Pro apoštola Pavla bylo téma Kristova návratu velice důležité. Třináctkrát zmiňuje křest, ale padesátkrát hovoří o návratu. Přesně vzato se v Novém zákoně každý třicátý verš opírá o druhý příchod nebo o návrat Ježíše Krista.

Je to důležité, ústřední téma ve svatém Písmu. S jakou nadějí se upírali izraelští věřící k příchodu Mesiáše a nyní opět, takovou naději mají věřící z národů v příchod Ježíše Krista. „A každý, kdo v Něm skládá naději, ten se očišťuje, jako i On čistý je.“ (Jan 3:3). Jak již bylo často psáno a kázáno: návrat Kristův bude největší událostí na zemi na konci času milosti. Všechny podrobnosti s tím spojené jsou ve Slově obšírně popsány i co se při tom stane.

Až se nebeský Ženich vrátí a Svoji pozemskou Nevěstu vezme vzhůru ke svatební hostině Beránka, tehdy se doslova splní Mat. 25:1–10: Polovina panen které vyšly Ženichovi vstříc je skutečně připravena a vejde na svatební hostinu. Záleží na tom »být připraveni«, jak je psáno: ,,…a Jeho Nevěsta se připravila“  (Zj. 19:7). V různých biblických místech máme vyvolení, které pak bude zjevené, postavené před očima: Dva budou ležet na jedné posteli, dva mlít ve mlýně, dva budou na poli atd.; jeden bude vzat a druhý zůstane.

Při návratu Ježíše Krista budou naplněna do písmene všechna biblická místa, která s tím souvisí. Také to, co je napsáno v dopise apoštola Pavla sboru v Korintu: „Hleďte, pravím vám tajemství: ne všichni zesneme, ale všichni proměněni budeme…“ (1. Kor. 15:51). Pavel to jemu zjevené tajemství napsal; jasně vyjádřil, jak se to stane, totiž, k tomu jistému času příchodu Krista, ti v Kristu žijící ne že nejprve zemřou, nýbrž bezprostředně budou proměněni. Tuto myšlenku rozvádí dále v 2. Kor. 5, kde sám žádá nebýt nejprve svlečen skrze smrt, nýbrž přímo skrze proměnu být převlečen.

Velice důležité u tohoto tématu je, že se návrat Ježíše Krista nepotáhne přes roky, týdny, nebo dny, také se nebude odehrávat v různých etapách, ale tak, jak to Pán sám řekl: „Nebo jako blesk vychází od východu a až k západu svítí, tak to také bude s příchodem Syna člověka.“ (Mat. 24:27)

Pavel souhlasí přesně se slovy Pána a popisuje, jak se to stane: ,,…v jednom okamžiku při posledním zatroubení; neboť pozoun nejprve zazní a okamžitě budou mrtví v nepomíjitelnosti probuzeni a my proměněni budeme.“ (l. Kor. 15:52) Na tento pozoun se vztahuje apoštol v 1. Tes. 4, kde píše: „Neboť Pán sám jakmile zazní ten zvuk k probuzení, jakmile zazní hlas andělského knížete a pozoun Boží zazní, přijde z nebe dolů a mrtví v Kristu povstanou nejprve, potom my, kteří ještě žijeme a pozůstali jsme, společně s nimi v oblacích k Pánu vstříc do povětří vytrženi budeme a potom všeho času budeme sjednoceni s Pánem.“ (Verš 16–17)

Pavel nemluvil v nejistotě, nýbrž měl absolut Slova Božího. Proto také mohl napsat: „Neboť tak jistě, jako věříme, že Ježíš zemřel a povstal z mrtvých, tak jistě Bůh přivede i ty zesnulé skrze Ježíše spolu s Ním. Neboť to také říkáme na základě slova Páně…“ (1. Tes. 4:14–15a) Jasněji, přehledněji, a až do všech jednotlivostí než jak je to ve svatém Písmu uvedeno, to nemůže být řečeno. Věříme, jak Písmo praví. Kdo učí, že Pán Ježíš již přišel, ten opustil Slovo a ztratil rozum; má porušenou mysl a v základě vzato stojí pod vlivem antikrista, který biblický návrat Ježíše Krista zapírá a zduchovňuje. Učení, že „parusie” Krista již nastala, odporuje každému biblickému základu. Slovo „parusie” znamená »tělesná přítomnost«.

Všechny přesné biblické překlady Bible udávají obě důležitá místa, totiž 1. Jan. 4:2 a 2. Jan., verš 7, v rozdílných časových formách. První se vztahuje na první příchod Krista tehdy, když se stalo Slovo masem a zní: „Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v mase, pochází z Boha; a každý duch, který Ježíše tak nevyznává, není z Boha a je to duch antikristův …” Apoštol pokračuje a píše: „My jsme z Boha. Kdo Boha poznává, ten na Něho slyší; kdo z Boha není, ten na Něho neslyší. Podle toho poznáváme Ducha pravdy, a Ducha podvodu.“

Ten milovaný učedník Ježíšův dovozuje původ pravých dětí Božích až do konce 5. kapitoly se vší jasností. Hovoří o zplození z Boha a zdůrazňuje: „My víme, že pocházíme z Boha, celý svět oproti tomu leží v moci zlostníka…”  (v. 19)

V druhém místě, totiž 2. Jan., verš 7, se vztahuje apoštol na příchod Ježíše Krista, tedy na Jeho druhý příchod a píše: „Neboť mnozí bludaři vyšli do světa, kteří nevyznávají Ježíše Krista jako toho, který přijde v mase. Takový každý je bludný učitel a antikrist.“ (Překlad Züricher Bibel) Toto biblické místo je v těch starostlivých překladech skutečně psáno v budoucím čase, jako např. v překladu od Dr. Hermanna Menge řeckého interlineárního překladu, v židovském »Bethel Edition«, v »Züricher Bibel« a jiných. Kdo zapírá tělesný návrat našeho Pána a zduchovňuje Jeho příchod, je podle toho sveden a sám sebe diskvalifikoval pro první vzkříšení a proměnu a vytržení.

Ježíš ve Svém masitém těle trpěl, zemřel a byl pohřben a třetího dne povstal z mrtvých. ON sám řekl po Svém vzkříšení: „Pohleďte na mé ruce a nohy, že jsem to Já tělesně! Sáhněte si na Mne a hleďte na Mne, neboť duch nemá masa ani kostí, jak to vidíte při Mně.“ (Luk. 24:39). Tomáš nechtěl a nemohl dříve uvěřit, až když uviděl jizvy na rukou a boku povstalého Spasitele. (Jan 20:24–29). My kážeme Krista toho ukřižovaného a povstalého a toho, který vstoupil na nebesa. Na základě Sk. 1:11 ten stejný Ježíš, který byl před zraky jeho učedníků tělesně do nebes vzhůru vyzdvižen (Luk. 24), se vrátí zpět ve stejném způsobu.

Podle Božího spásného plánu zůstanou našemu Pánu poznávací znamení spasení až k dokonání církve z národů a vyvolené z Izraele. Když se Izrael obrátí, budou hledět na toho Ukřižovaného, na Toho, kterého probodli (Zach. 12:10), ano, před celým světem se náš Pán zjeví před nastolením království jako ten Ukřižovaný s velikou silou a slávou: „a uvidí Jej oči všech, také ti, kteří Jej probodli. A naříkat budou nad ním všechna pokolení země. Ano, Amen!“ (Zj.1:7). Každé koleno se pak před Ním skloní a každý jazyk bude vyznávat, že ten celým světem opovržený, ke spáse těch Jeho ukřižovaný, Pán sám jest.

Při Jeho návratu se naplní, že „naše ponížené tělo bude proměněno, aby bylo podobné k tělu slávy Jeho, v síle, ve které je On mocen si všecky věci podmanit.“  (Fil. 3:21)

Jan nás napomíná: „A právě nyní, děti, zůstávejte v Něm, abychom až se zjeví, měli radostnou naději a při Jeho příchodu nebyli zahanbeni a od Něho nemuseli odstoupit zpět… Víme ale, že až toto zjevení nastane, budeme Jemu rovni; neboť Jej uvidíme tak jak jest.“ (1. Jan. 2:28+ 3:2b). Potom je spasení duše, ducha a těla dokonáno. Pán slávy, v Jehož obraz jsme byli stvořeni se stal rovný nám v tomto masitém těle, ve kterém jsme hřešili a byli smrti vydáni, aby na našem místě zemřel, vinu a hřích odpustil, úplné smíření způsobil, smrt a ďábla přemohl, až k proměně těla, abychom byli my rovni Jemu. Jako všichni neseme pozemský obraz Adama, potom poneseme obraz Krista (1. Kor. 15:45–49).

Závěrem nechť je k tomuto tématu, které bylo apoštoly důkladně probráno ještě zmíněno, co píše Petr ve spojení s návratem Ježíše Krista: „Neboť jsme nenásledovali vtipně složeným básním, když jsme vám moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista zvěstovali, nýbrž jsme očitými svědky Jeho nádherné velebnosti.“  (2. Petr. 1:16). Při návratu Ježíše Krista bude moc Boží, síla vzkříšení, síla proměny zjevena. V této souvislosti píše apoštol Petr tato slova: „A o to pevněji nám stojí nyní to prorocké slovo, které vlastníme…“ (v. 19)

To stejné smím říci já a my všichni. Máme obojí: prorocké a apoštolské slovo. Věříme, jak Písmo praví. Ale musí se také splnit, že lidé řeknou: „Kristus je zde: Kristus je tam!” Pán nás napomíná: „Nevěřte tomu!” (Mat. 24:23). Kristus nepřijde ani na nějakou horu, ani do údolí, ani do pouště, ani do komůrky. My, tak jak je napsáno, vstříc Jemu vytrženi budeme do povětří, kde se s Ním potkáme. To je TAK PRAVÍ PÁN. Kdo je ze semene Slova skrze Ducha Božího znovuzrozen, má spojení k Slovu skrze Ducha a může věřit jenom tak, jak to říká Písmo. Ježíš Kristus, který je od letnic v Duchu po všechny dny až do konce země s těmi Svými a v těch Svých, se tělesně navrátí. Potom budou naše pomíjitelná a smrtelná těla proměněna do nepomíjitelnosti a nesmrtelnosti a tak u Pána budeme všeho času.

Pro apoštola Pavla bylo téma Kristova návratu velice důležité. Třináctkrát zmiňuje křest, ale padesátkrát hovoří o návratu. Přesně vzato se v Novém zákoně každý třicátý verš opírá o druhý příchod nebo o návrat Ježíše Krista.

Je to důležité, ústřední téma ve svatém Písmu. S jakou nadějí se upírali izraelští věřící k příchodu Mesiáše a nyní opět, takovou naději mají věřící z národů v příchod Ježíše Krista. „A každý, kdo v Něm skládá naději, ten se očišťuje, jako i On čistý je.“ (Jan 3:3). Jak již bylo často psáno a kázáno: návrat Kristův bude největší událostí na zemi na konci času milosti. Všechny podrobnosti s tím spojené jsou ve Slově obšírně popsány i co se při tom stane.

Až se nebeský Ženich vrátí a Svoji pozemskou Nevěstu vezme vzhůru ke svatební hostině Beránka, tehdy se doslova splní Mat. 25:1–10: Polovina panen které vyšly Ženichovi vstříc je skutečně připravena a vejde na svatební hostinu. Záleží na tom »být připraveni«, jak je psáno: ,,…a Jeho Nevěsta se připravila“(Zj. 19:7). V různých biblických místech máme vyvolení, které pak bude zjevené, postavené před očima: Dva budou ležet na jedné posteli, dva mlít ve mlýně, dva budou na poli atd.; jeden bude vzat a druhý zůstane.

Při návratu Ježíše Krista budou naplněna do písmene všechna biblická místa, která s tím souvisí. Také to, co je napsáno v dopise apoštola Pavla sboru v Korintu: „Hleďte, pravím vám tajemství: ne všichni zesneme, ale všichni proměněni budeme…“ (1. Kor. 15:51). Pavel to jemu zjevené tajemství napsal; jasně vyjádřil, jak se to stane, totiž, k tomu jistému času příchodu Krista, ti v Kristu žijící ne že nejprve zemřou, nýbrž bezprostředně budou proměněni. Tuto myšlenku rozvádí dále v 2. Kor. 5, kde sám žádá nebýt nejprve svlečen skrze smrt, nýbrž přímo skrze proměnu být převlečen.

Velice důležité u tohoto tématu je, že se návrat Ježíše Krista nepotáhne přes roky, týdny, nebo dny, také se nebude odehrávat v různých etapách, ale tak, jak to Pán sám řekl: „Nebo jako blesk vychází od východu a až k západu svítí, tak to také bude s příchodem Syna člověka.“ (Mat. 24:27)

Pavel souhlasí přesně se slovy Pána a popisuje, jak se to stane: ,,…v jednom okamžiku při posledním zatroubení; neboť pozoun nejprve zazní a okamžitě budou mrtví v nepomíjitelnosti probuzeni a my proměněni budeme.“ (l. Kor. 15:52) Na tento pozoun se vztahuje apoštol v 1. Tes. 4, kde píše: „Neboť Pán sám jakmile zazní ten zvuk k probuzení, jakmile zazní hlas andělského knížete a pozoun Boží zazní, přijde z nebe dolů a mrtví v Kristu povstanou nejprve, potom my, kteří ještě žijeme a pozůstali jsme, společně s nimi v oblacích k Pánu vstříc do povětří vytrženi budeme a potom všeho času budeme sjednoceni s Pánem.“ (Verš 16–17)

Pavel nemluvil v nejistotě, nýbrž měl absolut Slova Božího. Proto také mohl napsat: „Neboť tak jistě, jako věříme, že Ježíš zemřel a povstal z mrtvých, tak jistě Bůh přivede i ty zesnulé skrze Ježíše spolu s Ním. Neboť to také říkáme na základě slova Páně…“ (1. Tes. 4:14–15a) Jasněji, přehledněji, a až do všech jednotlivostí než jak je to ve svatém Písmu uvedeno, to nemůže být řečeno. Věříme, jak Písmo praví. Kdo učí, že Pán Ježíš již přišel, ten opustil Slovo a ztratil rozum; má porušenou mysl a v základě vzato stojí pod vlivem antikrista, který biblický návrat Ježíše Krista zapírá a zduchovňuje. Učení, že „parusie” Krista již nastala, odporuje každému biblickému základu. Slovo „parusie” znamená »tělesná přítomnost«.

Všechny přesné biblické překlady Bible udávají obě důležitá místa, totiž 1. Jan. 4:2 a 2. Jan., verš 7, v rozdílných časových formách. První se vztahuje na první příchod Krista tehdy, když se stalo Slovo masem a zní: „Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v mase, pochází z Boha; a každý duch, který Ježíše tak nevyznává, není z Boha a je to duch antikristův …” Apoštol pokračuje a píše: „My jsme z Boha. Kdo Boha poznává, ten na Něho slyší; kdo z Boha není, ten na Něho neslyší. Podle toho poznáváme Ducha pravdy, a Ducha podvodu.“

Ten milovaný učedník Ježíšův dovozuje původ pravých dětí Božích až do konce 5. kapitoly se vší jasností. Hovoří o zplození z Boha a zdůrazňuje: „My víme, že pocházíme z Boha, celý svět oproti tomu leží v moci zlostníka…”(v. 19)

V druhém místě, totiž 2. Jan., verš 7, se vztahuje apoštol na příchod Ježíše Krista, tedy na Jeho druhý příchod a píše: „Neboť mnozí bludaři vyšli do světa, kteří nevyznávají Ježíše Krista jako toho, který přijde v mase. Takový každý je bludný učitel a antikrist.“ (Překlad Züricher Bibel) Toto biblické místo je v těch starostlivých překladech skutečně psáno v budoucím čase, jako např. v překladu od Dr. Hermanna Menge řeckého interlineárního překladu, v židovském »Bethel Edition«, v »Züricher Bibel« a jiných. Kdo zapírá tělesný návrat našeho Pána a zduchovňuje Jeho příchod, je podle toho sveden a sám sebe diskvalifikoval pro první vzkříšení a proměnu a vytržení.

Ježíš ve Svém masitém těle trpěl, zemřel a byl pohřben a třetího dne povstal z mrtvých. ON sám řekl po Svém vzkříšení: „Pohleďte na mé ruce a nohy, že jsem to Já tělesně! Sáhněte si na Mne a hleďte na Mne, neboť duch nemá masa ani kostí, jak to vidíte při Mně.“ (Luk. 24:39). Tomáš nechtěl a nemohl dříve uvěřit, až když uviděl jizvy na rukou a boku povstalého Spasitele. (Jan 20:24–29). My kážeme Krista toho ukřižovaného a povstalého a toho, který vstoupil na nebesa. Na základě Sk. 1:11 ten stejný Ježíš, který byl před zraky jeho učedníků tělesně do nebes vzhůru vyzdvižen (Luk. 24), se vrátí zpět ve stejném způsobu.

Podle Božího spásného plánu zůstanou našemu Pánu poznávací znamení spasení až k dokonání církve z národů a vyvolené z Izraele. Když se Izrael obrátí, budou hledět na toho Ukřižovaného, na Toho, kterého probodli (Zach. 12:10), ano, před celým světem se náš Pán zjeví před nastolením království jako ten Ukřižovaný s velikou silou a slávou: „a uvidí Jej oči všech, také ti, kteří Jej probodli. A naříkat budou nad ním všechna pokolení země. Ano, Amen!“ (Zj.1:7). Každé koleno se pak před Ním skloní a každý jazyk bude vyznávat, že ten celým světem opovržený, ke spáse těch Jeho ukřižovaný, Pán sám jest.

Při Jeho návratu se naplní, že „naše ponížené tělo bude proměněno, aby bylo podobné k tělu slávy Jeho, v síle, ve které je On mocen si všecky věci podmanit.“(Fil. 3:21)

Jan nás napomíná: „A právě nyní, děti, zůstávejte v Něm, abychom až se zjeví, měli radostnou naději a při Jeho příchodu nebyli zahanbeni a od Něho nemuseli odstoupit zpět… Víme ale, že až toto zjevení nastane, budeme Jemu rovni; neboť Jej uvidíme tak jak jest.“ (1.Jan. 2:28+ 3:2b). Potom je spasení duše, ducha a těla dokonáno. Pán slávy, v Jehož obraz jsme byli stvořeni se stal rovný nám v tomto masitém těle, ve kterém jsme hřešili a byli smrti vydáni, aby na našem místě zemřel, vinu a hřích odpustil, úplné smíření způsobil, smrt a ďábla přemohl, až k proměně těla, abychom byli my rovni Jemu. Jako všichni neseme pozemský obraz Adama, potom poneseme obraz Krista (1. Kor. 15:45–49).

Závěrem nechť je k tomuto tématu, které bylo apoštoly důkladně probráno ještě zmíněno, co píše Petr ve spojení s návratem Ježíše Krista: „Neboť jsme nenásledovali vtipně složeným básním, když jsme vám moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista zvěstovali, nýbrž jsme očitými svědky Jeho nádherné velebnosti.“(2. Petr. 1:16). Při návratu Ježíše Krista bude moc Boží, síla vzkříšení, síla proměny zjevena. V této souvislosti píše apoštol Petr tato slova: „A o to pevněji nám stojí nyní to prorocké slovo, které vlastníme…“ (v.19)

To stejné smím říci já a my všichni. Máme obojí: prorocké a apoštolské slovo. Věříme, jak Písmo praví. Ale musí se také splnit, že lidé řeknou: „Kristus je zde: Kristus je tam!” Pán nás napomíná: „Nevěřte tomu!” (Mat. 24:23). Kristus nepřijde ani na nějakou horu, ani do údolí, ani do pouště, ani do komůrky. My, tak jak je napsáno, vstříc Jemu vytrženi budeme do povětří, kde se s Ním potkáme. To je TAK PRAVÍ PÁN. Kdo je ze semene Slova skrze Ducha Božího znovuzrozen, má spojení k Slovu skrze Ducha a může věřit jenom tak, jak to říká Písmo. Ježíš Kristus, který je od letnic v Duchu po všechny dny až do konce země s těmi Svými a v těch Svých, se tělesně navrátí. Potom budou naše pomíjitelná a smrtelná těla proměněna do nepomíjitelnosti a nesmrtelnosti a tak u Pána budeme všeho času.