V září 2009 jsme měli s bratrem Danielem příležitost setkat se při návštěvě Jeffersonville s bratrem Fredem Sothmanem. Tehdy mu bylo 93 let a zastihli jsme ho v dobré tělesné kondici a jasném duchovním stavu. Ochotně vydal svědectví o Božím působení skrze bratra Branhama, obzvláště o daru Božího uzdravení. To ovšem nebyl hlavní důvod naší návštěvy. Po nějakém čase rozmluvy jsme se ptali bratra Sothmana na setkání bratra Franka s bratrem Branhamem, u kterého byl přítomen. Vzpomněl si na to a řekl, že bratr Branham bratrovi Frankovi řekl, že „se s tou zvěstí vrátí do Německa“. To se ale týkalo setkání v roce 1958 v Dallasu, v Texasu.

Na naši další otázku ohledně setkání v prosinci 1962, při kterém bratr Branham zopakoval slovo za slovem povolání, které Pán bratrovi Frankovi dal 2. dubna 1962, bratr Sothman řekl: „To souhlasí. To je pravda.“ Potvrdil nejen slova toho povolání: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne …“, ale potvrdil rovněž, že bratr Branham řekl také: „Počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš ten zbytek … Ten pokrm je v kázáních na magnetofonových páscích …“ My jsme se z této návštěvy radovali a posílili, zvláště s ohledem na neočekávané svědectví o setkání v Dallasu v červnu 1958.

Toto svědectví má sloužit ke cti Boží a pomoci těm, kteří ještě nemohou věřit, že Pán skutečně vyslovil povolání, které má spásný význam v dějinách. Svědectví našeho bratra jsme již i před naší návštěvou u bratra Sothmana celým srdcem věřili, a jsme jeho službou ve všech těch letech bohatě požehnáni. Bůh se nemění, ale pokračuje dále jako předtím podle Svého biblického vzoru. Poznejte ten den a Jeho poselství.

Bratr Frank kvůli svému povolání není závislý na našem svědectví, nýbrž může klidně s Pavlem říci: „Začínáme opět sami sebe doporučovat? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným? List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, který znají a čtou všichni lidé.“ (2.Kor.3:1-2).

V září 2009 jsme měli s bratrem Danielem příležitost setkat se při návštěvě Jeffersonville s bratrem Fredem Sothmanem. Tehdy mu bylo 93 let a zastihli jsme ho v dobré tělesné kondici a jasném duchovním stavu. Ochotně vydal svědectví o Božím působení skrze bratra Branhama, obzvláště o daru Božího uzdravení. To ovšem nebyl hlavní důvod naší návštěvy. Po nějakém čase rozmluvy jsme se ptali bratra Sothmana na setkání bratra Franka s bratrem Branhamem, u kterého byl přítomen. Vzpomněl si na to a řekl, že bratr Branham bratrovi Frankovi řekl, že „se s tou zvěstí vrátí do Německa“. To se ale týkalo setkání v roce 1958 v Dallasu, v Texasu.

Na naši další otázku ohledně setkání v prosinci 1962, při kterém bratr Branham zopakoval slovo za slovem povolání, které Pán bratrovi Frankovi dal 2. dubna 1962, bratr Sothman řekl: „To souhlasí. To je pravda.“ Potvrdil nejen slova toho povolání: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne …“, ale potvrdil rovněž, že bratr Branham řekl také: „Počkej s rozdáváním pokrmu, až dostaneš ten zbytek … Ten pokrm je v kázáních na magnetofonových páscích …“ My jsme se z této návštěvy radovali a posílili, zvláště s ohledem na neočekávané svědectví o setkání v Dallasu v červnu 1958.

Toto svědectví má sloužit ke cti Boží a pomoci těm, kteří ještě nemohou věřit, že Pán skutečně vyslovil povolání, které má spásný význam v dějinách. Svědectví našeho bratra jsme již i před naší návštěvou u bratra Sothmana celým srdcem věřili, a jsme jeho službou ve všech těch letech bohatě požehnáni. Bůh se nemění, ale pokračuje dále jako předtím podle Svého biblického vzoru. Poznejte ten den a Jeho poselství.

Bratr Frank kvůli svému povolání není závislý na našem svědectví, nýbrž může klidně s Pavlem říci: „Začínáme opět sami sebe doporučovat? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným? List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, který znají a čtou všichni lidé.“ (2.Kor.3:1-2).