicago, „The Voice of Healing“ (Hlas uzdravování), Dallas, (později přejmenovaný na „Christ for the Nations“ – Kristus pro národy) a jiné, přinášely neustále reportáže o této neobyčejné službě a co se skrze ni stalo. Skutečný průlom tohoto duchovního probuzení nastal již dříve, než vystoupil nějaký z těch ostatních evangelistů-uzdravovatelů, kteří se stali později světoznámými. Většina těch, kteří koncem čtyřicátých let, v padesátých a až do šedesátých let začali se svou službou, přijala k tomu impuls ve shromáždění Williama Branhama. Přirozeně, že dnes to již nepřiznají, nýbrž raději vypravují nějakou historku, která u posluchačů zanechá větší dojem.

Jakožto jeden z mnoha očitých svědků jsem já sám zažil nadpřirozené působení Boží, které se dělo skrze službu tohoto Božího muže. Dojem z toho, co jsem viděl i slyšel, je nepopsatelný a potrvá až do konce mého života. Na základě daru rozeznání mohl tisícům a desetitisícům říci, kdo oni jsou, odkud přicházejí, jakou nemoc dotyčná osoba má; ba dokonce události z jejich života mu byly ve vidění ukázány. To, co ve všech letech až do konce své služby viděl, nebylo ani jednou převrácené, úplně jedno, ve kterém městě, v jaké zemi, a na kterém kontinentě právě sloužil.

Proroka a jeho službu vyznačují dvě zvláštní vlastnosti. Zaprvé se musí to, co předpoví, stát (5. Mojž. 18:20–22) a zadruhé jeho učení o Bohu musí souhlasit. Jestliže prorok něco ohlásí a stane se to, pak ale vyzve k službě jiným bohům, tak je to pro národ jen zkouška. Pravý prorok musí zvěstovat Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova jako jediného pravého Boha (5. Mojž. 13:2–6).

Jakožto Syn člověka byl Ježíš *Prorok,*kterého Mojžíš ohlásil (5. Mojž. 18:15–19; Skutky 3:22–23). Proto On (Ježíš) dříve viděl to, co chtěl dělat Otec a podle toho to činil (Jan 5:19). Když se Ježíš poprvé setkal s Petrem, řekl mu: *„Ty jsi Šimon, syn Jonáš**ů**v, ty slouti budeš Céfas, což se vykládá Petr.“*(Jan 1:43) Natanaelovi, kterého rovněž neznal, pravil: *„Prvé než t**ě**Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, vid**ě**l jsem tebe.“*(Jan 1:49) Jak byl Natanael přemožen, vyplývá z jeho odpovědi. Žena u studny se rovněž divila, když jí Pán řekl: „*Nebos p**ě**t muž**ů**m**ě**la, a nyní kteréhož máš, není tv**ů**j muž.“*(Jan 4:18) Ježíš dokonce znal myšlenky srdcí – nejtajnější věci Mu byly zjeveny. Avšak právě kvůli této prorocké službě Ho znalci Písma a farizeové nazvali „Belzebubem“ a viděli v Něm nějakého jasnovidce nebo někoho, kdo čte myšlenky.

Tento prostý, Bohem poslaný muž, William Branham stále znovu poukazoval na ta právě zmíněná místa Písma. Po kázání a výzvě k obrácení se modlil za nemocné. Vyčkával, až mu ve vidění bylo ukázáno, co chtěl Bůh učinit, teprve potom mluvil a jednal. Stovky jeho kázání byly natočeny a jsou přemáhajícím svědectvím pro všechny, kteří by se chtěli přesvědčit o správnosti toho, co je zde řečeno.

Jak on často zdůraznil, viděl během modlitby opakovaně sestupovat nadpřirozené světlo na určité osoby, za něž se modlil. Dne 24. ledna 1950 během řady velkých shromáždění v „Houston Coliseum“ nevěřící novinář, který stál na straně kritiků, udělal několik snímků bratra Branhama. Měly být otištěny v článku, jímž zamýšleli hanobit tohoto muže Božího. Nikdo si však nedovede představit úděs tohoto fotografa, když uviděl na jediném zdařilém snímku světelný sloup nad hlavou Williama Branhama!

V Písmu svatém čteme častěji o zjevení nadpřirozeného světla. Prorok Ezechiel to označil jako „slávu Páně“, která se mu opětovně zjevovala (Ezech. 1:28; 3:12+23; 10:4+18). Saul byl na své cestě do Damašku touto světelnou září ozářen a byl stržen k zemi. Jako věřící Žid věděl, co to znamená a zeptal se: „*I* *kdo jsi, pane?“*Odpověď zněla: *„Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.“*(Skutky. 26:15) Během svého putování byli Izraelité vedeni ve dne nadpřirozeným oblakem a v noci nadpřirozeným světlem (Neh. 9:19). Bůh je Světlo a přebývá v nepřístupitelném světle (1. Tim. 6:16). Ježíš přišel na tento svět jako světlo (Jan 1:4–9).

Dne 28. února 1963 sestoupil nadpřirozený oblak přesně nad to místo v pohoří, severně od Tucsonu v Arizoně, kde se tento Boží muž nacházel. Mnoho lidí tento oblak vidělo a poslali vedoucímu ústavu arizonské university „Institute of Atmospheric Physics“ v Tucsonu značný počet fotografií tohoto fenoménu. W. Branhamovi bylo při tomto zážitku řečeno, že se má vrátit do své církve v Jeffersonville, aby mluvil o sedmi pečetích ze Zjevení. V sedmi dnech za sebou od 17. do 24. března 1963 přicházelo toto nadpřirozené světlo, jak on sdělil, každé odpoledne do jeho místnosti, kde mu byla vždy zjevena příslušná pečeť, o níž měl večer mluvit. Vzhledem k nesrovnatelnému množství nadpřirozených potvrzení je těžko pochopitelné, proč dokonce ti, kteří se označují za „Boží muže této doby“, za „proroka konečného času“ a podobně, nepoznávají, co Bůh učinil.

Již dne 11. 6. 1933 W. Branham jako mladý baptistický kazatel v Jeffersonville, Indiana, USA, biblicky křtil v řece Ohio. Tohoto křtu se zúčastnilo asi čtyři tisíce lidí a několik set jich bylo pokřtěno. Když se právě chystal pokřtít sedmnáctou osobu, objevilo se nad ním náhle toto nadpřirozené světlo a mocný hlas pravil: ***„Tak jako Jan K******ř******titel byl poslán p******ř******ed prvním p******ř******íchodem Krista, tak budeš ty poslán s poselstvím, které bude p******ř******edcházet druhý p******ř******íchod Krist******ů******v.“***Toto je jen několik z neobyčejných událostí, které se staly.

Porovnáváme-li věci, na něž neměl vliv žádný člověk, protože je Bůh učinil ve Své suverenitě, nemůžeme nadále zůstat neutrálními, nýbrž se musíme rozhodnout. Lhostejnost nepomůže nikomu, neboť všechno, co Bůh koná, se děje k určitému cíli. Je možné, že se Církev Páně nachází dnes ve stejné situaci, jako lid Izraele tehdy, když Pán putoval na zemi? Všichni pokračují ve svých bohoslužbách, jakoby Pán vůbec nic zvláštního neučinil, a mnozí, kteří se vyznají v Bibli, se dokonce ptají: „Neměl by nejdříve přijít Eliáš? Neměl by vystoupit nějaký prorok?“ Odpověď na to zní dnes právě tak jako tehdy: „Již tu byl a vy jste s ním učinili, co se vám zlíbilo.“ Je-li to pravda – a ono to pravda je –, že Bůh v naší době poslal muže, aniž bychom poznali den svého milostivého navštívení, pak je zřejmé, že jsme spásné dění minuli. Neměli bychom proto se vší upřímností zkoumat Písmo Svaté, až bychom v něm skutečně nalezli poselství Boží pro tento čas?

Jako vždycky, tak i nyní by se opět mohlo stát, že organizované církve a sbory, jakož i všechno duchovenstvo, půjdou dále svými vyšlapanými cestami tak, že na to, co Bůh učinil, budou pohlížet jen jako na nemilé vyrušení a zavrhnou to jako dílo nepřítele. Protože W. Branham nenáležel k žádné organizaci, byl všeobecně odmítán tak, jak tomu bylo v případě proroků. Ve všech „táborech“ jich bylo jen málo, kteří ho poznali jako pravého muže Božího. Jako prorok Slova nemohl zastávat ani jedno ani druhé mínění o učení, nýbrž musel zůstat v mezích Písma. Tak jako Pavel a apoštolové i on učil, že Bůh se zjevil v nebi jako Otec a na zemi jako Syn a že skrze Ducha svatého přebývá ve vykoupených. V 1. Tim. 3:16 je to takto shrnuto: *„A v pravd**ě**veliké**ť**jest tajemství pobožnosti, že B**ů**h zjeven jest v t**ě**le, ospravedln**ě**n v Duchu, ukázal* *se and**ě**l**ů**m, kázán jest pohan**ů**m, uv**ěř**eno jemu na sv**ě**t**ě**, zh**ů**ru p**ř**ijat jest v slávu.“*

Ba dokonce evangelisté, kteří byli službou tohoto prostého muže Božího inspirováni a požehnáni, v podstatě neporozuměli, oč nyní jde. Totéž se týká i oněch církví, které ve všech směrech z jeho služby hojně těží. Jako ve všech dobách, tak i nyní jen malá menšina poznala, že nás Bůh seznámil se Svým plánem. Praví věřící přijmou *zaslíbené*Slovo, neboť oni jsou synové zaslíbení (Gal. 4:28) a přijmou zaslíbení Otcovo (Skutky 1:4).

Všeobecně však dnes trvá tentýž stav jako při prvním příchodu Krista. I etablované (ustanovené) duchovenstvo se tehdy pokusilo z rozličných motivů nalézt něco, co by mohli vytknout. Nyní tomu není jinak. Vezmou např. citát z knihy „Výklad sedmi církevních věků“ a poukazují na to, že v r. 1977 nebyly skončeny žádné světové systémy ani nenastalo tisícileté království. Přitom by to bylo tak jednoduché přesvědčit se porovnáním s původním kázáním, zaznamenaným na zvukové pásce, o tom, že kazatel Branham takový výrok nikdy neučinil. V té knize se žel nacházejí opakovaně pasáže, které s originálními kázáními nesouhlasí. Je to nepochopitelné, proč se inteligentní lidé vůbec nesnaží o to, aby vynašli pravou skutkovou podstatu. Člověk má dokonce dojem, jakoby tyto a i jiné věci, které mu jsou nesprávně připisovány, byly úmyslně dále rozšiřovány, aby byli pokud možno mnozí odstrašeni. Kdo však není zaujatý a má ještě trochu Boží bázně, nutně zjistí, že tento muž měl skrze zjevení hluboké porozumění Písma a že mu byla oznámena skrytá tajemství Slova. Za to jsme Bohu velmi vděčni.

Snad se Pánu podaří tímto prostým výkladem ještě zastavit mnohé, kteří jdou svými cestami nebo jsou zaměstnáni neužitečnými programy. Nebudou pak již bojovat proti tomu, co přichází od Boha, nýbrž sami se stanou částí Jeho plánu pro konečný čas. To platí pro všechny, kteří odmítají Bohem dosazenou službu, protože věří dokazování, které je jen z doslechu. I ti, kteří se na jedné straně odvolávají na Williama Branhama, na druhé straně ale rozšiřují nebiblická tvrzení a výklady Písma i poselství, věci Boží jen uškodili, ačkoli se domnívají, že jí slouží.

Prosím každého, aby kázání, která jsou k dispozici, přezkoumal ve světle Písma a dané poučení porovnával se Slovem Božím, aniž by něco vytrhoval ze souvislosti. Nikdo by se neměl spoléhat na své vlastní porozumění nebo na úsudek druhých. Společně chceme činit jako ti berienští: *„A ti byli udatn**ě**jší* *nežli Tessalonitští, kte**ř**íž p**ř**ijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce písma, tak-li by ty v**ě**ci byly.“*(Skutky 17:11)


## Chapter navigation

- [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5005.md)
- [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/811.md)
- [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5007.md)

## Available translations

- [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5006.md)

## Source

- [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5006)
- [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/5006.md)