Všichni, kteří zůstávají ve svodu, minou to, co Bůh činí v přítomnosti. Oni věří podle toho zfalšovaného textu, že s prorokem byla i ta zvěst před druhým příchodem Krista ukončena. Rovněž tak zapírají povolání, které dal sám Pán a prorok ho potvrdil. Pro ně je ta věc vyřízená, mnozí dokonce tvrdí, že Beránek již opustil trůn milosti, že Pán přišel a klade nárok na ty Své a ještě mnoho jiného. Ale pravá zvěst, Bohu dík, bude stále ještě kázána v souladu s Biblí a všecko, co řekl prorok, harmonicky uspořádáno. Svaté Písmo byl „absolut“ bratra Branhama a ono samotné je náš absolut.

Bratr Branham více než stokrát zmínil Zj.22:18-19 a zdůraznil, že žádné slovo nesmí být odejmuto a žádné přidáno, a že Satan u Evy přidal jen jedno slovo, které přineslo smrt. Pavel usiloval o Církev, kterou chtěl Kristu přivést jako čistou pannu: „Ale bojím se, aby snad, jako had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od prostoty, která jest v Kristu“ (2.Kor.11:3). Kdo k Božímu Slovu něco přidá nebo ubere, je pod vlivem hada, je sveden a absolutně nemá žádný podíl při Stromu Života. Vyplatí se číst, co bratr Branham k tomuto tématu se svatou vážnosti řekl. Jen tři citáty z mnoha: 1. února 1956 řekl: „Kdo z této Knihy něco ubere nebo k ní přidá, jeho jméno Bůh vyjme z Knihy Života.“ 12. listopadu 1961 řekl: „Dokonce to ukazuje, že když jeho jméno v ní stojí, bude vymazáno.“, a 18. dubna 1965: „Chceme to, co Bůh řekl na počátku. Kdo něco přidá nebo odejme, jeho jméno bude z Knihy Života vzato.“ V Mat.4:4 odpověděl náš Pán tomu svůdci: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“

Bůh to vedl tak, že jsem mohl biblicky zařadit také těžce srozumitelné výroky. Není problém ani se Zj.10, jestliže předtím čteme kapitoly 8 a 9 a potom ještě kapitolu 11. Je to přece stále ten Stejný, který se zjevil v oblaku a ohnivém sloupu Mojžíšovi a lidu Izraele a 40 let je provázel (2.Moj.40:34-38). Ten Stejný se v tom oblaku zjevil také 28. února 1963 ve službě bratra Branhama, když ten prorok byl ještě na Zemi, když sedm mocných hromových ran otřáslo celým okolím. ON je Tentýž, který ve Zj.10 sestoupí jako Anděl Smlouvy a Svou nohu postaví na moře a zemi. Jak můžeme být vděční, že nám věrný Bůh daroval porozumění pro úplný soulad psaného Slova a zvěstované zvěsti!

Ta falešná učení vůbec nemohou být biblicky zařazena. V jednom jsou všichni, kteří přinášejí cizí učení zajedno, totiž aby zničili božský vliv povolaného služebníka, ano, učinili jej pomluvami nevěrohodným, aby se sami chlubili. I to mají společné: Věří, že ten zfalšovaný text je pravý a pravý text je falešný.

Více k tomu nemusí být řečeno. Skutečně je ve zvěsti jen jedna pravá Církev a to je Nevěsta Slova. Každý, kdo věří nějakému zvláštnímu zjevení nebo mnohým jiným výkladům, je pod vlivem Zlého, je mimo Slovo a nepatří k Nevěstě. Ale všechny pravé Boží děti, které byly v celém světě strženy pod falešný vliv zničující akce, nyní naleznou cestu zpět a budou věřit, že zvěst, kterou přinesl ten prorok, ještě stále předchází druhému Kristovu příchodu, dokud ten poslední nebude zavolán.

Bratr Branham víckrát řekl: Mnozí hovoří o tom, co Bůh učinil, vyhlížejí po tom, co bude činit, ale pomíjejí to, co v přítomnosti dělá. To, co učinil, nás přece spojuje s tím, co činí v přítomnosti a připravuje nás k tomu, co ještě bude dělat.

Vítěz z Golgaty přivádí dílo spasení v těch Svých k dokonání. Na konci se také naplní, co Pavel již na první misijní cestě adresoval těm, kteří nevěřili: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval.“ (Sk.13:41).

Na co se odvolával Pavel, když udělal porovnání s těmi odpůrci? Na 4.Moj.16, kde se velice uznávaní muži spojili proti Mojžíšovi a Aronovi. Mojžíš se padl na svou tvář, modlil se a řekl: „…ty a všichni tvoji jste ti, kteří se rotíte proti Pánu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?“ (v.11).

Mojžíš je pozval, ale oni nepřišli a řekli: „Zdali oči mužům těmto vyloupnout chceš?“ (Podle něm. př. Bible: „Chceš těm lidem sypat písek do očí?“) Událost pokračovala, potom nazval Mojžíš tlupu Chóre „bezbožnými muži“ a oznámil soud: „…tedy poznáte, že popouzeli muži ti Pána.“ (v.30). Ti vzbouřenci se tedy nevzbouřili proti prorokovi anebo proti tomu, který musel slova proroka dávat dále, ale proti Bohu, Pánu. To je důležitá lekce. Mojžíš mohl říci: „TEN JÁ JSEM mě k vám poslal“ (2.Moj.3:4). On měl poslání, dějinněspásné pověření a slova Boží měl Áronovi vkládat do úst (2.Moj.4:15). Ti opovrhovači nepohrdli Mojžíšem a Áronem, rouhali se Bohu a Jím pohrdli.

To mínil Pavel, když mluvil o pohrdačích v souvislosti s dílem, které Bůh v našich dnech bude činit. A to slovo bylo napsáno pro náš čas. Nezesměšňovali zvěstovatele a nositele zvěsti, ale Boha, který dal pověření ve spásných dějinách. Kdo skutečně věří poslání toho proroka, nemůže než věřit, že ta zvěst vykoná, k čemu byla poslána. Kdo nepřijme Boží povolání a poslání, je odpůrcem Boha, z Jehož úst vyšlo pověření.

Tak jistě jak Pán Svým všemohoucím slovem vyslovil všechno do bytí a dokonal dílo stvoření, tak jistě nyní dokoná dílo spasení v církvi prvorozených vykoupené krví podle zaslíbení Slova a skrze sílu Ducha Svatého. „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.“ (V něm. př. Bible: „Pán učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí“) (Řím.9:28).

V poslední fázi, až spolu spadnou raný a pozdní déšť, když nastane poslední působení Ducha a moc Boží bude viditelně zjevena, budou všichni opravdově věřící jedno srdce a jedna duše - ve zvěsti, ve Slovu a ve vůli Boží, jako na začátku o Letnicích.

Pro vyvolené, kteří nestojí na straně žalobníka, platí, co psal Pavel Řím.8:31-39: „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.“ Přemožitelé zůstávají pod krví Beránka a Slovo je jejich svědectví. Oni věří každému slovu od první až do poslední kapitoly, ať je to psáno v Mal.4, Luk.17, v Mat.24:14, ve verši 24, nebo ve verších 45-47, ať je to v Mat.25:1-10 nebo ve Zj.10 psáno.

Žel žalobník a svůdce celého světa bude teprve až úplně na konci svržen na Zem. Ale vyvolení nemohou být svedeni. Až při vytržení a vyhlášení královlády se naplní Zj.12:7-11: „A uslyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen je žalobník bratří našich, který žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí. Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“

Všichni, kteří zůstávají ve svodu, minou to, co Bůh činí v přítomnosti. Oni věří podle toho zfalšovaného textu, že s prorokem byla i ta zvěst před druhým příchodem Krista ukončena. Rovněž tak zapírají povolání, které dal sám Pán a prorok ho potvrdil. Pro ně je ta věc vyřízená, mnozí dokonce tvrdí, že Beránek již opustil trůn milosti, že Pán přišel a klade nárok na ty Své a ještě mnoho jiného. Ale pravá zvěst, Bohu dík, bude stále ještě kázána v souladu s Biblí a všecko, co řekl prorok, harmonicky uspořádáno. Svaté Písmo byl „absolut“ bratra Branhama a ono samotné je náš absolut.

Bratr Branham více než stokrát zmínil Zj.22:18-19 a zdůraznil, že žádné slovo nesmí být odejmuto a žádné přidáno, a že Satan u Evy přidal jen jedno slovo, které přineslo smrt. Pavel usiloval o Církev, kterou chtěl Kristu přivést jako čistou pannu: „Ale bojím se, aby snad, jako had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od prostoty, která jest v Kristu“ (2.Kor.11:3). Kdo k Božímu Slovu něco přidá nebo ubere, je pod vlivem hada, je sveden a absolutně nemá žádný podíl při Stromu Života. Vyplatí se číst, co bratr Branham k tomuto tématu se svatou vážnosti řekl. Jen tři citáty z mnoha: 1. února 1956 řekl: „Kdo z této Knihy něco ubere nebo k ní přidá, jeho jméno Bůh vyjme z Knihy Života.“ 12. listopadu 1961 řekl: „Dokonce to ukazuje, že když jeho jméno v ní stojí, bude vymazáno.“, a 18. dubna 1965: „Chceme to, co Bůh řekl na počátku. Kdo něco přidá nebo odejme, jeho jméno bude z Knihy Života vzato.“ V Mat.4:4 odpověděl náš Pán tomu svůdci: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“

Bůh to vedl tak, že jsem mohl biblicky zařadit také těžce srozumitelné výroky. Není problém ani se Zj.10, jestliže předtím čteme kapitoly 8 a 9 a potom ještě kapitolu 11. Je to přece stále ten Stejný, který se zjevil v oblaku a ohnivém sloupu Mojžíšovi a lidu Izraele a 40 let je provázel (2.Moj.40:34-38). Ten Stejný se v tom oblaku zjevil také 28. února 1963 ve službě bratra Branhama, když ten prorok byl ještě na Zemi, když sedm mocných hromových ran otřáslo celým okolím. ON je Tentýž, který ve Zj.10 sestoupí jako Anděl Smlouvy a Svou nohu postaví na moře a zemi. Jak můžeme být vděční, že nám věrný Bůh daroval porozumění pro úplný soulad psaného Slova a zvěstované zvěsti!

Ta falešná učení vůbec nemohou být biblicky zařazena. V jednom jsou všichni, kteří přinášejí cizí učení zajedno, totiž aby zničili božský vliv povolaného služebníka, ano, učinili jej pomluvami nevěrohodným, aby se sami chlubili. I to mají společné: Věří, že ten zfalšovaný text je pravý a pravý text je falešný.

Více k tomu nemusí být řečeno. Skutečně je ve zvěsti jen jedna pravá Církev a to je Nevěsta Slova. Každý, kdo věří nějakému zvláštnímu zjevení nebo mnohým jiným výkladům, je pod vlivem Zlého, je mimo Slovo a nepatří k Nevěstě. Ale všechny pravé Boží děti, které byly v celém světě strženy pod falešný vliv zničující akce, nyní naleznou cestu zpět a budou věřit, že zvěst, kterou přinesl ten prorok, ještě stále předchází druhému Kristovu příchodu, dokud ten poslední nebude zavolán.

Bratr Branham víckrát řekl: Mnozí hovoří o tom, co Bůh učinil, vyhlížejí po tom, co bude činit, ale pomíjejí to, co v přítomnosti dělá. To, co učinil, nás přece spojuje s tím, co činí v přítomnosti a připravuje nás k tomu, co ještě bude dělat.

Vítěz z Golgaty přivádí dílo spasení v těch Svých k dokonání. Na konci se také naplní, co Pavel již na první misijní cestě adresoval těm, kteří nevěřili: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval.“ (Sk.13:41).

Na co se odvolával Pavel, když udělal porovnání s těmi odpůrci? Na 4.Moj.16, kde se velice uznávaní muži spojili proti Mojžíšovi a Aronovi. Mojžíš se padl na svou tvář, modlil se a řekl: „…ty a všichni tvoji jste ti, kteří se rotíte proti Pánu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?“ (v.11).

Mojžíš je pozval, ale oni nepřišli a řekli: „Zdali oči mužům těmto vyloupnout chceš?“ (Podle něm. př. Bible: „Chceš těm lidem sypat písek do očí?“) Událost pokračovala, potom nazval Mojžíš tlupu Chóre „bezbožnými muži“ a oznámil soud: „…tedy poznáte, že popouzeli muži ti Pána.“ (v.30). Ti vzbouřenci se tedy nevzbouřili proti prorokovi anebo proti tomu, který musel slova proroka dávat dále, ale proti Bohu, Pánu. To je důležitá lekce. Mojžíš mohl říci: „TEN JÁ JSEM mě k vám poslal“ (2.Moj.3:4). On měl poslání, dějinněspásné pověření a slova Boží měl Áronovi vkládat do úst (2.Moj.4:15). Ti opovrhovači nepohrdli Mojžíšem a Áronem, rouhali se Bohu a Jím pohrdli.

To mínil Pavel, když mluvil o pohrdačích v souvislosti s dílem, které Bůh v našich dnech bude činit. A to slovo bylo napsáno pro náš čas. Nezesměšňovali zvěstovatele a nositele zvěsti, ale Boha, který dal pověření ve spásných dějinách. Kdo skutečně věří poslání toho proroka, nemůže než věřit, že ta zvěst vykoná, k čemu byla poslána. Kdo nepřijme Boží povolání a poslání, je odpůrcem Boha, z Jehož úst vyšlo pověření.

Tak jistě jak Pán Svým všemohoucím slovem vyslovil všechno do bytí a dokonal dílo stvoření, tak jistě nyní dokoná dílo spasení v církvi prvorozených vykoupené krví podle zaslíbení Slova a skrze sílu Ducha Svatého. „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.“ (V něm. př. Bible: „Pán učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí“) (Řím.9:28).

V poslední fázi, až spolu spadnou raný a pozdní déšť, když nastane poslední působení Ducha a moc Boží bude viditelně zjevena, budou všichni opravdově věřící jedno srdce a jedna duše - ve zvěsti, ve Slovu a ve vůli Boží, jako na začátku o Letnicích.

Pro vyvolené, kteří nestojí na straně žalobníka, platí, co psal Pavel Řím.8:31-39: „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.“ Přemožitelé zůstávají pod krví Beránka a Slovo je jejich svědectví. Oni věří každému slovu od první až do poslední kapitoly, ať je to psáno v Mal.4, Luk.17, v Mat.24:14, ve verši 24, nebo ve verších 45-47, ať je to v Mat.25:1-10 nebo ve Zj.10 psáno.

Žel žalobník a svůdce celého světa bude teprve až úplně na konci svržen na Zem. Ale vyvolení nemohou být svedeni. Až při vytržení a vyhlášení královlády se naplní Zj.12:7-11: „A uslyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen je žalobník bratří našich, který žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí. Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“