OBĚŽNÝ DOPIS říjen 2019
Musí být jasně řečeno: v tom dni roku 1981, kdy William Branham v Jeffersonville s odvoláním se na Zj.10:7, byl prohlášen za „Hlas Boží“ – „Voice of God“, stalo se totéž, co v zahradě Eden. Jak často bratr Branham zdůrazňoval, že to bylo jen jedno slovo, které had v rozhovoru s Evou přidal, a ten pád do hříchu nastal! Zde je to celý verš, který byl falešně vyložen. Nyní je to, co stojí napsáno ve Zj.10:7, užito na bratra Branhama a tomu výkladu věří všichni, kteří Božím Slovem pohrdají.
William Branham byl člověk jako Eliáš a my všichni. Kdo věří, že on byl Hlas Boží, věří, že on je Bůh – to je rouhání a modloslužba! Hlas Boží je Boží Slovo, a ne smrtelný člověk!
Podívejme se na lidskou stránku: Bratr Branham chodil rád na lov, rád rybařil, často vyprávěl příběhy před kázáním. Byl manželem a otcem. Na začátku kázání 21. dubna 1957 ukázal na svou dceru Rebeku a řekl: „Tam sedí moje malé děvče. Jednoho dne bude také prorokyní.“ Ale chybí tam to „TAK PRAVÍ PÁN“. Ta dcera žila a zemřela, aniž by se stala prorokyní.
29. listopadu 1959 řekl bratr Branham na počátku kázání: „Josefe, můj synu, ty jsi prorok. To je má modlitba.“ Také tady chybí to „TAK PRAVÍ PÁN!“ Vždyť Bůh další proroky ve Svém slově nezaslíbil – ani žádného osmého zvěstovatele.
8. července 1962 řekl bratr Branham: „Čekám na ten veliký čas, až půjdu do Izraele, abych jim tam nesl evangelium.“
11. července 1965 řekl: „Má služba v Africe ještě neskončila.“
15. srpna 1965 řekl: „Já po té cestě ještě jednou pojedu…“.
27. listopadu 1965 řekl: „Já nezemřu…“ – a o měsíc později, 24. prosince 1965, byl odvolán domů!
On byl ve velikém očekávání závěrečného Božího působení, tak jako my dnes, a spojoval to s těmi sedmi hromy, s „třetím tahem“ a se stanovým viděním.
Mohla by být sepsána celá listina s těmi výroky, které bratr Branham vyslovil jako člověk, kterých se ale ti bludaři drží a dále je rozšiřují jako „TAK MLUVÍ PÁN“. Ale nám se jedná o to, co bratr Branham zvěstoval jako na Slově založenou zvěst. Kdo jeho kázání čte nebo slyší, aniž by k tomu něco vysvětloval, bývá stále ještě bohatě požehnán.
Ale protože jsme konci tak blízko, musí se pšenice od plevelu oddělit. Všichni musí ke svému rozhodnutí dospět, jestli chtějí věřit originálnímu Slovu anebo výkladu.
Tak se plní: „… protože lásky k pravdě nepřijali, aby spaseni byli, pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži“ (2.Tes.2:10-11).
Vraťme se ještě jednou k citátům, o nichž jsme mluvili na počátku. Bratr Branham zdůraznil, že ne on, nýbrž ta zvěst druhému příchodu Krista předejde.
12. června 1958 na konferenci v Dallasu, v Texasu, mi řekl bratr Branham na závěr rozhovoru: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“
15. ledna 1963 řekl v jednom kázání: „Ta zvěst přejde k jinému národu…“
Bratr Branham po otevření Pečetí však v žádné jiné zemi již nekázal. Teprve po jeho pohřbu v dubnu 1966 ta zvěst byla nesena do celého světa. Ale právě tuto skutečnost ti Boží odpůrci zapírají.
Je zjevné, že všichni, kteří věří bludům, odmítají Bohem pověřeného nositele zvěsti. Podílejí se na vražedných pomluvách a klepech, které jsou od roku 1979 po ničivém úderu satana šířeny. I tady had použil stejnou metodu jako s Evou a zasel pochybnost ohledně povolání. „Opravdu s ním měl Pán mluvit?“ Ano, satan vymyslel ta nejhorší obvinění proti Božímu služebníkovi, aby otřásl důvěrou věřících v božské povolání a také lokálním sborem. Všichni ti svedení věří ďábelské lži. Nevěří, že Pán skutečně ke Svému služebníkovi mluvil a dával mu odkazy před a také po roce 1979.
Nechť věrný Pán daruje milost, aby všichni pobloudilí po 40letém putování pouští našli zpáteční cestu a že bychom společně z milosti prožili naši přípravu ve víře a poslušnosti. Zde se plní: vyvolení nemohou být svedeni. Bláznivé panny přijdou až když ten pozdní déšť spadne a Bůh ten Pán moudrým pannám potvrdí to slovo. Potom budou říkat: „Dejte nám ze svého oleje:“ Ale pak je pozdě. Ony budou stát venku před zavřenými dveřmi a klepat. Stále ještě platí slovo: „DNES, JESTLIŽE SLYŠÍTE JEHO HLAS…!“ Nezatvrzujte svá srdce, když Bůh mluví!
Musí být jasně řečeno: v tom dni roku 1981, kdy William Branham v Jeffersonville s odvoláním se na Zj.10:7, byl prohlášen za „Hlas Boží“ – „Voice of God“, stalo se totéž, co v zahradě Eden. Jak často bratr Branham zdůrazňoval, že to bylo jen jedno slovo, které had v rozhovoru s Evou přidal, a ten pád do hříchu nastal! Zde je to celý verš, který byl falešně vyložen. Nyní je to, co stojí napsáno ve Zj.10:7, užito na bratra Branhama a tomu výkladu věří všichni, kteří Božím Slovem pohrdají.
William Branham byl člověk jako Eliáš a my všichni. Kdo věří, že on byl Hlas Boží, věří, že on je Bůh – to je rouhání a modloslužba! Hlas Boží je Boží Slovo, a ne smrtelný člověk!
Podívejme se na lidskou stránku: Bratr Branham chodil rád na lov, rád rybařil, často vyprávěl příběhy před kázáním. Byl manželem a otcem. Na začátku kázání 21. dubna 1957 ukázal na svou dceru Rebeku a řekl: „Tam sedí moje malé děvče. Jednoho dne bude také prorokyní.“ Ale chybí tam to „TAK PRAVÍ PÁN“. Ta dcera žila a zemřela, aniž by se stala prorokyní.
listopadu 1959 řekl bratr Branham na počátku kázání: „Josefe, můj synu, ty jsi prorok. To je má modlitba.“ Také tady chybí to „TAK PRAVÍ PÁN!“ Vždyť Bůh další proroky ve Svém slově nezaslíbil – ani žádného osmého zvěstovatele.
července 1962 řekl bratr Branham: „Čekám na ten veliký čas, až půjdu do Izraele, abych jim tam nesl evangelium.“
července 1965 řekl: „Má služba v Africe ještě neskončila.“
srpna 1965 řekl: „Já po té cestě ještě jednou pojedu…“.
listopadu 1965 řekl: „Já nezemřu…“ – a o měsíc později, 24. prosince 1965, byl odvolán domů!
On byl ve velikém očekávání závěrečného Božího působení, tak jako my dnes, a spojoval to s těmi sedmi hromy, s „třetím tahem“ a se stanovým viděním.
Mohla by být sepsána celá listina s těmi výroky, které bratr Branham vyslovil jako člověk, kterých se ale ti bludaři drží a dále je rozšiřují jako „TAK MLUVÍ PÁN“. Ale nám se jedná o to, co bratr Branham zvěstoval jako na Slově založenou zvěst. Kdo jeho kázání čte nebo slyší, aniž by k tomu něco vysvětloval, bývá stále ještě bohatě požehnán.
Ale protože jsme konci tak blízko, musí se pšenice od plevelu oddělit. Všichni musí ke svému rozhodnutí dospět, jestli chtějí věřit originálnímu Slovu anebo výkladu.
Tak se plní: „… protože lásky k pravdě nepřijali, aby spaseni byli, pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži“ (2.Tes.2:10-11).
Vraťme se ještě jednou k citátům, o nichž jsme mluvili na počátku. Bratr Branham zdůraznil, že ne on, nýbrž ta zvěst druhému příchodu Krista předejde.
června 1958 na konferenci v Dallasu, v Texasu, mi řekl bratr Branham na závěr rozhovoru: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“
ledna 1963 řekl v jednom kázání: „Ta zvěst přejde k jinému národu…“
Bratr Branham po otevření Pečetí však v žádné jiné zemi již nekázal. Teprve po jeho pohřbu v dubnu 1966 ta zvěst byla nesena do celého světa. Ale právě tuto skutečnost ti Boží odpůrci zapírají.
Je zjevné, že všichni, kteří věří bludům, odmítají Bohem pověřeného nositele zvěsti. Podílejí se na vražedných pomluvách a klepech, které jsou od roku 1979 po ničivém úderu satana šířeny. I tady had použil stejnou metodu jako s Evou a zasel pochybnost ohledně povolání. „Opravdu s ním měl Pán mluvit?“ Ano, satan vymyslel ta nejhorší obvinění proti Božímu služebníkovi, aby otřásl důvěrou věřících v božské povolání a také lokálním sborem. Všichni ti svedení věří ďábelské lži. Nevěří, že Pán skutečně ke Svému služebníkovi mluvil a dával mu odkazy před a také po roce 1979.
Nechť věrný Pán daruje milost, aby všichni pobloudilí po 40letém putování pouští našli zpáteční cestu a že bychom společně z milosti prožili naši přípravu ve víře a poslušnosti. Zde se plní: vyvolení nemohou být svedeni. Bláznivé panny přijdou až když ten pozdní déšť spadne a Bůh ten Pán moudrým pannám potvrdí to slovo. Potom budou říkat: „Dejte nám ze svého oleje:“ Ale pak je pozdě. Ony budou stát venku před zavřenými dveřmi a klepat. Stále ještě platí slovo: „DNES, JESTLIŽE SLYŠÍTE JEHO HLAS…!“ Nezatvrzujte svá srdce, když Bůh mluví!