1. Kdyby jenom stále slunce svítilo
bez požehnání jímž déšť blaží svět.
Seli bychom símě by se dařilo
a doufali, že jednou vydá květ.

Ref. S jasnem též déšť se vlahý musí snést,
víry lásky jas, déšť nebeský zas.
Jasno a déšť by růže mohly kvést,
sešli Pane jasno Své i déšť.

2. Kdybychom již kříže nésti neměli
pro Něho jenž sňal z nás všech hříchu tíž
zda bychom o lásce Jeho věděli
a chtěli bychom jíti vůbec výš?

Ref. S jasnem též déšť se vlahý musí snést,
víry lásky jas, déšť nebeský zas.
Jasno a déšť by růže mohly kvést,
sešli Pane jasno Své i déšť.

3. Zda je možno cenit jasno v každý čas
a toužit, truchlit když tu přijde mrak?
Zda lze dosáhnouti v žití pravých krás,
když slza nikdy nezvlaží náš zrak?

Ref. S jasnem též déšť se vlahý musí snést,
víry lásky jas, déšť nebeský zas.
Jasno a déšť by růže mohly kvést,
sešli Pane jasno Své i déšť.