Obežník - Duben 1995
Ještě nikdy to nebylo tak zřetelné jako nyní, že Vatikán spolurozhoduje o politické jednotě Evropy. Papež již dávno posvětil celou Evropu neposkvrněnému srdci Marie a východoevropské státy postavil pod ochranu dvou slovanských věrozvěstů (Cyrila a Metoděje). Žel, není to k smíchu, nýbrž je to popud k úvaze, kam vede ta cesta. Římské království je na základě biblického proroctví posledním světovým královstvím, které se nyní pozdvihuje skrze Evropskou unii na základě římských úmluv. Katolický kostel je duchovní světovou mocí, která ovládá i jiná náboženství a politické moci.
V časopise »Idea-Spektrum« z 8. 3. 1995 na straně 6 je zpráva o sejití »hnutí vyznání«, ve kterém je citován evangelický kazatel Albert Jansen. Jako podtitulek tohoto článku je psáno: „Všecky evangelické kostely jsou závislé na Vatikánu.“ Při tomto sejití pranýřuje Jansen nárok Vatikánu, „že právo římského kostela představuje Boží právo pro všechny lidi.“ Dále můžeme číst v této zprávě: „Mezitím již není, duchovně viděno, v Německu žádná samostatná protestantská církev. Všichni se stali závislými na Vatikánu.“ Je řeč o tom, že to, co nějak souvisí s evangelizací, zaujímá již jenom „nábožnou funkci fíkového listu.“
Světový tisk a jiná masmédia informují zcela otevřeně o roli Vatikánu při semknutí Evropy. Je stále zřetelnější, kdo udává tón a směr. Všude, ve vládách a na nejvyšších úřadech, především v bruselské centrále, sedí osobnosti vyškolené u jezuitů. Víme na základě biblického proroctví, že to tak musí přijít a proto zní varování našeho Pána: „Vy, Můj lide, pojďte ven, oddělte se, a ničeho nečistého se nedotýkejte.“ Kdo náleží k Církvi Ježíše Krista, nemůže zůstat v žádné konfesi. Mnozí se podřizují antikristovi, a malý zástup vyvolených se podřizuje pod Hlavu Církve, totiž pod Ježíše Krista.
S ohledem na Izrael pozvedá Vatikán stále více svůj hlas a stále více stupňuje své požadavky. Ve zpravodajském časopise »Focus«, vydání 39, 1995, je na straně 342 titul článku: „Jeruzalém – svaté jablko sváru.“ V tomto článku je velice významná zmínka kulturního atašé Richarda Marthese: „Vatikán nepotřebuje uznání od Izraele, od OOP (organizace osvobození Palestiny) nebo OSN, aby jednal.“ On zdůraňuje: „Ať přímo nebo nepřímo, na budoucnosti města se bude Vatikán vždy podílet.“
Mohla by vyvstat otázka: proč nezaměřil Vatikán svoji politiku na nějaké jiné město světa, jako na Jeruzalém? Odpověď zní: aby bylo splněno Písmo a uskutečnila se smlouva předpověděná prorokem Danielem. Židé nejprve naletí na antikrista; oni jsou duchovně ještě slepí; zástěra bude od nich odňata, až poznají Krista jako Mesiáše.
Velice významné také je, co řekl 10. 1. 1983 J. M. Lustiger, arcibiskup z Paříže, syn židovských rodičů, když byl povolán ke kardinálovi: „Já zůstanu Židem.“ Jak mohou být tyto protiklady sjednoceny? Sotva se tomu dá věřit. Ukazuje to jen, že bez zjevení nemohou ani Židé, ani pohané poznat Boží spásný plán. Ale jedno víme: že Bůh může i na pokřivených liniích lidských dějin psát přímé spásné dějiny! My skutečně žijeme v době, ve které všechny věci přichází k závěru. Jak důležité je prorocké Slovo, které svítí všem, jimž je to ve svém splnění zjeveno!
V pověření Božím působící
Br. Frank
Ještě nikdy to nebylo tak zřetelné jako nyní, že Vatikán spolurozhoduje o politické jednotě Evropy. Papež již dávno posvětil celou Evropu neposkvrněnému srdci Marie a východoevropské státy postavil pod ochranu dvou slovanských věrozvěstů (Cyrila a Metoděje). Žel, není to k smíchu, nýbrž je to popud k úvaze, kam vede ta cesta. Římské království je na základě biblického proroctví posledním světovým královstvím, které se nyní pozdvihuje skrze Evropskou unii na základě římských úmluv. Katolický kostel je duchovní světovou mocí, která ovládá i jiná náboženství a politické moci.
V časopise »Idea-Spektrum« z 8. 3. 1995 na straně 6 je zpráva o sejití »hnutí vyznání«, ve kterém je citován evangelický kazatel Albert Jansen. Jako podtitulek tohoto článku je psáno: „Všecky evangelické kostely jsou závislé na Vatikánu.“ Při tomto sejití pranýřuje Jansen nárok Vatikánu, „že právo římského kostela představuje Boží právo pro všechny lidi.“ Dále můžeme číst v této zprávě: „Mezitím již není, duchovně viděno, v Německu žádná samostatná protestantská církev. Všichni se stali závislými na Vatikánu.“ Je řeč o tom, že to, co nějak souvisí s evangelizací, zaujímá již jenom „nábožnou funkci fíkového listu.“
Světový tisk a jiná masmédia informují zcela otevřeně o roli Vatikánu při semknutí Evropy. Je stále zřetelnější, kdo udává tón a směr. Všude, ve vládách a na nejvyšších úřadech, především v bruselské centrále, sedí osobnosti vyškolené u jezuitů. Víme na základě biblického proroctví, že to tak musí přijít a proto zní varování našeho Pána: „Vy, Můj lide, pojďte ven, oddělte se, a ničeho nečistého se nedotýkejte.“ Kdo náleží k Církvi Ježíše Krista, nemůže zůstat v žádné konfesi. Mnozí se podřizují antikristovi, a malý zástup vyvolených se podřizuje pod Hlavu Církve, totiž pod Ježíše Krista.
S ohledem na Izrael pozvedá Vatikán stále více svůj hlas a stále více stupňuje své požadavky. Ve zpravodajském časopise »Focus«, vydání 39, 1995, je na straně 342 titul článku: „Jeruzalém – svaté jablko sváru.“ V tomto článku je velice významná zmínka kulturního atašé Richarda Marthese: „Vatikán nepotřebuje uznání od Izraele, od OOP (organizace osvobození Palestiny) nebo OSN, aby jednal.“ On zdůraňuje: „Ať přímo nebo nepřímo, na budoucnosti města se bude Vatikán vždy podílet.“
Mohla by vyvstat otázka: proč nezaměřil Vatikán svoji politiku na nějaké jiné město světa, jako na Jeruzalém? Odpověď zní: aby bylo splněno Písmo a uskutečnila se smlouva předpověděná prorokem Danielem. Židé nejprve naletí na antikrista; oni jsou duchovně ještě slepí; zástěra bude od nich odňata, až poznají Krista jako Mesiáše.
Velice významné také je, co řekl 10. 1. 1983 J. M. Lustiger, arcibiskup z Paříže, syn židovských rodičů, když byl povolán ke kardinálovi: „Já zůstanu Židem.“ Jak mohou být tyto protiklady sjednoceny? Sotva se tomu dá věřit. Ukazuje to jen, že bez zjevení nemohou ani Židé, ani pohané poznat Boží spásný plán. Ale jedno víme: že Bůh může i na pokřivených liniích lidských dějin psát přímé spásné dějiny! My skutečně žijeme v době, ve které všechny věci přichází k závěru. Jak důležité je prorocké Slovo, které svítí všem, jimž je to ve svém splnění zjeveno!
V pověření Božím působící
Br. Frank