V neděli 2. dubna 2017 uběhlo 55 let od doby, co mě ten věrný Pán ze Své vůle povolal podle Svého spásného plánu. Pavel svědčil o svém povolání třikrát: ve Sk.9, Sk.22 a Sk.26. Bratr Branham také o svém povolání svědčil často. Kdo nalezl milost u Boha, uvěřil; kdo ne, prošel kolem toho. Totéž se děje nyní.

Apoštol Pavel se představil takto: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k kázání evangelium Božího“ (Řím.1:1). Také apoštol Jakub se představil jako služebník: „Já, Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník …“ (Jak.1:1). Stejně tak to učinil apoštol Petr: „Já, Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista“ (2.Petr.1:1). Věrný služebník dělá všechno přesně podle odkazu svého Pána tak, jak mu to jeho Pán přikázal.

V různých Oběžných dopisech jsem psal také o dalších prožitích, která jsou v přímém spojení ke službě, kterou mě Spasitel osobně pověřil. ON mě opakovaně oslovil jako „Můj služebníku“ a mohu popsat každé místo, kde a kdy se to stalo. Nebyl to ani jednou sen, pokaždé jsem byl v bdělém stavu. Tak jako Pavel i já mohu před Bohem a lidmi říci: „I stalo se …“ (Sk.22:6). Kdo může pochopit, co to znamená, slyšet ten vše pronikající hlas Pána, a odpovědnost, když člověk dostane přímé příkazy?

Krefeld: Mé svědectví o mém mocném prožití 2. dubna 1962 jste již před lety slyšeli. Při rozednění jsem slyšel mocný hlas Páně: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne. JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo.“ Odpověděl jsem: „Milovaný Pane, oni na mne nebudou slyšet …“ Jeho odpověď byla: „Můj služebníku, přijde čas, kdy na tebe budou slyšet. Obstarejte si jídlo a potraviny, neboť nastane veliký hlad. Potom budeš stát uprostřed lidu a rozdávat pokrm …“ a následovaly podrobnosti, které jsem měl dodržet. Ty dvě poslední věci, které mi Pán přikázal jsou: „Můj služebníku, nezakládej lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník, neboť to je znamení denominace …“ Jsem přesvědčen o tom, že lokální sbory jsou biblické, ale není můj úkol v jiných městech a zemích zakládat sbory. I když u nás jako i ve všech sborech je zvykem zpívat ze zpěvníku, nesmím vydat vlastní zpěvník. Následoval jsem přesně tomu, co Pán řekl.

Marseille, Francie: „Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4, neboť Já chci s tebou mluvit …“ V předvečer jsem byl tázán, co je těch sedm hromů ze Zjevení 10. Na to jsem neměl žádnou odpověď. Druhého jitra mi dal Pán sám odpověď skrze Svaté Písmo: „Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, žehrej, napomínej, ve vší tichosti a učení …“ (2.Tim.4.2). Potom jsem položil Bibli na stůl, pozdvihl své ruce a řekl: „Milovaný Pane, tak jistě, jak jsi mi přikázal číst tento text, tak jisté je, že to, co mluvilo těch sedm hromů, není jako Boží slovo sepsáno. Proto o tom nemůže být kázáno.“ To je TAK PRAVÍ PÁN. Praví služebníci Ježíše Krista jsou Bohem samotným zavázáni kázat jen to, co je psáno (Zj.1:1-3), a nesmějí z toho psaného nic ubrat a nic k tomu přidávat (Zj.22:18-20). Sedm hromů ze Zj.10 teprve zazní, až Pán jako Anděl smlouvy sestoupí a postaví Své nohy na zemi a moře.

Krefeld: Vidění s pšeničným polem a kombajnem bylo mimořádné. Kolik rouhání bylo o tomto prožití! Jeden bratr před mnohými lety dokonce napsal brožuru s titulem „Zákony kombajnu“. V ní jsem byl označen za antikrista, svůdce apod. a velice zesměšňován. Dávám před Boží tváří dále jen to, co jsem viděl a slyšel. Byl jsem v Duchu přenesen k velikému přezrálému, pšeničnému poli a viděl jsem, jak se plné klasy, které byly již sluncem sežehnuté, všechny stejně naklonily. Vím, že v celém čase milosti bylo to Slovo jako semeno zaseto, a to v každém období církve, a vzejde z toho sklizeň duší přemožitelů. Ale Písmo také mluví o tom, co se stane přímo na konci, že pšenice bude sklizena do nebeských stodol (Mat.3:12). Bylo mi nápadné, že na celém pšeničném poli nebyly vidět žádné bodláky a já jsem věděl v Duchu, že ten plevel již byl vytrhán, jak je psáno: „Vytrhejte nejprve koukol a svažte jej v snopky k spálení …“ (Mat.13:30). Potom jsem se díval vlevo a viděl úplně nový kombajn. V tom okamžiku řekl Pán mocným hlasem: „Můj služebníku, ten kombajn je určen pro tebe, neboť ty sklidíš tu úrodu …“ Hned jsem šel a nastoupil na kombajn. Ale velice se setmělo, jakoby probíhal boj v těch vířících mracích. A já jsem řekl: „Věrný Pane, je pozdě; tu žeň již nemohu sklidit: soudy přicházejí na zem.“ V dalším okamžiku proniklo vší silou slunce a otvorem v mracích zasáhlo pšeničné pole. Okamžitě jsem pohnul pákami a začal sklízet. A jakmile jsem dokončil sklizeň, velice se setmělo a již jsem slyšel jen rachot a hromy.

Krefeld: „Můj služebníku, odřekni cestu do Indie!“ To jsem udělal, až když mi to Pán přikázal podruhé. Přinesl jsem si domů letenky z cestovní kanceláře, a v pátek v říjnu 1976 jsem měl odletět. Letoun, jímž jsem měl letět z Bombaje do Madrasu, začal při startu hořet, havaroval a všech 96 pasažérů přišlo o život. Mé jméno bylo na seznamu cestujících — to potvrdilo ministerstvo zahraničí telefonátem —, ale můj čas k odchodu domů ještě nepřišel.

Edmonton, Kanada: „Můj služebníku, Já jsem tě podle Mat.24:45-47 povolal, abys ten pravý pokrm rozdával.“ To byla odpověď pro mne z úst Pána poté, co se mě den předtím bratr Bablitz ptal, jestli je má služba také jako služba bratra Branhama zaznamenána v Bibli.Až do té doby jsem to sám nevěděl. Ó, ta Boží věrnost! Amen. Bratr Branham mi přece 3. prosince 1962 řekl: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš ten zbytek.“

Krefeld: „Můj služebníku, když započne poslední působení, budu zase s tebou mluvit. Potom bude Můj Duch v tobě posvěcen …“ Při tom byl také zmíněn Curych. Pevně se držím toho, že Bůh sám učiní na konci krátké a mocné dílo, na kterém budeme mít účast: „Neboť Pán dokonale a rychle, ránu za ranou, provede své slovo na zemi“ (Řím.9:28).

Krefeld: „Můj služebníku, až se hranice otevřou, budu volat Nevěstu z východoevropských zemí …“ V tom vidění jsem se nacházel ve velkém slavnostním sále na podiu. Dovnitř vcházelo množství lidí a usedali. Potom jsem viděl, že všude ještě byly prázdné židle. V dalším okamžiku zazněl hlas Pána zprava shora od lustru, pod kterým jsem stál: „Můj služebníku, když se to bude dít, pak je Můj příchod velice blízko!“ Potom jsem viděl, jak spořádaně vcházely ty jednotlivé skupiny z východoevropských zemí. Vedoucí bratr každé skupiny mě pozdravil a šel se všemi dále do sálu. Poté, co poslední skupina vešla, díval jsem se přes sál: všechny židle byly obsazeny. Toto vidění jsem měl 13 let před pádem Berlínské zdi roku 1989 a před otevřením východních hranic. Tehdy, roku 1976, nikdo nepomyslel na to, že se východní blok rozpadne a dojde ke sjednocení Německa a Evropy.

Krefeld: „Můj služebníku, jdi na sousední pozemek, posvěť mi jej a stav na něm …“ Ten pozemek vedle naší modlitebny byl za druhé světové války zajateckým táborem a ještě od našeho pozemku oddělen 2,30 m vysokým plotem. Prošel jsem na ten pozemek úzkou brankou, která vede k nákupnímu centru, poklekl v tom porostu a posvětil jsem jej Bohu nebe pro Jeho církev na zemi. Dnes se tu nacházejí misijní budovy, tiskárna, kancelář, vydavatelství a bazén ke křtu.

Krefeld: „Můj služebníku, jdi k R.T., vezmi sebou starší a čti mu slovo, které řekl prorok Izaiáš Ezechiášovi. On má být uzdraven (Iz.38).“ Bratr Russ, bratr Schmidt a já jsme učinili, co Pán přikázal, a Bůh potvrdil Své slovo divem uzdravení!

Krefeld: „Můj služebníku, jdi tam a řekni to slovo, neboť ta věřící žena nesmí být zahanbena před svým nevěřícím mužem.“ Jedna drahá sestra jela přes 300 kilometrů do shromáždění úplně novým autem; ale když se chtěla vrátit, vůz nenastartoval — ani poté, co odborníci z řad našich bratrů a dokonce z ADAC o to usilovali. Právě jsem procházel modlitebnou, když ten hlas Páně zazněl. Nikdo si neumí představit, jakou jistotu, jaký absolut to přináší, když zazní slovo z úst Pána! Šel jsem ven — někteří bratři byli ještě nablízku, setkal jsem se s tou sestrou a řekl: „Jdi, nastartuj to auto, neboť tak mluvil Pán.“ Ta sestra namítala: „Ale už všechno zkoušeli …“ Přerušil jsem ji: „Nemluv, jdi a udělej, co ti bylo řečeno ve jménu Pána!“ Bylo to vysloveno a učiněno: Auto nastartovalo při prvním startu a ona tím autem dojela bez další příhody domů! Dalšího jitra auto nenastartovalo a muselo být odtaženo do servisu. Tam se zjistilo, že benzinové čerpadlo bylo vadné, takže muselo být vyměněno.

Krefeld: V sobotu 18. listopadu 1978 ke mně mluvil Pán kolem 10 hodiny dopoledne v kanceláři misijního centra. „Můj služebníku, zkoumej ve Skutcích apoštolů, jestli byl do služby nějaký muž povolán se svou ženou.“ Vzal jsem Bibli, četl jsem Skutky apoštolů a rychle zjistil, že i ti, kteří pečovali o chudé, byli povoláni bez svých žen. Touto výzvou bylo Bohem samým proroctví, které vyšlo v květnu 1976, že mám posvětit ke službě manžele – a pod dojmem, že je to TAK PRAVÍ PÁN, jsem to také učinil – odhaleno jako falešné.

Krefeld: V prosinci 1980 mě na misijní cestě po Africe v Akře, v Ghaně během noci čtyřikrát štípl komár. Po návratu jsem byl odvezen 1. ledna 1981 do nemocnice, kde diagnostikovali tropickou malárii v pokročilém stádiu. Po třech dnech jsem zaslechl, co řekl primář Prof. Dr. Becker svým asistentům: „Je příliš pozdě. Je příliš pozdě, tady už nic nepomůže; žádný lék, ani transfuze.“ Mohl jsem ještě slyšet, ale k mluvení jsem byl příliš zesláblý. Poznal jsem, že se přiblížil konec, a moje jediná otázka byla: „Pane, můj Spasiteli, jak stojím před Tebou?“ Potom jsem byl vzat z těla, přesazen pod modré nebe a viděl jsem nespočetný, bíle oděný zástup. Všichni byli v rozkvětu mládí (Job.33:25). Nápadné byly rozdílné barvy vlasů. Všechny sestry měly dlouhé, volně spuštěné vlasy. Majestátně jsme stoupali stále výše. Potom jsem viděl něco jako horizontální dělící linii, jak se zjevuje při východu slunce nad oblaky. Věděl jsem v Duchu, že potom se setkáme s Pánem ve vzduchu. Proto jsem se díval nahoru a viděl to Svaté město. Vlny blaha pronikaly mé nebeské tělo. Věděl jsem, že to je vytržení. Bylo to veliké zklamání, když jsem se zase vrátil do svého pozemského těla.

Krefeld: „Můj služebníku, shromáždi Mi Můj lid, všechny, kteří se Mnou učinili smlouvu při oběti. JÁ jim dám slyšet Svá slova …“ Později jsem nalezl biblická místa, která vyjadřují totéž: 5.Moj.4:10: „Shromáždi mi lid, ať jim předložím slova má …“ a Ž.50:5-6: „Shromažďte mi svaté mé, kteří smlouvu se mnou učinili při oběti. I budou vypravovat nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest.“ Boží lid, ta pravá církev Nové Smlouvy je nyní shromažďována, aby slyšela Boží slova. Musíme přijmout, co nám Bůh skrze uzavření novozákonní smlouvy daroval: „Nebo to jest krev má nové smlouvy, která za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.“ (Mat.26:28). Kdo nyní patří k lidu Božímu, ten přijde, aby slyšel Boží slova. Všichni ostatní půjdou dále po vlastních cestách. Naplňuje se Písmo: „Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“ (Jan.8:47).

Varna, Bulharsko: Na misijní cestě jsem 15. července 1999 byl kolem poledne vzat mimo tělo vzhůru do ráje. Viděl jsem oslnivé světlo složené z duhových barev, harmonicky se pohybující. Věděl jsem v Duchu, že trůn byl výše po mé pravici, neboť odtamtud přišlo více v ohni se zjevující světlo. Nalevo zpíval sbor mužů s pozdviženýma rukama v německém jazyku slova ze Žalmu 34: „Vojensky se klade anděl Páně okolo těch, kteří se ho bojí, a zastává jich. Okuste a vizte, jak dobrý jest Pán. Blahoslavený člověk, který doufá v něho.“ Bratr Branham 68krát řekl: „Anděl Páně je zde na pódiu.“ To byla ta přítomnost Páně v nadpřirozeném oblaku.

Všechno je milost: povolání, poslání a s tím spojená prožití. Nadále platí, že ta zvěst musí předejít druhému Kristovu příchodu. Tak to bratr Branham 17krát řekl a nic nemůže zrušit to, co bylo rozhodnuto před založením světa ve spásném Božím plánu: „Který oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, co se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, co mi se líbí, činím“ (Iz.46:10).

Na základě božského předurčení jsem směl to dějinněspásné pověření vykonávat do dnešního dne. Věrný tomu, co mi Pán 2. dubna 1962 přikázal, jsem již letech 1966/67, krátce po odchodu bratra Branhama, uspořádal shromáždění v pěti zemích a v 25 městech západní Evropy. Od roku 1968 jsem projel také země východní Evropy přes Moskvu, Ural a Sibiř. Další země a kontinenty následovaly. Jezdil jsem od města k městu, od země do země, létal od kontinentu ke kontinentu a zvěstoval Slovo, jak mi Pán 2. dubna 1962 přikázal — dokonce v Káhiře, Damašku, Alepo a Bejrútu.

Také v Kanadě, USA, Latinské Americe, Africe, Asii, Austrálii a Novém Zélandu, dokonce v Pekingu, kde jsem byl počátkem osmdesátých let přijat jako státní host, jsem Boží slovo učil a zvěstoval tu zvěst. Věrný Pán daroval ke každé cestě milost a dal Své požehnání. Beru Jeho pověření, které bratr Branham 3. prosince 1962 před svědky potvrdil, velice vážně: rozdávám duchovnípokrm a zvěstuji věčně platné Boží Slovo, kdekoliv se naskytne příležitost.

V těch 55 letech od onoho mocného prožití 2. dubna 1962 jsem mohl z části opakovaně navštívit 160 zemí a tam kázat v 650 městech. Na každoměsíčních misijních cestách jsem během toho celého času nalétal více než 10 milionů letových mil. Nikdy nezůstávám na jednom místě déle než jeden až dva dny nejvýše pro dvě až tři shromáždění, potom jedu dále k dalšímu městu, aby byla zvěstována poslední zvěst v Božím pověření, dokud ti poslední předurčení nebudou vyvoláni. Skrze TV vysílání jsou také ty země dosaženy, které jsem sám ještě nemohl navštívit. Tak je evangelium kázáno až do konce celé Země na svědectví všem národům (Mat.24:14) a zvěstuje se těm vyvoleným k vyvolání (2.Kor.6:14-18), a potom přijde konec; to Pán řekl.

Ve všech těch letech jsme také zde v misijním centru měli požehnaná shromáždění. I když se satan pokusil roku 1979 mě a i důvěru v Boží povolání, církev a to dílo úplně zničit pomluvami a urážkami, tak to s Boží pomocí pokračovalo, jak Pán již u Iz.54:17 řekl: „Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se, a každý jazyk, povstávající proti tobě na soudu, potupíš. To jest dědictví služebníků Pána, a spravedlnost jejich ode mne, praví Pán.“

Opravdově věřící slovo našeho Pána přijali do srdce: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych Já poslal, Mne přijímá; a kdo Mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20) a zůstali věrní. Žel se také plní: „Ale ne všichni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu?“ (Řím.10:16). Musel jsem pochopit, že služebníkovi se nedaří jinak než jeho Pánu a jiným Božím služebníkům, zejména Jobovi a jeho rodině. Apoštol Jakub píše: „Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; (Job.42:10) nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý“ (Jak.5:11). Jako Job tak i církev dožije dvojnásobně navrácení. Na věky platí, co Pán řekl o církvi: „… a brány pekelné nepřemohou ji.“ (Mat.16:18).

K našim mezinárodním shromážděním, která se konají každý měsíc, přišli již bratři a sestry z celého světa. Také se mezitím přes internet připojuje více než 1700 domácích kruhů a celé sbory ve více než 170 zemích. Všemohoucí Bůh se postaral o všechny náležitosti: o starší, o diákony, o zpěváky a hráče na nástroje, které obohacují naše bohoslužby; o sourozence, kteří ovládají více jazyků, takže bohoslužby, a také brožury se mohou překládat do 15 jazyků; o zdatné spolupracovníky v technice, v tiskárně a zasilatelství. Od počátku jsme mohli všechny brožury knihy, CD a DVD zdarma rozesílat do celého světa, neboť Bůh bratry i sestry řídil, aby podporovali mezinárodní misijní dílo. ON nic neopomněl. JEMU za to buď dík.

Brzy očekáváme závěrečné Boží působení mezi těmi Jeho, jako je psáno v Jak.5:7-8: „A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť. Buďte i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich; neboť se přibližuje příští (návrat) Páně.“ Blaze všem, kteří se nyní podílejí na tom, co Bůh přítomně činí!

V neděli 2. dubna 2017 uběhlo 55 let od doby, co mě ten věrný Pán ze Své vůle povolal podle Svého spásného plánu. Pavel svědčil o svém povolání třikrát: ve Sk.9, Sk.22 a Sk.26. Bratr Branham také o svém povolání svědčil často. Kdo nalezl milost u Boha, uvěřil; kdo ne, prošel kolem toho. Totéž se děje nyní.

Apoštol Pavel se představil takto: „Já, Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k kázání evangelium Božího“ (Řím.1:1). Také apoštol Jakub se představil jako služebník: „Já, Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník …“ (Jak.1:1). Stejně tak to učinil apoštol Petr: „Já, Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista“ (2.Petr.1:1). Věrný služebník dělá všechno přesně podle odkazu svého Pána tak, jak mu to jeho Pán přikázal.

V různých Oběžných dopisech jsem psal také o dalších prožitích, která jsou v přímém spojení ke službě, kterou mě Spasitel osobně pověřil. ON mě opakovaně oslovil jako „Můj služebníku“ a mohu popsat každé místo, kde a kdy se to stalo. Nebyl to ani jednou sen, pokaždé jsem byl v bdělém stavu. Tak jako Pavel i já mohu před Bohem a lidmi říci: „I stalo se …“ (Sk.22:6). Kdo může pochopit, co to znamená, slyšet ten vše pronikající hlas Pána, a odpovědnost, když člověk dostane přímé příkazy?

Krefeld: Mé svědectví o mém mocném prožití 2. dubna 1962 jste již před lety slyšeli. Při rozednění jsem slyšel mocný hlas Páně: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne. JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo.“ Odpověděl jsem: „Milovaný Pane, oni na mne nebudou slyšet …“ Jeho odpověď byla: „Můj služebníku, přijde čas, kdy na tebe budou slyšet. Obstarejte si jídlo a potraviny, neboť nastane veliký hlad. Potom budeš stát uprostřed lidu a rozdávat pokrm …“ a následovaly podrobnosti, které jsem měl dodržet. Ty dvě poslední věci, které mi Pán přikázal jsou: „Můj služebníku, nezakládej lokální sbory a nevydávej žádný zpěvník, neboť to je znamení denominace …“ Jsem přesvědčen o tom, že lokální sbory jsou biblické, ale není můj úkol v jiných městech a zemích zakládat sbory. I když u nás jako i ve všech sborech je zvykem zpívat ze zpěvníku, nesmím vydat vlastní zpěvník. Následoval jsem přesně tomu, co Pán řekl.

Marseille, Francie: „Můj služebníku, vstaň a čti 2.Tim.4, neboť Já chci s tebou mluvit …“ V předvečer jsem byl tázán, co je těch sedm hromů ze Zjevení 10. Na to jsem neměl žádnou odpověď. Druhého jitra mi dal Pán sám odpověď skrze Svaté Písmo: „Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, žehrej, napomínej, ve vší tichosti a učení …“ (2.Tim.4.2). Potom jsem položil Bibli na stůl, pozdvihl své ruce a řekl: „Milovaný Pane, tak jistě, jak jsi mi přikázal číst tento text, tak jisté je, že to, co mluvilo těch sedm hromů, není jako Boží slovo sepsáno. Proto o tom nemůže být kázáno.“ To je TAK PRAVÍ PÁN. Praví služebníci Ježíše Krista jsou Bohem samotným zavázáni kázat jen to, co je psáno (Zj.1:1-3), a nesmějí z toho psaného nic ubrat a nic k tomu přidávat (Zj.22:18-20). Sedm hromů ze Zj.10 teprve zazní, až Pán jako Anděl smlouvy sestoupí a postaví Své nohy na zemi a moře.

Krefeld: Vidění s pšeničným polem a kombajnem bylo mimořádné. Kolik rouhání bylo o tomto prožití! Jeden bratr před mnohými lety dokonce napsal brožuru s titulem „Zákony kombajnu“. V ní jsem byl označen za antikrista, svůdce apod. a velice zesměšňován. Dávám před Boží tváří dále jen to, co jsem viděl a slyšel. Byl jsem v Duchu přenesen k velikému přezrálému, pšeničnému poli a viděl jsem, jak se plné klasy, které byly již sluncem sežehnuté, všechny stejně naklonily. Vím, že v celém čase milosti bylo to Slovo jako semeno zaseto, a to v každém období církve, a vzejde z toho sklizeň duší přemožitelů. Ale Písmo také mluví o tom, co se stane přímo na konci, že pšenice bude sklizena do nebeských stodol (Mat.3:12). Bylo mi nápadné, že na celém pšeničném poli nebyly vidět žádné bodláky a já jsem věděl v Duchu, že ten plevel již byl vytrhán, jak je psáno: „Vytrhejte nejprve koukol a svažte jej v snopky k spálení …“ (Mat.13:30). Potom jsem se díval vlevo a viděl úplně nový kombajn. V tom okamžiku řekl Pán mocným hlasem: „Můj služebníku, ten kombajn je určen pro tebe, neboť ty sklidíš tu úrodu …“ Hned jsem šel a nastoupil na kombajn. Ale velice se setmělo, jakoby probíhal boj v těch vířících mracích. A já jsem řekl: „Věrný Pane, je pozdě; tu žeň již nemohu sklidit: soudy přicházejí na zem.“ V dalším okamžiku proniklo vší silou slunce a otvorem v mracích zasáhlo pšeničné pole. Okamžitě jsem pohnul pákami a začal sklízet. A jakmile jsem dokončil sklizeň, velice se setmělo a již jsem slyšel jen rachot a hromy.

Krefeld: „Můj služebníku, odřekni cestu do Indie!“ To jsem udělal, až když mi to Pán přikázal podruhé. Přinesl jsem si domů letenky z cestovní kanceláře, a v pátek v říjnu 1976 jsem měl odletět. Letoun, jímž jsem měl letět z Bombaje do Madrasu, začal při startu hořet, havaroval a všech 96 pasažérů přišlo o život. Mé jméno bylo na seznamu cestujících — to potvrdilo ministerstvo zahraničí telefonátem —, ale můj čas k odchodu domů ještě nepřišel.

Edmonton, Kanada: „Můj služebníku, Já jsem tě podle Mat.24:45-47 povolal, abys ten pravý pokrm rozdával.“ To byla odpověď pro mne z úst Pána poté, co se mě den předtím bratr Bablitz ptal, jestli je má služba také jako služba bratra Branhama zaznamenána v Bibli.  Až do té doby jsem to sám nevěděl. Ó, ta Boží věrnost! Amen. Bratr Branham mi přece 3. prosince 1962 řekl: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš ten zbytek.“

Krefeld: „Můj služebníku, když započne poslední působení, budu zase s tebou mluvit. Potom bude Můj Duch v tobě posvěcen …“ Při tom byl také zmíněn Curych. Pevně se držím toho, že Bůh sám učiní na konci krátké a mocné dílo, na kterém budeme mít účast: „Neboť Pán dokonale a rychle, ránu za ranou, provede své slovo na zemi“ (Řím.9:28).

Krefeld: „Můj služebníku, až se hranice otevřou, budu volat Nevěstu z východoevropských zemí …“ V tom vidění jsem se nacházel ve velkém slavnostním sále na podiu. Dovnitř vcházelo množství lidí a usedali. Potom jsem viděl, že všude ještě byly prázdné židle. V dalším okamžiku zazněl hlas Pána zprava shora od lustru, pod kterým jsem stál: „Můj služebníku, když se to bude dít, pak je Můj příchod velice blízko!“ Potom jsem viděl, jak spořádaně vcházely ty jednotlivé skupiny z východoevropských zemí. Vedoucí bratr každé skupiny mě pozdravil a šel se všemi dále do sálu. Poté, co poslední skupina vešla, díval jsem se přes sál: všechny židle byly obsazeny. Toto vidění jsem měl 13 let před pádem Berlínské zdi roku 1989 a před otevřením východních hranic. Tehdy, roku 1976, nikdo nepomyslel na to, že se východní blok rozpadne a dojde ke sjednocení Německa a Evropy.

Krefeld: „Můj služebníku, jdi na sousední pozemek, posvěť mi jej a stav na něm …“ Ten pozemek vedle naší modlitebny byl za druhé světové války zajateckým táborem a ještě od našeho pozemku oddělen 2,30 m vysokým plotem. Prošel jsem na ten pozemek úzkou brankou, která vede k nákupnímu centru, poklekl v tom porostu a posvětil jsem jej Bohu nebe pro Jeho církev na zemi. Dnes se tu nacházejí misijní budovy, tiskárna, kancelář, vydavatelství a bazén ke křtu.

Krefeld: „Můj služebníku, jdi k R.T., vezmi sebou starší a čti mu slovo, které řekl prorok Izaiáš Ezechiášovi. On má být uzdraven (Iz.38).“ Bratr Russ, bratr Schmidt a já jsme učinili, co Pán přikázal, a Bůh potvrdil Své slovo divem uzdravení!

Krefeld: „Můj služebníku, jdi tam a řekni to slovo, neboť ta věřící žena nesmí být zahanbena před svým nevěřícím mužem.“ Jedna drahá sestra jela přes 300 kilometrů do shromáždění úplně novým autem; ale když se chtěla vrátit, vůz nenastartoval — ani poté, co odborníci z řad našich bratrů a dokonce z ADAC o to usilovali. Právě jsem procházel modlitebnou, když ten hlas Páně zazněl. Nikdo si neumí představit, jakou jistotu, jaký absolut to přináší, když zazní slovo z úst Pána! Šel jsem ven — někteří bratři byli ještě nablízku, setkal jsem se s tou sestrou a řekl: „Jdi, nastartuj to auto, neboť tak mluvil Pán.“ Ta sestra namítala: „Ale už všechno zkoušeli …“ Přerušil jsem ji: „Nemluv, jdi a udělej, co ti bylo řečeno ve jménu Pána!“ Bylo to vysloveno a učiněno: Auto nastartovalo při prvním startu a ona tím autem dojela bez další příhody domů! Dalšího jitra auto nenastartovalo a muselo být odtaženo do servisu. Tam se zjistilo, že benzinové čerpadlo bylo vadné, takže muselo být vyměněno.

Krefeld: V sobotu 18. listopadu 1978 ke mně mluvil Pán kolem 10 hodiny dopoledne v kanceláři misijního centra. „Můj služebníku, zkoumej ve Skutcích apoštolů, jestli byl do služby nějaký muž povolán se svou ženou.“ Vzal jsem Bibli, četl jsem Skutky apoštolů a rychle zjistil, že i ti, kteří pečovali o chudé, byli povoláni bez svých žen. Touto výzvou bylo Bohem samým proroctví, které vyšlo v květnu 1976, že mám posvětit ke službě manžele – a pod dojmem, že je to TAK PRAVÍ PÁN, jsem to také učinil – odhaleno jako falešné.

Krefeld: V prosinci 1980 mě na misijní cestě po Africe v Akře, v Ghaně během noci čtyřikrát štípl komár. Po návratu jsem byl odvezen 1. ledna 1981 do nemocnice, kde diagnostikovali tropickou malárii v pokročilém stádiu. Po třech dnech jsem zaslechl, co řekl primář Prof. Dr. Becker svým asistentům: „Je příliš pozdě. Je příliš pozdě, tady už nic nepomůže; žádný lék, ani transfuze.“ Mohl jsem ještě slyšet, ale k mluvení jsem byl příliš zesláblý. Poznal jsem, že se přiblížil konec, a moje jediná otázka byla: „Pane, můj Spasiteli, jak stojím před Tebou?“ Potom jsem byl vzat z těla, přesazen pod modré nebe a viděl jsem nespočetný, bíle oděný zástup. Všichni byli v rozkvětu mládí (Job.33:25). Nápadné byly rozdílné barvy vlasů. Všechny sestry měly dlouhé, volně spuštěné vlasy. Majestátně jsme stoupali stále výše. Potom jsem viděl něco jako horizontální dělící linii, jak se zjevuje při východu slunce nad oblaky. Věděl jsem v Duchu, že potom se setkáme s Pánem ve vzduchu. Proto jsem se díval nahoru a viděl to Svaté město. Vlny blaha pronikaly mé nebeské tělo. Věděl jsem, že to je vytržení. Bylo to veliké zklamání, když jsem se zase vrátil do svého pozemského těla.

Krefeld: „Můj služebníku, shromáždi Mi Můj lid, všechny, kteří se Mnou učinili smlouvu při oběti. JÁ jim dám slyšet Svá slova …“ Později jsem nalezl biblická místa, která vyjadřují totéž: 5.Moj.4:10: „Shromáždi mi lid, ať jim předložím slova má …“ a Ž.50:5-6: „Shromažďte mi svaté mé, kteří smlouvu se mnou učinili při oběti. I budou vypravovat nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest.“ Boží lid, ta pravá církev Nové Smlouvy je nyní shromažďována, aby slyšela Boží slova. Musíme přijmout, co nám Bůh skrze uzavření novozákonní smlouvy daroval: „Nebo to jest krev má nové smlouvy, která za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.“ (Mat.26:28). Kdo nyní patří k lidu Božímu, ten přijde, aby slyšel Boží slova. Všichni ostatní půjdou dále po vlastních cestách. Naplňuje se Písmo: „Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“ (Jan.8:47).

Varna, Bulharsko: Na misijní cestě jsem 15. července 1999 byl kolem poledne vzat mimo tělo vzhůru do ráje. Viděl jsem oslnivé světlo složené z duhových barev, harmonicky se pohybující. Věděl jsem v Duchu, že trůn byl výše po mé pravici, neboť odtamtud přišlo více v ohni se zjevující světlo. Nalevo zpíval sbor mužů s pozdviženýma rukama v německém jazyku slova ze Žalmu 34: „Vojensky se klade anděl Páně okolo těch, kteří se ho bojí, a zastává jich. Okuste a vizte, jak dobrý jest Pán. Blahoslavený člověk, který doufá v něho.“ Bratr Branham 68krát řekl: „Anděl Páně je zde na pódiu.“ To byla ta přítomnost Páně v nadpřirozeném oblaku.

Všechno je milost: povolání, poslání a s tím spojená prožití. Nadále platí, že ta zvěst musí předejít druhému Kristovu příchodu. Tak to bratr Branham 17krát řekl a nic nemůže zrušit to, co bylo rozhodnuto před založením světa ve spásném Božím plánu: „Který oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, co se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, co mi se líbí, činím“ (Iz.46:10).

Na základě božského předurčení jsem směl to dějinněspásné pověření vykonávat do dnešního dne. Věrný tomu, co mi Pán 2. dubna 1962 přikázal, jsem již letech 1966/67, krátce po odchodu bratra Branhama, uspořádal shromáždění v pěti zemích a v 25 městech západní Evropy. Od roku 1968 jsem projel také země východní Evropy přes Moskvu, Ural a Sibiř. Další země a kontinenty následovaly. Jezdil jsem od města k městu, od země do země, létal od kontinentu ke kontinentu a zvěstoval Slovo, jak mi Pán 2. dubna 1962 přikázal — dokonce v Káhiře, Damašku, Alepo a Bejrútu.

Také v Kanadě, USA, Latinské Americe, Africe, Asii, Austrálii a Novém Zélandu, dokonce v Pekingu, kde jsem byl počátkem osmdesátých let přijat jako státní host, jsem Boží slovo učil a zvěstoval tu zvěst. Věrný Pán daroval ke každé cestě milost a dal Své požehnání. Beru Jeho pověření, které bratr Branham 3. prosince 1962 před svědky potvrdil, velice vážně: rozdávám duchovní  pokrm a zvěstuji věčně platné Boží Slovo, kdekoliv se naskytne příležitost.

V těch 55 letech od onoho mocného prožití 2. dubna 1962 jsem mohl z části opakovaně navštívit 160 zemí a tam kázat v 650 městech. Na každoměsíčních misijních cestách jsem během toho celého času nalétal více než 10 milionů letových mil. Nikdy nezůstávám na jednom místě déle než jeden až dva dny nejvýše pro dvě až tři shromáždění, potom jedu dále k dalšímu městu, aby byla zvěstována poslední zvěst v Božím pověření, dokud ti poslední předurčení nebudou vyvoláni. Skrze TV vysílání jsou také ty země dosaženy, které jsem sám ještě nemohl navštívit. Tak je evangelium kázáno až do konce celé Země na svědectví všem národům (Mat.24:14) a zvěstuje se těm vyvoleným k vyvolání (2.Kor.6:14-18), a potom přijde konec; to Pán řekl.

Ve všech těch letech jsme také zde v misijním centru měli požehnaná shromáždění. I když se satan pokusil roku 1979 mě a i důvěru v Boží povolání, církev a to dílo úplně zničit pomluvami a urážkami, tak to s Boží pomocí pokračovalo, jak Pán již u Iz.54:17 řekl: „Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se, a každý jazyk, povstávající proti tobě na soudu, potupíš. To jest dědictví služebníků Pána, a spravedlnost jejich ode mne, praví Pán.“

Opravdově věřící slovo našeho Pána přijali do srdce: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych Já poslal, Mne přijímá; a kdo Mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20) a zůstali věrní. Žel se také plní: „Ale ne všichni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu?“ (Řím.10:16). Musel jsem pochopit, že služebníkovi se nedaří jinak než jeho Pánu a jiným Božím služebníkům, zejména Jobovi a jeho rodině. Apoštol Jakub píše: „Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; (Job.42:10) nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý“ (Jak.5:11). Jako Job tak i církev dožije dvojnásobně navrácení. Na věky platí, co Pán řekl o církvi: „… a brány pekelné nepřemohou ji.“ (Mat.16:18).

K našim mezinárodním shromážděním, která se konají každý měsíc, přišli již bratři a sestry z celého světa. Také se mezitím přes internet připojuje více než 1700 domácích kruhů a celé sbory ve více než 170 zemích. Všemohoucí Bůh se postaral o všechny náležitosti: o starší, o diákony, o zpěváky a hráče na nástroje, které obohacují naše bohoslužby; o sourozence, kteří ovládají více jazyků, takže bohoslužby, a také brožury se mohou překládat do 15 jazyků; o zdatné spolupracovníky v technice, v tiskárně a zasilatelství. Od počátku jsme mohli všechny brožury knihy, CD a DVD zdarma rozesílat do celého světa, neboť Bůh bratry i sestry řídil, aby podporovali mezinárodní misijní dílo. ON nic neopomněl. JEMU za to buď dík.

Brzy očekáváme závěrečné Boží působení mezi těmi Jeho, jako je psáno v Jak.5:7-8: „A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.Buďte i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich; neboť se přibližuje příští (návrat) Páně.“ Blaze všem, kteří se nyní podílejí na tom, co Bůh přítomně činí!