Během těchto více než třiceti let po jeho odchodu v prosinci 1965 jsem nezažil, co se stalo v tomto roce 1997. Kamkoli jsem jen přišel: dokonce vysoce postavení charismatičtí kazatelé se mne dotazovali, co vím o Williamovi Branhamovi a jeho službě. Protože jsem měl přednost osobně se znát s tímto Božím mužem přesně deset let a účastnit se jeho shromáždění v Evropě a USA, mohu si skutečně udělat úsudek. Rozhodl jsem se proto, natočit na video celkový přehled o Božím působení během jeho služby v anglické řeči, abych to dal k dispozici všem kazatelům v celém světě. Na základě Slova Páně může být řečeno podle pravdy: Písmo se naplňuje před našima očima; Bůh dělá spásné dějiny, a všichni ti Jeho to poznávají a mají na tom podíl.

Jak je důležité, pochopit v tomto čase, jakým způsobem nás Bůh milostivě navštěvuje, seznáváme ze slov našeho Pána, když hleděl na Jeruzalém a plakal: »Kdybys i ty v těchto dnech mohl poznat, co ti slouží k pokoji! Nyní je to ale před tebou skryto…« Co následuje dále, může každý sám číst v Luk. 19 od verše 41. Pán končí proroctvím, které se naplnilo v roce 70 po Kristu a nám připomíná apokalyptické »Boží soudy«, které na základě svatého Písma přijdou po vytržení. »A nezůstane v tobě kámen na kameni proto, že jsi nepoznal čas svého navštívení.« ON jim musel vytknout: »Znamení nebes jste schopni poznat, ale znamení času nepoznáváte.« (Mat. 16:1–3)

V oněch dnech si byli všichni náboženští vůdci jisti svou věcí. Byli lidmi uznáváni; přesto byli duchovně slepí k tomu, co Bůh činil a přirozeně zdržovali své posluchače náboženskými argumenty od toho, co Bůh konal. Sami nepřijímali to, co se ze strany Boží dělo, bránili v tom lidu, a setrvávali ve svých přežitých učeních a tradicích. »Pán přišel na základě Svého Slova ke Svým, ale ti Jeho Jej nepřijali.« (Jan 1:11) Dějiny se jak známo, stále znovu opakují. Děkovali Bohu za to, co On před časy činil, a doufali v to, co ještě činit bude, ale to, co přítomně konal, pomíjeli. Není málo těch, kteří nadpřirozené působení Ducha Božího v tomto čase, přesně jako ve službě Ježíše, našeho Pána, přisoudili ďáblovi a tak se zadlužili hříchem proti Duchu svatému (Mat. 12:31–32). Jiní z toho vyzískali, ale aniž by se ptali, čeho tím Bůh chce dosáhnout. Možná, že Bůh dává ještě jednou všem evangelistům, kazatelům a dělníkům v království Božím v celém světě příležitost, v tichosti pokorně přemýšlet o všem, co Bůh bez přispění člověka ve Své suverenitě v naší generaci učinil.

Nejedná se při tom o Mojžíše, Pavla nebo Branhama, nýbrž o působení Všemohoucího, který používá člověka jako nástroj. Vždyť to byl Pán, který za času Mojžíše táhl v mračném a ohnivém sloupu s Izraelem. Byl to Pán, který se Saulovi zjevil v ohnivém sloupu před Damaškem a dal mu pověření. Byl to Pán, který se milostivě sklonil v tom světelném sloupu nad bratrem Branhamem, jak je to vidět na fotografii. Dr. George J. Lacy jako přísežný znalec pro pochybné dokumenty, po zkoušce negativu 29. ledna 1950 potvrdil pravost snímku. Stejné světlo sestupovalo ve shromážděních během všech let jeho služby. Pokaždé, když se bratr Branham modlil za nemocné a bylo mu zjeveno, co ten dotyčný má a o co se jedná, přišlo toto světlo na dotyčnou osobu, za kterou se měl modlit. Stále znovu říkal: »Nyní je to světlo nad tou nebo onou osobou«. Ve spojení s tím mu Pán ukázal vidění. Tisíckrát obdržel od Pána to TAK MLUVÍ PÁN, a pokaždé to přesně souhlasilo. Nebyly to žádné dohady, žádné »bušení do keře«, nýbrž byla to zjevení skrze Ducha Božího v přítomnosti Pána, který tím potvrzoval Své Slovo. Máme k dispozici stovky kázání s bohoslužbami s uzdravením, takže každý má možnost, přesvědčit se o pravdivosti tohoto svědectví.

Odvolávání se na Abrahama a Mojžíše učeným Písma vůbec neprospělo. Nepoznali milostivé navštívení Boží. Ani dnes nikomu nebude platné odvolávat se na Petra a Pavla, jedině, že poznáváme, co Bůh ve Svém Slově zaslíbil a jak nás milostivě navštěvuje.

TAK MLUVÍ PÁN: »Aj, Já stojím před dveřmi a tluču…« ON stojí venku. Vevnitř se o Něm káže a zpívá, ale On sám není dovnitř vpuštěn. Kdo Jeho závěrečné působení nepřijímá a nebere, ten nebude Jím přijat a vzat. Kdo Jej nyní nechá stát před dveřmi, toho i On potom nechá stát před dveřmi a tlouci. Tak vážná je ta věc s Bohem a těmi Jeho! Nikdo by neměl mínit, však ono to nějak bude. To může být, jen když On to učiní. Vpusťme Jej dovnitř, aby On to mohl učinit. Tvá vůle, ó Pane, se staň! Ve jménu Ježíše. Amen.

Během těchto více než třiceti let po jeho odchodu v prosinci 1965 jsem nezažil, co se stalo v tomto roce 1997. Kamkoli jsem jen přišel: dokonce vysoce postavení charismatičtí kazatelé se mne dotazovali, co vím o Williamovi Branhamovi a jeho službě. Protože jsem měl přednost osobně se znát s tímto Božím mužem přesně deset let a účastnit se jeho shromáždění v Evropě a USA, mohu si skutečně udělat úsudek. Rozhodl jsem se proto, natočit na video celkový přehled o Božím působení během jeho služby v anglické řeči, abych to dal k dispozici všem kazatelům v celém světě. Na základě Slova Páně může být řečeno podle pravdy: Písmo se naplňuje před našima očima; Bůh dělá spásné dějiny, a všichni ti Jeho to poznávají a mají na tom podíl.

Jak je důležité, pochopit v tomto čase, jakým způsobem nás Bůh milostivě navštěvuje, seznáváme ze slov našeho Pána, když hleděl na Jeruzalém a plakal: »Kdybys i ty v těchto dnech mohl poznat, co ti slouží k pokoji! Nyní je to ale před tebou skryto…« Co následuje dále, může každý sám číst v Luk. 19 od verše 41. Pán končí proroctvím, které se naplnilo v roce 70 po Kristu a nám připomíná apokalyptické »Boží soudy«, které na základě svatého Písma přijdou po vytržení. »A nezůstane v tobě kámen na kameni proto, že jsi nepoznal čas svého navštívení.« ON jim musel vytknout: »Znamení nebes jste schopni poznat, ale znamení času nepoznáváte.« (Mat. 16:1–3)

V oněch dnech si byli všichni náboženští vůdci jisti svou věcí. Byli lidmi uznáváni; přesto byli duchovně slepí k tomu, co Bůh činil a přirozeně zdržovali své posluchače náboženskými argumenty od toho, co Bůh konal. Sami nepřijímali to, co se ze strany Boží dělo, bránili v tom lidu, a setrvávali ve svých přežitých učeních a tradicích. »Pán přišel na základě Svého Slova ke Svým, ale ti Jeho Jej nepřijali.« (Jan 1:11) Dějiny se jak známo, stále znovu opakují. Děkovali Bohu za to, co On před časy činil, a doufali v to, co ještě činit bude, ale to, co přítomně konal, pomíjeli. Není málo těch, kteří nadpřirozené působení Ducha Božího v tomto čase, přesně jako ve službě Ježíše, našeho Pána, přisoudili ďáblovi a tak se zadlužili hříchem proti Duchu svatému (Mat. 12:31–32). Jiní z toho vyzískali, ale aniž by se ptali, čeho tím Bůh chce dosáhnout. Možná, že Bůh dává ještě jednou všem evangelistům, kazatelům a dělníkům v království Božím v celém světě příležitost, v tichosti pokorně přemýšlet o všem, co Bůh bez přispění člověka ve Své suverenitě v naší generaci učinil.

Nejedná se při tom o Mojžíše, Pavla nebo Branhama, nýbrž o působení Všemohoucího, který používá člověka jako nástroj. Vždyť to byl Pán, který za času Mojžíše táhl v mračném a ohnivém sloupu s Izraelem. Byl to Pán, který se Saulovi zjevil v ohnivém sloupu před Damaškem a dal mu pověření. Byl to Pán, který se milostivě sklonil v tom světelném sloupu nad bratrem Branhamem, jak je to vidět na fotografii. Dr. George J. Lacy jako přísežný znalec pro pochybné dokumenty, po zkoušce negativu 29. ledna 1950 potvrdil pravost snímku. Stejné světlo sestupovalo ve shromážděních během všech let jeho služby. Pokaždé, když se bratr Branham modlil za nemocné a bylo mu zjeveno, co ten dotyčný má a o co se jedná, přišlo toto světlo na dotyčnou osobu, za kterou se měl modlit. Stále znovu říkal: »Nyní je to světlo nad tou nebo onou osobou«. Ve spojení s tím mu Pán ukázal vidění. Tisíckrát obdržel od Pána to TAK MLUVÍ PÁN, a pokaždé to přesně souhlasilo. Nebyly to žádné dohady, žádné »bušení do keře«, nýbrž byla to zjevení skrze Ducha Božího v přítomnosti Pána, který tím potvrzoval Své Slovo. Máme k dispozici stovky kázání s bohoslužbami s uzdravením, takže každý má možnost, přesvědčit se o pravdivosti tohoto svědectví.

Odvolávání se na Abrahama a Mojžíše učeným Písma vůbec neprospělo. Nepoznali milostivé navštívení Boží. Ani dnes nikomu nebude platné odvolávat se na Petra a Pavla, jedině, že poznáváme, co Bůh ve Svém Slově zaslíbil a jak nás milostivě navštěvuje.

TAK MLUVÍ PÁN: »Aj, Já stojím před dveřmi a tluču…« ON stojí venku. Vevnitř se o Něm káže a zpívá, ale On sám není dovnitř vpuštěn. Kdo Jeho závěrečné působení nepřijímá a nebere, ten nebude Jím přijat a vzat. Kdo Jej nyní nechá stát před dveřmi, toho i On potom nechá stát před dveřmi a tlouci. Tak vážná je ta věc s Bohem a těmi Jeho! Nikdo by neměl mínit, však ono to nějak bude. To může být, jen když On to učiní. Vpusťme Jej dovnitř, aby On to mohl učinit. Tvá vůle, ó Pane, se staň! Ve jménu Ježíše. Amen.