V 1.Kr.18 je psáno, že prorok Eliáš lid Boží shromáždil na hoře Karmel. Co udělal nejprve? Eliáš shromážděné množství lidu vyzval k rozhodnutí: „I dokud kulhati budete na obě strany? Jestliže jest Pán Bohem, následujte ho; pakli je to Bál, jděte za ním!“ (1.Kr.18:21). Potom vzal 12 kamenů a postavil oltář Pánu. Co se děje službou Eliáše v našem čase? Učení 12 apoštolů bylo nově postaveno na svícen, byl nově dán základ pravé víry, aby v církvi bylo všechno uvedeno do původního stavu a v realitě prožito. Církev je také dnes „postavena na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Ježíš Kristus“ (Ef.2:20).

Bůh ten Pán odpověděl: oheň Boží strávil oběť a oltář: „Potom, v čas večerní oběti, přistoupil prorok Eliáš a pravil: ,Pane, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, dnes se pozná, že Ty jsi Bůh Izraele a já jsem tvůj služebník, a že jsem toto vše udělal na tvůj příkaz. Odpověz mi, Pane, odpověz mi. Ať tento lid pozná, že Ty, Pane, jsi Bůh, a že jejich srdce obrátíš zpět.‘ Vtom spadl Pánův oheň a pohltil oběť i dřevo, ba i ty kameny a hlínu, dokonce i vodu ve strouze vypil“ (1.Kr.18:36-38).

Tehdy Eliáš řekl Achabovi: „Jdi, najez se a napij. Už je slyšet hukot deště“ (v.41). Je také psáno, že déšť padal na zem proudem. Jak to bude nyní? Tehdy byl lid shromážděn a jejich srdce byla obrácena. Totéž platí dnes na základě modlitby Páně: „Shromáždi mi lid, ať jim předložím slova Má!“ (Ž.50:5; 5.Mo.4:10).

Apoštol Jakub píše: „Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a naléhavě se modlil…“ (5:17). Jan Křtitel byl člověk jako my. Bratr Branham byl člověk jako my. Jedná se o pověření, poslání. Matouš píše o službě poslaného proroka: „Tedy vycházeli k němu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící při Jordánu, a křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své“ (Mt.3:5-6). Lid se shromažďoval. Všichni, kteří prorokovi věřili, učinili pokání, litovali a vyznávali své hříchy a nechali se pokřtít.

Dnes je to stejné: Lid Boží přijde od Východu a Západu, od Jihu a Severu. Všichni, kteří té Boží zvěsti uvěřili, činí pokání a nechají se pokřtít na jméno Pána Ježíše Krista.

Ti, kteří se tenkrát nechali pokřtít, slyšeli a věřili, co ten zvěstovatel jim řekl: „Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jest mocnější nežli já, jehož nejsem hoden obuvi nositi. On vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm“ (v.11).

Nejprve těch sto dvacet, potom tři tisíce prožily o Letnicích vylití Ducha svatého a poté ještě mnozí věřící v různých místech. To byl začátek; totéž je zaslíbeno pro ten konec. Všichni, kteří opravdu nyní věří a nechají se pokřtít, budou mít podíl při mocném vylití Ducha, když raný a pozdní déšť zároveň padne (Jak.5:7). Ten čas je blízko. Bůh skrze poslední zvěst všechno nahradil a Své dílo spasení s Církví-Nevěstou vítězně dokonal.

V 1.Kr.18 je psáno, že prorok Eliáš lid Boží shromáždil na hoře Karmel. Co udělal nejprve? Eliáš shromážděné množství lidu vyzval k rozhodnutí: „I dokud kulhati budete na obě strany? Jestliže jest Pán Bohem, následujte ho; pakli je to Bál, jděte za ním!“ (1.Kr.18:21). Potom vzal 12 kamenů a postavil oltář Pánu. Co se děje službou Eliáše v našem čase? Učení 12 apoštolů bylo nově postaveno na svícen, byl nově dán základ pravé víry, aby v církvi bylo všechno uvedeno do původního stavu a v realitě prožito. Církev je také dnes „postavena na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Ježíš Kristus“ (Ef.2:20).

Bůh ten Pán odpověděl: oheň Boží strávil oběť a oltář: „Potom, v čas večerní oběti, přistoupil prorok Eliáš a pravil: ,Pane, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, dnes se pozná, že Ty jsi Bůh Izraele a já jsem tvůj služebník, a že jsem toto vše udělal na tvůj příkaz. Odpověz mi, Pane, odpověz mi. Ať tento lid pozná, že Ty, Pane, jsi Bůh, a že jejich srdce obrátíš zpět.‘ Vtom spadl Pánův oheň a pohltil oběť i dřevo, ba i ty kameny a hlínu, dokonce i vodu ve strouze vypil“ (1.Kr.18:36-38).

Tehdy Eliáš řekl Achabovi: „Jdi, najez se a napij. Už je slyšet hukot deště“ (v.41). Je také psáno, že déšť padal na zem proudem. Jak to bude nyní? Tehdy byl lid shromážděn a jejich srdce byla obrácena. Totéž platí dnes na základě modlitby Páně: „Shromáždi mi lid, ať jim předložím slova Má!“ (Ž.50:5; 5.Mo.4:10).

Apoštol Jakub píše: „Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a naléhavě se modlil…“ (5:17). Jan Křtitel byl člověk jako my. Bratr Branham byl člověk jako my. Jedná se o pověření, poslání. Matouš píše o službě poslaného proroka: „Tedy vycházeli k němu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící při Jordánu, a křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své“ (Mt.3:5-6). Lid se shromažďoval. Všichni, kteří prorokovi věřili, učinili pokání, litovali a vyznávali své hříchy a nechali se pokřtít.

Dnes je to stejné: Lid Boží přijde od Východu a Západu, od Jihu a Severu. Všichni, kteří té Boží zvěsti uvěřili, činí pokání a nechají se pokřtít na jméno Pána Ježíše Krista.

Ti, kteří se tenkrát nechali pokřtít, slyšeli a věřili, co ten zvěstovatel jim řekl: „Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jest mocnější nežli já, jehož nejsem hoden obuvi nositi. On vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm“ (v.11).

Nejprve těch sto dvacet, potom tři tisíce prožily o Letnicích vylití Ducha svatého a poté ještě mnozí věřící v různých místech. To byl začátek; totéž je zaslíbeno pro ten konec. Všichni, kteří opravdu nyní věří a nechají se pokřtít, budou mít podíl při mocném vylití Ducha, když raný a pozdní déšť zároveň padne (Jak.5:7). Ten čas je blízko. Bůh skrze poslední zvěst všechno nahradil a Své dílo spasení s Církví-Nevěstou vítězně dokonal.