Oběžný dopis Prosinec 2008
„Já musím dělat dílo toho, kterýž mne poslal, dokud den jest. Přichází noc, kdyžto žádný nebude moci dělat“ (Jan.9:4).
Jsem vděčný svému milovanému Pánu, že nyní již více než půl století smím být v Jeho přímé službě, jak to zřejmě během těch dvou tisíc let nikomu nebylo dopřáno. Od samého počátku jsem ovládal tři jazyky. Byl jsem ve Východní Evropě právě tak doma jako na Západě a v celém světě. V těch více než padesáti letech jsem kázal přes 10.000 kázání. K tomu lze přidat ještě rozhlasová a televizní vysílání, která se vysílají v různých zemích v německém, anglickém a ruském jazyku ještě nyní. Při žádném kázání jsem na podiu s sebou neměl žádné poznámky, jen Bibli, a ten věrný Pán mi vždy vložil Své Slovo na mysl a do úst.
Kázání bratra Branhama jsem sám písemně a ústně překládal do německého jazyka, kromě toho jsem přibližně ve dvaceti brožurách zpracoval nejdůležitější biblická témata, vydal jsem je nejprve v německém jazyku, potom v anglickém a v jiných jazycích. K tomu jsem vydal ještě knihy a Oběžné dopisy s odpověďmi na mnoho biblických otázek.
Tak jsem doslova celé dny, často až do noci, mohl veškerý svůj čas využít v Jeho službě. S dobrým svědomím mohu říci, že jsem vykoupil ten čas než přijde noc, kdy nebude moci nikdo působit.
Bůh daroval milost také k tomu, že stále ještě mohu každý měsíc podnikat misijní cesty. Některé země jsem procestoval již více než dvacetkrát nebo třicetkrát. Od roku 1968 jsem bez přerušení mohl mít shromáždění každou poslední neděli v Curychu a několikrát v roce v Salzburgu. Zde v Krefeldu se konají mezinárodní shromáždění každý první víkend v měsíci, kdy se jich zúčastňují lidé z více než třiceti zemí. Jsme velice vděční za misijní budovy, které jsme postavili na přímý příkaz Pána, abychom mohli ubytovávat hosty.
Kůže zebry, před kterou stojím na fotografii, je zvláštní památka. Bylo to asi v roce 1978, když jsem spolu s bratrem Sydney Jacksonem z Jižní Afriky měl opět ve všech největších městech země shromáždění. V Pretorii přistoupil k mikrofonu před asi 600 lidí a řekl: „Věřím, že bratr Frank je apoštol Pánem poslaný …“ Krátce na to mi ve svém domě ukázal kůži zebry, která ležela na zemi a řekl: „Bratr Branham roku 1965 stál na této kůži, když se s námi bratry modlil za Afriku. On byl zarmoucen, že mu nebylo dovoleno v naší zemi kázat. Ale nyní se Bůh postaral o to, že ta zvěst se do Afriky dostala.“ On byl zřejmě první, kdo mi připomněl, že bratr Branham viděl nad Afrikou letět německého orla. Potom mi tuto kůži zebry daroval, ta od té doby visí v mém obývacím pokoji.
Na africkém kontinentě Bůh zachránil nejen tisíce, ale statisíce lidí, které přivedl k poznání pravdy. Nikdy nezapomenu, když v jednom městě, kde se na stadionu shromáždilo 22.000 lidí, a také v jiných městech, kde se sešly další tisíce, se na moji otázku, jestli všichni věří zvěsti a jsou pokřtěni na jméno Pána Ježíše Krista, zvedlo tisíce rukou a zaznělo mohutné Amen.
Kdybych chtěl psát o všech vedeních, odkazech, vůbec o všech prožitích, která mi Bůh daroval, potom by jedna kniha nemohla stačit. Spoléhal jsem na Pána také v tom, že jsem nikdy nevybíral žádné oběti ani milodary pro jakýkoli program. ON se vždy postaral o všechno: o stavbu Božího domu a misijních budov, obstarání aparatur a o všechno, co bylo potřeba pro tiskárnu, zpracování, režii, natáčecí studio, pro rozesílání a celou misijní práci.
Kdo by byl ještě před deseti lety pomyslel na to, že budeme mít možnost naše bohoslužby přenášet po internetu v přímém přenosu? Bůh se postaral i o to, že jsou mezi námi bratři, kteří simultánně překládají do dvanácti jazyků; v deseti z nich se ta kázání přenášejí do celého světa. O všechny složky, ano dokonce o pěvecký sbor a hráče na hudební nástroje se Bůh znamenitě postaral. Vděčný jsem také za starší a všechny bratry, kteří mě ve všech těch letech věrně doprovázeli.
Tato misijní práce, vykonávaná v přímé vůli Boží, je skutečně v každém ohledu jedinečná. Pro můj první Oběžný dopis z roku 1966 jsem zvolil titul: „Slovo Boží zůstává na věky“, na konci stojí od toho času slova: „V pověření Božím působící“. Své povolání nezapřu a ani Bůh to nemůže odvolat. Mou žádostí je, nejen ve službě, nýbrž až do konce, být nalezen ve vůli Boží. Vím, že ve věčnosti se to vyplatí, vykonávat Jeho pověření za všech okolností, jak to činil Pavel: „Pavel, služebník Boží, apoštol pak Ježíše Krista, podle víry vyvolených Božích a známosti pravdy, kteráž jest podle zbožnosti …“ (Tit.1:1-3).
Obzvláště cenné se pro mě stalo prožití v lednu 1981, kdy jsem byl vzat ze svého těla, a viděl jsem a prožil vytržení. Směl jsem vidět bíle oblečený zástup: všichni byli mladí (Job.33:25). Právě tak jsem viděl sestupovat Nový Jeruzalém, k němuž byla Nevěsta vytržena vstříc. Ta potupná cesta, kterou všichni musíme společně jít, naplní božský smysl a nakonec posloužila k úplnému vytříbení a oddělení. „Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté bezbožnost páchat budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí.“ (Dan. 12:10). My se nacházíme na posledním úseku té cesty.
Všichni bratři a sestry budou postaveni před volbu, jestli chtějí náležet ke sboru, který vede do bludu nebo k znovuobnovené Nevěstě. Každý nechť se rozhodne sám a pozná, kam jej Písmo zařazuje, každý se s rozhodnutím, které nyní udělá, ukáže před Pánem. Kdo bude Bohu věřit a postaví se na Jeho stranu?
Na závěr bych chtěl vám, mým bratřím a sestrám, poděkovat za každodenní modlitby. Můj dík platí všem těm, kteří se doma i v zahraničí jakýmkoliv způsobem podílejí na misijním díle. Rovněž tak děkuji všem bratřím a sestrám, kteří dávají desátky a dary do obilnice, ze které je rozdáván pokrm (Mal.3), a tím věrně podporují Boží dílo. Bratry, kteří Slovo zvěstují v různých zemích a jazycích, bych chtěl povzbudit 1.Kor.15:58: „Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.“
V pověření Božím působící
Br. Frank
„A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdož slyší, rci: Přijď … Jistě přijdu brzo. Amen. Přijď tedy, Pane Ježíši.“ (Zj.22).
S ohledem na uplynulých 50 let máme různé vzpomínky na shromáždění po celém světě. Zaslíbení, ktere Bůh dal Abrahamovi: „Požehnány budou v tobě všechny čeledi země.“, se skrze Ježíše Krista naplňje a též: „Tak nesčíselné jako hvězdy na nebi bude símě tvé.“
V každé zemi se scházejí lidé, aby slyšeli Boží Slovo. Plní se doslova, že Bůh poslal hlad po Svém Slově, a také to, že duchovní pokrm je rozdáván v pravý čas. Rovněž tak se plní, co Pán onoho 28. prosince ke mně provolal: „Můj služebníku, shromáždi mi lid, všechny, kteří se Mnou uzavřeli smlouvu při oběti!“ (Ž.50:5).
Všichni, kteří jsou zahrnuti do Nové Smlouvy, se shromažďují na různých místech po celé Zemi. Tady v misijním centru se v šedesátých a sedmdesátých letech scházelo až čtyři sta lidí, nyní je to často přes osm set. Bůh má stále ještě plán a všechno je Jemu podřízeno. Amen.
χχχχχχχχχχχ
χχχχχ
χ
„Já musím dělat dílo toho, kterýž mne poslal, dokud den jest. Přichází noc, kdyžto žádný nebude moci dělat“ (Jan.9:4).
Jsem vděčný svému milovanému Pánu, že nyní již více než půl století smím být v Jeho přímé službě, jak to zřejmě během těch dvou tisíc let nikomu nebylo dopřáno. Od samého počátku jsem ovládal tři jazyky. Byl jsem ve Východní Evropě právě tak doma jako na Západě a v celém světě. V těch více než padesáti letech jsem kázal přes 10.000 kázání. K tomu lze přidat ještě rozhlasová a televizní vysílání, která se vysílají v různých zemích v německém, anglickém a ruském jazyku ještě nyní. Při žádném kázání jsem na podiu s sebou neměl žádné poznámky, jen Bibli, a ten věrný Pán mi vždy vložil Své Slovo na mysl a do úst.
Kázání bratra Branhama jsem sám písemně a ústně překládal do německého jazyka, kromě toho jsem přibližně ve dvaceti brožurách zpracoval nejdůležitější biblická témata, vydal jsem je nejprve v německém jazyku, potom v anglickém a v jiných jazycích. K tomu jsem vydal ještě knihy a Oběžné dopisy s odpověďmi na mnoho biblických otázek.
Tak jsem doslova celé dny, často až do noci, mohl veškerý svůj čas využít v Jeho službě. S dobrým svědomím mohu říci, že jsem vykoupil ten čas než přijde noc, kdy nebude moci nikdo působit.
Bůh daroval milost také k tomu, že stále ještě mohu každý měsíc podnikat misijní cesty. Některé země jsem procestoval již více než dvacetkrát nebo třicetkrát. Od roku 1968 jsem bez přerušení mohl mít shromáždění každou poslední neděli v Curychu a několikrát v roce v Salzburgu. Zde v Krefeldu se konají mezinárodní shromáždění každý první víkend v měsíci, kdy se jich zúčastňují lidé z více než třiceti zemí. Jsme velice vděční za misijní budovy, které jsme postavili na přímý příkaz Pána, abychom mohli ubytovávat hosty.
Kůže zebry, před kterou stojím na fotografii, je zvláštní památka. Bylo to asi v roce 1978, když jsem spolu s bratrem Sydney Jacksonem z Jižní Afriky měl opět ve všech největších městech země shromáždění. V Pretorii přistoupil k mikrofonu před asi 600 lidí a řekl: „Věřím, že bratr Frank je apoštol Pánem poslaný …“ Krátce na to mi ve svém domě ukázal kůži zebry, která ležela na zemi a řekl: „Bratr Branham roku 1965 stál na této kůži, když se s námi bratry modlil za Afriku. On byl zarmoucen, že mu nebylo dovoleno v naší zemi kázat. Ale nyní se Bůh postaral o to, že ta zvěst se do Afriky dostala.“ On byl zřejmě první, kdo mi připomněl, že bratr Branham viděl nad Afrikou letět německého orla. Potom mi tuto kůži zebry daroval, ta od té doby visí v mém obývacím pokoji.
Na africkém kontinentě Bůh zachránil nejen tisíce, ale statisíce lidí, které přivedl k poznání pravdy. Nikdy nezapomenu, když v jednom městě, kde se na stadionu shromáždilo 22.000 lidí, a také v jiných městech, kde se sešly další tisíce, se na moji otázku, jestli všichni věří zvěsti a jsou pokřtěni na jméno Pána Ježíše Krista, zvedlo tisíce rukou a zaznělo mohutné Amen.
Kdybych chtěl psát o všech vedeních, odkazech, vůbec o všech prožitích, která mi Bůh daroval, potom by jedna kniha nemohla stačit. Spoléhal jsem na Pána také v tom, že jsem nikdy nevybíral žádné oběti ani milodary pro jakýkoli program. ON se vždy postaral o všechno: o stavbu Božího domu a misijních budov, obstarání aparatur a o všechno, co bylo potřeba pro tiskárnu, zpracování, režii, natáčecí studio, pro rozesílání a celou misijní práci.
Kdo by byl ještě před deseti lety pomyslel na to, že budeme mít možnost naše bohoslužby přenášet po internetu v přímém přenosu? Bůh se postaral i o to, že jsou mezi námi bratři, kteří simultánně překládají do dvanácti jazyků; v deseti z nich se ta kázání přenášejí do celého světa. O všechny složky, ano dokonce o pěvecký sbor a hráče na hudební nástroje se Bůh znamenitě postaral. Vděčný jsem také za starší a všechny bratry, kteří mě ve všech těch letech věrně doprovázeli.
Tato misijní práce, vykonávaná v přímé vůli Boží, je skutečně v každém ohledu jedinečná. Pro můj první Oběžný dopis z roku 1966 jsem zvolil titul: „Slovo Boží zůstává na věky“, na konci stojí od toho času slova: „V pověření Božím působící“. Své povolání nezapřu a ani Bůh to nemůže odvolat. Mou žádostí je, nejen ve službě, nýbrž až do konce, být nalezen ve vůli Boží. Vím, že ve věčnosti se to vyplatí, vykonávat Jeho pověření za všech okolností, jak to činil Pavel: „Pavel, služebník Boží, apoštol pak Ježíše Krista, podle víry vyvolených Božích a známosti pravdy, kteráž jest podle zbožnosti …“ (Tit.1:1-3).
Obzvláště cenné se pro mě stalo prožití v lednu 1981, kdy jsem byl vzat ze svého těla, a viděl jsem a prožil vytržení. Směl jsem vidět bíle oblečený zástup: všichni byli mladí (Job.33:25). Právě tak jsem viděl sestupovat Nový Jeruzalém, k němuž byla Nevěsta vytržena vstříc. Ta potupná cesta, kterou všichni musíme společně jít, naplní božský smysl a nakonec posloužila k úplnému vytříbení a oddělení. „Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté bezbožnost páchat budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí.“ (Dan. 12:10). My se nacházíme na posledním úseku té cesty.
Všichni bratři a sestry budou postaveni před volbu, jestli chtějí náležet ke sboru, který vede do bludu nebo k znovuobnovené Nevěstě. Každý nechť se rozhodne sám a pozná, kam jej Písmo zařazuje, každý se s rozhodnutím, které nyní udělá, ukáže před Pánem. Kdo bude Bohu věřit a postaví se na Jeho stranu?
Na závěr bych chtěl vám, mým bratřím a sestrám, poděkovat za každodenní modlitby. Můj dík platí všem těm, kteří se doma i v zahraničí jakýmkoliv způsobem podílejí na misijním díle. Rovněž tak děkuji všem bratřím a sestrám, kteří dávají desátky a dary do obilnice, ze které je rozdáván pokrm (Mal.3), a tím věrně podporují Boží dílo. Bratry, kteří Slovo zvěstují v různých zemích a jazycích, bych chtěl povzbudit 1.Kor.15:58: „Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.“
V pověření Božím působící
Br. Frank
„A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdož slyší, rci: Přijď … Jistě přijdu brzo. Amen. Přijď tedy, Pane Ježíši.“ (Zj.22).
S ohledem na uplynulých 50 let máme různé vzpomínky na shromáždění po celém světě. Zaslíbení, ktere Bůh dal Abrahamovi: „Požehnány budou v tobě všechny čeledi země.“, se skrze Ježíše Krista naplňje a též: „Tak nesčíselné jako hvězdy na nebi bude símě tvé.“
V každé zemi se scházejí lidé, aby slyšeli Boží Slovo. Plní se doslova, že Bůh poslal hlad po Svém Slově, a také to, že duchovní pokrm je rozdáván v pravý čas. Rovněž tak se plní, co Pán onoho 28. prosince ke mně provolal: „Můj služebníku, shromáždi mi lid, všechny, kteří se Mnou uzavřeli smlouvu při oběti!“ (Ž.50:5).
Všichni, kteří jsou zahrnuti do Nové Smlouvy, se shromažďují na různých místech po celé Zemi. Tady v misijním centru se v šedesátých a sedmdesátých letech scházelo až čtyři sta lidí, nyní je to často přes osm set. Bůh má stále ještě plán a všechno je Jemu podřízeno. Amen.
χχχχχχχχχχχ
χχχχχ
χ