Nejdůležitější pro biblicky věřící v našem čase ale je to, že Bůh se postaral o to, že nyní na konci času milosti novozákonní církve všechno, co náleží ke spásnému plánu, je začleněno do zvěstování. Nikomu by dnes nebylo nic platné mluvit, kázat nebo psát jen o tom, co se stalo za času Noé, Mojžíše, Jozue a Eliáše, Jana Křtitele, za času Ježíše a apoštolů, kdybychom neměli milost poznat, co činí Bůh přítomně na základě Svého Slova.

Na původním začátku stála církev pod přímým vedením Ducha Božího. Všichni věřící byli Duchem naplněni, Duchem vedeni, jedno srdce jedna duše.

Potom bylo partajnictví, vystoupili falešní bratři s falešnými učeními a nakonec došlo k rozkolu. „Prosím pak vás, bratří, abyste šetřili těch (měli se na pozoru před těmi), kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich.“ (Řím.16:17), tak psal apoštol Pavel již tehdy.

Toto pokračovalo: Už na koncilu v Nicei roku 325 bylo již 128 různých směrů víry – dnes je ve světové radě kostelů sjednoceno 347 protestantských kostelů a křesťanských společností. Dokonce uprostřed zvěsti této hodiny existují různé skupiny, přestože je jen jeden Bůh, jedna Bible, jedna církev. Ale stále někdo přichází s vlastními zjeveními a získává učedníky k následování.

Tento stav musí a bude ukončen na každém místě se všemi, kteří náležejí k Církvi-Nevěstě. V krátkosti, v nejposlednější fázi budou ti opravdově věřící zase jedno srdce a jedna duše. V tom čase nebude Boží působení spojeno s nějakým mužem, nýbrž se samotným Bohem. Potom ten čas klamu a vedení do bludu pro Církev-Nevěstu pomine.

Že nyní žijeme na konci času, a sice krátce před návratem Ježíše Krista, vidíme a poznáváme podle znamení času, který náš Pán předpověděl v Mat.24, Mar.13 a Luk.21 a nás zároveň povzbudil k tomu, abychom pozvedli hlavy vzhůru, jakmile se toto děje, protože se naše spasení blíží. Nám jde v tomto pojednání o to hlavní zaslíbení, co se před zaslíbeným návratem Ježíše Krista (Jan.14:1-3) s církví musí stát. Ve Sk.3 čteme o napravení všech věcí: „Proto čiňte pokání, a obraťte se, aby byly shlazeny hříchy vaše, když by přišly časy rozvlažení od tváři Páně, a poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista. Kterého zajisté musí přijmouti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků.“ (Sk.3:19-21).

Kristus čeká v nebi, až bude v Jeho církvi všechno napraveno a uvedeno do původního stavu. To zaslíbení, které náš Pán potvrdil, jsme již zmínili. Prorok Eliáš byl nejlepší příklad; Bůh jej použil, aby Izrael přivedl zpět k Pánu. Potom to byl Jan Křtitel, který Pánu při Jeho prvním příchodu směl představit připravený lid (Luk.1:16-17). V našem čase On použil nejprostšího Božího muže Williama Branhama, který skutečně obdržel přímé pověření. Náboženští vůdcové prohlásili: „Typické, všechny sekty následují nějakého samozvaného proroka nebo prorokyni.“

Ale v tomto případě je to zcela jiné. My nejsme žádná sekta; nenásledujeme žádného člověka, žádného proroka, následujeme Ježíše Krista, ale nejdeme ignorantsky kolem toho, co Bůh zaslíbil a také splnil. Také v původním křesťanství nebyli věřící následovníky Petra a Pavla, nýbrž následovníky Krista. Oni následovali tomu, co ti apoštolové ve jménu Pána učili. V životě bratra Branhama bylo nebeské povolání a poslání; o tom jsme v různých publikacích přesvědčivě psali. Jak přece všichni víme, když 11. června 1933 v řece Ohio křtil, Pán ze stejného nadpřirozeného světla, které viděl také Pavel, k němu zvolal tato slova: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Krista, tak ta zvěst, která ti byla dána, bude předcházet druhému příchodu Krista.“ To je TAK PRAVÍ PÁN.

Pavel informoval o svém povolání a obrácení: „Ti pak, kteří se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.“ (Sk.22:9). 11. června 1933 stály asi čtyři tisíce lidí na břehu řeky Ohio a viděly nadpřirozené světlo, které se nad bratrem Branhamem sklonilo – „Associated Press“ o tom v USA a v Kanadě informoval – ten hlas v doslovném znění, jak bylo uvedeno, byl ale určen jen bratru Branhamovi. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes a až na věky!

Jak jsme sledovali, Bůh ve všech časech proroky a apoštoly povolával a posílal. Po tisíci letech strašného středověku se přihlásil ke slovu John Wycliffe v Anglii a zvučně zvěstoval: „Biblické je jen to, co je v Bibli napsáno.“ Jan Hus v Praze byl pro Pravdu uchvácen stejnou horlivostí, také Martin Luther a Huldreich Zwingli, Jean Calvin a jiní. Potom následoval John Wesley, z jehož zvěstování vyšli metodisté, v dalším probuzení William Booth (Armáda spásy), Menno Simon (mennonité), John Smith (baptisté) a nakonec Zinzendorf, Moody, Finney, Charles Price, Georg Miller. Mohla by následovat další jména.

Na začátku 20. století přišel průlom Letničního hnutí s navrácením duchovních darů. Po druhé světové válce vystoupil William Branham nejprve jako evangelista se zvláštním darem uzdravení. Jeho poslal sám Pán a zvěstování původního evangelia dosud nevídaným způsobem potvrzoval před statisíci. Po jednom nadpřirozeném prožití 7. května 1946, když mu nebeský posel předal jednotlivé pokyny pro jeho službu, začal bratr Branham, který byl nejprve ordinován v baptistickém sboru, přinášet Božímu lidu v nadkonfesních shromážděních biblickou zvěst. Skrze jeho službu následovalo napravení všeho toho, co původně bylo v církvi a v průběhu času ztraceno.

Boží původní zvěst předchází druhému Kristovu příchodu, což nyní je blízko před námi. Všechna biblická učení o božství, křtu, Večeři Páně atd. zásadně všechno je jeho zvěstováním uvedeno zpět k původu. Kdybychom věděli jenom to, co bylo před dvěma tisíci lety a ne to, co se na základě Božího spásného plánu musí dít dnes, pak bychom byli k politování. Před návratem Krista musí nejprve nastat vyvolání každého jednotlivce, který patří k Církvi-Nevěstě, ven z každého náboženského otroctví, z babylonského zmatku, který vládne ve všech denominacích. Slovo z 2.Kor.6:17-18: „A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ To musí být bráno velice vážně.

Tak jistě, jako se Bůh postaral o to, aby se všichni, kteří náležejí k Jeho lidu (Ezd.1:3) z babylonského zajetí vrátili zpět do Jeruzaléma, tak jistě se nyní vrátí všichni opravdově věřící duchovně do Jeruzaléma – k začátku. Jako tehdy byl ten chrám znovu zbudován na původním místě, a všechny nástroje z Babylonu opět vneseny zpět, tak to musí být s novozákonní církví na konci; čisté učení a původní praxe se musí do církve Ježíše Krista vrátit. A všechno, co v původním začátku v církvi nebylo, tak také nyní v ní nesmí být.

Nyní vychází výzva: „Shromážděte lid, posvěťte shromáždění (církev)“ (Joel.2:16).

Toto je ta hodina nejdůležitějšího rozhodnutí pro všechny, kteří patří k církvi Ježíše Krista, ven ze všeho, co nemá svůj původ v Bohu, a skrze Ducha Svatého vejít do všeho Božího. Zaznívá poslední volání: „Hle, Ženich přichází, vyjděme Jemu vstříc.“

Pavel měl Kristovi přivést čistou pannu (2.Kor.11:2). To se musí stát a nyní skutečně stane. Nebeský Ženich si nevezme žádnou náboženskou smilnici, nýbrž ty moudré panny, které tvoří Jeho Nevěstu (Mat.25:1-10) „… a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“ (Mat.25:10). Toto je nejdůležitější období v dějinách lidstva a pro církev: Pravé, věčně platné evangelium o království Božím je nyní kázáno na svědectví všem národům (Mat.24:14) a každý se musí rozhodnout.

Je pravda, a zůstává pravdou: „… tak zvěst, která je tobě dána, bude předcházet druhému Kristovu příchodu.“ Toho zvěstovatele Pán jako všechny proroky a apoštoly vzal, ale zvěst nám zůstala a neseme ji do celého světa.

Na konci budou shromáždění, jaká nikdy předtím nebyla. Musíme jen věnovat pozornost tomu napomenutí: „A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.“ (Jak.5:7).

„Než potřebí jest vám trpělivosti (vytrvalosti), abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.“ (Žid.10:36)

„Větší bude sláva domu (chrámu) tohoto posledního, než onoho prvního, praví Pán zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Pán zástupů.“ (Ag.2:9)

„Ne (vojenskou) silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Pán zástupů.“ (Zach.4:6).

„… Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.“ (Pán vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně) (Řím.9:28).

Poslední volání, poslední zvěst zní: Zpět k Bohu! Zpět ke Slovu! Zpět k začátku! Všechno musí být jednotlivými věřícími prožito jako na počátku. Stejné služby, stejné dary Ducha – všechno bude na konci jako na počátku. Až když se každý úd při Těle Krista zcela podřídí Hlavě, může se na závěr dít dokonalá vůle Boží. Ten vrcholný bod bude totální navrácení a konečně návrat Krista, se kterým můžeme ještě v našem čase počítat. Čas a hodinu zná přirozeně jen Bůh sám. Znamení konečného času to jasně ukazují.

„Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím (probuzení), s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve.“ (1.Tes.4:15-16).

„Toto pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti (pomíjitelnost nepomíjitelnosti) dědičně obdrží. Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.“ (1.Kor.15:50-54).

Jako kazatel a služebník Páně mám povinnost a ta spočívá v tom, že vykonávám pověření „zvěstovat slovo a rozdávat duchovní pokrm“ (2.Tim.4:1-5; Mat.24:45-47), které mi dal ten vzkříšený Pán zvučným, vše pronikajícím hlasem 2. dubna 1962 při rozednění. Píši to jako někdo, kdo osobně prožil milost Boží, kdo bratra Branhama deset let osobně znal a účastnil se jeho shromáždění v Evropě a USA. Jsem očitým svědkem toho, co Bůh v našem čase učinil. Ty dny Bible jsem prožil.

Nebeskému povolání jsem v uplynulých 49 letech následoval a zvěstoval slovo ve 155 zemích. Činil jsem všechno podle příkazu Páně až k tomu odkazu, že nemám zakládat žádné lokální sbory a nevydávat žádný zpěvník, neboť to jsou poznávací znamení každé denominace. Každý lokální sbor je suverénní. Jak Pavel již tehdy řekl, to zvěstování nyní spěje k závěru: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové …“ (2.Tim.4:17). Mohu s Petrem se vší opravdovostí říci: „… ale slovo Páně zůstává na věky. Toto pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám.“ (1.Petr.1:25).

Jde výhradně o věčně zůstávající slovo, které je Boží semeno: „Znovuzrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, totiž skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky“ (1.Petr.1:23).

Církev zbudovaná Kristem není žádná budova lži, nýbrž sloup a základ Pravdy: „Pakli prodlím, abys věděl, kterak máš v domě Božím chovati se, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy“ (1.Tim.3:15).  

„Ale pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Zná Pán ty, kteří jsou jeho, a opět: Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá jméno Kristovo“ (2.Tim.2:19).

TAK PRAVÍ PÁN: „A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí“ (Iz.28:17).

Ta hodina pravdy přišla: Jen Boží Slovo je pravda. Pro ty skutečně biblicky věřící smí platit jen to jedno, co Písmo Svaté učí a praktikuje. Kompromisy a svévolné výklady jsou vyloučeny. Platí jen to, že žádná lež nemá původ v pravdě.

„Nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Aby ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když by soudil.“ (Řím.3:4).

Pravé Boží děti budou vyvolané ven a jako na počátku skrze Ducha Svatého do těla Kristova vekřtěni (1.Kor.12:12-13), aby na konci to bylo tak jako na začátku.  

„I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.“ (Sk.2:42).

„Hodina Karmelu“ způsobí, že srdce všech opravdově věřících se vrátí k Bohu a Jeho Slovu. To bude korunování závěru – výsledek poslední zvěsti v našem čase.

TAK PRAVÍ PÁN těm Svým: „Kdo má ucho k slyšení, ten slyš.“

„Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.“ (Mat.13:16).

„On pak Bůh pokoje posvěť vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští (při návratu) Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“ (1.Tes.5:23).

Pán bohatě požehnej vám všem, kteří svými modlitbami a dary stojíte za tou službou a misijní dílo v celém světě podporujete. ON nechť přijde s námi všemi ke Svému právu a Své dílo s námi a v nás dokoná.

V pověření Božím působící

Br. Frank

Nejdůležitější pro biblicky věřící v našem čase ale je to, že Bůh se postaral o to, že nyní na konci času milosti novozákonní církve všechno, co náleží ke spásnému plánu, je začleněno do zvěstování. Nikomu by dnes nebylo nic platné mluvit, kázat nebo psát jen o tom, co se stalo za času Noé, Mojžíše, Jozue a Eliáše, Jana Křtitele, za času Ježíše a apoštolů, kdybychom neměli milost poznat, co činí Bůh přítomně na základě Svého Slova.

Na původním začátku stála církev pod přímým vedením Ducha Božího. Všichni věřící byli Duchem naplněni, Duchem vedeni, jedno srdce jedna duše.

Potom bylo partajnictví, vystoupili falešní bratři s falešnými učeními a nakonec došlo k rozkolu. „Prosím pak vás, bratří, abyste šetřili těch (měli se na pozoru před těmi), kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich.“ (Řím.16:17), tak psal apoštol Pavel již tehdy.

Toto pokračovalo: Už na koncilu v Nicei roku 325 bylo již 128 různých směrů víry – dnes je ve světové radě kostelů sjednoceno 347 protestantských kostelů a křesťanských společností. Dokonce uprostřed zvěsti této hodiny existují různé skupiny, přestože je jen jeden Bůh, jedna Bible, jedna církev. Ale stále někdo přichází s vlastními zjeveními a získává učedníky k následování.

Tento stav musí a bude ukončen na každém místě se všemi, kteří náležejí k Církvi-Nevěstě. V krátkosti, v nejposlednější fázi budou ti opravdově věřící zase jedno srdce a jedna duše. V tom čase nebude Boží působení spojeno s nějakým mužem, nýbrž se samotným Bohem. Potom ten čas klamu a vedení do bludu pro Církev-Nevěstu pomine.

Že nyní žijeme na konci času, a sice krátce před návratem Ježíše Krista, vidíme a poznáváme podle znamení času, který náš Pán předpověděl v Mat.24, Mar.13 a Luk.21 a nás zároveň povzbudil k tomu, abychom pozvedli hlavy vzhůru, jakmile se toto děje, protože se naše spasení blíží. Nám jde v tomto pojednání o to hlavní zaslíbení, co se před zaslíbeným návratem Ježíše Krista (Jan.14:1-3) s církví musí stát. Ve Sk.3 čteme o napravení všech věcí: „Proto čiňte pokání, a obraťte se, aby byly shlazeny hříchy vaše, když by přišly časy rozvlažení od tváři Páně, a poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista.Kterého zajisté musí přijmouti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků.“ (Sk.3:19-21).

Kristus čeká v nebi, až bude v Jeho církvi všechno napraveno a uvedeno do původního stavu. To zaslíbení, které náš Pán potvrdil, jsme již zmínili. Prorok Eliáš byl nejlepší příklad; Bůh jej použil, aby Izrael přivedl zpět k Pánu. Potom to byl Jan Křtitel, který Pánu při Jeho prvním příchodu směl představit připravený lid (Luk.1:16-17). V našem čase On použil nejprostšího Božího muže Williama Branhama, který skutečně obdržel přímé pověření. Náboženští vůdcové prohlásili: „Typické, všechny sekty následují nějakého samozvaného proroka nebo prorokyni.“

Ale v tomto případě je to zcela jiné. My nejsme žádná sekta; nenásledujeme žádného člověka, žádného proroka, následujeme Ježíše Krista, ale nejdeme ignorantsky kolem toho, co Bůh zaslíbil a také splnil. Také v původním křesťanství nebyli věřící následovníky Petra a Pavla, nýbrž následovníky Krista. Oni následovali tomu, co ti apoštolové ve jménu Pána učili. V životě bratra Branhama bylo nebeské povolání a poslání; o tom jsme v různých publikacích přesvědčivě psali. Jak přece všichni víme, když 11. června 1933 v řece Ohio křtil, Pán ze stejného nadpřirozeného světla, které viděl také Pavel, k němu zvolal tato slova: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Krista, tak ta zvěst, která ti byla dána, bude předcházet druhému příchodu Krista.“ To je TAK PRAVÍ PÁN.

Pavel informoval o svém povolání a obrácení: „Ti pak, kteří se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.“ (Sk.22:9). 11. června 1933 stály asi čtyři tisíce lidí na břehu řeky Ohio a viděly nadpřirozené světlo, které se nad bratrem Branhamem sklonilo – „Associated Press“ o tom v USA a v Kanadě informoval – ten hlas v doslovném znění, jak bylo uvedeno, byl ale určen jen bratru Branhamovi. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes a až na věky!

Jak jsme sledovali, Bůh ve všech časech proroky a apoštoly povolával a posílal. Po tisíci letech strašného středověku se přihlásil ke slovu John Wycliffe v Anglii a zvučně zvěstoval: „Biblické je jen to, co je v Bibli napsáno.“ Jan Hus v Praze byl pro Pravdu uchvácen stejnou horlivostí, také Martin Luther a Huldreich Zwingli, Jean Calvin a jiní. Potom následoval John Wesley, z jehož zvěstování vyšli metodisté, v dalším probuzení William Booth (Armáda spásy), Menno Simon (mennonité), John Smith (baptisté) a nakonec Zinzendorf, Moody, Finney, Charles Price, Georg Miller. Mohla by následovat další jména.

Na začátku 20. století přišel průlom Letničního hnutí s navrácením duchovních darů. Po druhé světové válce vystoupil William Branham nejprve jako evangelista se zvláštním darem uzdravení. Jeho poslal sám Pán a zvěstování původního evangelia dosud nevídaným způsobem potvrzoval před statisíci. Po jednom nadpřirozeném prožití 7. května 1946, když mu nebeský posel předal jednotlivé pokyny pro jeho službu, začal bratr Branham, který byl nejprve ordinován v baptistickém sboru, přinášet Božímu lidu v nadkonfesních shromážděních biblickou zvěst. Skrze jeho službu následovalo napravení všeho toho, co původně bylo v církvi a v průběhu času ztraceno.

Boží původní zvěst předchází druhému Kristovu příchodu, což nyní je blízko před námi. Všechna biblická učení o božství, křtu, Večeři Páně atd. zásadně všechno je jeho zvěstováním uvedeno zpět k původu. Kdybychom věděli jenom to, co bylo před dvěma tisíci lety a ne to, co se na základě Božího spásného plánu musí dít dnes, pak bychom byli k politování. Před návratem Krista musí nejprve nastat vyvolání každého jednotlivce, který patří k Církvi-Nevěstě, ven z každého náboženského otroctví, z babylonského zmatku, který vládne ve všech denominacích. Slovo z 2.Kor.6:17-18: „A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ To musí být bráno velice vážně.

Tak jistě, jako se Bůh postaral o to, aby se všichni, kteří náležejí k Jeho lidu (Ezd.1:3) z babylonského zajetí vrátili zpět do Jeruzaléma, tak jistě se nyní vrátí všichni opravdově věřící duchovně do Jeruzaléma – k začátku. Jako tehdy byl ten chrám znovu zbudován na původním místě, a všechny nástroje z Babylonu opět vneseny zpět, tak to musí být s novozákonní církví na konci; čisté učení a původní praxe se musí do církve Ježíše Krista vrátit. A všechno, co v původním začátku v církvi nebylo, tak také nyní v ní nesmí být.

Nyní vychází výzva: „Shromážděte lid, posvěťte shromáždění (církev)“ (Joel.2:16).

Toto je ta hodina nejdůležitějšího rozhodnutí pro všechny, kteří patří k církvi Ježíše Krista, ven ze všeho, co nemá svůj původ v Bohu, a skrze Ducha Svatého vejít do všeho Božího. Zaznívá poslední volání: „Hle, Ženich přichází, vyjděme Jemu vstříc.“

Pavel měl Kristovi přivést čistou pannu (2.Kor.11:2). To se musí stát a nyní skutečně stane. Nebeský Ženich si nevezme žádnou náboženskou smilnici, nýbrž ty moudré panny, které tvoří Jeho Nevěstu (Mat.25:1-10) „… a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“ (Mat.25:10). Toto je nejdůležitější období v dějinách lidstva a pro církev: Pravé, věčně platné evangelium o království Božím je nyní kázáno na svědectví všem národům (Mat.24:14) a každý se musí rozhodnout.

Je pravda, a zůstává pravdou: „… tak zvěst, která je tobě dána, bude předcházet druhému Kristovu příchodu.“ Toho zvěstovatele Pán jako všechny proroky a apoštoly vzal, ale zvěst nám zůstala a neseme ji do celého světa.

Na konci budou shromáždění, jaká nikdy předtím nebyla. Musíme jen věnovat pozornost tomu napomenutí: „A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.“ (Jak.5:7).

„Než potřebí jest vám trpělivosti (vytrvalosti), abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.“ (Žid.10:36)

„Větší bude sláva domu (chrámu) tohoto posledního, než onoho prvního, praví Pán zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Pán zástupů.“ (Ag.2:9)

„Ne (vojenskou) silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Pán zástupů.“ (Zach.4:6).

„… Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.“ (Pán vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně) (Řím.9:28).

Poslední volání, poslední zvěst zní: Zpět k Bohu! Zpět ke Slovu! Zpět k začátku! Všechno musí být jednotlivými věřícími prožito jako na počátku. Stejné služby, stejné dary Ducha – všechno bude na konci jako na počátku. Až když se každý úd při Těle Krista zcela podřídí Hlavě, může se na závěr dít dokonalá vůle Boží. Ten vrcholný bod bude totální navrácení a konečně návrat Krista, se kterým můžeme ještě v našem čase počítat. Čas a hodinu zná přirozeně jen Bůh sám. Znamení konečného času to jasně ukazují.

„Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím (probuzení), s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve.“ (1.Tes.4:15-16).

„Toto pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti (pomíjitelnost nepomíjitelnosti) dědičně obdrží. Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.“ (1.Kor.15:50-54).

Jako kazatel a služebník Páně mám povinnost a ta spočívá v tom, že vykonávám pověření „zvěstovat slovo a rozdávat duchovní pokrm“ (2.Tim.4:1-5; Mat.24:45-47), které mi dal ten vzkříšený Pán zvučným, vše pronikajícím hlasem 2. dubna 1962 při rozednění. Píši to jako někdo, kdo osobně prožil milost Boží, kdo bratra Branhama deset let osobně znal a účastnil se jeho shromáždění v Evropě a USA. Jsem očitým svědkem toho, co Bůh v našem čase učinil. Ty dny Bible jsem prožil.

Nebeskému povolání jsem v uplynulých 49 letech následoval a zvěstoval slovo ve 155 zemích. Činil jsem všechno podle příkazu Páně až k tomu odkazu, že nemám zakládat žádné lokální sbory a nevydávat žádný zpěvník, neboť to jsou poznávací znamení každé denominace. Každý lokální sbor je suverénní. Jak Pavel již tehdy řekl, to zvěstování nyní spěje k závěru: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové …“ (2.Tim.4:17). Mohu s Petrem se vší opravdovostí říci: „… ale slovo Páně zůstává na věky. Toto pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám.“ (1.Petr.1:25).

Jde výhradně o věčně zůstávající slovo, které je Boží semeno: „Znovuzrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, totiž skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky“ (1.Petr.1:23).

Církev zbudovaná Kristem není žádná budova lži, nýbrž sloup a základ Pravdy: „Pakli prodlím, abys věděl, kterak máš v domě Božím chovati se, jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy“ (1.Tim.3:15).

„Ale pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Zná Pán ty, kteří jsou jeho, a opět: Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá jméno Kristovo“ (2.Tim.2:19).

TAK PRAVÍ PÁN: „A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí“ (Iz.28:17).

Ta hodina pravdy přišla: Jen Boží Slovo je pravda. Pro ty skutečně biblicky věřící smí platit jen to jedno, co Písmo Svaté učí a praktikuje. Kompromisy a svévolné výklady jsou vyloučeny. Platí jen to, že žádná lež nemá původ v pravdě.

„Nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Aby ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když by soudil.“ (Řím.3:4).

Pravé Boží děti budou vyvolané ven a jako na počátku skrze Ducha Svatého do těla Kristova vekřtěni (1.Kor.12:12-13), aby na konci to bylo tak jako na začátku.

„I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.“ (Sk.2:42).

„Hodina Karmelu“ způsobí, že srdce všech opravdově věřících se vrátí k Bohu a Jeho Slovu. To bude korunování závěru – výsledek poslední zvěsti v našem čase.

TAK PRAVÍ PÁN těm Svým: „Kdo má ucho k slyšení, ten slyš.“

„Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.“ (Mat.13:16).

„On pak Bůh pokoje posvěť vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští (při návratu) Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“ (1.Tes.5:23).

Pán bohatě požehnej vám všem, kteří svými modlitbami a dary stojíte za tou službou a misijní dílo v celém světě podporujete. ON nechť přijde s námi všemi ke Svému právu a Své dílo s námi a v nás dokoná.

V pověření Božím působící

Br. Frank