Během velké konference v Dallasu, vTexasu, 12. června 1958, kterou svolal Gordon Lindsay, jsem hledal příležitost k rozhovoru s bratrem Branhamem, jak již tu a tam o tom bylo psáno. Bratr Tomáš slyšel potvrzení z úst nejbližšího přítele bratra Branhama, který u toho tehdy byl. Na konci rozhovoru mi bratr Branham řekl: „Pán Ti požehnej a buď s Tebou!“ Když toho večera vystoupil na pódiu, řekl: „Právě předtím mě objal jeden muž z Německa, zrovna předtím. Tam se obrátilo v průměru deset tisíc během jednoho večera, tedy padesát tisíc v pěti večerech.“

Zde jako tam to byla shromáždění v přítomnosti Boží. Tisíce nanovo prožily to, o čem je psáno v Bibli. Od těch shromáždění v Karlsruhe v srpnu 1955 se cítím být s bratrem Branhamem co nejvroucněji spojen. Jeho slova na konci rozhovoru v Dallasu: „Ty se s touto zvěstí vrátíš zpátky do Německa“, byla pro mne svatým příkazem. Vždyť jsem se vystěhoval do Kanady, tam jsem nově začal, už jsem koupil dům. Ale po tomto výroku, že s tou zvěstí se vrátím do Německa, jsem všechny stany zbořil a ještě v témž roce jsem se vrátil s rodinou do Německa.

Z té poloviny století mé služby pro Pána lze svědčit o mnohém. Nejdůležitější prožití bylo povolání 2. dubna 1962, které mi ten věrný Pán dal. To nebylo Ano a Ne, nýbrž je to a zůstává „Ano a Amen, TAK PRAVÍ PÁN“. Jsem si ale také vědom odpovědnosti, která je s tím spojena. Ten čas jsem využil dnem i nocí, kázal jsem, překládal, psal jsem, poslední zvěst jsem osobně rozšířil do více než 150 zemí.

Budu Své pověření vykonávat, jak dlouho Pán chce a daruje k tomu milost. Budu zvěstovat čisté slovo (2.Tim.4:1-5) a lidu Božímu budu dále předávat duchovní pokrm, rozdám všechno, co je nám zanecháno (Mat.24:45-47). Jako Pavel tehdy zmínil své spolupracovníky Silvána a Timotea, kteří zvěstovali totéž slovo, tak do toho mohu nyní zahrnout všechny své bratry v celém světě, kteří zvěstují stejné slovo, stejnou zvěst, stejné biblické učení a duchovní pokrm rozdávají se mnou. Nevěsta slyší, věří a připravuje se.

Během velké konference v Dallasu, v  Texasu, 12. června 1958, kterou svolal Gordon Lindsay, jsem hledal příležitost k rozhovoru s bratrem Branhamem, jak již tu a tam o tom bylo psáno. Bratr Tomáš slyšel potvrzení z úst nejbližšího přítele bratra Branhama, který u toho tehdy byl. Na konci rozhovoru mi bratr Branham řekl: „Pán Ti požehnej a buď s Tebou!“ Když toho večera vystoupil na pódiu, řekl: „Právě předtím mě objal jeden muž z Německa, zrovna předtím. Tam se obrátilo v průměru deset tisíc během jednoho večera, tedy padesát tisíc v pěti večerech.“

Zde jako tam to byla shromáždění v přítomnosti Boží. Tisíce nanovo prožily to, o čem je psáno v Bibli. Od těch shromáždění v Karlsruhe v srpnu 1955 se cítím být s bratrem Branhamem co nejvroucněji spojen. Jeho slova na konci rozhovoru v Dallasu: „Ty se s touto zvěstí vrátíš zpátky do Německa“, byla pro mne svatým příkazem. Vždyť jsem se vystěhoval do Kanady, tam jsem nově začal, už jsem koupil dům. Ale po tomto výroku, že s tou zvěstí se vrátím do Německa, jsem všechny stany zbořil a ještě v témž roce jsem se vrátil s rodinou do Německa.

Z té poloviny století mé služby pro Pána lze svědčit o mnohém. Nejdůležitější prožití bylo povolání 2. dubna 1962, které mi ten věrný Pán dal. To nebylo Ano a Ne, nýbrž je to a zůstává „Ano a Amen, TAK PRAVÍ PÁN“. Jsem si ale také vědom odpovědnosti, která je s tím spojena. Ten čas jsem využil dnem i nocí, kázal jsem, překládal, psal jsem, poslední zvěst jsem osobně rozšířil do více než 150 zemí.

Budu Své pověření vykonávat, jak dlouho Pán chce a daruje k tomu milost. Budu zvěstovat čisté slovo (2.Tim.4:1-5) a lidu Božímu budu dále předávat duchovní pokrm, rozdám všechno, co je nám zanecháno (Mat.24:45-47). Jako Pavel tehdy zmínil své spolupracovníky Silvána a Timotea, kteří zvěstovali totéž slovo, tak do toho mohu nyní zahrnout všechny své bratry v celém světě, kteří zvěstují stejné slovo, stejnou zvěst, stejné biblické učení a duchovní pokrm rozdávají se mnou. Nevěsta slyší, věří a připravuje se.