1. Mohutné větry vanou od trůnu milosti,
mně v touzy slzy kanou, kéž vějí v blízkosti.
||: Vánku z nebe žádám tebe provaň taky mne. :||

2. Když jarní slunko vschází, vše budí k životu
a mne až v srdci mrazí pro lidskou mrtvotu.
||: Rady není – probuzení dej, ó, Pane, již. :||

3. Když dusno vůkol bývá, tu bouře vzápětí,
Duch rozechvěn se dívá, kdy k nám blesk poletí.
||: Zahřmi Duchu k mému sluchu, otřes krajinou. :||

4. Tvé Bože sliby krásné mne plní nadějí,
že proudy vláhy spásné i k nám se rozlejí.
||: Z duše mi zní: probuzení mohutné nám dej. :||