V pátek 24. března 2017 přijal papež František představitele států a vlád EU ve Vatikánu. Velkou příležitostí byla oslava 60. výročí Římských smluv. Římské smlouvy podepsali 25. března 1957 zástupci Spolkové republiky Německa, Belgie, Holandska, Lucemburska, Francie a Itálie v Palazzio dei Conservatori v Římě. Ty se staly podkladem pro Evropskou Unii. Již počátkem minulého roku slíbil papež na jedné tiskové konferenci, že učiní všechno, „aby Evropská Unie měla sílu a inspiraci, aby nás nechala jít kupředu“. Všech 27 zástupců nyní podepsalo společné prohlášení v témž sále, ve kterém byly roku 1957 uzavřeny také Římské smlouvy.

Staré přísloví říká: „Všechny cesty vedou do Říma, ale jen jedna vede ven.“ Prorok Daniel již viděl ty čtyři světové říše (Dan.2:36-45; 7:1-8): Babylonskou, Médoperskou, Řeckou a jako poslední Římskou, která vznikla roku 63 př.n.l. Když byl Karel I. Veliký v roce 800 v kostele Petra v Římě korunován papežem Lvem III., viděl se jako následující římský císař. Až do roku 1806 byla „Svatá Římská říše“ oficiálním označením pro panství římsko-německého císaře.

V internetu můžeme nejlépe sledovat, jak je Vatikán zapojen do všeho, co se děje ve světě. Hlavně se při tom jedná o mír a bezpečnost. Zdánlivě bude cíle dosaženo uzavřením mírové smlouvy ve světovém ohnisku napětí na Blízkém Východě mezi Izraelem a Palestinci zprostředkovanou Vatikánem. Potom se ale naplní, co Pavel s prorockou prozíravostí již tehdy napsal: „Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí …“ (1.Tes.5:3). 

Jedná-li se o Izrael, nechť všichni berou vážně, co Bůh sám řekl Abrahamovi: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečit budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země“ (1.Moj.12:3). To platí ještě dnes. Právě tak zaslíbení: „Tehdy dědičně ujme Pán Judu, díl svůj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém“ (Zach.2:12). Juda přece patří k jádru Izraele a Jeruzalém byl od dob Davida hlavním městem Izraele. Jeruzalém je 780krát nazván v Bibli. Na základě Své rady Bůh ten Pán Své dílo spasení dokoná nejprve s církví z národů a potom s Izraelem (Řím.11 aj.).

Ti biblicky věřící měli dát pozor na znamení času, a brát vážně slova Pána: „A když se toto počne díti, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše“ (Luk.21:28).

Jako Pavel zvěstoval celou radu Boží (Sk.20:27) a ve svých dopisech skutečně přehledně vyložil každé biblické téma, každé učení, tak se to stalo i v našem čase. V našem čase byl William Branham muž od Boha poslaný. On ta základní učení církve skutečně postavil nově na svícen. Původní učení o Božství, křtu, Večeři Páně a všechna ostatní témata jsou položena na základ apoštolů.

My nemůžeme s nějakou korekturou čekat až do posledního soudu: potom je navždy pozdě. Soud začal nyní při domě Božím: „Neboť jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprve začíná se od nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou povolni evangelium Božímu?“ (1.Petr.4:17). Nyní je skrze pravé zvěstování v církvi Ježíše Krista v celém světě všechno napraveno a vedeno k závěru.

Jakmile poslední zvěst splnila svůj účel, Pán se vrátí jako Ženich (Mat.25:1-10) a Církev-Nevěstu vezme k Sobě (Jan.14:3). Moudré panny vejdou jako Nevěsta Beránka k svatební oslavě (Zj.19:7). Věřím tomu, co Pán bratrovi Branhamovi řekl, totiž že ta zvěst zjeveného Slova, která jemu byla svěřena, předchází druhému Kristovu příchodu. Nyní všechno, také pravé zvěstování pravého Slova spěje k závěru. Blaze tomu, kdo může Bohu věřit, jako Abraham věřil Bohu (1.Moj.17:5; Řím.4:17)!

Pavel mohl v posledním dopise Timoteovi psát: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva.“ (2.Tim.4:17) Děkuji mému Pánu, že On sám mě povolal, poslal a dal příkazy. Nakonec říkám Jemu dík za tu přednost, že jsem směl čistou zvěst Slova nést až do dnešního dne do celého světa. JEMU nechť je vzdána čest na všechny věky.

Se všemi bratřími a sestrami v Kristu v celém světě jsme vroucně spojeni a vzpomínáme se navzájem v modlitbách. Nechť Bůh ten Pán zvláště požehná bratry na celé zemi, kteří čisté slovo, ten čistý duchovní pokrm rozdávají.

„Tomu pak, který mocen jest zachovat vás bez úrazu a postavit před obličejem slávy své bez úhony s veselím, samému moudrému Bohu, Spasiteli našemu, budiž sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen.“ (Juda.24-25).

Všichni očekáváme, že se naplní 1.Tes.4:13-18: „Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ Pán vám všem žehnej.

V pověření Božím působící

Br. Frank

V pátek 24. března 2017 přijal papež František představitele států a vlád EU ve Vatikánu. Velkou příležitostí byla oslava 60. výročí Římských smluv. Římské smlouvy podepsali 25. března 1957 zástupci Spolkové republiky Německa, Belgie, Holandska, Lucemburska, Francie a Itálie v Palazzio dei Conservatori v Římě. Ty se staly podkladem pro Evropskou Unii. Již počátkem minulého roku slíbil papež na jedné tiskové konferenci, že učiní všechno, „aby Evropská Unie měla sílu a inspiraci, aby nás nechala jít kupředu“. Všech 27 zástupců nyní podepsalo společné prohlášení v témž sále, ve kterém byly roku 1957 uzavřeny také Římské smlouvy.

Staré přísloví říká: „Všechny cesty vedou do Říma, ale jen jedna vede ven.“ Prorok Daniel již viděl ty čtyři světové říše (Dan.2:36-45; 7:1-8): Babylonskou, Médoperskou, Řeckou a jako poslední Římskou, která vznikla roku 63 př.n.l. Když byl Karel I. Veliký v roce 800 v kostele Petra v Římě korunován papežem Lvem III., viděl se jako následující římský císař. Až do roku 1806 byla „Svatá Římská říše“ oficiálním označením pro panství římsko-německého císaře.

V internetu můžeme nejlépe sledovat, jak je Vatikán zapojen do všeho, co se děje ve světě. Hlavně se při tom jedná o mír a bezpečnost. Zdánlivě bude cíle dosaženo uzavřením mírové smlouvy ve světovém ohnisku napětí na Blízkém Východě mezi Izraelem a Palestinci zprostředkovanou Vatikánem. Potom se ale naplní, co Pavel s prorockou prozíravostí již tehdy napsal: „Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí …“ (1.Tes.5:3).

Jedná-li se o Izrael, nechť všichni berou vážně, co Bůh sám řekl Abrahamovi: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečit budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země“ (1.Moj.12:3). To platí ještě dnes. Právě tak zaslíbení: „Tehdy dědičně ujme Pán Judu, díl svůj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém“ (Zach.2:12). Juda přece patří k jádru Izraele a Jeruzalém byl od dob Davida hlavním městem Izraele. Jeruzalém je 780krát nazván v Bibli. Na základě Své rady Bůh ten Pán Své dílo spasení dokoná nejprve s církví z národů a potom s Izraelem (Řím.11 aj.).

Ti biblicky věřící měli dát pozor na znamení času, a brát vážně slova Pána: „A když se toto počne díti, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše“ (Luk.21:28).

Jako Pavel zvěstoval celou radu Boží (Sk.20:27) a ve svých dopisech skutečně přehledně vyložil každé biblické téma, každé učení, tak se to stalo i v našem čase. V našem čase byl William Branham muž od Boha poslaný. On ta základní učení církve skutečně postavil nově na svícen. Původní učení o Božství, křtu, Večeři Páně a všechna ostatní témata jsou položena na základ apoštolů.

My nemůžeme s nějakou korekturou čekat až do posledního soudu: potom je navždy pozdě. Soud začal nyní při domě Božím: „Neboť jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprve začíná se od nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou povolni evangelium Božímu?“ (1.Petr.4:17). Nyní je skrze pravé zvěstování v církvi Ježíše Krista v celém světě všechno napraveno a vedeno k závěru.

Jakmile poslední zvěst splnila svůj účel, Pán se vrátí jako Ženich (Mat.25:1-10) a Církev-Nevěstu vezme k Sobě (Jan.14:3). Moudré panny vejdou jako Nevěsta Beránka k svatební oslavě (Zj.19:7). Věřím tomu, co Pán bratrovi Branhamovi řekl, totiž že ta zvěst zjeveného Slova, která jemu byla svěřena, předchází druhému Kristovu příchodu. Nyní všechno, také pravé zvěstování pravého Slova spěje k závěru. Blaze tomu, kdo může Bohu věřit, jako Abraham věřil Bohu (1.Moj.17:5; Řím.4:17)!

Pavel mohl v posledním dopise Timoteovi psát: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva.“ (2.Tim.4:17) Děkuji mému Pánu, že On sám mě povolal, poslal a dal příkazy. Nakonec říkám Jemu dík za tu přednost, že jsem směl čistou zvěst Slova nést až do dnešního dne do celého světa. JEMU nechť je vzdána čest na všechny věky.

Se všemi bratřími a sestrami v Kristu v celém světě jsme vroucně spojeni a vzpomínáme se navzájem v modlitbách. Nechť Bůh ten Pán zvláště požehná bratry na celé zemi, kteří čisté slovo, ten čistý duchovní pokrm rozdávají.

„Tomu pak, který mocen jest zachovat vás bez úrazu a postavit před obličejem slávy své bez úhony s veselím, samému moudrému Bohu, Spasiteli našemu, budiž sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen.“ (Juda.24-25).

Všichni očekáváme, že se naplní 1.Tes.4:13-18: „Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ Pán vám všem žehnej.

V pověření Božím působící

Br. Frank