S hlubokou vděčností se mohu ohlížet na třicet let plného nasazení ve službě Pána. Od dubna 1966 smím Pánu odpovědně podle povolání z 2. dubna 1962 sloužit z celým odevzdáním. Jak často již bych chtěl věrnost Boží, kterou jsem směl v rozličném způsobu prožít, obzvláště pozdvihnout. Bůh je věrný. ON je pravdivý a svatý ve všem Svém činění.

Jak Pavel psal Korintským, jsme spolupracovníci Boží a smíme svěřený úřad z milosti podle Jeho vůle vykonávat. Jsem si plně vědom toho, že stojím před Bohem jako všichni, které Pán kdy povolal a že Jemu budu muset skládat účty za všechno, co jsem kázal a učil. Mé svědomí mi dosvědčuje v Duchu svatém, že jsem ve všech těch letech zvěstoval jenom to, co je psáno ve Slově a proto s vámi všemi, kteří věříte tak, jako praví Písmo, před Bohem obstojím.

O mnohých prožitích, pohnutích a vedeních, která jsem směl zažít, by mohly být napsány knihy. Po druhé během celého času jsem musel v tomto měsíci proti mé vůli odřeknout shromáždění, které bylo pevně naplánováno. Rovněž to byla ruka Páně, která to tak vedla. Ve čtvrtek 11. dubna jsem chtěl letět v 16:45 z Düsseldorfu do Berlína, v pátek 12. do Prahy a odtamtud 13. v sobotu cestovat dále na shromáždění do Bratislavy. Z důvodu zranění na pravém lýtku jsem ale byl přinucen, tuto cestu odříci. Když jsem se dozvěděl, že v terminálu A düsseldorfského letiště krátce po 16 hodině vypukl požár, který si vyžádal 16 lidských životů, přišlo mi na mysl, že bych bez dalšího mohl být 17 obětí. Nevyhnutelně mi přitom byla připomenuta cesta do Indie, kterou jsem musel odříci v roce 1976. Tehdy při letu do Madrasu, kam jsem měl také letět týmž spojem, krátce po startu v Bombaji 96 pasažérů uhořelo. Úplně jistě bych já byl ten 97. pasažér, kdyby mi Pán nepřikázal tu cestu odříci. Plný vděčnosti mohu hledět zpět na mnohá prožití s Bohem a na zvláštní vedení, kdy Pán Svou ruku v ochraně držel nade mnou.

To největší pro mne ale je zachování ve Slově a zavedení do celé rady Boží, jak ještě nikdy předtím nebyla v tak dokonalém a obšírném způsobu zjevena. Tato jistota nepochází ode mne, ale z absolutu Slova Božího. Žádný muž Boží nebyl jako člověk absolut. Absolutem bylo vždy Slovo Boží, jako Boží autorita, které bylo dále dáváno lidskými ústy. Až dodnes, a to říkám ke cti Boží, jsem jen předkládal, co jsem mohl ze svatého Písma učit.

Vzpomínejte na mne a také celé misijní dílo jako i všechny sloužící bratry i nadále ve vašich každodenních modlitbách. Pán požehnej vám všem, kteří podpíráte tuto misijní práci a máte podíl při tom, co Bůh nyní činí. ON to odplať a buď s vámi všemi.

V pověření Božím působící

bratr Frank

S hlubokou vděčností se mohu ohlížet na třicet let plného nasazení ve službě Pána. Od dubna 1966 smím Pánu odpovědně podle povolání z 2. dubna 1962 sloužit z celým odevzdáním. Jak často již bych chtěl věrnost Boží, kterou jsem směl v rozličném způsobu prožít, obzvláště pozdvihnout. Bůh je věrný. ON je pravdivý a svatý ve všem Svém činění.

Jak Pavel psal Korintským, jsme spolupracovníci Boží a smíme svěřený úřad z milosti podle Jeho vůle vykonávat. Jsem si plně vědom toho, že stojím před Bohem jako všichni, které Pán kdy povolal a že Jemu budu muset skládat účty za všechno, co jsem kázal a učil. Mé svědomí mi dosvědčuje v Duchu svatém, že jsem ve všech těch letech zvěstoval jenom to, co je psáno ve Slově a proto s vámi všemi, kteří věříte tak, jako praví Písmo, před Bohem obstojím.

O mnohých prožitích, pohnutích a vedeních, která jsem směl zažít, by mohly být napsány knihy. Po druhé během celého času jsem musel v tomto měsíci proti mé vůli odřeknout shromáždění, které bylo pevně naplánováno. Rovněž to byla ruka Páně, která to tak vedla. Ve čtvrtek 11. dubna jsem chtěl letět v 16:45 z Düsseldorfu do Berlína, v pátek 12. do Prahy a odtamtud 13. v sobotu cestovat dále na shromáždění do Bratislavy. Z důvodu zranění na pravém lýtku jsem ale byl přinucen, tuto cestu odříci. Když jsem se dozvěděl, že v terminálu A düsseldorfského letiště krátce po 16 hodině vypukl požár, který si vyžádal 16 lidských životů, přišlo mi na mysl, že bych bez dalšího mohl být 17 obětí. Nevyhnutelně mi přitom byla připomenuta cesta do Indie, kterou jsem musel odříci v roce 1976. Tehdy při letu do Madrasu, kam jsem měl také letět týmž spojem, krátce po startu v Bombaji 96 pasažérů uhořelo. Úplně jistě bych já byl ten 97. pasažér, kdyby mi Pán nepřikázal tu cestu odříci. Plný vděčnosti mohu hledět zpět na mnohá prožití s Bohem a na zvláštní vedení, kdy Pán Svou ruku v ochraně držel nade mnou.

To největší pro mne ale je zachování ve Slově a zavedení do celé rady Boží, jak ještě nikdy předtím nebyla v tak dokonalém a obšírném způsobu zjevena. Tato jistota nepochází ode mne, ale z absolutu Slova Božího. Žádný muž Boží nebyl jako člověk absolut. Absolutem bylo vždy Slovo Boží, jako Boží autorita, které bylo dále dáváno lidskými ústy. Až dodnes, a to říkám ke cti Boží, jsem jen předkládal, co jsem mohl ze svatého Písma učit.

Vzpomínejte na mne a také celé misijní dílo jako i všechny sloužící bratry i nadále ve vašich každodenních modlitbách. Pán požehnej vám všem, kteří podpíráte tuto misijní práci a máte podíl při tom, co Bůh nyní činí. ON to odplať a buď s vámi všemi.

V pověření Božím působící

bratr Frank