Já, pisatel těchto řádků, jsem se sám ještě v dubnu 1966 setkal v USA ve shromáždění v Jeffersonville s cca deseti svědky, kteří prožili toto: V červnu 1933 uskutečnil William Marrion Branham první evangelizaci, ve které se mnoho lidí rozhodlo pro Krista a posvětili své životy Bohu. 11. června 1933 šel k řece Ohio, aby biblicky pokřtil asi tři sta lidí, kteří se obrátili. K tomuto křtu se dostavil asi čtyřtisícový zástup lidí. On stál ve vodě, jako kdysi Jan Křtitel, když se otevřela nebesa a stalo se něco, co mohli vidět všichni přítomní. Když se chystal pokřtít sedmnáctou osobu, modlil se. Při čemž pozvedl ruku a pohlédl vzhůru: »Ó Pane, jako já křtím ve vodě, tak křti Ty Duchem svatým a ohněm.« V tomto okamžiku dolu sestoupilo nadpřirozené světlo asi až na pět metrů nad toho Božího muže a zazněl z toho hlas: »Jako byl Jan Křtitel poslán před prvním příchodem Krista, tak tato zvěst, která je ti dána, předejde druhému Kristovu příchodu.« Tisk z okolí Jeffersonville v Indiana, z Louisville, v Kentucky, USA a dokonce v Kanadě o této události psal. Lidé se ulekli, mnozí se v uctivé bázni modlili, někteří dokonce omdleli. Tak o tom svědčili.

Bůh může všechno. ON se může ve spojení s naplněním Svých zaslíbení zjevit Mojžíšovi v nadpřirozeném ohni v trnitém keři. Bůh se může potkat v jasném světle se Saulem před Damaškem a mluvit k němu. ON je dnes ještě stejný; Jeho činění, Jeho způsob jednání zůstává stále stejný.

Boží zvěstí může být jen napsané Slovo Boží, jehož význam je zjeven skrze Ducha a ukázán ve správné souvislosti. Jeho Hlas je spojen přímo se spásným plánem a pro Církev má výsostně stanovený cíl. Ne hlas nějakého náboženství, samozvaného proroka nebo prorokyně s jejich zvláštními zjeveními přidanými k Bibli, nýbrž jedině Hlas Boží, který zaznívá ještě dnes skrze Jeho svaté Slovo! Ne ty velké akce až k těm »Pro Christ«, jsou již to definitivní – ne, tam není na průběh spásného plánu v konečném čase brán vůbec zřetel. Je to v nejlepším případě otřes k probuzení, upozornění. Také ve všech charismatických shromážděních se stále znovu pokoušejí novými metodami vyvolat působení Ducha. Ale to všechno ještě není tím definitivním. Bude to Boží suverenita, ne plánovaná a aranžovaná show. U Boha se jedná o substanci; ne o množství, nýbrž o kvalitu. Nemůže to být to, co se rozumí pod pojmem slova »křesťanský«, neboť v křesťanství je dnes za »křesťanské« označeno všechno, dokonce požehnání zvířete v kostele. To má a musí být jen sám Kristus, ten stejný včera, dnes a až na věky.

Musel vystoupit připravovatel cesty Páně, ten, kdo volá, muž Bohem poslaný jako zaslíbený prorok se zaslíbeným Slovem pro tento čas. Ještě jsou zde svědkové, kteří mohou říci, jako kdysi apoštolové: »Co jsme viděli, co jsme slyšeli a čeho se naše ruce dotýkali, o Slově života – to vám zvěstujeme.« 7. května 1946 předal Bůh skrze Svého vyslaného anděla Williamu Branhamovi skutečně přímé pověření. Slyšely to miliony z jeho úst jako svědectví. Kdo tomu nemůže věřit, ve skutečnosti pochybuje o tom, o čem svědčí Bible ve Starém i Novém zákoně, totiž, že Bůh působí nadpřirozeným způsobem a také používá anděly jako služebné duchy. Jeden anděl přišel k Zachariášovi (Luk. 1:11) k Marii (Luk. 1:26) oznámil narození Krista (Luk. 2:10), otevřel dveře žaláře (Sk. 5:19), mluvil k Filipovi (Sk. 8:26), vyhledal Kornelia (Sk. 1:3) a zjevil se Pavlovi (Sk. 27:23), abychom zmínili několik událostí z Nového zákona.

Já, pisatel těchto řádků, jsem se sám ještě v dubnu 1966 setkal v USA ve shromáždění v Jeffersonville s cca deseti svědky, kteří prožili toto: V červnu 1933 uskutečnil William Marrion Branham první evangelizaci, ve které se mnoho lidí rozhodlo pro Krista a posvětili své životy Bohu. 11. června 1933 šel k řece Ohio, aby biblicky pokřtil asi tři sta lidí, kteří se obrátili. K tomuto křtu se dostavil asi čtyřtisícový zástup lidí. On stál ve vodě, jako kdysi Jan Křtitel, když se otevřela nebesa a stalo se něco, co mohli vidět všichni přítomní. Když se chystal pokřtít sedmnáctou osobu, modlil se. Při čemž pozvedl ruku a pohlédl vzhůru: »Ó Pane, jako já křtím ve vodě, tak křti Ty Duchem svatým a ohněm.« V tomto okamžiku dolu sestoupilo nadpřirozené světlo asi až na pět metrů nad toho Božího muže a zazněl z toho hlas: »Jako byl Jan Křtitel poslán před prvním příchodem Krista, tak tato zvěst, která je ti dána, předejde druhému Kristovu příchodu.« Tisk z okolí Jeffersonville v Indiana, z Louisville, v Kentucky, USA a dokonce v Kanadě o této události psal. Lidé se ulekli, mnozí se v uctivé bázni modlili, někteří dokonce omdleli. Tak o tom svědčili.

Bůh může všechno. ON se může ve spojení s naplněním Svých zaslíbení zjevit Mojžíšovi v nadpřirozeném ohni v trnitém keři. Bůh se může potkat v jasném světle se Saulem před Damaškem a mluvit k němu. ON je dnes ještě stejný; Jeho činění, Jeho způsob jednání zůstává stále stejný.

Boží zvěstí může být jen napsané Slovo Boží, jehož význam je zjeven skrze Ducha a ukázán ve správné souvislosti. Jeho Hlas je spojen přímo se spásným plánem a pro Církev má výsostně stanovený cíl. Ne hlas nějakého náboženství, samozvaného proroka nebo prorokyně s jejich zvláštními zjeveními přidanými k Bibli, nýbrž jedině Hlas Boží, který zaznívá ještě dnes skrze Jeho svaté Slovo! Ne ty velké akce až k těm »Pro Christ«, jsou již to definitivní – ne, tam není na průběh spásného plánu v konečném čase brán vůbec zřetel. Je to v nejlepším případě otřes k probuzení, upozornění. Také ve všech charismatických shromážděních se stále znovu pokoušejí novými metodami vyvolat působení Ducha. Ale to všechno ještě není tím definitivním. Bude to Boží suverenita, ne plánovaná a aranžovaná show. U Boha se jedná o substanci; ne o množství, nýbrž o kvalitu. Nemůže to být to, co se rozumí pod pojmem slova »křesťanský«, neboť v křesťanství je dnes za »křesťanské« označeno všechno, dokonce požehnání zvířete v kostele. To má a musí být jen sám Kristus, ten stejný včera, dnes a až na věky.

Musel vystoupit připravovatel cesty Páně, ten, kdo volá, muž Bohem poslaný jako zaslíbený prorok se zaslíbeným Slovem pro tento čas. Ještě jsou zde svědkové, kteří mohou říci, jako kdysi apoštolové: »Co jsme viděli, co jsme slyšeli a čeho se naše ruce dotýkali, o Slově života – to vám zvěstujeme.« 7. května 1946 předal Bůh skrze Svého vyslaného anděla Williamu Branhamovi skutečně přímé pověření. Slyšely to miliony z jeho úst jako svědectví. Kdo tomu nemůže věřit, ve skutečnosti pochybuje o tom, o čem svědčí Bible ve Starém i Novém zákoně, totiž, že Bůh působí nadpřirozeným způsobem a také používá anděly jako služebné duchy. Jeden anděl přišel k Zachariášovi (Luk. 1:11) k Marii (Luk. 1:26) oznámil narození Krista (Luk. 2:10), otevřel dveře žaláře (Sk. 5:19), mluvil k Filipovi (Sk. 8:26), vyhledal Kornelia (Sk. 1:3) a zjevil se Pavlovi (Sk. 27:23), abychom zmínili několik událostí z Nového zákona.