--- type: BookChapter work_id: '514' book_url: https://nasa.misia.sk/books/514 book_markdown_url: https://nasa.misia.sk/books/514.md language: cs position: 19 canonical_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/6395 markdown_url: https://nasa.misia.sk/book_chapters/6395.md markdown_source: converted translations: cs: https://nasa.misia.sk/book_chapters/6395.md --- # Obežník - Prosinec 1993 ## Božská odpověď v Církvi *„Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby*v *ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo. Pakliť by jich neuposlechl, pověz Církvi. Jestliže pak i Církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.“*(Mat. 18:15–17) Toto slovo musel mít Pavel na mysli, když odpovědným bratřím v 1. Kor. 5 na základě 3. Moj. 18:8 dal na srozuměnou rozsudek v jednom neobyčejném případě, jaký ani u pohanů nebyl myslitelný. Zřejmě se v ostatních případech neradili se staršími, neboť jim apoštol vytýká, že ve sporech *„…těmi, kteříž nejzadnější jsou v Církvi, soud osaďte,*(podle něm. překl.: *„takoví lidé vás soudí, kteří jinak v Církvi nejsou hodni úcty!“*) *K zahanbeníť vašemu to pravím. Tak-liž není mezi vámi moudrého ani jednoho, kterýž by mohl rozsouditi mezi bratřími svými?“*(1. Kor. 6:4–5) Ve 2. Kor. 2:6–11 se dovídáme, co se má stát s věřícím, který na jedno nebo dvě napomenutí neuposlechl a jehož záležitost byla předložena Církvi: *„Dostiť má takový na tom trestání od mnohých, tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zármutkem nebyl sehlcen takový. Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku. Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušní. Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana. Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.“* Nejde tedy o to, aby jeden prohlásil druhého vinným, jde o odpuštění a o božský pořádek, v němž jedině vzniká Bohu příjemná atmosféra. Zákon obviňuje každého, milost osvobozuje. Pán vzal vinu nás všech na sebe a vnesl ji na kříž. Obětí božské lásky v Ježíši Kristu, našem Pánu, se tam stalo dokonalé božské odpuštění a smíření. On přinesl pokoj těm, kteří Ho přijímají. **Kdo dává vinu  někomu druhému, ruší platnost odpuštění pro sebe. Dokonané vykoupení a odpuštění pozbývá pro něho platnosti, protože on sám neodpouští.**Tak vznikají opět nepřátelství a překážky. Tím, že druhému připočítáváme vinu, obviňujeme sami sebe před Bohem, protože tím prohlašujeme dokonané vykoupení pro sebe, ne pro toho druhého, za neplatné. V takovém případě se naše vlastní já prosazuje a jsme ovládáni lidským jednáním a myšlením. Provždy platí to, co Bůh v Kristu učinil, právě tak jako blahoslavenství z Řím. 4:7–8: *„Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.“* V Efez. 5 od verše 21 jsou osloveni všichni. Nejdříve je řečeno všeobecně: *„Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží…“*(podle něm. překl.: *„Podřiďte se jedni druhým, jak to vyžaduje bázeň před Kristem.“*), potom je ženám ukázáno jejich místo a rovněž tak mužům, až k vrcholu v porovnání s Kristem a Církví, za kterou se obětoval, *„…aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo, aby ji sobě postavil slavnou Církev, nemající poskvrny, ni vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.“* Již zde musíme dospět v božské lásce, která je svazkem dokonalosti, k Duchem vypůsobené jednotě. Potom teprve budeme připraveni pro vzetí. Bratr Branham byl za svého života přenesen v duchu do ráje. Mezi jiným viděl velký, bíle oděný zástup a slyšel hlasitá slova: ***„Jen dokonalá láska sem vejde! Všechny, které jsi kdy miloval a kteří milovali tebe, ti Bůh dal.“****„Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska.“*(Řím. 13:10) Pavel se odvolával na zvláštní zážitky, které měl, jakož i na vidění a zdůrazňuje to nejneobyčejnější, když byl přesazen do ráje (2. Kor. 12). Již předtím v 1. Kor. 2 dosvědčil: *„Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.“* (verš 9) Jan, miláček Ježíšův, psal mnoho o lásce a dosvědčuje: *„Každý, kdož věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil; a každý, kdož miluje toho, kterýž zplodil, milujeť i toho, kterýž zplozen jest z něho. Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázání jeho ostříháme.“*(1. Jan. 5:1–2). Boží láskou může skutečně milovat jen ten, do jehož srdce byla Duchem vylita vykupující a odpouštějící láska, která na kříži na Golgatě vústila ve smíření a odpuštění. My všichni bychom měli číst obzvláště dopisy Jana, protože v nás zasahují přímo jádro božského života. On to byl, kdo důrazně napomínal, že nesmíme milovat způsobem Kaina, který byl z toho zlého a zabil svého bratra. *„Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou! … Nejmilejší, milujmež jedni druhé, nebo láska z Boha jest, a každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a znáť Boha. Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest… Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-li jedni druhé, Bůh*v *nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest*v *nás … A my jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm …****Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati?“*** (1. Jana 3:18, 4:7–8, 12, 16, 20) ## Chapter navigation - [Previous chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/6394.md) - [Book contents](https://nasa.misia.sk/books/514.md) - [Next chapter](https://nasa.misia.sk/book_chapters/6396.md) ## Available translations - [Česky](https://nasa.misia.sk/book_chapters/6395.md) ## Source - [Canonical HTML page](https://nasa.misia.sk/book_chapters/6395) - [Markdown representation](https://nasa.misia.sk/book_chapters/6395.md)