Druhý bod se k tomu přidal jako bolestivá lekce.

Od prožití křtu Duchem v květnu 1949 v jednom sboru plného evangelia v Hamburku, jsem prožil požehnaná shromáždění svobodných letničních sborů. Po kázání jsme byli všichni v očekávání, že Duch Boží bude mluvit skrze dary Ducha - mluvení jazyka, výkladu a proroctví.

V padesátých letech jsme přijali zvěst a nechali jsme se ve všech učeních opravit, jak je biblicky zvěstoval bratr Branham - ať se týkalo božství, křtu, Večeře Páně, nebo čehokoliv. Církev rostla, a nadále jsme prožívali také působení Ducha. Po kázání všichni čekali hlavně na to, že přijde proroctví. Přece je psáno: „Proroctvími nepohrdejte!“ Ale také je psáno: „Zkuste všechno!“ Když byli jménem voláni bratři a sestry, aby za ně bylo modleno, mysleli jsme si, že je to přesně tak, jak to bylo u bratra Branhama: V modlitební řadě v jeho shromážděních byly osoby, které neznal, a Bůh mu ve viděních ukázal jejich jména, odkud ti lidé pocházejí a co je trápilo. Zde ale nositelka daru, jak jsme si až později uvědomili, znala bratry a sestry, které volala. Nikomu nepřišlo na mysl, že by se u nás mohlo vloudit něco zvráceného.

V jednom proroctví jsem byl na závěr vyzván, abych posvětil k službě manželský pár. Bez váhání jsem to udělal. Pak přišla sobota 18. listopadu 1978. Bylo asi 10 hodin, když Pán mocným přikazujícím hlasem promluvil: „Můj služebníku, prozkoumej Skutky apoštolské, zda kdy byl k službě posvěcen muž se svou ženou!“

Okamžitě jsem vzal Bibli a zkoumal Skutky apoštolů, jak Pán přikázal. Musel jsem zjistit, že žádný apoštol nebyl povolán se svou ženou, a i sedm bratří, kteří měli na starosti chudé, ti byli povoláni bez žen. Do pětinásobné služby jako apoštolé, proroci, učitelé, pastýři a evangelisté byli ustanoveni jen bratři. V okamžiku, kdy jsem jí to řekl, se list obrátil: Místo, aby se sklonila pod mocnou ruku Boží a přijala korekturu, provalil se Satanův vztek. Bylo mi vyhrožováno, že mě, mou službu a celé dílo zničí. Od toho okamžiku byl služebník Boží označen za cizoložníka, podvodníka, svůdce Nevěsty, dokonce za antikrista a co všechno ještě. U mnohých se jí dostalo sluchu a víry, také u bratří v USA a Kanadě, kvůli daru proroctví, který všichni oceňovali.

Mnozí se od sboru odvrátili, jen málo jich zůstalo věrných, a dílo utrpělo v celém světě velikou škodu. V té době jsem zvěst kázal již v 85 zemích. Zdálo se, že s mou službou je konec. Proto jsem chtěl 16. června 1979 ukončit svůj život ve vlnách přílivu v Severním moři. Ale v mém rozervaném srdci hořela otázka: „Milovaný Pane, přicházím nyní k Tobě. Řekni mi, proč mě to všechno postihlo.“ V dalším okamžiku se to stalo: Z hromu, který sjel přímo svisle k mé pravici a stával se stále hlasitějším, mi byla vše pronikajícím duněním Bohem samotným zvolána slova: „Protože jsi uposlechl hlas své ženy!“ To je tak pravda, jakože Bůh žije.

2. dubna 1962 mi Pán, jak všichni ve zvěsti vědí, dal přikazujícím hlasem přesná nařízení pro mou službu, mimo jiné, abych šel zvěstovat Jeho slovo do jiných měst, nezakládal žádné lokální sbory a nevydával žádný zpěvník atd. I během následujících let, jak se v Oběžných dopisech rovněž píše, stále znovu ke mně při zvláštních rozhodnutích slyšitelně mluvil. Ale to bylo jednou, kdy v každém z těch devíti slov, která zazněla hromovým hlasem, byl cítit Boží hněv. Jako zasažen úderem, jsem padl nalevo. Vrátil jsem se tam, kde jsem byl ubytován, poklekl jsem, otevřel Bibli a mé oči padly na stejné slovo, které Bůh řekl Adamovi v 1.Moj.3:17.

Pochopil jsem, že jsem potřeboval ostré napomenutí samotným Bohem zrovna tak nutně jako Adam, který uposlechl Evu, když se dostala pod vliv hada. Pavel k tomu píše: „…Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva. A Adam nebyl sveden, ale žena když byla svedena, příčinou přestoupení byla.“ (1.Tim.2:11-14).

Jako tehdy v přirozeném skrze svedení Evy vyšla dvě naprosto rozdílná semena, tak je to nyní duchovně v církvi. Jedni jsou například vděční za božské povolání a pokračování služby, druzí to popírají a rouhají se tomu. Jedni se spolu těší, že zvěst se šíří do celého světa, ostatní věří, že s bratrem Branhamem všechno skončilo. 

Ale tak jistě, jak byl pád do hříchu v Božím plánu, tak na konci času milosti je jistě také všechno v dopuštěné Boží vůli. Bez pádu do hříchu svedením Evy by plán spasení učiněný před ustanovením světa neplatil. Bez toho, co se v našem čase stalo Božím zásahem, by bylo dokonání Církve Nevěsty v absolutní čistotě Slova a působení Ducha nemožné. V napravené církvi musí být všechno uspořádáno, také služby a dary Ducha. Jak bratr Branham, vztahující se přímo na Evu, často zdůrazňoval, je původní hřích nevíra. Až když Eva poskytla sluch hadovi, který zpochybnil, co Bůh řekl Adamovi, nemohla jinak, než věřit Satanově lži. Právě tak se to opakuje v našem čase. Satan nejprve zpochybnil povolání Božího služebníka a to, co mu při tom bylo řečeno, a potom udělal věrohodnými své argumenty. Tak se stalo svedení na počátku a tak se to děje až do konce.

Kdyby v Ráji nenastal pád do hříchu, pak bychom neslyšeli nic o plánu spasení. Všechno bylo předurčeno před založením světa, také naše jména byla před ustanovením světa zapsána do Knihy zabitého Beránka (Zj.13:8). Ale od času svedení je zlé semeno rozseto v celém světě, nepřátelství mezi těmi dvěma semeny (1.Moj.3:15), nenávist, která jde nad rámec smrti. U těch svedených nelze o smíření nic slyšet nebo vidět. Od okamžiku, kdy ta linie byla překročena, se zdá, že není cesta zpátky. Poslední rozsudek musíme ale přenechat Bohu. Kaina však, to falešné semeno, které Eva skrze svedení přivedla na svět, Pán nepřijal. Jen Ábela a jeho oběť. Bůh přijímá jen Své semeno, Své skutečně znovuzrozené syny a dcery. Dobré semeno jsou synové království - ta pšenice.

Žeň je zralá a Pán vezme do stodoly jen Svoji pšenici (Mat.3:12). Jsem vděčný Svému Bohu, který mi ukázal to přezrálé pšeničné pole, ve kterém nebyl žádný plevel. Náš Pán přece v Mat.13:39-43 řekl, že nejprve bude sebrán plevel. Semeno Slova bylo rozseto, vzešlo ve všech, kteří náležejí k Církvi-Nevěstě a plně dozraje. Ano, brzy budeme moci vzájemně provolat: „Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova, a manželka (nevěsta) jeho připravila se“ (Zj.19:7).

Druhý bod se k tomu přidal jako bolestivá lekce.

Od prožití křtu Duchem v květnu 1949 v jednom sboru plného evangelia v Hamburku, jsem prožil požehnaná shromáždění svobodných letničních sborů. Po kázání jsme byli všichni v očekávání, že Duch Boží bude mluvit skrze dary Ducha - mluvení jazyka, výkladu a proroctví.

V padesátých letech jsme přijali zvěst a nechali jsme se ve všech učeních opravit, jak je biblicky zvěstoval bratr Branham - ať se týkalo božství, křtu, Večeře Páně, nebo čehokoliv. Církev rostla, a nadále jsme prožívali také působení Ducha. Po kázání všichni čekali hlavně na to, že přijde proroctví. Přece je psáno: „Proroctvími nepohrdejte!“ Ale také je psáno: „Zkuste všechno!“ Když byli jménem voláni bratři a sestry, aby za ně bylo modleno, mysleli jsme si, že je to přesně tak, jak to bylo u bratra Branhama: V modlitební řadě v jeho shromážděních byly osoby, které neznal, a Bůh mu ve viděních ukázal jejich jména, odkud ti lidé pocházejí a co je trápilo. Zde ale nositelka daru, jak jsme si až později uvědomili, znala bratry a sestry, které volala. Nikomu nepřišlo na mysl, že by se u nás mohlo vloudit něco zvráceného.

V jednom proroctví jsem byl na závěr vyzván, abych posvětil k službě manželský pár. Bez váhání jsem to udělal. Pak přišla sobota 18. listopadu 1978. Bylo asi 10 hodin, když Pán mocným přikazujícím hlasem promluvil: „Můj služebníku, prozkoumej Skutky apoštolské, zda kdy byl k službě posvěcen muž se svou ženou!“

Okamžitě jsem vzal Bibli a zkoumal Skutky apoštolů, jak Pán přikázal. Musel jsem zjistit, že žádný apoštol nebyl povolán se svou ženou, a i sedm bratří, kteří měli na starosti chudé, ti byli povoláni bez žen. Do pětinásobné služby jako apoštolé, proroci, učitelé, pastýři a evangelisté byli ustanoveni jen bratři. V okamžiku, kdy jsem jí to řekl, se list obrátil: Místo, aby se sklonila pod mocnou ruku Boží a přijala korekturu, provalil se Satanův vztek. Bylo mi vyhrožováno, že mě, mou službu a celé dílo zničí. Od toho okamžiku byl služebník Boží označen za cizoložníka, podvodníka, svůdce Nevěsty, dokonce za antikrista a co všechno ještě. U mnohých se jí dostalo sluchu a víry, také u bratří v USA a Kanadě, kvůli daru proroctví, který všichni oceňovali.

Mnozí se od sboru odvrátili, jen málo jich zůstalo věrných, a dílo utrpělo v celém světě velikou škodu. V té době jsem zvěst kázal již v 85 zemích. Zdálo se, že s mou službou je konec. Proto jsem chtěl 16. června 1979 ukončit svůj život ve vlnách přílivu v Severním moři. Ale v mém rozervaném srdci hořela otázka: „Milovaný Pane, přicházím nyní k Tobě. Řekni mi, proč mě to všechno postihlo.“ V dalším okamžiku se to stalo: Z hromu, který sjel přímo svisle k mé pravici a stával se stále hlasitějším, mi byla vše pronikajícím duněním Bohem samotným zvolána slova: „Protože jsi uposlechl hlas své ženy!“ To je tak pravda, jakože Bůh žije.

1. dubna 1962 mi Pán, jak všichni ve zvěsti vědí, dal přikazujícím hlasem přesná nařízení pro mou službu, mimo jiné, abych šel zvěstovat Jeho slovo do jiných měst, nezakládal žádné lokální sbory a nevydával žádný zpěvník atd. I během následujících let, jak se v Oběžných dopisech rovněž píše, stále znovu ke mně při zvláštních rozhodnutích slyšitelně mluvil. Ale to bylo jednou, kdy v každém z těch devíti slov, která zazněla hromovým hlasem, byl cítit Boží hněv. Jako zasažen úderem, jsem padl nalevo. Vrátil jsem se tam, kde jsem byl ubytován, poklekl jsem, otevřel Bibli a mé oči padly na stejné slovo, které Bůh řekl Adamovi v 1.Moj.3:17.

Pochopil jsem, že jsem potřeboval ostré napomenutí samotným Bohem zrovna tak nutně jako Adam, který uposlechl Evu, když se dostala pod vliv hada. Pavel k tomu píše: „…Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva. A Adam nebyl sveden, ale žena když byla svedena, příčinou přestoupení byla.“ (1.Tim.2:11-14).

Jako tehdy v přirozeném skrze svedení Evy vyšla dvě naprosto rozdílná semena, tak je to nyní duchovně v církvi. Jedni jsou například vděční za božské povolání a pokračování služby, druzí to popírají a rouhají se tomu. Jedni se spolu těší, že zvěst se šíří do celého světa, ostatní věří, že s bratrem Branhamem všechno skončilo.

Ale tak jistě, jak byl pád do hříchu v Božím plánu, tak na konci času milosti je jistě také všechno v dopuštěné Boží vůli. Bez pádu do hříchu svedením Evy by plán spasení učiněný před ustanovením světa neplatil. Bez toho, co se v našem čase stalo Božím zásahem, by bylo dokonání Církve Nevěsty v absolutní čistotě Slova a působení Ducha nemožné. V napravené církvi musí být všechno uspořádáno, také služby a dary Ducha. Jak bratr Branham, vztahující se přímo na Evu, často zdůrazňoval, je původní hřích nevíra. Až když Eva poskytla sluch hadovi, který zpochybnil, co Bůh řekl Adamovi, nemohla jinak, než věřit Satanově lži. Právě tak se to opakuje v našem čase. Satan nejprve zpochybnil povolání Božího služebníka a to, co mu při tom bylo řečeno, a potom udělal věrohodnými své argumenty. Tak se stalo svedení na počátku a tak se to děje až do konce.

Kdyby v Ráji nenastal pád do hříchu, pak bychom neslyšeli nic o plánu spasení. Všechno bylo předurčeno před založením světa, také naše jména byla před ustanovením světa zapsána do Knihy zabitého Beránka (Zj.13:8). Ale od času svedení je zlé semeno rozseto v celém světě, nepřátelství mezi těmi dvěma semeny (1.Moj.3:15), nenávist, která jde nad rámec smrti. U těch svedených nelze o smíření nic slyšet nebo vidět. Od okamžiku, kdy ta linie byla překročena, se zdá, že není cesta zpátky. Poslední rozsudek musíme ale přenechat Bohu. Kaina však, to falešné semeno, které Eva skrze svedení přivedla na svět, Pán nepřijal. Jen Ábela a jeho oběť. Bůh přijímá jen Své semeno, Své skutečně znovuzrozené syny a dcery. Dobré semeno jsou synové království - ta pšenice.

Žeň je zralá a Pán vezme do stodoly jen Svoji pšenici (Mat.3:12). Jsem vděčný Svému Bohu, který mi ukázal to přezrálé pšeničné pole, ve kterém nebyl žádný plevel. Náš Pán přece v Mat.13:39-43 řekl, že nejprve bude sebrán plevel. Semeno Slova bylo rozseto, vzešlo ve všech, kteří náležejí k Církvi-Nevěstě a plně dozraje. Ano, brzy budeme moci vzájemně provolat: „Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova, a manželka (nevěsta) jeho připravila se“ (Zj.19:7).