Po druhé světové válce začalo zvláštní, Bohem požehnané probuzení, které připomíná dny apoštolů a našeho Pána. Bůh použil jako průkopníka Williama Branhama, který jako první povstal s Boží plnou mocí. Později se z toho vyvinuly různé směry. Po mocných shromáždění bratra Branhama v Durbanu v Jihoafrické republice 1951 cestoval dojatý David Du Plessis za Božím mužem do USA. Ve státě Texas v Dallasu nalezl u Gordona Lindsaye při misijním díle „Voice of Healing” domov a získal tak skrze mezinárodní spojení kontakt do celého světa.

David Du Plessis pochází z Jižní Afriky a stal se jako »Mr. Pentecost« (pan letnice) světoznámým. Já jsem se s ním setkal jak v USA, tak v Římě ve sboru Johna McTiernana a také v Německu. Je uznáván jako zakladatel charismatického hnutí, které obzvláště on vnesl do katolického kostela. Byl pozorovatelem u Druhého Vatikánského koncilu. Od té doby povstali i mnozí jiní muži, kteří kladou zvláštní nároky a hovoří o působení Ducha svatého. I v tomto bodě musí být položena otázka: co k tomu říká Písmo? Co říká Písmo k následujícím otázkám?

Může povstat muž a říci: „Jsem zde na místě Ducha svatého? Zastupuji Duchasvatého?“

Může někdo dýchnout na lidi, kteří přijdou k modlitbě a říci: „Nyní jsi obdržel Ducha svatého?“

Může charismatik přikazovat, kdy se má posluchačstvo smát, tleskat, poskakovat atd?

Existuje odkaz ve svatém Písmu, že by lidé v přítomnosti Boží padali na záda?

Na každou z těchto otázek musí být na základě autority Slova odpovězeno záporně a taková praxe musí být odložena jako nebiblická:

Ducha svatého nezastupuje žádný člověk, který působí to nadpřirozené sám. Takový nárok je falešný.

Je to jenom zmrtvýchvstalý Pán, v Němž bydlela plnost Božství tělesně, který křtí Duchem a ohněm. ON sám na Své učedníky dechl a řekl: „Přijměte Ducha svatého.“

Zvěstovatelé jsou zavázáni vůči kázání Slova Božího a nevedou posluchače pod svůj, nýbrž pod Boží vliv. Není navazováno spojení mezi kazatelem a lidem, ale lid bývá spojen s Bohem. Nikdo nemá právo posluchače různým způsobem oklamávat, a ještě to všecko vydávat za působení Ducha svatého.

Ve svatém Písmu není ani jeden příklad, kde by lidé v přítomnosti Boží padli na záda. To se stalo jen při Božím soudu. Každý člověk padl jen na svou tvář – Abraham, Mojžíš, Eliáš, Daniel, až k množství lidu, které padlo tváří na dlažbu při zasvěcení chrámu ve dnech Šalomouna; také Petr, Pavel a Jan na ostrově Patmos. Tak to stojí v Písmu svatém. To, co se tedy děje v charismatických shromážděních, je podle Slova měřeno nebiblické a lidská slátanina, veliký klam a podvod.

Charismatici svléknou svá saka, kterými mávají vší silou a volají: „Tak vane Duch svatý.“ Lidé padnou na záda s roztaženýma rukama a nohama a míní, že prožívají sílu Boží. Je zvláštní, že sami ti vůdcové, jak to oni tvrdí o jiných, nejsou tou silou Boží sraženi k zemi – oni zůstávají pevně na svých nohách; na nich jak se zdá, se ta síla Boží neprojevuje. Možná, že musí mít vše pod kontrolou? Je to zvláštní. Vlastně nejprve by museli být uchopeni oni. To vše je skutečně podvodný manévr, na který mnozí naletí. Je jenom zlé, že lidé, kteří hladoví a žízní po Bohu, jsou podvedeni takovým způsobem a vedeni mimo světlo a jsou pak ještě toho mínění, že obdrželi Ducha svatého. To vše bude při příchodu našeho Pána zjeveno jako klam. Co potom? Pak je již pozdě prožít pravé působení Ducha svatého, které se děje vždy ve spojení se zaslíbeným Slovem. Pak již nebudou padat na záda, nýbrž na svoji tvář, a ve svém zklamání volat: „Pane, Pane, otevři nám.“

Chtěli by hlasem pozounu dát zaznít volání k probuzení. Je to takové podvodné časové období, ve kterém žijeme. Pravda bývá postavena jako blud a blud proti tomu jako pravda, to správné je pranýřováno jako převrácené a převrácené jako správné postaveno. Jako Pilát tehdy, tak i dnes mohou volat: „Co je pravda? Co je správné? Co je pravé? Co je biblické?“ Konečně, zde se jedná o vlastní spasení, které je třeba konat s bázní a třesením. Protože je na náboženském poli tolik napodobení a podvodu, je biblické poučení nutně potřebné. Kdybychom se jednou konkrétně zeptali těchto „Hollywood-evangelistů“ a „Show-mistrů“: „Kdy a kde tě Pán povolal? Jaké ti dal pověření?“, pak by na ně přišlo veliké mlčení. Nebo by se hovořilo o domněnkách anebo by dali vyhýbavou odpověď, která zní vždy stejně: „Já věřím, že mně Pán…“

Zdůrazňování trojjedinosti v jejich shromáždění mluví rovněž samo za sebe a je jasným důkazem, že se tito lidé se nenacházejí v Duchu svatém, který je vždy Duchem Slova, nýbrž v katolické tradici. Kdy Boží muž rozhodoval o Duchu svatém, Jemu přikazoval, anebo se k Němu modlil? To vše se děje, aby byly všechny ty různé konfese uvedeny pod římský vliv. Dělá se mnoho větru, ale Bůh není v tom větru.

Také se nadšeně hovoří a píše o »ohnivých konferencích«, ale Bůh zjevně není v tom ohni. ON není k dispozici lidem, že by Jím mohli manipulovat, nýbrž činí vše na základě Svého Slova; a co se neděje na základě Jeho Slova, to od Něho nepochází. Tito charismatici, počítaje v to i lidi Toronto-požehnání, nekáží biblické pokání a obrácení, nepraktikují biblický křest víry, ani neslaví biblickou večeři Páně. Ani nezahrnují základní učení novozákonní Církve do svého zvěstování. Oni stojí úplně mimo Slovo.

Všem lidem jsou pokládány ruce, aby obdrželi Ducha svatého, aniž by tomu předcházelo kázání o Kristu, ukřižovaném a obrácení k Němu. Podle jasného svědectví Písma to jsou oni, kteří povstávají jako pomazaní posledního času, jako falešní Kristové. Prorokují, vyhánějí ďábly, konají velké věci, ale zrovna jim říká Pán: „A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mt 7:23) Takoví muži mohou být bez dalšího zařazeni jako kramáři, ke kterým pak Ženich pošle ty, kteří nevejdou na svatební hostinu.

Kdo přijde nyní k Pánu a udělá s Ním své prožití, bude pak smět jít k Němu. Kdo nyní své prožití dělá závislé na lidech, bude pak také poslán k nim. Vyvolení nemohou být svedeni. Oni jsou Nevěstou-Slovem Ženicha-Slova a budou zapečetěni Duchem svatým ke dni spasení jejich těl. Dík buď Bohu za Jeho jasné a pravdivé Slovo, které nám zanechal. Všecko, co se děje v duchovním úseku, musí být postaveno na zkušební stolici. Svaté Písmo je jedinou směrnicí pro učení a život.

Po druhé světové válce začalo zvláštní, Bohem požehnané probuzení, které připomíná dny apoštolů a našeho Pána. Bůh použil jako průkopníka Williama Branhama, který jako první povstal s Boží plnou mocí. Později se z toho vyvinuly různé směry. Po mocných shromáždění bratra Branhama v Durbanu v Jihoafrické republice 1951 cestoval dojatý David Du Plessis za Božím mužem do USA. Ve státě Texas v Dallasu nalezl u Gordona Lindsaye při misijním díle „Voice of Healing” domov a získal tak skrze mezinárodní spojení kontakt do celého světa.

David Du Plessis pochází z Jižní Afriky a stal se jako »Mr. Pentecost« (pan letnice) světoznámým. Já jsem se s ním setkal jak v USA, tak v Římě ve sboru Johna McTiernana a také v Německu. Je uznáván jako zakladatel charismatického hnutí, které obzvláště on vnesl do katolického kostela. Byl pozorovatelem u Druhého Vatikánského koncilu. Od té doby povstali i mnozí jiní muži, kteří kladou zvláštní nároky a hovoří o působení Ducha svatého. I v tomto bodě musí být položena otázka: co k tomu říká Písmo? Co říká Písmo k následujícím otázkám?

Může povstat muž a říci: „Jsem zde na místě Ducha svatého? Zastupuji Ducha  svatého?“

Může někdo dýchnout na lidi, kteří přijdou k modlitbě a říci: „Nyní jsi obdržel Ducha svatého?“

Může charismatik přikazovat, kdy se má posluchačstvo smát, tleskat, poskakovat atd?

Existuje odkaz ve svatém Písmu, že by lidé v přítomnosti Boží padali na záda?

Na každou z těchto otázek musí být na základě autority Slova odpovězeno záporně a taková praxe musí být odložena jako nebiblická:

Ducha svatého nezastupuje žádný člověk, který působí to nadpřirozené sám. Takový nárok je falešný.

Je to jenom zmrtvýchvstalý Pán, v Němž bydlela plnost Božství tělesně, který křtí Duchem a ohněm. ON sám na Své učedníky dechl a řekl: „Přijměte Ducha svatého.“

Zvěstovatelé jsou zavázáni vůči kázání Slova Božího a nevedou posluchače pod svůj, nýbrž pod Boží vliv. Není navazováno spojení mezi kazatelem a lidem, ale lid bývá spojen s Bohem. Nikdo nemá právo posluchače různým způsobem oklamávat, a ještě to všecko vydávat za působení Ducha svatého.

Ve svatém Písmu není ani jeden příklad, kde by lidé v přítomnosti Boží padli na záda. To se stalo jen při Božím soudu. Každý člověk padl jen na svou tvář – Abraham, Mojžíš, Eliáš, Daniel, až k množství lidu, které padlo tváří na dlažbu při zasvěcení chrámu ve dnech Šalomouna; také Petr, Pavel a Jan na ostrově Patmos. Tak to stojí v Písmu svatém. To, co se tedy děje v charismatických shromážděních, je podle Slova měřeno nebiblické a lidská slátanina, veliký klam a podvod.

Charismatici svléknou svá saka, kterými mávají vší silou a volají: „Tak vane Duch svatý.“ Lidé padnou na záda s roztaženýma rukama a nohama a míní, že prožívají sílu Boží. Je zvláštní, že sami ti vůdcové, jak to oni tvrdí o jiných, nejsou tou silou Boží sraženi k zemi – oni zůstávají pevně na svých nohách; na nich jak se zdá, se ta síla Boží neprojevuje. Možná, že musí mít vše pod kontrolou? Je to zvláštní. Vlastně nejprve by museli být uchopeni oni. To vše je skutečně podvodný manévr, na který mnozí naletí. Je jenom zlé, že lidé, kteří hladoví a žízní po Bohu, jsou podvedeni takovým způsobem a vedeni mimo světlo a jsou pak ještě toho mínění, že obdrželi Ducha svatého. To vše bude při příchodu našeho Pána zjeveno jako klam. Co potom? Pak je již pozdě prožít pravé působení Ducha svatého, které se děje vždy ve spojení se zaslíbeným Slovem. Pak již nebudou padat na záda, nýbrž na svoji tvář, a ve svém zklamání volat: „Pane, Pane, otevři nám.“

Chtěli by hlasem pozounu dát zaznít volání k probuzení. Je to takové podvodné časové období, ve kterém žijeme. Pravda bývá postavena jako blud a blud proti tomu jako pravda, to správné je pranýřováno jako převrácené a převrácené jako správné postaveno. Jako Pilát tehdy, tak i dnes mohou volat: „Co je pravda? Co je správné? Co je pravé? Co je biblické?“ Konečně, zde se jedná o vlastní spasení, které je třeba konat s bázní a třesením. Protože je na náboženském poli tolik napodobení a podvodu, je biblické poučení nutně potřebné. Kdybychom se jednou konkrétně zeptali těchto „Hollywood-evangelistů“ a „Show-mistrů“: „Kdy a kde tě Pán povolal? Jaké ti dal pověření?“, pak by na ně přišlo veliké mlčení. Nebo by se hovořilo o domněnkách anebo by dali vyhýbavou odpověď, která zní vždy stejně: „Já věřím, že mně Pán…“

Zdůrazňování trojjedinosti v jejich shromáždění mluví rovněž samo za sebe a je jasným důkazem, že se tito lidé se nenacházejí v Duchu svatém, který je vždy Duchem Slova, nýbrž v katolické tradici. Kdy Boží muž rozhodoval o Duchu svatém, Jemu přikazoval, anebo se k Němu modlil? To vše se děje, aby byly všechny ty různé konfese uvedeny pod římský vliv. Dělá se mnoho větru, ale Bůh není v tom větru.

Také se nadšeně hovoří a píše o »ohnivých konferencích«, ale Bůh zjevně není v tom ohni. ON není k dispozici lidem, že by Jím mohli manipulovat, nýbrž činí vše na základě Svého Slova; a co se neděje na základě Jeho Slova, to od Něho nepochází. Tito charismatici, počítaje v to i lidi Toronto-požehnání, nekáží biblické pokání a obrácení, nepraktikují biblický křest víry, ani neslaví biblickou večeři Páně. Ani nezahrnují základní učení novozákonní Církve do svého zvěstování. Oni stojí úplně mimo Slovo.

Všem lidem jsou pokládány ruce, aby obdrželi Ducha svatého, aniž by tomu předcházelo kázání o Kristu, ukřižovaném a obrácení k Němu. Podle jasného svědectví Písma to jsou oni, kteří povstávají jako pomazaní posledního času, jako falešní Kristové. Prorokují, vyhánějí ďábly, konají velké věci, ale zrovna jim říká Pán: „A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mt 7:23) Takoví muži mohou být bez dalšího zařazeni jako kramáři, ke kterým pak Ženich pošle ty, kteří nevejdou na svatební hostinu.

Kdo přijde nyní k Pánu a udělá s Ním své prožití, bude pak smět jít k Němu. Kdo nyní své prožití dělá závislé na lidech, bude pak také poslán k nim. Vyvolení nemohou být svedeni. Oni jsou Nevěstou-Slovem Ženicha-Slova a budou zapečetěni Duchem svatým ke dni spasení jejich těl. Dík buď Bohu za Jeho jasné a pravdivé Slovo, které nám zanechal. Všecko, co se děje v duchovním úseku, musí být postaveno na zkušební stolici. Svaté Písmo je jedinou směrnicí pro učení a život.