„My z Boha jsme. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdož pak není z Boha, neposlouchá nás. A po tom poznáváme ducha pravdy a ducha bludu“ (1.Jan.4:6).

Bůh ustanovil pět služeb do Své církve: „A on dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele“ (Ef.4:11).

Jestliže se ale jedná o pověření, které je spojeno se spásným plánem, je psáno slovo „služebník“. Sám náš Pán a Spasitel byl označen za „služebníka“.

„Aj, služebník můj, na kterého se spolehnu, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, On soud národům vynášet bude“ (Iz.42:1).

„Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich On sám ponese“ (Iz.53:11).

„Aj, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovat bude“ (Mt.12:18).

Proroci jsou rovněž jako „služebníci“ označováni: „Nečiní zajisté Bůh ten Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos.3:7).

Pavel, povolaný apoštol, se představuje jako „služebník“ hned v prvním dopise: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený ke kázaní evangelium Božího“ (Řím.1:1).

Též apoštolé Petr a Jakub, rovněž Juda, bratr Jakubův, se představují jako služebníci:

„Já, Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník…“ (Jk.1:1).

„Já, Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista…“ (2.Pt.1:1).

„Já, Judas, Ježíše Krista služebník…“ (Juda.1).

Stále nanovo jsem vydával svědectví o nadpřirozených prožitích, která mi Pán z milosti od roku 1962 daroval. Hned při mém povolání v pondělí 2. dubna 1962 mě Pán oslovil „Můj služebníku“ třikrát: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne. JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé slovo-…“

„Můj služebníku, přijde čas, kdy na tebe budou slyšet…“

A: „Můj služebníku, nezakládej žádné lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník…“

Oba pojmy „služebník“ a „pošlu“ mají při povolání největší význam.

I při dalších prožitích, když mi Pán dával odkazy, mě pokaždé oslovil „Můj služebníku“. K těm nejdůležitějším pro mne patří, co věrný Pán ke mně v neděli 19. září 1976 provolal: „Můj služebníku, Já jsem tě na základě Matouše 24 verše 45-47 určil k tomu, abys rozdával ten pokrm v pravém čase.“ Nikdy předtím jsem si tohoto biblického místa vědomě nevšímal: „Kdo tedy jest služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas? Blahoslavený služebník ten, kterého, přijda pán jeho, nalezl by, on tak činí. Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.“

Teprve tehdy jsem porozuměl v plném rozsahu význam toho, co mi bratr Branham 3. prosince 1962 mimo jiné řekl: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek, který k tomu patří.“ Již od září 1958 jsme dostávali jeho kázání na magnetofonových páscích. Přímo na začátku kázání o sedmé pečeti 24. března 1963 on řekl: „Jestliže si vzpomenete na to vidění, které jsem měl před rokem, že na tomto místě bude ukládán pokrm…“ a v závěru: „Nyní je ten pokrm uložen.“ Ta kázání bratra Branhama jsem přeložil do němčiny, duchovní pokrm, který bratr Branham uskladnil, jsem v těch uplynulých 54 letech od odchodu proroka všemu služebnictvu předával dále. Stůl Páně je bohatě prostřen.

Také když mě Pán v březnu 1980 v Marseille vyzval k přečtení 2.Tim.4:1-5, oslovil mne: „Můj služebníku…“. Ihned jsem vzal svou Bibli a četl, jak mi bylo přikázáno: „Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Ježíše Krista, kterýž má souditi živé i mrtvé… kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, žehrej, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele. A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí. Ale ty ve všem buď střízlivý, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný Kristův služebník.“ Tak jistě, že On mne určil k tomu, abych duchovní pokrm předával dále, tak jistě musím v Jeho pověření zvěstovat to drahé a svaté slovo bez kompromisu. Tato služba je biblická, jako byla i služba bratra Branhama, a neoddělitelně spojená s jeho pověřením ve spásných dějinách.

Nechť všichni pochopí, že ta vážná slova, která Pavel v 2.Tim.4:1-3 adresoval Timoteovi, platí ještě dnes, a sice pro všechny, kteří káží Boží Slovo.

Ne já, nýbrž Pán sám opětovně vydal svědectví. Kdo službu toho věrného služebníka (Mt.24:45-47) odmítá, bude slyšet na to, co nějaký bláznivý služebník předkládá ve výkladech (Mt.24:48-51). Nejprve Pán zasel dobré semeno, ale ten nepřítel jde hned za Ním a rozsévá zlé semeno (Mt.13:24-25 a verše 37-39).

Ten všemohoucí, vševědoucí Bůh všechno nádherně seřadil. Nyní bude zjeveno, kdo a co jsme. Bláznivé panny budou věřit výkladům a následovat člověku. Moudré panny se radují z pokračování služby a věří jen tomu, co je psáno ve Slově, neboť jsou Nevěsta biblického Slova.

Proto Pán řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20). Kdo přijímá pomazaného, bude spojen s Bohem; kdo jej odmítá, bloudí. Tak jak bratr Branham konal svoji službu jako pravý služebník a Boží prorok, tak jistě jsem to pověření vykonal já jako Kristův služebník, jako vyslanec a sice až do končin Země. I já jsem jen člověk, jako bratr Branham říkal o sobě, „hříšník z milosti zachráněný“. Skrze tu učitelskou službu ale, kterou mi Pán dal, je všechno biblicky zařazeno. Nyní se jedná o podílení se na tom, co Bůh přítomně dělá.

Uzavírám tuto část s Tit.1:2-3: „… k naději života věčného, který zaslíbil před časy věků ten, jenž nikdy neklame, Bůh, zjevil pak časy svými, totiž to slovo své, skrze kázání mně svěřené, podle zřízení Spasitele našeho Boha.“

„My z Boha jsme. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdož pak není z Boha, neposlouchá nás. A po tom poznáváme ducha pravdy a ducha bludu“ (1.Jan.4:6).

Bůh ustanovil pět služeb do Své církve: „A on dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele“ (Ef.4:11).

Jestliže se ale jedná o pověření, které je spojeno se spásným plánem, je psáno slovo „služebník“. Sám náš Pán a Spasitel byl označen za „služebníka“.

„Aj, služebník můj, na kterého se spolehnu, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, On soud národům vynášet bude“ (Iz.42:1).

„Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich On sám ponese“ (Iz.53:11).

„Aj, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovat bude“ (Mt.12:18).

Proroci jsou rovněž jako „služebníci“ označováni: „Nečiní zajisté Bůh ten Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos.3:7).

Pavel, povolaný apoštol, se představuje jako „služebník“ hned v prvním dopise: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený ke kázaní evangelium Božího“ (Řím.1:1).

Též apoštolé Petr a Jakub, rovněž Juda, bratr Jakubův, se představují jako služebníci:

„Já, Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník…“ (Jk.1:1).

„Já, Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista…“ (2.Pt.1:1).

„Já, Judas, Ježíše Krista služebník…“ (Juda.1).

Stále nanovo jsem vydával svědectví o nadpřirozených prožitích, která mi Pán z milosti od roku 1962 daroval. Hned při mém povolání v pondělí 2. dubna 1962 mě Pán oslovil „Můj služebníku“ třikrát: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne. JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé slovo-…“

„Můj služebníku, přijde čas, kdy na tebe budou slyšet…“

A: „Můj služebníku, nezakládej žádné lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník…“

Oba pojmy „služebník“ a „pošlu“ mají při povolání největší význam.

I při dalších prožitích, když mi Pán dával odkazy, mě pokaždé oslovil „Můj služebníku“. K těm nejdůležitějším pro mne patří, co věrný Pán ke mně v neděli 19. září 1976 provolal: „Můj služebníku, Já jsem tě na základě Matouše 24 verše 45-47 určil k tomu, abys rozdával ten pokrm v pravém čase.“ Nikdy předtím jsem si tohoto biblického místa vědomě nevšímal: „Kdo tedy jest služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas? Blahoslavený služebník ten, kterého, přijda pán jeho, nalezl by, on tak činí. Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.“

Teprve tehdy jsem porozuměl v plném rozsahu význam toho, co mi bratr Branham 3. prosince 1962 mimo jiné řekl: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek, který k tomu patří.“ Již od září 1958 jsme dostávali jeho kázání na magnetofonových páscích. Přímo na začátku kázání o sedmé pečeti 24. března 1963 on řekl: „Jestliže si vzpomenete na to vidění, které jsem měl před rokem, že na tomto místě bude ukládán pokrm…“ a v závěru: „Nyní je ten pokrm uložen.“ Ta kázání bratra Branhama jsem přeložil do němčiny, duchovní pokrm, který bratr Branham uskladnil, jsem v těch uplynulých 54 letech od odchodu proroka všemu služebnictvu předával dále. Stůl Páně je bohatě prostřen.

Také když mě Pán v březnu 1980 v Marseille vyzval k přečtení 2.Tim.4:1-5, oslovil mne: „Můj služebníku…“. Ihned jsem vzal svou Bibli a četl, jak mi bylo přikázáno: „Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Ježíše Krista, kterýž má souditi živé i mrtvé… kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, žehrej, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele. A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí. Ale ty ve všem buď střízlivý, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný Kristův služebník.“ Tak jistě, že On mne určil k tomu, abych duchovní pokrm předával dále, tak jistě musím v Jeho pověření zvěstovat to drahé a svaté slovo bez kompromisu. Tato služba je biblická, jako byla i služba bratra Branhama, a neoddělitelně spojená s jeho pověřením ve spásných dějinách.

Nechť všichni pochopí, že ta vážná slova, která Pavel v 2.Tim.4:1-3 adresoval Timoteovi, platí ještě dnes, a sice pro všechny, kteří káží Boží Slovo.

Ne já, nýbrž Pán sám opětovně vydal svědectví. Kdo službu toho věrného služebníka (Mt.24:45-47) odmítá, bude slyšet na to, co nějaký bláznivý služebník předkládá ve výkladech (Mt.24:48-51). Nejprve Pán zasel dobré semeno, ale ten nepřítel jde hned za Ním a rozsévá zlé semeno (Mt.13:24-25 a verše 37-39).

Ten všemohoucí, vševědoucí Bůh všechno nádherně seřadil. Nyní bude zjeveno, kdo a co jsme. Bláznivé panny budou věřit výkladům a následovat člověku. Moudré panny se radují z pokračování služby a věří jen tomu, co je psáno ve Slově, neboť jsou Nevěsta biblického Slova.

Proto Pán řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20). Kdo přijímá pomazaného, bude spojen s Bohem; kdo jej odmítá, bloudí. Tak jak bratr Branham konal svoji službu jako pravý služebník a Boží prorok, tak jistě jsem to pověření vykonal já jako Kristův služebník, jako vyslanec a sice až do končin Země. I já jsem jen člověk, jako bratr Branham říkal o sobě, „hříšník z milosti zachráněný“. Skrze tu učitelskou službu ale, kterou mi Pán dal, je všechno biblicky zařazeno. Nyní se jedná o podílení se na tom, co Bůh přítomně dělá.

Uzavírám tuto část s Tit.1:2-3: „… k naději života věčného, který zaslíbil před časy věků ten, jenž nikdy neklame, Bůh, zjevil pak časy svými, totiž to slovo své, skrze kázání mně svěřené, podle zřízení Spasitele našeho Boha.“