„Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.“ (Luk.16:16)

„Hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Pánovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho!“ (Iz.40:3) Toto proroctví se naplnilo službou Jana Křtitele; tak je to potvrzeno v Mat.3:3, Mar.1:3, Luk.3:4, Jan.1:23. Anděl Páně, který Zachariášovi předpověděl narození Jana Křtitele, řekl: „Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.“ (Luk.1:15-17) Amen.

Po jeho narození byl jeho otec Zachariáš naplněn Duchem svatým a vyslovil ta prorocká slova ohledně služby Jana Křtitele: „Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou…“ (Luk.1:72) „… Aby bylo dáno poznání spásy lidu jeho na odpuštění hříchů jejich.“ (Luk.1:77)

Druhé zaslíbení ve Starém Zákoně, které se týká služby Jana Křtitele a je napsáno v Mal.3:1, potvrdil Pán sám v Mat.11:10 a v Luk.7:27: „Tento jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.“

Když byl Jan dotazován: „Jsi ty Kristus?“, řekl: „Ne.“ „Jsi ten Eliáš?“ „Ne.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ (Jan.1:19-21) Ve verši 23 čteme jeho svědectví založené na Písmu svatém, kdo on tedy je! „I řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.“ (Iz.40:3)

Jan mohl svému věřícímu posluchačstvu provolat: „Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, který po mně přichází, jest mocnější nežli já, jehož nejsem hoden obuvi nositi. On vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.“ (Mat.3:11)

Skrze službu zaslíbeného připravovatele cesty byla srdce starozákonních otců nakloněna k víře novozákonních dětí a Pánu plně připravena. (Luk.1:17) Bylo absolutně důležité zvěst zaslíbeného proroka slyšet, věřit a nechat se pokřtít.

Ježíš káral učence a farizeje, kteří službu Jana Křtitele odmítli, před lidem těmito slovy: „Ale farizeové a učitelé zákona pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.“ (Luk.7:30)

Zní hlas volajícího: Bylo možné líbat tóru, číst Písmo svaté, mluvit o spásné radě Boží, kázat o příchodu Mesiáše a Jeho předchůdci Eliášovi (Mat.17:10), zpívat Žalmy, slavit soboty, obětovat oběti, potom ale oba, toho předchůdce a toho Mesiáše zavrhnout a den milostivého navštívení nepoznat (Luk.19:42-44). Ta veliká lekce zní: Jen ten, kdo uvěřil zvěsti předchůdce a nechal se pokřtít, poznal Mesiáše a přijal Jej.

„Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni. Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem, aby ty, kteří pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali. A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.“ (Gal.4:3-6)

Když se zaslíbení ze Zach.9:9 naplnilo a Pán na oslátku oslice jel do Jeruzaléma (Luk.19:28-44), radovali se věřící a volali: „Požehnaný král, jenž se ubírá ve jménu Páně!“ Ti duchovně slepí znalci Písma chtěli, aby s tou chválou ustali (v.39), ale Spasitel jim odpověděl: „Pravím vám: Budou-li tito mlčeti, kamení bude volati!“ Potom hleděl na Jeruzalém a plakal s lítostí v srdci: „Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skryto jest to nyní od očí tvých.“ Na to předpověděl soud: „Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě ze všech stran. A se zemí srovnají tě, i syny tvé, kteří v tobě jsou, a nenechají v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.“ (v.41-44) Roku 70 zničil Jeruzalém a chrám římský generál Titus se svou armádou. Také nyní je nejdůležitější, abychom měli podíl na tom, co Bůh pro tento časový úsek zaslíbil.

Zní hlas volajícího: Od Adama a Evy uplynulo 4000 let, ve kterých čekali na zaslíbeného Zachránce, který jako Syn Boží měl přijít. (1.Moj.3:15) Když se naplnil čas, duchovní vůdcové a lid, který jim věřil, nepoznali den milostivého Božího naplnění. Náboženští vůdcové byli slepí vůdcové slepých, kteří lid izraelský svými výklady Písma vedli do bludu. O těch, kteří Mesiášovi nevěřili, je řečeno: „Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.“ Ale o těch věřících je psáno: „Kteří pak přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteří věří ve jméno jeho.“ (Jan.1:11-12) Amen. Tak to bylo na začátku. Tak to bylo v každém časovém období církve. Tak je to dnes.

„Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.“ (Luk.16:16)

„Hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Pánovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho!“ (Iz.40:3) Toto proroctví se naplnilo službou Jana Křtitele; tak je to potvrzeno v Mat.3:3, Mar.1:3, Luk.3:4, Jan.1:23. Anděl Páně, který Zachariášovi předpověděl narození Jana Křtitele, řekl: „Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.“ (Luk.1:15-17) Amen.

Po jeho narození byl jeho otec Zachariáš naplněn Duchem svatým a vyslovil ta prorocká slova ohledně služby Jana Křtitele: „Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou…“ (Luk.1:72) „… Aby bylo dáno poznání spásy lidu jeho na odpuštění hříchů jejich.“ (Luk.1:77)

Druhé zaslíbení ve Starém Zákoně, které se týká služby Jana Křtitele a je napsáno v Mal.3:1, potvrdil Pán sám v Mat.11:10 a v Luk.7:27: „Tento jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.“

Když byl Jan dotazován: „Jsi ty Kristus?“, řekl: „Ne.“ „Jsi ten Eliáš?“ „Ne.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ (Jan.1:19-21) Ve verši 23 čteme jeho svědectví založené na Písmu svatém, kdo on tedy je! „I řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.“ (Iz.40:3)

Jan mohl svému věřícímu posluchačstvu provolat: „Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, který po mně přichází, jest mocnější nežli já, jehož nejsem hoden obuvi nositi. On vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.“ (Mat.3:11)

Skrze službu zaslíbeného připravovatele cesty byla srdce starozákonních otců nakloněna k víře novozákonních dětí a Pánu plně připravena. (Luk.1:17) Bylo absolutně důležité zvěst zaslíbeného proroka slyšet, věřit a nechat se pokřtít.

Ježíš káral učence a farizeje, kteří službu Jana Křtitele odmítli, před lidem těmito slovy: „Ale farizeové a učitelé zákona pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.“ (Luk.7:30)

Zní hlas volajícího: Bylo možné líbat tóru, číst Písmo svaté, mluvit o spásné radě Boží, kázat o příchodu Mesiáše a Jeho předchůdci Eliášovi (Mat.17:10), zpívat Žalmy, slavit soboty, obětovat oběti, potom ale oba, toho předchůdce a toho Mesiáše zavrhnout a den milostivého navštívení nepoznat (Luk.19:42-44). Ta veliká lekce zní: Jen ten, kdo uvěřil zvěsti předchůdce a nechal se pokřtít, poznal Mesiáše a přijal Jej.

„Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni. Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem, aby ty, kteří pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali. A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.“ (Gal.4:3-6)

Když se zaslíbení ze Zach.9:9 naplnilo a Pán na oslátku oslice jel do Jeruzaléma (Luk.19:28-44), radovali se věřící a volali: „Požehnaný král, jenž se ubírá ve jménu Páně!“ Ti duchovně slepí znalci Písma chtěli, aby s tou chválou ustali (v.39), ale Spasitel jim odpověděl: „Pravím vám: Budou-li tito mlčeti, kamení bude volati!“ Potom hleděl na Jeruzalém a plakal s lítostí v srdci: „Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skryto jest to nyní od očí tvých.“ Na to předpověděl soud: „Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě ze všech stran. A se zemí srovnají tě, i syny tvé, kteří v tobě jsou, a nenechají v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.“ (v.41-44) Roku 70 zničil Jeruzalém a chrám římský generál Titus se svou armádou. Také nyní je nejdůležitější, abychom měli podíl na tom, co Bůh pro tento časový úsek zaslíbil.

Zní hlas volajícího: Od Adama a Evy uplynulo 4000 let, ve kterých čekali na zaslíbeného Zachránce, který jako Syn Boží měl přijít. (1.Moj.3:15) Když se naplnil čas, duchovní vůdcové a lid, který jim věřil, nepoznali den milostivého Božího naplnění. Náboženští vůdcové byli slepí vůdcové slepých, kteří lid izraelský svými výklady Písma vedli do bludu. O těch, kteří Mesiášovi nevěřili, je řečeno: „Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.“ Ale o těch věřících je psáno: „Kteří pak přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteří věří ve jméno jeho.“ (Jan.1:11-12) Amen. Tak to bylo na začátku. Tak to bylo v každém časovém období církve. Tak je to dnes.