11. června 2017 jsme si ve velkém mezinárodním shromáždění v Bruselu připomínali poslání bratra Branhama z 11. června 1933.

12. června 2017 jsem si vzpomněl na rozhovor s bratrem Branhamem 12. června 1958 v Dallasu, Texasu. Na závěr rozhovoru řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“

Po našem rozhovoru v Dallasu přímo na začátku svého kázání „Chtěli bychom vidět Ježíše“ bratr Branham řekl: „Právě předtím mě objal jeden muž z Německa. Tam jsme měli v průměru deset tisíc obrácení každého večera, padesát tisíc celkem.“ Během kázání mluvil také o nadpřirozeném světle, které bylo vyfotografováno na různých místech, řekl: „Je zde jeden muž z Německa. On tam byl, když to třikrát zachytila německá kamera.“ Snímek z toho shromáždění kazatelů se světlem nad bratrem Branhamem je možné vidět na internetu. Ano, byl jsem očitým svědkem jeho zvláštní služby.

Protože s tím pověřením z 11. června 1933 byla udělána závažná změna, má zde být ještě jednou citováno přesné znění a pro srovnání také pozměněná verze.

Originál: „Tak jako Jan Křtitel byl předeslán prvnímu Kristovu příchodu, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému příchodu Krista.“

Tak jak to ten hlas mluvil z nadpřirozeného mraku, tak to bratr Branham 55krát opakoval. A aby to brali všichni vyvolení vážně a věřili tomu, zdůraznil 10. února 1960 a ještě několikrát: „Ne že bych já byl ten předchůdce, nýbrž ta zvěst bude předchůdce.“

Žel, již záhy po jeho odchodu bylo dále dáváno zkrácené znění: „Tak jako Jan Křtitel předešel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty předejdeš druhému Kristovu příchodu.“ To hlavní slovo „zvěst“ v tom schází. Tady musí být znovu zdůrazněno, že nikdo nemá právo měnit přesné znění toho poslání.

7. května 1946 mu bylo řečeno nebeským poslem: „Neboj se. Byl jsem k tobě poslán z přítomnosti Boží, abych ti řekl, že tvé narození a zvláštní život měly odkazovat na to, že ti bude dán dar božského uzdravování pro národy světa.“ To nám připomíná Luk.1:19, kde anděl Zachariášovi oznámil narození a službu Jana Křtitele: „Já jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval…“

Obě poslání bratra Branhama musí být biblicky zařazena: První bylo spojeno se zvěstí, která druhému příchodu Krista předcházela; to druhé bylo spojeno s jeho evangelizační službou. Obě pověření muž Bohem poslaný vykonal. Vyzbrojený plnou Boží mocí a darem uzdravování bratr Branham procestoval kontinenty a kázal v evangelizacích v různých zemích. Tak jako ve službě našeho Spasitele, tak také ve shromážděních bratra Branhama se stávala spontánní uzdravení: slepí byli vidoucí, chromí mohli chodit, hluší mohli slyšet. Tak začalo roku 1946 celosvětové uzdravovací probuzení. Alespoň 280krát se před modlitbou za nemocné odvolal na to, co náš Pán v Jan.5:19 řekl: „Nemůže Syn sám od sebe nic činit, jediné což vidí, že Otec činí.“ Také on viděl ve vidění, co Bůh bude činit, mohl to každému v modlitební řadě říci a potvrdit tím TAK PRAVÍ PÁN. To jsem v těch shromážděních osobně prožil.

Bůh to tak vedl, že od začátku jsem všechno, co k radě Boží náleží, zařadil do Bible. Mým absolutem od začátku bylo a na věky zůstane psané Boží Slovo. Pán sám mě pověřil zvěstovat Slovo Boží tak, jak je napsané. U té zvěsti se jedná jedině o biblické zvěstování, které musí být absolutně bez chyby, absolutně bez vady.

28. listopadu 1963 řekl bratr Branham: „Slovo nesmíte nikdy opustit. Musíte zůstat přesně v souladu se Slovem, jak je napsáno. Nepřidávejte žádný vlastní výklad. Řekněte to přesně tak, jak je to psáno. To je Boží Slovo, to je Bůh. Bůh a Jeho Slovo je totéž, prostě to stejné.“

Ještě 19. září 1965 v jednom kázání zdůraznil: „Nesmíte nikdy něco přijmout, jedině že by to bylo přesně ve Slově Božím napsáno. Musíte zůstávat přesně v souladu se Slovem.“

Žel, vedle pokračování zvěstování čistého Slova podle Božího pověření, se hned vyskytly také různé výklady. Bratřím, kteří se odvolávali na bratra Branhama, se podařilo učinit věrohodnými vlastní výklady a učedníky obrátili k svému následování (Sk.20:30). Výroky proroka jsou vykládány a přednášeny jako učení. Takže stále vznikaly nové skupiny. Já jsem se ani jednou nezúčastnil nějakých diskuzí o citátech; ty vyvolávají jen rozštěpení (Řím.16:17).

Tragické není to, co bratr Branham – někdy těžce srozumitelného – řekl, nýbrž co ti bratři z toho dělají (2.Petr.3:16). Samotně co řekl bratr Branham v kázání „Vytržení“, je špatně vykládáno, jakoby Pán sestupoval již v tom volání k probuzení. Volání k probuzení v 1.Tes.4 se vztahuje na vzkříšení těch zesnulých v Kristu, ne na ty nyní žijící. Všechno se stane při Jeho návratu přesně tak, jak je to ve 4. kapitole od verše 13 až 18 předpověděno: „… Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří…“ (v.16-17). Viz také 1.Kor.15:45-58.

Volání k probuzení, které nyní skrze zvěst zaznívá k těm žijícím, stojí v Mat.25: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu!“ Všechny panny slyší to volání a jdou naproti Ženichovi.

V Mat.13 je podobenství o rozsévači, který rozséval dobré semeno na svém poli. Náš Spasitel řekl v tom podobenství: „Když pak lidé spali, přišel nepřítel jeho a nasel koukole mezi pšenici a odešel.“ (Mat.13:25) Svým učedníkům to podobenství vysvětlil následovně: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka. A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.“

Tak se to stalo v našem čase: Nejprve je zaseto jako dobré semeno slovo Boží. Potom se zdařilo nepříteli zasít mezi pšenici své semeno skrze výklady. To se stalo, když ty panny byly unavené a upadly do duchovního spánku. Ale pšenice zůstává pšenicí a plevel zůstane rovněž tím, čím je. S těmi dvěma semeny se to vrací na Kaina a Ábele: Jeden nenáviděl, druhý byl nenáviděn. „Ale kdo nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho.“ (1.Jan.2:7-15) Může být řečeno: Kdo nemá Kaina za bratra, nemůže být Ábelem.

Sem ale také patří napomenutí: „Každý, kdo slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho.“ (Mat.13:19) Je důležité, abychom každému slovu věřili a rozuměli mu, jinak to ten nepřítel ukradne a zaseje svůj výklad. Učedníků se Pán ptal: „Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.“ (Mat.13:51)

Kdo může dnes opravdově tím „Ano“ odpovědět? Kdo správně porozuměl všemu, co bylo v pověření Božím ze Slova Božího kázáno a psáno? Čí oči a uši budou požehnané. Zjevně usnuly všechny panny, které čekaly na příchod Ženicha. Všechny se probudily; ale jen ty moudré usnuly se semenem Slova a s ním se probudily. Protože měly sebou olej ve džbánu a mohly z něj plnost Ducha čerpat, byly připraveny a vejdou na svatební oslavu. Ty bláznivé se nechaly skrze výklady nepřítele oklamat (2.Kor.11:3-4) a zůstanou stát před zavřenými dveřmi a budou klepat (Mat.25:11-13).

S ohledem na Jeho příchod nás Pán důrazně napomíná k bdělosti: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu (podle něm. př. Bible: „ve který den“) Pán váš přijíti má.“ (Mat.24:42)

„Nemešká Pán s naplněním slibů, (jako někteří za to mají, že obmeškává,) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všichni ku pokání se obrátili.“ (2.Petr-3:9)

Toto místo Písma jednoznačně odporuje bludnému učení, že čas milosti pominul a krev již není na trůnu milosti. Ještě je čas milosti, ještě volá Pán k pokání a ven ze všeho duchovního zmatku! Stále ještě žijeme, díky Bohu, ve dni spásy (2.Kor.6:2). Ti bludaři, kteří své vlastní výklady staví nad to, co bratr Branham kázal, nacházejí sluch jen u bláznivých panen. Ještě jednou musí být řečeno s důrazem: Nechte všechno, jak a kdy to bylo řečeno! K tomu psanému Slovu nic nepřidávejte!

Bratr Branham pod vedením Ducha svatého zjevil všechna skrytá tajemství. Jeho jedinečná služba je ukončena. Díky Bohu za to. Jemu bylo opravdu všechno, co náleží ke spásnému Božímu plánu zjeveno: božství, křest, Večeře Páně, co se skutečně stalo v zahradě Eden při pádu do hříchu; celé Zjevení, také o sedmi pečetích, mu bylo darováno.

Mocné prožití 28. února 1963, když se zjevil ten nadpřirozený mrak a sedm mocných hromů doprovázených silným zemětřesením otřáslo celým okolím Sunset Mountain mělo pro bratra Branhama vzhledem k otevření sedmi pečetí zvláštní význam. Proto se stále znovu na těchto sedm hromů odvolával. Sedm hromů ze Zj.10:3 promluví, až když Pán sestoupí jako Anděl Smlouvy obklopený duhou.

Nic z toho, co stojí v těch Pečetích, se během kázání bratra Branhama v březnu 1963 opravdu nestalo. V březnu 1963 Beránek ten trůn neopustil, krev Nové smlouvy nebyla z trůnu milosti ve Svatyni svatých odňata. Bratr Branham opakoval jedině, co apoštol Jan na ostrově Patmos viděl a napsal, a potom kázal, co mu o tom bylo zjeveno.

Tak mohl ty jezdce jedoucí na čtyřech různých koních v prvních čtyřech pečetích ukázat jako antikrista ve čtyřech vývojových stádiích a zařadit souběžně k církvi.

V 5. pečeti ukázal, že se jedná o židovské mučedníky, kteří volali o pomstu. Bratr Branham v té souvislosti zmiňuje dokonce Adolfa Eichmanna, který byl hlavně odpovědný za vraždy 6 milionů Židů v holocaustu.

Také šestou pečeť (Zj.6:12-17) ten prorok správně zařadil, totiž do času soužení, neboť pak započne ten Den Páně, slunce ztratí svůj svit a měsíc se obrátí v krev (Joel.2:31; Sk.2:20).

Ve Zj.7:1-8 se jedná o 144 000 Židů z 12 kmenů Izraele, kteří pak budou zapečetěni. Od verše 9 až 17 je ukázán nesčíslný zástup ze všech národů a jazyků těch, kteří přicházejí z velkého soužení a svá roucha vyprali v krvi Beránka.

Při oznámení sedmé pečeti v 8. kapitole se zjevuje sedm andělů soudu před trůnem Božím, kterým je dáno sedm pozounů, aby soudy na zemi prolomily. V kapitole 8 a 9 vidíme, co se během šesti pozounů děje na zemi. V kapitole 10 Anděl Smlouvy s přísahou oznamuje, co se stane, když ten sedmý anděl soudu bude troubit na pozoun: „… dokonáno bude to tajemství Boží…“

Předpověď ze Zj.10:7 nalézá naplnění ve Zj.11:15 začátkem království: „A sedmý anděl zatroubil, i staly se hlasy veliké v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků.“

11. června 2017 jsme si ve velkém mezinárodním shromáždění v Bruselu připomínali poslání bratra Branhama z 11. června 1933.

12. června 2017 jsem si vzpomněl na rozhovor s bratrem Branhamem 12. června 1958 v Dallasu, Texasu. Na závěr rozhovoru řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“

Po našem rozhovoru v Dallasu přímo na začátku svého kázání „Chtěli bychom vidět Ježíše“ bratr Branham řekl: „Právě předtím mě objal jeden muž z Německa. Tam jsme měli v průměru deset tisíc obrácení každého večera, padesát tisíc celkem.“ Během kázání mluvil také o nadpřirozeném světle, které bylo vyfotografováno na různých místech, řekl: „Je zde jeden muž z Německa. On tam byl, když to třikrát zachytila německá kamera.“ Snímek z toho shromáždění kazatelů se světlem nad bratrem Branhamem je možné vidět na internetu. Ano, byl jsem očitým svědkem jeho zvláštní služby.

Protože s tím pověřením z 11. června 1933 byla udělána závažná změna, má zde být ještě jednou citováno přesné znění a pro srovnání také pozměněná verze.

Originál: „Tak jako Jan Křtitel byl předeslán prvnímu Kristovu příchodu, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému příchodu Krista.“

Tak jak to ten hlas mluvil z nadpřirozeného mraku, tak to bratr Branham 55krát opakoval. A aby to brali všichni vyvolení vážně a věřili tomu, zdůraznil 10. února 1960 a ještě několikrát: „Ne že bych já byl ten předchůdce, nýbrž ta zvěst bude předchůdce.“

Žel, již záhy po jeho odchodu bylo dále dáváno zkrácené znění: „Tak jako Jan Křtitel předešel prvnímu Kristovu příchodu, tak ty předejdeš druhému Kristovu příchodu.“ To hlavní slovo „zvěst“ v tom schází. Tady musí být znovu zdůrazněno, že nikdo nemá právo měnit přesné znění toho poslání.

7. května 1946 mu bylo řečeno nebeským poslem: „Neboj se. Byl jsem k tobě poslán z přítomnosti Boží, abych ti řekl, že tvé narození a zvláštní život měly odkazovat na to, že ti bude dán dar božského uzdravování pro národy světa.“ To nám připomíná Luk.1:19, kde anděl Zachariášovi oznámil narození a službu Jana Křtitele: „Já jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval…“

Obě poslání bratra Branhama musí být biblicky zařazena: První bylo spojeno se zvěstí, která druhému příchodu Krista předcházela; to druhé bylo spojeno s jeho evangelizační službou. Obě pověření muž Bohem poslaný vykonal. Vyzbrojený plnou Boží mocí a darem uzdravování bratr Branham procestoval kontinenty a kázal v evangelizacích v různých zemích. Tak jako ve službě našeho Spasitele, tak také ve shromážděních bratra Branhama se stávala spontánní uzdravení: slepí byli vidoucí, chromí mohli chodit, hluší mohli slyšet. Tak začalo roku 1946 celosvětové uzdravovací probuzení. Alespoň 280krát se před modlitbou za nemocné odvolal na to, co náš Pán v Jan.5:19 řekl: „Nemůže Syn sám od sebe nic činit, jediné což vidí, že Otec činí.“ Také on viděl ve vidění, co Bůh bude činit, mohl to každému v modlitební řadě říci a potvrdit tím TAK PRAVÍ PÁN. To jsem v těch shromážděních osobně prožil.

Bůh to tak vedl, že od začátku jsem všechno, co k radě Boží náleží, zařadil do Bible. Mým absolutem od začátku bylo a na věky zůstane psané Boží Slovo. Pán sám mě pověřil zvěstovat Slovo Boží tak, jak je napsané. U té zvěsti se jedná jedině o biblické zvěstování, které musí být absolutně bez chyby, absolutně bez vady.

28. listopadu 1963 řekl bratr Branham: „Slovo nesmíte nikdy opustit. Musíte zůstat přesně v souladu se Slovem, jak je napsáno. Nepřidávejte žádný vlastní výklad. Řekněte to přesně tak, jak je to psáno. To je Boží Slovo, to je Bůh. Bůh a Jeho Slovo je totéž, prostě to stejné.“

Ještě 19. září 1965 v jednom kázání zdůraznil: „Nesmíte nikdy něco přijmout, jedině že by to bylo přesně ve Slově Božím napsáno. Musíte zůstávat přesně v souladu se Slovem.“

Žel, vedle pokračování zvěstování čistého Slova podle Božího pověření, se hned vyskytly také různé výklady. Bratřím, kteří se odvolávali na bratra Branhama, se podařilo učinit věrohodnými vlastní výklady a učedníky obrátili k svému následování (Sk.20:30). Výroky proroka jsou vykládány a přednášeny jako učení. Takže stále vznikaly nové skupiny. Já jsem se ani jednou nezúčastnil nějakých diskuzí o citátech; ty vyvolávají jen rozštěpení (Řím.16:17).

Tragické není to, co bratr Branham – někdy těžce srozumitelného – řekl, nýbrž co ti bratři z toho dělají (2.Petr.3:16). Samotně co řekl bratr Branham v kázání „Vytržení“, je špatně vykládáno, jakoby Pán sestupoval již v tom volání k probuzení. Volání k probuzení v 1.Tes.4 se vztahuje na vzkříšení těch zesnulých v Kristu, ne na ty nyní žijící. Všechno se stane při Jeho návratu přesně tak, jak je to ve 4. kapitole od verše 13 až 18 předpověděno: „… Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, shlasem archanděla a stroubou Boží sestoupí s nebe, amrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří…“ (v.16-17). Viz také 1.Kor.15:45-58.

Volání k probuzení, které nyní skrze zvěst zaznívá k těm žijícím, stojí v Mat.25: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu!“ Všechny panny slyší to volání a jdou naproti Ženichovi.

V Mat.13 je podobenství o rozsévači, který rozséval dobré semeno na svém poli. Náš Spasitel řekl v tom podobenství: „Když pak lidé spali, přišel nepřítel jeho a nasel koukole mezi pšenici a odešel.“ (Mat.13:25) Svým učedníkům to podobenství vysvětlil následovně: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka. A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.“

Tak se to stalo v našem čase: Nejprve je zaseto jako dobré semeno slovo Boží. Potom se zdařilo nepříteli zasít mezi pšenici své semeno skrze výklady. To se stalo, když ty panny byly unavené a upadly do duchovního spánku. Ale pšenice zůstává pšenicí a plevel zůstane rovněž tím, čím je. S těmi dvěma semeny se to vrací na Kaina a Ábele: Jeden nenáviděl, druhý byl nenáviděn. „Ale kdo nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho.“ (1.Jan.2:7-15) Může být řečeno: Kdo nemá Kaina za bratra, nemůže být Ábelem.

Sem ale také patří napomenutí: „Každý, kdo slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho.“ (Mat.13:19) Je důležité, abychom každému slovu věřili a rozuměli mu, jinak to ten nepřítel ukradne a zaseje svůj výklad. Učedníků se Pán ptal: „Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.“ (Mat.13:51)

Kdo může dnes opravdově tím „Ano“ odpovědět? Kdo správně porozuměl všemu, co bylo v pověření Božím ze Slova Božího kázáno a psáno? Čí oči a uši budou požehnané. Zjevně usnuly všechny panny, které čekaly na příchod Ženicha. Všechny se probudily; ale jen ty moudré usnuly se semenem Slova a s ním se probudily. Protože měly sebou olej ve džbánu a mohly z něj plnost Ducha čerpat, byly připraveny a vejdou na svatební oslavu. Ty bláznivé se nechaly skrze výklady nepřítele oklamat (2.Kor.11:3-4) a zůstanou stát před zavřenými dveřmi a budou klepat (Mat.25:11-13).

S ohledem na Jeho příchod nás Pán důrazně napomíná k bdělosti: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu (podle něm. př. Bible: „ve který den“) Pán váš přijíti má.“ (Mat.24:42)

„Nemešká Pán s naplněním slibů, (jako někteří za to mají, že obmeškává,) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všichni ku pokání se obrátili.“ (2.Petr-3:9)

Toto místo Písma jednoznačně odporuje bludnému učení, že čas milosti pominul a krev již není na trůnu milosti. Ještě je čas milosti, ještě volá Pán k pokání a ven ze všeho duchovního zmatku! Stále ještě žijeme, díky Bohu, ve dni spásy (2.Kor.6:2). Ti bludaři, kteří své vlastní výklady staví nad to, co bratr Branham kázal, nacházejí sluch jen u bláznivých panen. Ještě jednou musí být řečeno s důrazem: Nechte všechno, jak a kdy to bylo řečeno! K tomu psanému Slovu nic nepřidávejte!

Bratr Branham pod vedením Ducha svatého zjevil všechna skrytá tajemství. Jeho jedinečná služba je ukončena. Díky Bohu za to. Jemu bylo opravdu všechno, co náleží ke spásnému Božímu plánu zjeveno: božství, křest, Večeře Páně, co se skutečně stalo v zahradě Eden při pádu do hříchu; celé Zjevení, také o sedmi pečetích, mu bylo darováno.

Mocné prožití 28. února 1963, když se zjevil ten nadpřirozený mrak a sedm mocných hromů doprovázených silným zemětřesením otřáslo celým okolím Sunset Mountain mělo pro bratra Branhama vzhledem k otevření sedmi pečetí zvláštní význam. Proto se stále znovu na těchto sedm hromů odvolával. Sedm hromů ze Zj.10:3 promluví, až když Pán sestoupí jako Anděl Smlouvy obklopený duhou.

Nic z toho, co stojí v těch Pečetích, se během kázání bratra Branhama v březnu 1963 opravdu nestalo. V březnu 1963 Beránek ten trůn neopustil, krev Nové smlouvy nebyla z trůnu milosti ve Svatyni svatých odňata. Bratr Branham opakoval jedině, co apoštol Jan na ostrově Patmos viděl a napsal, a potom kázal, co mu o tom bylo zjeveno.

Tak mohl ty jezdce jedoucí na čtyřech různých koních v prvních čtyřech pečetích ukázat jako antikrista ve čtyřech vývojových stádiích a zařadit souběžně k církvi.

V 5. pečeti ukázal, že se jedná o židovské mučedníky, kteří volali o pomstu. Bratr Branham v té souvislosti zmiňuje dokonce Adolfa Eichmanna, který byl hlavně odpovědný za vraždy 6 milionů Židů v holocaustu.

Také šestou pečeť (Zj.6:12-17) ten prorok správně zařadil, totiž do času soužení, neboť pak započne ten Den Páně, slunce ztratí svůj svit a měsíc se obrátí v krev (Joel.2:31; Sk.2:20).

Ve Zj.7:1-8 se jedná o 144 000 Židů z 12 kmenů Izraele, kteří pak budou zapečetěni. Od verše 9 až 17 je ukázán nesčíslný zástup ze všech národů a jazyků těch, kteří přicházejí z velkého soužení a svá roucha vyprali v krvi Beránka.

Při oznámení sedmé pečeti v 8. kapitole se zjevuje sedm andělů soudu před trůnem Božím, kterým je dáno sedm pozounů, aby soudy na zemi prolomily. V kapitole 8 a 9 vidíme, co se během šesti pozounů děje na zemi. V kapitole 10 Anděl Smlouvy s přísahou oznamuje, co se stane, když ten sedmý anděl soudu bude troubit na pozoun: „… dokonáno bude to tajemství Boží…“

Předpověď ze Zj.10:7 nalézá naplnění ve Zj.11:15 začátkem království: „A sedmý anděl zatroubil, i staly se hlasy veliké v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků.“