Řekněme se vší jasností ještě jednou: Každé Boží slovo je pevnou součástí božské závěti a my musíme jak evangelizační, učitelskou a tak také prorockou část uznávat od prvního až do posledního verše. Odvolával jsem se a budu se odvolávat jen na to, co je napsáno ve Starém a Novém Zákoně. To jsem dlužen Božím dědicům a spoludědicům Ježíše Krista, tak jistě, jakože Boží pravdomluvnost ve mně přebývá.

V uplynulých 50 letech byla rozšířena mnohá falešná učení “Branhamovými experty”. Ale nikdo z nich nemohl až dodnes mluvit o svém povolání. Předčítají se citáty o “sedmi hromech”, o “stanovém vidění”, o “třetím tahu” atd. atd. a potom se káží vlastní výklady, aniž by je podložili Svatým Písmem, natož aby otevřeli Bibli. Vrcholem je změna, kterou v Jeffersonville zavedli. Až do roku 1980 platil název “Spoken Word Publications”, a 7. verš ze Zj.10 jako hlas sedmého anděla. Potom byl prohlášen za “Hlas Boží” (Voice of God). Od té doby měli všichni v těch kázáních svýma vlastníma ušima slyšet “hlas Boží”, protože každé slovo, které ten prorok vyslovil, má být Boží slovo. Tak byl bratr Branham, který byl již předtím lidmi uctíván jako “Slovo zjevené v masitém těle”, jako “ten Pomazaný”, jako “Syn člověka”, představen zcela oficiálně jako “Bůh”.

William Marrion, syn Charlese a Elly Branhamových, byl prostý člověk, jak sám často říkával – hříšník zachráněný z milosti (“a sinner saved by grace”). Jakub píše o prorokovi Eliášovi: “Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný …” (kap.5:17). Také bratr Branham byl člověk jako my. Jak často před kázáním vyprávěl příběhy a zážitky! Lov a rybaření byly jeho záliby. Jako mladistvý byl dobrým boxerem. Tohle vyprávěl 22.8.1950: “… vyhrál jsem 52 utkání v profesionálním ringu.” Jeho kritici počítali, kolikrát se přeřekl. V průběhu několika minut řekl dvakrát: “Enoch chodil pět set let s Bohem.” Enoch však žil jen 365 let (1.Moj.5:23)! Anebo: “Enoch byl sedmý po Noémovi”, místo: “po Adamovi”. Sedmnáctkrát zmínil rok 1977, zvláště v kázání z 6. září 1961 o sedmi Danielových téhodnech. On četl knihy od Dr. Larkina a Uriaha Smitha a proto měl dojem, že rok 1977 je ten padesátý spásný rok a do toho času mělo všechno skončit, vytržení by nastalo a USA by byly zničeny. Ale řekl: “Já neprorokuji, říkám dopředu, že všechno, co mi roku 1933 ve vidění bylo ukázáno, se naplní do roku 1977.” Ještě 8. července 1965 řekl bratr Branham plný naděje: “… A tak čekám na tu velkou chvíli, že jednoho dne půjdu do Izraele a jim kázat evangelium”, a 11. července 1965: “Má služba v Africe ještě neskončila.”

Bohu dík, že jsem od samého počátku všechno správně pochopil, také to, co bratr Branham řekl jako člověk. Já jsem ho také zažil jako člověka, seděl jsem s ním u téhož stolu, jel s ním v jeho autě, osobně jsem ho znal 10 let. Lidská bytost a tak mnohé, co on o sobě i řekl, nemění nic na neomylnosti jedinečné služby, kterou v přímém pověření Božím vykonával. Za to jsme vděční, neboť se plní, co náš Pán s důrazem řekl: “Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal” (Jan.13:20).

Stále platí, že Bůh Svoji čest nedá nikomu jinému. Pán všechny Své služebníky poslal, nicméně čest a uctívání náleží na věky Bohu samotnému. Není třeba děkovat Mojžíšovi, Eliášovi nebo Petrovi a Pavlovi, ani bratrovi Branhamovi. Lidský kult a modloslužbu odmítáme. Pro ty pravé modlitebníky stále ještě platí: “Bůh duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit” (Jan.4:24).

Ten chaos je způsoben jen těmi “Branhamisty”. Kdyby nevytrhovali citáty ze souvislostí a nedělali z toho vlastní zvěst, bylo by všechno dobré. Žel ale i bratr, který vedl pohřeb toho proroka 11. dubna 1966 v Jeffersonville, a sám od 30. srpna 2015 je uložen v mauzoleu v Tucsonu, měl také svoji vlastní představu, a rozšířil učení v knize “The Acts of the Profet” (Příběhy proroka). K tomu patří, že vzkříšení mrtvých nastane v souvislosti s velikým zemětřesením na kalifornském západním pobřeží USA, a že bratr Branham potom bude mít aspoň 30 dní obzvláštní službu ve stanu. A potom ještě to tvrzení, to mu řekl ten prorok – dokonce co on v tom stanu bude činit! Všem, kteří se sami povolali a ustanovili, se jednalo od samého počátku a ještě dnes o to, toho proroka sunout před sebou, aby si tak získali respekt u jednoduše smýšlejících věřících . Slovo Boží, Bibli, už nikdo nebere na vědomí; spasení, odpuštění, smíření, obnovení, Ježíše Krista vůbec nekáží. Stále se jen říká: “The profet said …” – “Ten prorok řekl …”. Ti Berijští lépe smýšleli: “Přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly” (Sk.17:11).

Ještě jednou zdůrazňuji: Kdyby nebyl žádný zvěstovatel, nebyla by žádná zvěst. Bůh všechno určil předem. Všechny pravé Boží děti jsou vděčné za službu bratra Branhama, věří Boží zvěsti, jsou s Bohem spojeny a prožijí dokonání z milosti.

Všichni proroci a apoštolové měli svůj čas, svoji službu a již nejsou na zemi, ale to jim zjevené slovo zůstává na věky a to zvěstujeme (1.Petr.1:25). Poslední, čistá biblická zvěst nyní všechny národy dosáhla. Zůstává ještě jedna otázka, kterou smějí pokládat jen ti Bohem povolaní a Jím poslaní: “Kdo uvěřil kázání našemu a komu je to rámě Páně zjeveno?” (Iz.53:1) “A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Hle, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.” (Řím.10:15).

Potom co Pán Svým učedníkům vysvětlil ta podobenství o království nebeském, se jich otázal: “Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane” (Mat.13:51). Rozuměli jsme my všemu? Také podobenství o těch dvou semenech (v.37-38)? Rozuměli jsme správně také tomu, co bratr Branham často tajemně vyjádřil ve formě minulosti, jakoby se to již stalo, přestože to bylo ještě v budoucnosti? Celé Zjevení je také tak psané, jakoby se to již stalo. Jan viděl, co se stane, viděl sestupovat nový Jeruzalém dolů, viděl také nová nebesa a novou zemi.

V závěrečné modlitbě 24. března 1963 bratr Branham vyjádřil následující: “Potom ještě prosím, Pane, aby jsi mi pomohl. Já stále více slábnu, Pane, a vím, že mé dny jsou sečteny; proto prosím o Tvou pomoc. Dej, abych byl věrný, poctivý a upřímný, Pane, abych byl schopen nést zvěst dále tak, jak je pro mne určené! Až přijde ten čas a já budu muset odejít, jestliže přijdu k proudu, v kterém nastanou vlny, ó Bože, nechť mohu předat tento meč někomu, kdo je poctivý a ponese tu pravdu.”

Na počátku rozšiřování té zvěsti, ke kterému mě Pán sám určil, bylo Slovo. Až později vystoupili muži, kteří rozseli skrze citáty o sedmi hromech, o třetím tahu nebo o stanové vizi a jiných tématech své výklady. Já káži Slovo Boží, které zůstává na věky. V něm není nic o sedmi hromech psáno, o stanovém vidění, o třetím tahu. Nemohu skutečně o tom nic říkat. To náleželo ke službě bratra Branhama. To respektuji.

Pavel stále ve svých apoštolských dopisech varoval před bludaři; nejprve ve Sk.20:30: “A z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.” A také: “Prosím pak vás, bratří, abyste šetřili (varovali se) těch, kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich” (Řím.16:17). Skrze biblické zvěstování, které mi bylo svěřeno, nenastalo žádné rozštěpení, naopak: praví věřící jsou sjednoceni pod Kristem, tou Hlavou.

V posledních pěti rozhovorech, které jsem měl s bratrem Pearry Greenem koncem roku 2014 a na počátku roku 2015, mi řekl, že po jednom dalším štěpení v jeho domácím sboru je nyní v Tucsonu devět společenství zvěsti. V těch rozhovorech třikrát zdůraznil: “Bratře Franku, věřím, že tvé povolání je pravé jako to Pavlovo na cestě do Damašku.” Chtěl přijít, a před celým sborem to dosvědčit, ale nemohl létat s tím dýchacím aparátem.

Jistěže nepotřebuji žádného člověka, který potvrdí to povolání a pověření; to Bůh činil přes půl století. Ale nikdo si nemůže představit, jakou bolest se svou přímou odpovědností před Bohem kvůli těm chybným vývojům nesu. Všichni bratři, kteří šíří falešné učení, jsou proti pravému nositeli božské zvěsti. Ale mé svědectví je stejné jako Pavlovo: “Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva” (2.Tim.4:17).

Řekněme se vší jasností ještě jednou: Každé Boží slovo je pevnou součástí božské závěti a my musíme jak evangelizační, učitelskou a tak také prorockou část uznávat od prvního až do posledního verše. Odvolával jsem se a budu se odvolávat jen na to, co je napsáno ve Starém a Novém Zákoně. To jsem dlužen Božím dědicům a spoludědicům Ježíše Krista, tak jistě, jakože Boží pravdomluvnost ve mně přebývá.

V uplynulých 50 letech byla rozšířena mnohá falešná učení “Branhamovými experty”. Ale nikdo z nich nemohl až dodnes mluvit o svém povolání. Předčítají se citáty o “sedmi hromech”, o “stanovém vidění”, o “třetím tahu” atd. atd. a potom se káží vlastní výklady, aniž by je podložili Svatým Písmem, natož aby otevřeli Bibli. Vrcholem je změna, kterou v Jeffersonville zavedli. Až do roku 1980 platil název “Spoken Word Publications”, a 7. verš ze Zj.10 jako hlas sedmého anděla. Potom byl prohlášen za “Hlas Boží” (Voice of God). Od té doby měli všichni v těch kázáních svýma vlastníma ušima slyšet “hlas Boží”, protože každé slovo, které ten prorok vyslovil, má být Boží slovo. Tak byl bratr Branham, který byl již předtím lidmi uctíván jako “Slovo zjevené v masitém těle”, jako “ten Pomazaný”, jako “Syn člověka”, představen zcela oficiálně jako “Bůh”.

William Marrion, syn Charlese a Elly Branhamových, byl prostý člověk, jak sám často říkával – hříšník zachráněný z milosti (“a sinner saved by grace”). Jakub píše o prorokovi Eliášovi: “Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný …” (kap.5:17). Také bratr Branham byl člověk jako my. Jak často před kázáním vyprávěl příběhy a zážitky! Lov a rybaření byly jeho záliby. Jako mladistvý byl dobrým boxerem. Tohle vyprávěl 22.8.1950: “… vyhrál jsem 52 utkání v profesionálním ringu.” Jeho kritici počítali, kolikrát se přeřekl. V průběhu několika minut řekl dvakrát: “Enoch chodil pět set let s Bohem.” Enoch však žil jen 365 let (1.Moj.5:23)! Anebo: “Enoch byl sedmý po Noémovi”, místo: “po Adamovi”. Sedmnáctkrát zmínil rok 1977, zvláště v kázání z 6. září 1961 o sedmi Danielových téhodnech. On četl knihy od Dr. Larkina a Uriaha Smitha a proto měl dojem, že rok 1977 je ten padesátý spásný rok a do toho času mělo všechno skončit, vytržení by nastalo a USA by byly zničeny. Ale řekl: “Já neprorokuji, říkám dopředu, že všechno, co mi roku 1933 ve vidění bylo ukázáno, se naplní do roku 1977.” Ještě 8. července 1965 řekl bratr Branham plný naděje: “… A tak čekám na tu velkou chvíli, že jednoho dne půjdu do Izraele a jim kázat evangelium”, a 11. července 1965: “Má služba v Africe ještě neskončila.”

Bohu dík, že jsem od samého počátku všechno správně pochopil, také to, co bratr Branham řekl jako člověk. Já jsem ho také zažil jako člověka, seděl jsem s ním u téhož stolu, jel s ním v jeho autě, osobně jsem ho znal 10 let. Lidská bytost a tak mnohé, co on o sobě i řekl, nemění nic na neomylnosti jedinečné služby, kterou v přímém pověření Božím vykonával. Za to jsme vděční, neboť se plní, co náš Pán s důrazem řekl: “Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal” (Jan.13:20).

Stále platí, že Bůh Svoji čest nedá nikomu jinému. Pán všechny Své služebníky poslal, nicméně čest a uctívání náleží na věky Bohu samotnému. Není třeba děkovat Mojžíšovi, Eliášovi nebo Petrovi a Pavlovi, ani bratrovi Branhamovi. Lidský kult a modloslužbu odmítáme. Pro ty pravé modlitebníky stále ještě platí: “Bůh duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit” (Jan.4:24).

Ten chaos je způsoben jen těmi “Branhamisty”. Kdyby nevytrhovali citáty ze souvislostí a nedělali z toho vlastní zvěst, bylo by všechno dobré. Žel ale i bratr, který vedl pohřeb toho proroka 11. dubna 1966 v Jeffersonville, a sám od 30. srpna 2015 je uložen v mauzoleu v Tucsonu, měl také svoji vlastní představu, a rozšířil učení v knize “The Acts of the Profet” (Příběhy proroka). K tomu patří, že vzkříšení mrtvých nastane v souvislosti s velikým zemětřesením na kalifornském západním pobřeží USA, a že bratr Branham potom bude mít aspoň 30 dní obzvláštní službu ve stanu. A potom ještě to tvrzení, to mu řekl ten prorok – dokonce co on v tom stanu bude činit! Všem, kteří se sami povolali a ustanovili, se jednalo od samého počátku a ještě dnes o to, toho proroka sunout před sebou, aby si tak získali respekt u jednoduše smýšlejících věřících . Slovo Boží, Bibli, už nikdo nebere na vědomí; spasení, odpuštění, smíření, obnovení, Ježíše Krista vůbec nekáží. Stále se jen říká: “The profet said …” – “Ten prorok řekl …”. Ti Berijští lépe smýšleli: “Přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly” (Sk.17:11).

Ještě jednou zdůrazňuji: Kdyby nebyl žádný zvěstovatel, nebyla by žádná zvěst. Bůh všechno určil předem. Všechny pravé Boží děti jsou vděčné za službu bratra Branhama, věří Boží zvěsti, jsou s Bohem spojeny a prožijí dokonání z milosti.

Všichni proroci a apoštolové měli svůj čas, svoji službu a již nejsou na zemi, ale to jim zjevené slovo zůstává na věky a to zvěstujeme (1.Petr.1:25). Poslední, čistá biblická zvěst nyní všechny národy dosáhla. Zůstává ještě jedna otázka, kterou smějí pokládat jen ti Bohem povolaní a Jím poslaní: “Kdo uvěřil kázání našemu a komu je to rámě Páně zjeveno?” (Iz.53:1) *“A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Hle, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.”* (Řím.10:15).

Potom co Pán Svým učedníkům vysvětlil ta podobenství o království nebeském, se jich otázal: “Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane” (Mat.13:51). Rozuměli jsme my všemu? Také podobenství o těch dvou semenech (v.37-38)? Rozuměli jsme správně také tomu, co bratr Branham často tajemně vyjádřil ve formě minulosti, jakoby se to již stalo, přestože to bylo ještě v budoucnosti? Celé Zjevení je také tak psané, jakoby se to již stalo. Jan viděl, co se stane, viděl sestupovat nový Jeruzalém dolů, viděl také nová nebesa a novou zemi.

V závěrečné modlitbě 24. března 1963 bratr Branham vyjádřil následující: “Potom ještě prosím, Pane, aby jsi mi pomohl. Já stále více slábnu, Pane, a vím, že mé dny jsou sečteny; proto prosím o Tvou pomoc. Dej, abych byl věrný, poctivý a upřímný, Pane, abych byl schopen nést zvěst dále tak, jak je pro mne určené! Až přijde ten čas a já budu muset odejít, jestliže přijdu k proudu, v kterém nastanou vlny, ó Bože, nechť mohu předat tento meč někomu, kdo je poctivý a ponese tu pravdu.”

Na počátku rozšiřování té zvěsti, ke kterému mě Pán sám určil, bylo Slovo. Až později vystoupili muži, kteří rozseli skrze citáty o sedmi hromech, o třetím tahu nebo o stanové vizi a jiných tématech své výklady. Já káži Slovo Boží, které zůstává na věky. V něm není nic o sedmi hromech psáno, o stanovém vidění, o třetím tahu. Nemohu skutečně o tom nic říkat. To náleželo ke službě bratra Branhama. To respektuji.

Pavel stále ve svých apoštolských dopisech varoval před bludaři; nejprve ve Sk.20:30: “A z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.” A také: “Prosím pak vás, bratří, abyste šetřili (varovali se) těch, kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich” (Řím.16:17). Skrze biblické zvěstování, které mi bylo svěřeno, nenastalo žádné rozštěpení, naopak: praví věřící jsou sjednoceni pod Kristem, tou Hlavou.

V posledních pěti rozhovorech, které jsem měl s bratrem Pearry Greenem koncem roku 2014 a na počátku roku 2015, mi řekl, že po jednom dalším štěpení v jeho domácím sboru je nyní v Tucsonu devět společenství zvěsti. V těch rozhovorech třikrát zdůraznil: “Bratře Franku, věřím, že tvé povolání je pravé jako to Pavlovo na cestě do Damašku.” Chtěl přijít, a před celým sborem to dosvědčit, ale nemohl létat s tím dýchacím aparátem.

Jistěže nepotřebuji žádného člověka, který potvrdí to povolání a pověření; to Bůh činil přes půl století. Ale nikdo si nemůže představit, jakou bolest se svou přímou odpovědností před Bohem kvůli těm chybným vývojům nesu. Všichni bratři, kteří šíří falešné učení, jsou proti pravému nositeli božské zvěsti. Ale mé svědectví je stejné jako Pavlovo: “Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva” (2.Tim.4:17).