„… a na té skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí“ (Mat.16:18). Pán Svoji církev spasil a staví ji na základě apoštolů a proroků (Ef.2:20). ON zjevil Své tajemství s církví Svým svatým apoštolům a prorokům (Ef.3:4). Ale jako byl vydán izraelský lid a město Jeruzalém ničivému běsnění nepřítele, tak je to také s církví z národů, která je založena na apoštolském slově, které vyšlo z Jeruzaléma. Jeruzalém byl devatenáctkrát zničen, Židé rozehnáni do celého světa, pronásledováni a vražděni. Země je napojena též krví svědků Ježíšových (Zj.17:6).

S ohledem na to nitro církve přiděluje Pavel úkol starším: „Buďte tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kterou sobě dobyl svou vlastní krví …“ (Sk.20:27-30). On již dopředu viděl to, že „vlci vpadnou a nebudou šetřit stádo“ a že „z vlastního středu povstanou muži a budou přinášet bludná učení“. Obojí se děje: Pronásledování zvenčí, svedení zevnitř. To druhé jsme prožívali, když Satan 1979 poštval celé peklo, aby církev, ze které vychází Slovo do celého světa, byla zničena. Při různých příležitostech jsme již mohli vytušit nadcházející útisk a náboženské pronásledování.

Mocná požehnání, která jsme zde prožívali, byla téměř srovnatelná s původní církví. Služba zvěstování Slova a užívání duchovních darů stálo v harmonické jednotě. Často jsme slýchali to TAK PRAVÍ PÁN, a také to bylo. Byl to skoro rajský stav a počítali jsme s bezprostředním příchodem Pána.

V tom požehnaném čase až do roku 1975 zaznívala povznášející a útěšná proroctví, například: „Hle, TAK MLUVÍ PÁN … Moji svatí, Má Nevěsto, shromáždění na tomto místě, kde jsem zřídil Svoji svatyni … Hle, TAK PRAVÍ PÁN: Můj lide, zvolil jsem toto místo za Svou svatyni … Hle, TAK MLUVÍ PÁN: Můj lide, ach kdybyste měli oči otevřené a mohli jste vidět duhu Smlouvy, rozpjatou nad tímto místem! … také v oblačném sloupu jsem zde a uložil jsem se nad podiem. JÁ jsem s vámi…“ Potom se ale vloudil nepřítel, obloudil a svedl.

Od shromáždění 5. června 1976, kdy jsem byl skrze proroctví vyzván, abych ustanovil do služby manžele, kteří byli přímo jmenováni, přišlo ještě často to TAK PRAVÍ PÁN, ale nyní to byla, jak se později zjistilo, falešná inspirace ovlivněná hadem. Teprve když ke mně Pán onoho listopadového dopoledne roku 1978 zvolal: „Můj služebníku, zkoumej ve Skutcích apoštolů, jestli byl kdy do služby ustanoven muž se svou ženou.“, jsem poznal, že to bylo proti Písmu.

Všichni, také my jako sloužící bratři, jsme byli pod vlivem toho požehnaného času a nepochopili jsme, že nepřítel zcela nábožným způsobem připravil ničemné dílo. Vedle nositelek darů z místního sboru se toho účastnila také jiná „prorokyně“ z Berlína a dva uznávaní bratři, kteří k lokálnímu sboru nepatřili.

Poslední rozsudek nad ničivou akcí a následnou pomluvou, nenávistí a nepřátelstvím, rozbitými manželstvími, rodinami a sbory, zůstává vyhrazen poslednímu soudu. Tatáž osoba před mýma očima roztrhala všechna jí daná a sepsaná proroctví, bylo jich více než 40, a hodila je do odpadkového koše. Dokonce padla slova: „Musím tě zničit; musím zničit tvé dílo … kdybych u tebe zůstala, nemohla bych tě zničit.“ To byl přímý vliv nepřítele, který tu ženu svedl k tomu, aby se oddělila od svého muže a zvolila cestu k rozvodovému soudu.

Po té zničující akci vyšla ze stejných úst nepochopitelná slova, také výrok: „Do tohoto sálu, na toto místo už nikdy nevkročím, ani tehdy, kdyby mrtví byli vzkříšeni!“ A hle, všichni, kteří tomu hlasu uvěřili a nechali se zavléci do té vzpoury, se od sboru odloučili, jdou po vlastních cestách a stali se odpůrci (Sk.13:41).

Nepřítel pronikl do stáda, aby ubil pastýře a ovce rozehnal. V celém světě to způsobilo, že také sloužící bratři se dostali do zhoubného vlivu, a jen tak je možné vysvětlit, proč rozšiřují zhoubné učení a na nositeli pravého slova se dopouštějí vraždy pomluvou. Ale dále platí: „… brány pekla církev nepřemohou.“ Nyní začíná nový časový úsek. Síla vzkříšení našeho Pána bude v těch Jeho zjevena.

To, co se v zahradě Eden stalo pod vlivem Zlého v přirozeném způsobu a důsledkem byla přirozená smrt, se stalo zde v duchovním a mělo, žel, za následek duchovní smrt mnohých. Jestliže by ale ta ničivá akce nenastala, potom by Satan jako anděl světlosti mohl dále působit a ta dvě různá semena by nebyla zjevena. Jako v Edenu, tak Bůh dopustil svedení i zde, aby tomu smíšení učinil konec. Ale správně to můžeme zařadit jen tehdy, jestliže si ještě jednou přečteme kázání bratra Branhama „Manželství a rozvod“ a poznáme, proč se odvolával na počátek, na svedení Evy a na to, co se potom stalo a pak to musel stvrdit tím TAK PRAVÍ PÁN.

Jsme plni důvěry, že nebeský Ženich Svoji pozemskou Nevěstu, kterou vyvolal, dovede k dokonalosti. Bůh věděl, jak má vykonat spásný plán po tom, co se stalo v zahradě Eden. Rovněž tak ví, proč dopustil to, co se stalo mezi námi. Je to jistě část Jeho dokonalého spásného plánu pro konečný čas.

Satan se zjevně postavil před církev, jak je předpověděno pro poslední časový úsek před vytržením (Zj.12). Nejprve se mu podařilo do potupy a opovržení uvrhnout zvěstovatele a zvěst, a nepochybně si vyprosil, aby Církev – Nevěstu tříbil. Ale můžeme být utěšeni, že pšenice zůstane v sítu. Jenom plevy budou odváty větrem různých učení. Tak jistě jak Bůh všechno, co se od počátku času stalo, naplánoval, tak nyní ke konci skutky ďábla zničí, ano, Satana rozšlápne pod našima nohama (Ŕím.16:20) a dílo spasení na den příchodu Ježíše Krista vítězně dokoná. Ježíš je vítěz, a naše víra je vítězství, která svět již přemohla (1.Jan.5:4). Proto očekáváme vbrzku závěrečné působení v úplné jasnosti a pravdě jako korunovaný závěr spásných dějin.

Z milosti budou všichni náležející k Církvi – Nevěstě slyšet jen na hlas Ženicha, budou opět uvedeni do stejného kroku a tak prožijí dokonání. Vyvolené na konci očekává odměna za to, že Pána následovali za všech okolností. Od nynějška již nehleďme zpátky, nýbrž jak Pavel psal Filipenským, mějme před očima vytčený cíl a dosáhněme cenu vítězství (Fil.3:14).

Mohu jako Pavel vděčně svědčit: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva“ (2.Tim.4:17).

„… a na té skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí“ (Mat.16:18). Pán Svoji církev spasil a staví ji na základě apoštolů a proroků (Ef.2:20). ON zjevil Své tajemství s církví Svým svatým apoštolům a prorokům (Ef.3:4). Ale jako byl vydán izraelský lid a město Jeruzalém ničivému běsnění nepřítele, tak je to také s církví z národů, která je založena na apoštolském slově, které vyšlo z Jeruzaléma. Jeruzalém byl devatenáctkrát zničen, Židé rozehnáni do celého světa, pronásledováni a vražděni. Země je napojena též krví svědků Ježíšových (Zj.17:6).

S ohledem na to nitro církve přiděluje Pavel úkol starším: „Buďte tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kterou sobě dobyl svou vlastní krví …“ (Sk.20:27-30). On již dopředu viděl to, že „vlci vpadnou a nebudou šetřit stádo“ a že „z vlastního středu povstanou muži a budou přinášet bludná učení“. Obojí se děje: Pronásledování zvenčí, svedení zevnitř. To druhé jsme prožívali, když Satan 1979 poštval celé peklo, aby církev, ze které vychází Slovo do celého světa, byla zničena. Při různých příležitostech jsme již mohli vytušit nadcházející útisk a náboženské pronásledování.

Mocná požehnání, která jsme zde prožívali, byla téměř srovnatelná s původní církví. Služba zvěstování Slova a užívání duchovních darů stálo v harmonické jednotě. Často jsme slýchali to TAK PRAVÍ PÁN, a také to bylo. Byl to skoro rajský stav a počítali jsme s bezprostředním příchodem Pána.

V tom požehnaném čase až do roku 1975 zaznívala povznášející a útěšná proroctví, například: „Hle, TAK MLUVÍ PÁN … Moji svatí, Má Nevěsto, shromáždění na tomto místě, kde jsem zřídil Svoji svatyni … Hle, TAK PRAVÍ PÁN: Můj lide, zvolil jsem toto místo za Svou svatyni … Hle, TAK MLUVÍ PÁN: Můj lide, ach kdybyste měli oči otevřené a mohli jste vidět duhu Smlouvy, rozpjatou nad tímto místem! … také v oblačném sloupu jsem zde a uložil jsem se nad podiem. JÁ jsem s vámi…“ Potom se ale vloudil nepřítel, obloudil a svedl.

Od shromáždění 5. června 1976, kdy jsem byl skrze proroctví vyzván, abych ustanovil do služby manžele, kteří byli přímo jmenováni, přišlo ještě často to TAK PRAVÍ PÁN, ale nyní to byla, jak se později zjistilo, falešná inspirace ovlivněná hadem. Teprve když ke mně Pán onoho listopadového dopoledne roku 1978 zvolal: „Můj služebníku, zkoumej ve Skutcích apoštolů, jestli byl kdy do služby ustanoven muž se svou ženou.“, jsem poznal, že to bylo proti Písmu.

Všichni, také my jako sloužící bratři, jsme byli pod vlivem toho požehnaného času a nepochopili jsme, že nepřítel zcela nábožným způsobem připravil ničemné dílo. Vedle nositelek darů z místního sboru se toho účastnila také jiná „prorokyně“ z Berlína a dva uznávaní bratři, kteří k lokálnímu sboru nepatřili.

Poslední rozsudek nad ničivou akcí a následnou pomluvou, nenávistí a nepřátelstvím, rozbitými manželstvími, rodinami a sbory, zůstává vyhrazen poslednímu soudu. Tatáž osoba před mýma očima roztrhala všechna jí daná a sepsaná proroctví, bylo jich více než 40, a hodila je do odpadkového koše. Dokonce padla slova: „Musím tě zničit; musím zničit tvé dílo … kdybych u tebe zůstala, nemohla bych tě zničit.“ To byl přímý vliv nepřítele, který tu ženu svedl k tomu, aby se oddělila od svého muže a zvolila cestu k rozvodovému soudu.

Po té zničující akci vyšla ze stejných úst nepochopitelná slova, také výrok: „Do tohoto sálu, na toto místo už nikdy nevkročím, ani tehdy, kdyby mrtví byli vzkříšeni!“ A hle, všichni, kteří tomu hlasu uvěřili a nechali se zavléci do té vzpoury, se od sboru odloučili, jdou po vlastních cestách a stali se odpůrci (Sk.13:41).

Nepřítel pronikl do stáda, aby ubil pastýře a ovce rozehnal. V celém světě to způsobilo, že také sloužící bratři se dostali do zhoubného vlivu, a jen tak je možné vysvětlit, proč rozšiřují zhoubné učení a na nositeli pravého slova se dopouštějí vraždy pomluvou. Ale dále platí: „… brány pekla církev nepřemohou.“ Nyní začíná nový časový úsek. Síla vzkříšení našeho Pána bude v těch Jeho zjevena.

To, co se v zahradě Eden stalo pod vlivem Zlého v přirozeném způsobu a důsledkem byla přirozená smrt, se stalo zde v duchovním a mělo, žel, za následek duchovní smrt mnohých. Jestliže by ale ta ničivá akce nenastala, potom by Satan jako anděl světlosti mohl dále působit a ta dvě různá semena by nebyla zjevena. Jako v Edenu, tak Bůh dopustil svedení i zde, aby tomu smíšení učinil konec. Ale správně to můžeme zařadit jen tehdy, jestliže si ještě jednou přečteme kázání bratra Branhama „Manželství a rozvod“ a poznáme, proč se odvolával na počátek, na svedení Evy a na to, co se potom stalo a pak to musel stvrdit tím TAK PRAVÍ PÁN.

Jsme plni důvěry, že nebeský Ženich Svoji pozemskou Nevěstu, kterou vyvolal, dovede k dokonalosti. Bůh věděl, jak má vykonat spásný plán po tom, co se stalo v zahradě Eden. Rovněž tak ví, proč dopustil to, co se stalo mezi námi. Je to jistě část Jeho dokonalého spásného plánu pro konečný čas.

Satan se zjevně postavil před církev, jak je předpověděno pro poslední časový úsek před vytržením (Zj.12). Nejprve se mu podařilo do potupy a opovržení uvrhnout zvěstovatele a zvěst, a nepochybně si vyprosil, aby Církev – Nevěstu tříbil. Ale můžeme být utěšeni, že pšenice zůstane v sítu. Jenom plevy budou odváty větrem různých učení. Tak jistě jak Bůh všechno, co se od počátku času stalo, naplánoval, tak nyní ke konci skutky ďábla zničí, ano, Satana rozšlápne pod našima nohama (Ŕím.16:20) a dílo spasení na den příchodu Ježíše Krista vítězně dokoná. Ježíš je vítěz, a naše víra je vítězství, která svět již přemohla (1.Jan.5:4). Proto očekáváme vbrzku závěrečné působení v úplné jasnosti a pravdě jako korunovaný závěr spásných dějin.

Z milosti budou všichni náležející k Církvi – Nevěstě slyšet jen na hlas Ženicha, budou opět uvedeni do stejného kroku a tak prožijí dokonání. Vyvolené na konci očekává odměna za to, že Pána následovali za všech okolností. Od nynějška již nehleďme zpátky, nýbrž jak Pavel psal Filipenským, mějme před očima vytčený cíl a dosáhněme cenu vítězství (Fil.3:14).

Mohu jako Pavel vděčně svědčit: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva“ (2.Tim.4:17).