Od nynějška bych již nechtěl užívat tak často používaný pojem „zvěst konečného času“, nýbrž označení „biblická zvěst konečného času“, abych zdůraznil, že tato zvěst je založena výhradně na Božím Slově. To by se mělo neustále zdůrazňovat: Jen když Bůh dal zaslíbení ve Svém Slově, potom bdí nad tím, aby to zaslíbení naplnil v pravý čas. Tak se při prvním příchodu Krista naplnilo více než sto zaslíbení; v posledních 24 hodinách až do ukřižování se jich naplnilo přesně 24. Sedmnáct z nich bratr Branham uvedl v kázání „Časové události“ z 6. prosince 1965.

Měli bychom vážně přemýšlet o následujícím: Protože učenci, kteří studovali Písmo, biblická proroctví svévolně vykládali a odvedli lid od skutečného významu a naplnění, nepoznali jako národ den svého nejmilostivějšího Božího navštívení (Luk.7:29; Luk.19:41-44). Vlastní výklady jsou svodem Satana a vytvořily, nejprve pro Izrael a nyní pro církev, velikou překážku mezi Bohem a lidmi, která brání lidem, poznat naplnění biblického proroctví.

Apoštol Pavel to, co se tehdy stalo, shrnul takto: „Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, a že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.“ (1.Kor.15:3-4).

Všechno, čemu věříme a učíme, musí být v Písmu zaslíbeno a dosvědčeno. Rozsudku Slova se musí podřídit každý, především sloužící bratři. Nestačí odvolávat se na bratra Branhama a jeho výroky, a Písmo Svaté přitom nechat bez povšimnutí, neboť je zcela nemožné oddělovat zvěst konečného času od Bible. Kdo to přesto činí, stojí pod kletbou, protože zvěstuje jiné evangelium (Gal.1) a jiného Ježíše, pod inspirací cizího ducha (2.Kor.11:1-4).

Když se vzkříšený Pán zjevil Svým učedníkům a těm, kteří byli s nimi, zdůraznil, co je psáno: „Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti…“ (Luk.24:44-45).

Toto je jedno z nejdůležitějších míst, které svědčí, že Pán otevřel porozumění pro Písmo jen těm, kteří byli připraveni vyslechnout, co Bůh v něm řekl. Dnes je to také tak. Jen těm, kdo věří tomu, co Písmo říká a co Písmo učí, tomu otvírá vzkříšený Pán také porozumění pro naplnění všeho toho, co zaslíbil. To se také vztahuje na službu bratra Branhama, jako se to vztahovalo i na službu Jana Křtitele. Všichni vědí, že Jan Křtitel byl zaslíbený prorok a předchůdce, jak je psáno v Iz.40:3 a v Mal.3:1. To náš Pán potvrdil v Mat.11:7-15. Též evangelista Marek to učinil v kapitole 1:1-3. Službu Jana Křtitele tedy nalézáme biblicky zařazenou přímo na počátku Nového Zákona.

Co předpovídá Písmo pro poslední časový úsek církve, v kterém žijeme? Co se má stát nyní, na konci dne spásy (2.Kor.6:2; Iz.49:6-8), než nastane ten strašlivý den Páně (2.Petr.3:10 aj.)? Musíme mít stále na zřeteli, že Bůh vždy plní jen Svá zaslíbení, ale ne naše přání a představy. ON sám v Mal.4:5 předpověděl, že dříve než přijde den Páně, pošle proroka Eliáše. Také Pán Ježíš v Mat.17:11 potvrdil: „A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.“ Totéž máme u Mar.9:12: „On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijde nejprve, napraví všecky věci.“ Tím Pán sám odkázal na zvláštní, ještě nenaplněné proroctví z Mal.4:5-6, ale také zmínil již tu vykonanou službu Jana Křtitele (Mat.17:12-13) v porovnání s Eliášem (Mar.9:13). Je to prostě dokonalé!

Nyní se jedná o biblickou zvěst konečného času, se kterou byl poslán bratr Branham jako zaslíbený prorok, totiž aby v církvi bylo zase všechno navráceno do původního stavu a srdce dětí Božích se vrátila k víře a učení otců na počátku (Sk.3:17-21).

I nyní Bůh plní zaslíbení, která dal pro tento čas, neboť je přece psáno: „(Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.“ (2.Kor.1:20).

O Letnicích Petr dovozoval, že vylití Ducha Svatého bylo naplněním toho, co Bůh zaslíbil skrze proroka Joele, a pak pokračoval: „Vám jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteříž daleko jsou, kterých povolal by Pán Bůh náš“ (Sk.2:39).

Zaslíbený příchod Ježíše Krista (Jan.14:1-3) je blízko přede dveřmi, ale před příchodem Ženicha se musí v Nevěstě naplnit zaslíbení, která dal ve Svém Slově. Navždy platí: Děti zaslíbení (Řím.9:8, Gal.4:28) věří slovu zaslíbení (Řím.4:18-25) a obdrží Ducha zaslíbení (Ef.1:13). Podle Žid.11:9 Abraham spolu s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení, sídlil v zaslíbené zemi jako cizinec. Za časů Jozuových byla pak ta území zaslíbené země přidělena všem kmenům. Naplnění zaslíbení znamená uskutečnění toho, co Bůh zaslíbil. Potom to již není žádná teorie, ale realita.

Od nynějška bych již nechtěl užívat tak často používaný pojem „zvěst konečného času“, nýbrž označení „biblická zvěst konečného času“, abych zdůraznil, že tato zvěst je založena výhradně na Božím Slově. To by se mělo neustále zdůrazňovat: Jen když Bůh dal zaslíbení ve Svém Slově, potom bdí nad tím, aby to zaslíbení naplnil v pravý čas. Tak se při prvním příchodu Krista naplnilo více než sto zaslíbení; v posledních 24 hodinách až do ukřižování se jich naplnilo přesně 24. Sedmnáct z nich bratr Branham uvedl v kázání „Časové události“ z 6. prosince 1965.

Měli bychom vážně přemýšlet o následujícím: Protože učenci, kteří studovali Písmo, biblická proroctví svévolně vykládali a odvedli lid od skutečného významu a naplnění, nepoznali jako národ den svého nejmilostivějšího Božího navštívení (Luk.7:29; Luk.19:41-44). Vlastní výklady jsou svodem Satana a vytvořily, nejprve pro Izrael a nyní pro církev, velikou překážku mezi Bohem a lidmi, která brání lidem, poznat naplnění biblického proroctví.

Apoštol Pavel to, co se tehdy stalo, shrnul takto: „Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, a že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.“ (1.Kor.15:3-4).

Všechno, čemu věříme a učíme, musí být v Písmu zaslíbeno a dosvědčeno. Rozsudku Slova se musí podřídit každý, především sloužící bratři. Nestačí odvolávat se na bratra Branhama a jeho výroky, a Písmo Svaté přitom nechat bez povšimnutí, neboť je zcela nemožné oddělovat zvěst konečného času od Bible. Kdo to přesto činí, stojí pod kletbou, protože zvěstuje jiné evangelium (Gal.1) a jiného Ježíše, pod inspirací cizího ducha (2.Kor.11:1-4).

Když se vzkříšený Pán zjevil Svým učedníkům a těm, kteří byli s nimi, zdůraznil, co je psáno: „Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti…“ (Luk.24:44-45).

Toto je jedno z nejdůležitějších míst, které svědčí, že Pán otevřel porozumění pro Písmo jen těm, kteří byli připraveni vyslechnout, co Bůh v něm řekl. Dnes je to také tak. Jen těm, kdo věří tomu, co Písmo říká a co Písmo učí, tomu otvírá vzkříšený Pán také porozumění pro naplnění všeho toho, co zaslíbil. To se také vztahuje na službu bratra Branhama, jako se to vztahovalo i na službu Jana Křtitele. Všichni vědí, že Jan Křtitel byl zaslíbený prorok a předchůdce, jak je psáno v Iz.40:3 a v Mal.3:1. To náš Pán potvrdil v Mat.11:7-15. Též evangelista Marek to učinil v kapitole 1:1-3. Službu Jana Křtitele tedy nalézáme biblicky zařazenou přímo na počátku Nového Zákona.

Co předpovídá Písmo pro poslední časový úsek církve, v kterém žijeme? Co se má stát nyní, na konci dne spásy (2.Kor.6:2; Iz.49:6-8), než nastane ten strašlivý den Páně (2.Petr.3:10 aj.)? Musíme mít stále na zřeteli, že Bůh vždy plní jen Svá zaslíbení, ale ne naše přání a představy. ON sám v Mal.4:5 předpověděl, že dříve než přijde den Páně, pošle proroka Eliáše. Také Pán Ježíš v Mat.17:11 potvrdil: „A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.“ Totéž máme u Mar.9:12: „On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijde nejprve, napraví všecky věci.“ Tím Pán sám odkázal na zvláštní, ještě nenaplněné proroctví z Mal.4:5-6, ale také zmínil již tu vykonanou službu Jana Křtitele (Mat.17:12-13) v porovnání s Eliášem (Mar.9:13). Je to prostě dokonalé!

Nyní se jedná o biblickou zvěst konečného času, se kterou byl poslán bratr Branham jako zaslíbený prorok, totiž aby v církvi bylo zase všechno navráceno do původního stavu a srdce dětí Božích se vrátila k víře a učení otců na počátku (Sk.3:17-21).

I nyní Bůh plní zaslíbení, která dal pro tento čas, neboť je přece psáno: „(Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.“ (2.Kor.1:20).

O Letnicích Petr dovozoval, že vylití Ducha Svatého bylo naplněním toho, co Bůh zaslíbil skrze proroka Joele, a pak pokračoval: „Vám jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všem, kteříž daleko jsou, kterých povolal by Pán Bůh náš“ (Sk.2:39).

Zaslíbený příchod Ježíše Krista (Jan.14:1-3) je blízko přede dveřmi, ale před příchodem Ženicha se musí v Nevěstě naplnit zaslíbení, která dal ve Svém Slově. Navždy platí: Děti zaslíbení (Řím.9:8, Gal.4:28) věří slovu zaslíbení (Řím.4:18-25) a obdrží Ducha zaslíbení (Ef.1:13). Podle Žid.11:9 Abraham spolu s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení, sídlil v zaslíbené zemi jako cizinec. Za časů Jozuových byla pak ta území zaslíbené země přidělena všem kmenům. Naplnění zaslíbení znamená uskutečnění toho, co Bůh zaslíbil. Potom to již není žádná teorie, ale realita.