Založení církve nastalo nadpřirozeným způsobem vylitím Ducha svatého. Ve Sk.1 je popsáno, že vzkříšený Spasitel strávil se Svými učedníky 40 dní a mluvil s nimi o království Božím (v.3). Přitom opakoval zaslíbení: „Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech.“ (v.5)

V Luk.24:36-51 vzkříšený Pán Svým učedníkům ukázal, která biblická místa Starého Zákona se naplnila. ON jim otevřel duchovní porozumění, takže poznali všechna proroctví, která se vztahovala na Jeho utrpení, na Jeho smrt a na Jeho vzkříšení. ON řekl: „Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, a aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma“ (v.46-47) a uzavřel: „A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí s výsosti!“ (v.49) Potom byl před jejich očima do nebe vyzdvižen. (Luk.24:51; Sk.1:9)

Po vylití Ducha svatého mohl apoštol Petr letničního dne svědčit: „Ale toto jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele: A bude v posledních dnech, (dí Bůh,) vyliji z Ducha svého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.“ (Sk.2:16-17)

Petr měl první kázání pod přímou inspirací Ducha svatého. Od verše 37 až 41 je popsáno, co se stalo, když ten lid byl kázáním uchvácen: „To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli k Petrovi a k jiným apoštolům: Co máme činiti, muži bratří? Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vám zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán Bůh náš.“ Nejprve kázání následováno vírou posluchačů a poslušností skrze křest. „Tedy ti, kteří ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.“ (Sk.2:41)

Zní hlas volajícího: Slyšte to všichni lidé: O Letnicích bylo kázáno základní kázání, které za času apoštolů platilo všude a platí ještě dnes v církvi Ježíše Krista! Od první hodiny, od prvního dne Nového Zákona se dálo všechno, co náleží k plánu spasení, jak to bylo předpověděno ve Starém Zákoně. Tuto skutečnost dosvědčuje Pavel ve svém prvním dopisu: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený ke kázaní evangelia Božího, kteréžto On zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých.“ (Řím.1:1-2) Amen.

V Samaří kázal evangelista Filip. „A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy.“ (Sk.8:12) Apoštolové přišli z Jeruzaléma: „A kteří přišedše k nim, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.Nebo ještě byl na žádného z nich nesestoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.“ (v.15-16)

Ve Sk.10 kázal Petr spásnou zvěst o Ježíši Kristu v domě římského hejtmana Kornelia: „A On přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že On jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdokoli uvěřil by v něho.“ (Sk.10:42-48)

Jak Pavel v Efesu kázal Janovým učedníkům, čteme ve Sk.19:5-6:„Kteří pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše. A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sestoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky rozličnými, a prorokovali… A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy.“ (v.11)

Dokud je církev Pána Ježíše Krista na zemi, platí pro všechny věřící v celém světě, co stanovil Petr letničního dne: „Vám zajisté zaslíbení platí a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán Bůh náš.“ (Sk.2:39)

Zní hlas volajícího: V církvi Ježíše Krista musí první a poslední kázání, první a poslední křest přesně souhlasit. To je věčně platný vzor pro zvěstování: Víra – křest – křest Duchem. Co se ve dni založení církve živého Boha učilo a prožilo, je směrnicí až do konce Nového Zákona.

Apoštol Pavel svědčí o církvi, že je „vzdělána na základ apoštolský a prorocký, kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus.“ (Ef.2:20) „A on dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova.“ (Ef.4:11-12)

Timoteovi apoštol píše: „Pakli prodlím, abys věděl, kterak máš v domu Božím chovati se, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.“ (1.Tim.3:15)

Původní církev byla tělem Páně, místem zjevení Božího, vyzbrojena silou Boží, dary Ducha a rozličnými službami (1.Kor.12:4-31) – skrze víru, křest a křest Duchem v jedno tělo spojena (v.12-26). Jen kde to tak je, se ještě dnes plní: jeden Pán, jedna víra, jeden křest. (Ef.4:3-5)

Při návratu Ježíše Krista se při církvi naplní: „Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.“ (Ef.5:26-27). Slyšet kázání o milosti Boží, o spasení, o ospravedlnění a smíření s Bohem, věřit a prožít znamená: „Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu.“ (Řím.5:9). Ve Slově Božím musíme všechno nechat tak platit -– a všichni biblicky věřící to také činí – jak to bylo na počátku stanoveno.

Založení církve nastalo nadpřirozeným způsobem vylitím Ducha svatého. Ve Sk.1 je popsáno, že vzkříšený Spasitel strávil se Svými učedníky 40 dní a mluvil s nimi o království Božím (v.3). Přitom opakoval zaslíbení: „Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech.“ (v.5)

V Luk.24:36-51 vzkříšený Pán Svým učedníkům ukázal, která biblická místa Starého Zákona se naplnila. ON jim otevřel duchovní porozumění, takže poznali všechna proroctví, která se vztahovala na Jeho utrpení, na Jeho smrt a na Jeho vzkříšení. ON řekl: „Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, a aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma“ (v.46-47) a uzavřel: „A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí s výsosti!“ (v.49) Potom byl před jejich očima do nebe vyzdvižen. (Luk.24:51; Sk.1:9)

Po vylití Ducha svatého mohl apoštol Petr letničního dne svědčit: „Ale toto jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele: A bude v posledních dnech, (dí Bůh,) vyliji z Ducha svého na všeliké tělo, aprorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.“ (Sk.2:16-17)

Petr měl první kázání pod přímou inspirací Ducha svatého. Od verše 37 až 41 je popsáno, co se stalo, když ten lid byl kázáním uchvácen: „To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli k Petrovi a k jiným apoštolům: Co máme činiti, muži bratří?Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vám zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán Bůh náš.“ Nejprve kázání následováno vírou posluchačů a poslušností skrze křest. „Tedy ti, kteří ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.“ (Sk.2:41)

Zní hlas volajícího: Slyšte to všichni lidé: O Letnicích bylo kázáno základní kázání, které za času apoštolů platilo všude a platí ještě dnes v církvi Ježíše Krista! Od první hodiny, od prvního dne Nového Zákona se dálo všechno, co náleží k plánu spasení, jak to bylo předpověděno ve Starém Zákoně. Tuto skutečnost dosvědčuje Pavel ve svém prvním dopisu: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený ke kázaní evangelia Božího, kteréžto On zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých.“ (Řím.1:1-2) Amen.

V Samaří kázal evangelista Filip. „A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy.“ (Sk.8:12) Apoštolové přišli z Jeruzaléma: „A kteří přišedše k nim, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.Nebo ještě byl na žádného z nich nesestoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.“ (v.15-16)

Ve Sk.10 kázal Petr spásnou zvěst o Ježíši Kristu v domě římského hejtmana Kornelia: „A On přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že On jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdokoli uvěřil by v něho.“ (Sk.10:42-48)

Jak Pavel v Efesu kázal Janovým učedníkům, čteme ve Sk.19:5-6:„Kteří pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše. A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sestoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky rozličnými, a prorokovali… A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy.“ (v.11)

Dokud je církev Pána Ježíše Krista na zemi, platí pro všechny věřící v celém světě, co stanovil Petr letničního dne: „Vám zajisté zaslíbení platí a synům vašim, i všem, kteří daleko jsou, kterékoli povolal by Pán Bůh náš.“ (Sk.2:39)

Zní hlas volajícího: V církvi Ježíše Krista musí první a poslední kázání, první a poslední křest přesně souhlasit. To je věčně platný vzor pro zvěstování: Víra – křest – křest Duchem. Co se ve dni založení církve živého Boha učilo a prožilo, je směrnicí až do konce Nového Zákona.

Apoštol Pavel svědčí o církvi, že je „vzdělána na základ apoštolský a prorocký, kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus.“ (Ef.2:20) „A on dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova.“ (Ef.4:11-12)

Timoteovi apoštol píše: „Pakli prodlím, abys věděl, kterak máš v domu Božím chovati se, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.“ (1.Tim.3:15)

Původní církev byla tělem Páně, místem zjevení Božího, vyzbrojena silou Boží, dary Ducha a rozličnými službami (1.Kor.12:4-31) – skrze víru, křest a křest Duchem v jedno tělo spojena (v.12-26). Jen kde to tak je, se ještě dnes plní: jeden Pán, jedna víra, jeden křest. (Ef.4:3-5)

Při návratu Ježíše Krista se při církvi naplní: „Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.“ (Ef.5:26-27). Slyšet kázání o milosti Boží, o spasení, o ospravedlnění a smíření s Bohem, věřit a prožít znamená: „Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu.“ (Řím.5:9). Ve Slově Božím musíme všechno nechat tak platit -– a všichni biblicky věřící to také činí – jak to bylo na počátku stanoveno.