Oběžný dopis Duben 1997

„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“ (Žid.13:8)

Srdečně Vás všechny zdravím v drahém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovem ze Zj. 20:6:

Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi a kralovati s Ním budou tisíc let.

Při zcela zvláštních příležitostech nacházíme stále znovu v Písmu svatém slovo „blahoslavení“, jako kupř. v Mat. 13, kde jsou chváleny a blahoslaveny oči a uši těch, kteří vidí a slyší. Známe velmi dobře všechna blahoslavenství z kázání na hoře. Kdo je blahoslavený, je cele blahoslavený. To biblické místo se brzy naplní.

V tomto okružním dopisu bych chtěl připomenout první svědky, muže první hodiny »dne spásy« a připomenout nádherné zprávy, které můžeme číst. Našeho milovaného Spasitele a spasení pro nás vykonané popsali jakožto svědkové té doby. Čas Velikého pátku a velikonoc je příhodný k tomu, přesto, že žádné zvláštní dny neslavíme, abychom si dokonané spasení jako spasení zpřítomnili.

Všem, kteří mají podíl na spasení, je zjeveno, co a proč se stalo. Veliký cíl spočíval v tom, že Otec se zjevil v Synu, nás smířil sám se Sebou (2. Kor. 5, a j.) a nás jako syny a dcery Boží do našeho původního určení přesadil, jak je psáno: „»Já vám chci být Otcem a vy Mi budete syny a dcerami«, říká Pán, ten Všemohoucí.“ (2. Kor. 6:18). Tak to je. Amen!

Protože moji předchůdci v apoštolském úřadu již všechno podstatné v pověření svého Pána sepsali, můžeme nechat mluvit Písmo. Naše svědectví je přece svědectví Ježíše Krista a apoštolů. Svědčíme, co Písmo dosvědčuje., neboť jsme zplozeni ze stejného semene Slova skrze stejného Ducha a tak znovuzrozeni. Utrpení a umírání našeho Pána, Jeho sestoupení do pekla, vzkříšení a na nebevstoupení mají ve spásných dějinách pro ty Jeho zvláštní význam. My jsme byli v Něm, všechno jsme prožili s sebou, protože jsme v Něm byli vyvoleni již před ustanovením světa. (Ef. 1:3-5). Byli jsme s Ním ukřižováni, jak píše Pavel: „Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mne Kristus …“ (Gal. 2,19-20). Skrze křest jsme s Ním pohřbeni do Jeho smrti (Řím. 6:4) a skrze Jeho vzkříšení jsme s Ním přesazeni do nového života.

To se nestalo jen pro nás, ale stalo se to snámi. Prožili jsme, co znamenají slova »Je dokonáno!«, jakmile jsme to ve víře přijali jako dar milosti. Z Božího pohledu On představuje spasenou Církev–Nevěstu cele jako ospravedlněnou, bez poskvrn a bez úhony, posvěcenou, bezvadnou a dokonanou před Svou tváří (Ef. 5:25-27). Spasitel, Vítěz z Golgaty, klade Svůj právoplatný nárok na krví vykoupený zástup. ON skutečně porazil smrt, peklo a ďábla; ON přemohl a nám daroval víru jako vítěznou moc, která v nás a skrze nás přemohla svět. (1. Jan 5:4). Vyvolený zástup vítězů je tedy plně a cele spasený; slyší co Duch a Slovo říká, je nositelem všech zaslíbení a obdržel podíl na Boží přirozenosti (2. Petr. 1:4). To definitivní zaslíbení zní: »Kdo přemůže, ten všechno zdědí!« (Zj. 2 + 3).

Milí bratři, milé sestry, ti spasení se mohou se vším, co bylo tak mocně a výstižně vyjádřeno, identifikovat. Zde se musí každý sám ptát: Nacházím se zase zpět ve Slově? Jak stojím duchovně? Co jsem osobně prožil s Bohem? Ať se opravdu každý jednotlivec dozví, že každé slovo, všecko, co se pro nás stalo, také v nás, skrze nás a s námi, je realitou – abychom my, kteří žijeme na konci dnů spásy tak blízko příchodu Krista, mohli být opravdovými svědky skrze vykonané prožití spásy.