Odpověď: Kdyby pověření, které mi Pán dal, nebylo založeno v Písmu, pak bych vůbec neměl právo být v Jeho službě. „…a v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele…“ (1Kor 12:28). Bratr Branham řekl: „Žádný muž nemá právo postavit se za posvěcený pult a kázat Slovo, jedině, že by měl prožití jako Mojžíš, že by se sám s Bohem potkal…“ (Budoucí domov…). Všichni, kteří byli kdy Bohem povoláni, věděli o dni, hodině, o místě a přesném znění slov pověření. Mé svědectví je mnoho let známé v celém světě. V březnu 1963 bylo zveřejněno v německém vydání „Voice of Healing“. Fred Sothman a Banks Woods byli 3. prosince 1962 svědky, když bratr Branham skrze Boží zjevení opakoval slova, která mi Pán 2. dubna 1962 řekl. Nikdy nezapomenu, jak ten prorok potom řekl: „Bratře Franku, ty jsi špatně porozuměl tomu, co ti Pán řekl. Vy jste uskladnili přirozené potraviny, protože jste se domnívali, že nastane hlad.“ Pokračoval: „Pán pošle hlad po Jeho Slově. Pokrm, který máš uskladnit, je Bohem zaslíbené Slovo pro tento čas… jsou to kázání natočená na pásky…, ale počkej s rozdáváním, až dostaneš zbytek.“ Pověření, které mi bylo dáno, zahrnuje obojí: Zaprvé jít od města k městu a kázat Slovo, a zadruhé, rozdávat duchovní pokrm.

Bůh to tak vedl, že během mého pobytu v Edmontonu v srpnu 1976 přišel do domu Wittmeierových na 137 Avenue bratr Don Bablitz. Spolu s týmem rozesílal v angličtině tištěná kázání bratra Branhama na adresy, které jsem dostal na přednáškových cestách po celém světě. V to sobotní dopoledne při rozmluvě náhle řekl: „Bratře Franku, službu bratra Branhama vidíme v Bibli. Co je s tvou službou? Je také v Bibli?“ Přerušil jsem ho a řekl: „Prosím tě, s tím přestaň! Jak by mohla být má služba v Bibli?…“

Další ráno, poté, co jsem se brzy probudil a oblékl, posadil jsem se na kraj postele a zrovna jsem si chtěl vzít Bibli, když jsem uslyšel následující slova vyslovená s velikou autoritou: „MŮJ SLUŽEBNÍKU, JÁ JSEM TĚ PODLE MATOUŠE 24, VERŠE 45 AŽ 47 URČIL K TOMU, ABYS ROZDÁVAL TEN POKRM.“ Až do té doby mi toto biblické místo nepřipadalo nijak zvláštní, nemluvě o tom, že bych je viděl v souvislosti s rozdáváním duchovního pokrmu pro tento čas.

Bůh řekl, že pošle hlad „po slyšení slova Páně“ (Am 8:11); proto bratr Branham musel uskladnit duchovní pokrm, aby nyní mohl být rozdáván. Tak je služba, kterou mi Bůh dal, přímo spojena se službou bratra Branhama. Jedna věc je, uložit potraviny ve velkých koších, jak to bylo ukázáno jemu a druhá věc je, předkládat lidu na stůl Páně připravený pokrm. Všichni bratři v celém světě, kteří jsou též Bohem povoláni, zůstávají ve Slově a rozdávají duchovní pokrm.

Odpověď: Kdyby pověření, které mi Pán dal, nebylo založeno v Písmu, pak bych vůbec neměl právo být v Jeho službě. „…a v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele…“ (1Kor 12:28). Bratr Branham řekl: „Žádný muž nemá právo postavit se za posvěcený pult a kázat Slovo, jedině, že by měl prožití jako Mojžíš, že by se sám s Bohem potkal…“ (Budoucí domov…). Všichni, kteří byli kdy Bohem povoláni, věděli o dni, hodině, o místě a přesném znění slov pověření. Mé svědectví je mnoho let známé v celém světě. V březnu 1963 bylo zveřejněno v německém vydání „Voice of Healing“. Fred Sothman a Banks Woods byli 3. prosince 1962 svědky, když bratr Branham skrze Boží zjevení opakoval slova, která mi Pán 2. dubna 1962 řekl. Nikdy nezapomenu, jak ten prorok potom řekl: „Bratře Franku, ty jsi špatně porozuměl tomu, co ti Pán řekl. Vy jste uskladnili přirozené potraviny, protože jste se domnívali, že nastane hlad.“ Pokračoval: „Pán pošle hlad po Jeho Slově. Pokrm, který máš uskladnit, je Bohem zaslíbené Slovo pro tento čas… jsou to kázání natočená na pásky…, ale počkej s rozdáváním, až dostaneš zbytek.“ Pověření, které mi bylo dáno, zahrnuje obojí: Zaprvé jít od města k městu a kázat Slovo, a zadruhé, rozdávat duchovní pokrm.

Bůh to tak vedl, že během mého pobytu v Edmontonu v srpnu 1976 přišel do domu Wittmeierových na 137 Avenue bratr Don Bablitz. Spolu s týmem rozesílal v angličtině tištěná kázání bratra Branhama na adresy, které jsem dostal na přednáškových cestách po celém světě. V to sobotní dopoledne při rozmluvě náhle řekl: „Bratře Franku, službu bratra Branhama vidíme v Bibli. Co je s tvou službou? Je také v Bibli?“ Přerušil jsem ho a řekl: „Prosím tě, s tím přestaň! Jak by mohla být má služba v Bibli?…“

Další ráno, poté, co jsem se brzy probudil a oblékl, posadil jsem se na kraj postele a zrovna jsem si chtěl vzít Bibli, když jsem uslyšel následující slova vyslovená s velikou autoritou: „MŮJ SLUŽEBNÍKU, JÁ JSEM TĚ PODLE MATOUŠE 24, VERŠE 45 AŽ 47 URČIL K TOMU, ABYS ROZDÁVAL TEN POKRM.“ Až do té doby mi toto biblické místo nepřipadalo nijak zvláštní, nemluvě o tom, že bych je viděl v souvislosti s rozdáváním duchovního pokrmu pro tento čas.

Bůh řekl, že pošle hlad „po slyšení slova Páně“ (Am 8:11); proto bratr Branham musel uskladnit duchovní pokrm, aby nyní mohl být rozdáván. Tak je služba, kterou mi Bůh dal, přímo spojena se službou bratra Branhama. Jedna věc je, uložit potraviny ve velkých koších, jak to bylo ukázáno jemu a druhá věc je, předkládat lidu na stůl Páně připravený pokrm. Všichni bratři v celém světě, kteří jsou též Bohem povoláni, zůstávají ve Slově a rozdávají duchovní pokrm.