TAK PRAVÍ PÁN: „Ale jde hodina, a nyní jest, kdyžto praví modlitebníci modlit se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. Bůh duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit“ (Jan.4:23-24).

Jen ten, kdo je skutečně v pravdě, může v ní být posvěcen a uctívat Boha. Pán sám se za ty Své modlil: „Posvěť jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest“ (Jan.17:17).

V kázání „Setba odporu“ z 18. ledna 1965 bratr Branham zvolil jako průvodní slovo porovnání dvou rozdílných semen, která byla zaseta (Mat.13:24-30). Ve verších 36-43 Pán Svým učedníkům vyložil ten význam. Pravé Boží semeno vzešlo jako pšenice, kterou zasel Pán a vezme ji do Své stodoly (Mat.3:12; Mat.13:30).

Setbu odporu rozsévá nepřítel jako plevel. Bratr Branham ve vidění viděl bíle oblečeného rozsévače, který rozséval dobré semeno; hned za ním přišel ten černě oděný a rozséval plevel. Obě semena vzešla, obě obdržela stejný déšť. Tak jako byl Spasitel v masitém těle zjeveným Slovem (Jan.1:14), tak jistě jsou spasení semenem Slova, které Jemu slouží (Ž.22:31; Iz.53:10). Bratr Branham řekl doslova: „Všecko, co nesouhlasí se Slovem, je setba odporu.“

Žádná lež nemá původ v pravdě (1.Jan.2:21). Kdo pravdivého Boha a Jeho proroka, kterého On poslal, spojuje s různými bludnými učeními, kterými se nechceme blíže zabývat, je posedlý lživým duchem. William Branham byl muž Bohem poslaný. Co ale se dělá s ním a jeho výroky? Každá oslava člověka je rouhání Bohu a je Bohu ohavností. Praví modlitebníci se všude modlí jen Bohu a v pravdě.

Bohem poslaný služebník bude kázat jen Slovo, a žádné ze souvislosti vytržené citáty. V 2.Tim.4:2 Pavel přikázal svému spolupracovníkovi Timoteovi, aby kázal jen slovo. A hned potom je psáno: „Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele. A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí“ (2.Tim.4:3-4). Potom se plní, co sám Pán řekl: „Nadarmo mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská“ (Mat.15:9).

Všichni praví služebníci zvěstují Slovo a rozdávají duchovní pokrm, který je spojen s vůlí Boží (Jan.4:34). My kážeme Ježíše Krista, toho ukřižovaného, a plné evangelium jako sílu Boží (1.Kor.1:18), jak je kázali apoštolové a bratr Branham. Nyní křišťálově jasná zvěst pro tento nejdůležitější úsek církve dosahuje celý svět. Je zjevováno, kdo se Bohu v duchu a v pravdě modlí, anebo kdo se modlí v bludu a Boha pomíjí.

TAK PRAVÍ PÁN: „Ale jde hodina, a nyní jest, kdyžto praví modlitebníci modlit se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. Bůh duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit“ (Jan.4:23-24).

Jen ten, kdo je skutečně v pravdě, může v ní být posvěcen a uctívat Boha. Pán sám se za ty Své modlil: „Posvěť jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest“ (Jan.17:17).

V kázání „Setba odporu“ z 18. ledna 1965 bratr Branham zvolil jako průvodní slovo porovnání dvou rozdílných semen, která byla zaseta (Mat.13:24-30). Ve verších 36-43 Pán Svým učedníkům vyložil ten význam. Pravé Boží semeno vzešlo jako pšenice, kterou zasel Pán a vezme ji do Své stodoly (Mat.3:12; Mat.13:30).

Setbu odporu rozsévá nepřítel jako plevel. Bratr Branham ve vidění viděl bíle oblečeného rozsévače, který rozséval dobré semeno; hned za ním přišel ten černě oděný a rozséval plevel. Obě semena vzešla, obě obdržela stejný déšť. Tak jako byl Spasitel v masitém těle zjeveným Slovem (Jan.1:14), tak jistě jsou spasení semenem Slova, které Jemu slouží (Ž.22:31; Iz.53:10). Bratr Branham řekl doslova: „Všecko, co nesouhlasí se Slovem, je setba odporu.“

Žádná lež nemá původ v pravdě (1.Jan.2:21). Kdo pravdivého Boha a Jeho proroka, kterého On poslal, spojuje s různými bludnými učeními, kterými se nechceme blíže zabývat, je posedlý lživým duchem. William Branham byl muž Bohem poslaný. Co ale se dělá s ním a jeho výroky? Každá oslava člověka je rouhání Bohu a je Bohu ohavností. Praví modlitebníci se všude modlí jen Bohu a v pravdě.

Bohem poslaný služebník bude kázat jen Slovo, a žádné ze souvislosti vytržené citáty. V 2.Tim.4:2 Pavel přikázal svému spolupracovníkovi Timoteovi, aby kázal jen slovo. A hned potom je psáno: „Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele. A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí“ (2.Tim.4:3-4). Potom se plní, co sám Pán řekl: „Nadarmo mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská“ (Mat.15:9).

Všichni praví služebníci zvěstují Slovo a rozdávají duchovní pokrm, který je spojen s vůlí Boží (Jan.4:34). My kážeme Ježíše Krista, toho ukřižovaného, a plné evangelium jako sílu Boží (1.Kor.1:18), jak je kázali apoštolové a bratr Branham. Nyní křišťálově jasná zvěst pro tento nejdůležitější úsek církve dosahuje celý svět. Je zjevováno, kdo se Bohu v duchu a v pravdě modlí, anebo kdo se modlí v bludu a Boha pomíjí.